Radioservis připravil pro milovníky audiopříběhů další skvost z rozhlasového archivu – rozhlasovou adaptaci Dostojevského bílých nocí. Něžný příběh snílka Nikolaje, který marně v Petrohradě hledá spřízněnou duši. Žije mezi prací a domovem, ve volných chvílích bloumá ulicemi. Jak rád by se s někým přátelil. Jenže se obává odmítnutí. Nechce zažít neúspěch. A tak se sám prochází ulicemi, „povídá“ si s domy, pozoruje korzující a je šťasten, když se pravidelně s některými setkává na stejných místech. Pak má pocit, že svět je v pořádku, že všechno je tak, jak má být.
Jednoho večera potká Nikolaj Nastěnku – osamělou dívku, která žije jen se svou přísnou slepou babičkou. Babička se o vnučku bojí, proto rozhodla, že budou dny trávit společně – přišpendlila Nastěnčiny šaty ke svým, aby jí dívka nemohla utéct. Dny tráví obě přišpendlené k sobě vyšíváním a pletením. Přesto Nastěnka babičce uniká – v myšlenkách přes den, fyzicky v noci. Také se dokázala zamilovat. Do podnájemníka, který probudil její srdce. Jenže on na rok odjel z Petrohradu. Dosud se neukázal, přestože Nastěnka ví, že už je zpátky ve městě. A tak večer, když babička uléhá k spánku, bloumá sama ulicemi a neví, co si počít.
Je jasné, že ti dva se museli potkat, že jejich osudy se, ač jen na pár nocí, museli protnout. Krásný, dojemný příběh dvou neprůbojných lidí. V podání Gabriely Vránové a Jaroslava Kepky naprosto strhující.
Nastěnka v hereččině podání přeskakuje z pláče do jásotu, chrlí slovíčka, až se zajíká, pak se odmlčí, přejde do prosebného tónu, aby nakonec přešla k odmítání. Není divu, že je taková, že působí potřeštěně. Vždyť celý den jen mlčí a naslouchá babičce. Pouze večery s nesmělým Nikolajem jí přinášejí možnost s někým promluvit o vlastních trápeních. Nikolaj ji od prvního setkání miluje. Nevadí mu, že spolu hovoří o třetím, o tom, který mu vlastně stojí v cestě. Je rád zpovědníkem. Jaroslav Kepka mu vtiskl jemnost, taktnost, nesmělost a také až křečovitou veselost. Jeho Nikolaj je přesvědčivý – ano, asi tak by se choval ostýchavý muž, který touží po lásce dívky, která však má v srdci někoho jiného.
Bílé noci jsou skvost. Režiséru Josefu Henke se podařilo v roce 1966 vytvořit adaptaci, při níž téměř hodinu a půl jen vnímáte krásu slov, bohatost jazyka, ale také chápete jak křehká je hranice mezi přátelstvím a láskou.
Název: Bílé noci
Autor předlohy: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Scénář a režie: Josef Henke
Překlad: Josef Tafel
Účinkují: Gabriela Vránová, Jaroslav Kepka, Světla Svozilová a Otakar Brousek st.
Vydavatel: Radioservis, a. s., 2012
Zdroj foto: Radioservis
| < Předchozí | Další > |
|---|
Folková skupina Fleret, která nedá dopustit na valašskou krajinu, je populární nejen na Moravě. Jejím velmi důležitým článkem byla „královna lidové písně“ Jarmila Šuláková. Nejen o ní si s námi povídal kap...
Nejvyšší čas poohlédnout se po diáři na rok 2022, který bude plně vyhovovat vašim představám. Rok 2022 bude dozajista úžasný a vy se můžete postarat o to, aby byl plný nádherných zážitků a plánů, které si můžete zapisovat do krá...
V dalším pokračování devítidílné komiksové řady tzv. „Českého století“ od roku 1918 do roku 1992 se autor Pavel Kosatík, tentokrát spolu s výtvarníkem Danem Černým, věnuje zatím poslednímu klíčovému okamžiku našich moderních dějin, tj. rozdělení bývalé...
Životopisné knihy jsou mojí vášní. Ne, že bych je vyhledávala, ale když se mi dostanou do ruky, nepohrdnu a patřičně si je vychutnávám: pokaždé totiž mají jinou chuť. Záleží na osobnosti, o které je tu psáno. Jinak si čtu o Nigelle Lawson, jinak o Frediem Mercurym.
Ace Ventura (1994) je detektiv, který chrání a vyšetřuje zločiny na zvířatech. Jde o dost odlehčené téma, a tak hlavní roli ztvárňuje Jim Carrey, který se v každé scéně ksichtí snad nejlépe ze všech jeho fil...