Pojmem panenka se označuje dětská hračka, která má podobu malého dítěte, miminka nebo jiné lidské bytosti. Někdy může mít panenka i podobu zvířete nebo pohádkové postavy. Většina děvčátek, ale výjimkou nejsou ani chlapci, jistě měla a má svou panenku. I já.

 

 

Byla to panenka mrkací a trvalo dlouho, než mi ji maminka pořídila. Moc lituji, že už tu panenku nemám. V současné době by měla historickou hodnotu. Darovala jsem ji malé sestřence v domnění, že už jsem přece dospělá. A v mateřské školce jsem se nechala vyfotografovat s panenkou chlapcem, kterou jsem si mezi panenkami sama vybrala. A musíme uznat, že panenek - chlapečků je pomálu. Zřejmě mi táta notně chyběl.

Za nejstarší dochovanou panenku, která sloužila jako dětská hračka, je považována ta, která pochází z Mezopotámie a byla vyrobena z alabastru. Ve starém Egyptě byla panenka z pádla užívána již v době 2000 př. n. l. a s pohyblivými končetinami a často velmi detailně a výtvarně zpracovaná v době okolo 200 let př. n. l.

Autorka s panenkou – chlapečkem - v mateřské školce (rok 1952)

Z dějin panenek

Panenky dětem vyráběli hlavně rodiče. Z textilu, zbytků vlny, vyřezávali je ze dřeva a vázali ze slámy. Na území Čech začíná vznikat drobná řemeslná výroba dřevěných kloubových panenek od poloviny 18. století jako alternativa drahým dřevěným nebo již porcelánovým pannám rakouské, německé, francouzské nebo anglické výroby. Postupem času se z nevalně zpracovaných výrobků, které byly nejprve opatřeny sádrovou hlavou s malovaným obličejem i vlasy, dřevěným tělem a textilními končetinami, stala propracovaná výtvarná díla, která svým zpracováním konkurovala i těm nejuznávanějším značkám a řemeslníkům. Zlatý věk panenek přichází v 19. století, kde díky novým výrobním technologiím vznikají, především v Německu, velké továrny produkující krásné biskvitové panenky.

Materiály pro panenky

Panenky byly v průběhu věků tvořeny z rozličných materiálů. Mezi základní přírodní materiály patří především textil a dřevo, populární nejvíce do 19. století. Poté továrensky zpracované materiály jako papírmaš, keramické materiály (biskvit, pairan, a glazovaný porcelán). S rozmachem syntetických látek přichází na scénu celuloid, plast a, v současné době nejrozšířenější, vinyl.

Německé a francouzské panenky

Později, v polovině 19. století, němečtí a francouzští hračkáři výrobu panenek zdokonalili. Začali odlévat hlavičky do forem. Hlavička z glazovaného porcelánu spatřila světlo světa poprvé ve Francii. Skleněné oči objevili Němci, ale postupně je nahradila technologie foukaných očí s modrou rohovkou. Začátkem 20. století se uvedly na německý trh panny s realistickou podobou dětského obličeje. V Americe vynález celuloidu zase způsobil, že panenky byly lehčí a méně křehké než porcelánové. Později se objevily v Německu panenky mrkací a celuloid postupně nahradila umělá hmota a vinyl.

Barbie vyrábíme na běžícím pásu

Když jsme si jako holčičky s panenkami téměř nehrály a raději se dívaly na televizi, vyrukovala americká společnost Mattel s novou podobou své 43 let staré panenky Barbie. Zrodila se nová Barbie. Ale zatímco ještě před dvaceti lety jsme si hrály do dvanácti let s barbínkami, v současné době je zahazujeme už v sedmi. Nová Barbie má proto takovou podobu, jakou jako děti známe z televize a filmů. A starší Barbie se, stejně tak jako jiné klasické panny, považuje už za sběratelskou kuriozitu.

Výroba bývá limitována

Dnes jsou luxusnější panenky na hraní vyráběny jen v menších a rodinných firmách. Vyrábějí je i umělečtí návrháři a návrhářky s neuvěřitelným smyslem pro detail. Vedle toho vzniká celé odvětví výroby doplňků. Od botiček přes kabelky až po šperky. Je samozřejmé, že výrobky vynikají precizností svého provedení. Mnohé panenky odrážejí čistotu dětské duše a vzbuzují v nás pocit něhy. Inspirací pro tyto malosériové produkce bývá určité historické období, obraz, vlastní děti či současná móda. V současné době ale bohužel není na trhu skoro žádná nabídka oblečení na panenky. Taková, aby si je holčičky mohly neustále převlékat…

Sběratelé panenek

A mezi námi jsou lidé, kteří panenky sbírají. Sběratelství panenek má tradici sahající až do středověku, kdy byly luxusní dekorační panenky jedním z ukazatelů prestiže jejího majitele. První sběratelé starožitných panenek se objevovali už v 19. století. Ne proto, aby si s nimi hráli, ale panenky se pro ně staly předmětem jejich zájmu. Starožitné panenky jsou po celém světě nejpopulárnějším sběratelským předmětem. Tato záliba je pochopitelná, neboť každá panenka má své vlastní, ojedinělé kouzlo, kterému se dá jen těžko odolat. Zhruba před sto lety byly vyrobeny první celuloidové mrkací panny s pohyblivou hlavičkou, ručičkami a nožičkami. Panenky ale měli lidé už ve starém Egyptě a Řecku. Ve středověku byly dokonce důležitým zdrojem zábavy pro dospělé na evropských dvorech. Ale až když si s nimi začaly hrát i děti, nastal jejich rozmach a zaplavily dětské pokoje.

Dva druhy sběratelů panenek

V současné době rozdělujeme sběratele na dvě velmi specifické skupiny - sběratele historických panenek a panenek současných - to jest umělecké panenky, realistické panenky a rebornová miminka. Sběratelství realistických a rebornových panenek je populární především v Americe, kde také umění rebornu vzniklo, kvete ovšem v posledních letech i v Německu, které se pyšní největší panenkovou tradicí. V České republice je sběratelství panenek, a to jak historických tak realistických, také poměrně oblíbené.

Není to levný koníček

Co byla původně jen hračka pro děti, je dnes žádoucí starožitnost. Sbírat můžeme starožitné panenky, stejně jako umělecké, vyráběné v omezených sériích. Na výstavách a veletrzích jsou představovány stále nové modely. Dalším vyhledávaným sběratelským artiklem jsou panenky zvané „holé hlavy“. Jejich hlavy jsou z impregnované látky a omalovány olejovými barvami. K tělíčku jsou přišity ruce tzv. žabí, střiženy z jednoho kusu látky. Panenky ale sbíráme i tak, že je kupujeme na dovolené v cizině. V domácím kroji či rase. O všechny panenky se ale musíme starat, čistit je od prachu (tyčinkou s vatou) a ošetřovat jim paruky.

Radíme si

* panenky ve vitríně stačí čistit jednou za dva roky
* celuloidové hlavičky čistíme jen mýdlovým roztokem!
* látkové panenky čistíme jemným kartáčem
* panenky z gumy časem vyschnou a rozsypou se v prášek, proto je lepší je udržovat v chladné a vlhké místnosti
* restaurování starožitné panenky přenechejme odborníkovi
* můžeme sbírat všechny druhy panenek, ale rozhodneme-li se pro určitý druh či výrobce, je třeba se na dotyčnou oblast soustředit a pokusit se získat co nejkompletnější sbírku
* panenka v originálním oblečení je dražší než ta, která v takovém oblečení není
* je rušivé, když je panenka sice dobře oblečená, ale bez botiček či s novou obuví
* dejme pozor na padělky!

Máte-li doma starou panenku, pro vás již nepotřebnou, nevyhazujte ji. Má svou duši a něco prožila. Raději ji proto nabídněte v bazaru nebo antiku. Určitě se bude někomu hodit.

Kam můžeme za panenkami vyrazit

Stálá expozice – Benátky nad Jizerou, zámek. Muzeum hraček.
Stálá expozice - Brno, Měnínská brána, Muzeum hraček, Historické hračky.
Stálá expozice – Kamenice nad Lipou, zámek. Výstava hraček ze sbírky F. Kyncla.
Stálá expozice – Náměšť na Hané, zámek. Dětské historické kočárky.
Stálá expozice – Praha, Pražský hrad, Staré purkrabství. Muzeum hraček.
Stálá expozice – Rychnov nad Kněžnou. Muzeum hraček.
Stálá expozice – Troskovice pod Troskami. Muzeum panenek a medvídků.
Stálá expozice – Zruč nad Sázavou, Zámek. Muzeum panenek a medvídků, kočárků.
Stálá expozice – CH, Basel. Muzeum panenek.
Stálá expozice – A, St. Thomas Blasenstein. Muzeum panenek.
Stálá expozice – F, Paris. Muzeum panenek.
Stálá expozice – D, Nürnberg. Muzeum hraček.
Stálá expozice – B, Mechelen. Muzeum hraček.
Stálá expozice – D, Seiffen. Krušnohorské muzeum hraček.
Stálá expozice – D, Sonneberg. Muzeum hraček.

Zdroj foto: internet a archiv autorky

< Předchozí		Další >