Milan Tesař napsal knihu Štěstí po česku s podtitulem 42 způsobů, jak být v téhle zemi v pohodě a Marek Douša ji doplnil trefnými ilustracemi. Anotace hovoří o českém hygge a není daleko od pravdy.

 

 

 

Autor v úvodní kapitole přiznává, že sepsal 42 úvah o skvělých českých „úchylkách“, o nichž si myslí, že nás dovádějí k hygge (tak říkají Dánové pohodovému životu) a odpovídá na otázku, kdo je, aby věděl, co je české štěstí: „Moje jediná legitimace je, že v této zemi žiju, že s námi mám zkušenost, jakkoli do nás nevidím a co se týče životní spokojenosti, dost často tápu. Je mi jasné, že když o Češích píše jeden z nich, je to jedna zkušenost proti milionům. Přesto doufím, že čtenáře přiměju jít aspoň kousek cesty se mnou, že se v mých vyprávěních tu a tam pozná, a řekne si, kruci, tohle mám úplně stejně.“

A přesně tak jsem to měla já – při čtení jsem zjistila, že spoustu popisovaných věcí mám ráda taky a bylo super si o nich přečíst z trochu jiného pohledu. Zasmát se u toho a někdy si i zavzpomínat. A to ať už šlo o akvaristiku, Cimrmana, křížovky, pivo, vánoční cukroví, plesy nebo například lyžařské kurzy nebo třeba zahrádkaření. V tomto ohledu mě hodně bavily už názvy kapitol jako například: „Hrady a zámky: Zašoupat si nohama v obřích pantoflích“ nebo „Vtipy o Brnu: Brno, odpusť nám naše vtipy“. A když už se zmiňované štěstí netýkaly mě, vždy se našel někdo, koho jsem si vybavila.

Tady jedna trefná ukázka z kapitoly Svěrák, který tě nepustí: Dílna jako oblíbená zašívárna ze strany 73:

„Naprostá většina Čechů (89 procent) je přesvědčena, že je manuálně zručná a každý pátý chlápek si myslí, že mu jde, na co sáhne. Tolik průzkum!
I čeští muži mají své dny. Někdy jsou to všechny dny v týdnu. Asi máme v genech vstupovat do Hornbachu jako do zaslíbené země, kde si budeme moci zasvěceně pokecat s vedoucím přířezu. Odkud to pramení? No přece z dětství! Jen se přiznejte, vy jste snad s klukama nelezli tátovi nebo dědovi do dílny a nezkoušeli sílu svých kostí pod stupňujícím se tlakem svěráku? Jasně, že to bolelo.
A to byl teprve začátek.
Zavíráme se do garáží, do kterých se kvůli všelijakému harampádí už dávno nevejde auto, anebo se s dílnou nabouráme do komory, kůlny, špajzu, anebo na jiné místo, kde je možné zavřít se na petlici a nepustit do něj – stejně jako na Karlštejn – ženu.“

Štěstí po česku se mi opravdu moc líbilo, mnohem více než všelijaké ty skandinávské příručky o štěstí, protože tohle je opravdu naše a nikdo nám to nemůže vzít. Každý může mít nějaké, někdo klidně všechny, ale to nás stejně definuje, jako spojuje. Milan Tesař to opravdu vystihl a já se při čtení smála stejně jako u jeho originálních povídek Volané číslo existuje.

Milan Tesař (1964) je český spisovatel, scenárista a novinář. V roce 1987 nastoupil jako redaktor kulturní rubriky Zemědělských novin, za tři roky se stal členem první redakce nově vycházejícího časopisu Reflex. V roce 1993 pracoval ve společnosti Febio a byl u zrodu satirického pořadu Česká soda. Tentýž rok se vrátil redakce časopisu Reflex, kde vedl dalších dvacet osm let kulturní rubriku. V roce 1995 začal psát s dvěma dalšími scenáristy komiks Zelený Raoul, který na stránkách Reflexu vycházel až do roku 2022. V roce 2011 mu vyšla literární prvotina Deník rodícího se otce, v roce 2019 pak kniha povídek Volané číslo existuje. V roce 2016 připravil pro Českou televizi cyklus o vážné hudbě Můj pokus o mistrovský opus. V roce 2018 měla v Divadle Na Fidlovačce premiéru jeho hra Výjimečný stav.

Marek Douša (1962) kreslí, píše, fotografuje, ale ne aby byl kreslířem, spisovatelem nebo fotografem, ale aby se stal Markem Doušou. Udiveným a zvědavým.

Štěstí po česku
42 způsobů, jak být v téhle zemi v pohodě
Autor: Milan Tesař, ilustrace Marek Douša
Žánr: humor, hobby
Nakladatelství: Mladá fronta (Albatros Media)
Rok vydání: 2023
Počet stran: 192
Hodnocení: 88 %

https://www.albatrosmedia.cz/tituly/86710337/stesti-po-cesku/

< Předchozí		Další >