Pohádka o psí Popelce
Banner

Pohádka o psí Popelce

Email Tisk

Bela200V červnu 1999 mířila maminka ke své tetě, kterou ošetřovala. Cesta vedla přes park. V jeho rohu se batolila štěňata. Jedno odvážně zamířilo za ní a vydatně štěkalo. Byla to taková malá zrzavá kulička – klasický nussteriér (kříženec, voříšek, jak chcete, ale my dáváme přednost označení nussteriér, které „vynalezl“ Marek Eben). Když se maminka vracela od tety, psík (to jsme ještě nevěděli, že je to fenka) na ni čekal a opět o sobě dával znát. Prostě si mamku štěně vybralo ze všech lidí, co parkem procházeli. A volilo dobře!


Hned druhý den, přes protesty tatínkovy, maminka zašla k rodině, které štěňata patřila, a tohle drobné stvoření směnila, tuším, že za nějakou lahev. Tak se dostala Belinka k nám do rodiny. Táta prohlásil, že ošklivějšího psa jsme ještě neměli.

„Vždyť se ani nepozná, co to vlastně je za rasu, uši má jako netopýr a skáče jako klokan,“ zlobil se. „A nemysli si, že nebude spát v boudě,“ obrátil se na mamku. Maminka na to nic neříkala a fenečce přiřkla tradiční jméno pro všechny naše feny – Bela.

Bela1

Belinka radostně rostla a užívala si přízně rodiny. O co byla menší, o to hlasitěji dávala najevo, když se jí něco nelíbilo. Velmi brzy okupovala ložnici, kam maminka přestěhovala její pelíšek z chodby, kde původně byl. A protože Belinka žalostně naříkala i v ložnici, tak se přestěhovala k mamce do postele. Tak začala pohádka o psí Popelce. Kdyby zůstala doma, žila by v boudě. U nás se od té doby má jako královna. Je to typický pes hlídací: když někam táta jede, třeba jenom na hodinu, a nemůže jet s ním, někdo musí Belinku hlídat, aby nebyla sama. Papá vybraná jídla, co nespapá, „sežere“ rodina (omlouvám se, tento tatínkův výrok prostě slušně přepsat nelze). Vše se jí podřizuje, aby jí bylo dobře. 

Bela3

Maminka nás opustila v prosinci toho roku, co Belu přivedla na jaře domů. Nemoc byla nemilosrdná. To je život. Bela tatínkovi i nám všem pomohla zmírnit smutek. Od té doby tvoří táta a Bela nerozlučnou dvojici. Dnes je to stará paní, nejradši spí v posteli na tátově polštáři, ale jakmile zmerčí, že se páníček motá kolem skříně, je jí jasné, že se někam chystá. Tu okamžitě zmizí z pokoje a hlídá u garáže. Jak táta otevře dveře u auta, už sedí jako správná dáma na zadním sedadle a chystá se na cestu. Je to pravá šlechtična.

Bela2

Zdroj foto: autorka článku



Nejnovější články:
Starší články:

 
Banner

Přihlášení



Anketa

  • Slavnosti brambor
    Klub kreslířů a humoristů se zapojil do skvělé bramborové akce. Více v přiloženém plakátu. Návštěvníci se budou moct potěšit nad...
  • Výstava časopisu TAPÍR
    Náhodou jsme se dozvěděli, že v Branické obecné knihovně „Husmíl“ pořádají výstavu s časopisem Tapír. Jsme mile překvapeni a děkujeme....
  • Tapír č. 5 září/říjen
    Od 30. srpna vychází již páté číslo našeho humoristického časopisu TAPÍR. Můžete se těšit na: – rozhovor s režisérem Karlem...

Partneři

Hledat

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (4)

Čtěte také...

Do Zlína se díky Ballerine vrací balet

Ballerine 200Ballerine je poměrně nová baletní škola, která díky paní Vladimíře Podlezové vznikla ve zlínském areálu Svitu. Kromě toho, že se tady rodí baletní talenty, je zde možnost navštívit také kurzy fit baletu, seniorfitness nebo capoieru. Nechte se ...


Literatura

Iskari, Poslední Namsara, svět plný draků

Iskari, perexUž vás občas unavuje koloběh každodenního života a nejradši byste zmizeli někam úplně jinam? Tak směle do toho. Vydejte se za dobrodružstvím do zcela jiného světa. Do míst, podrobených králům, ale i drakům. Do světa plného pouštního písku, ...

Divadlo

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti získalo další dvě nominace na prestižní cenu

Cena Ravenhilla 200Po nominacích na Ceny divadelní kritiky, ceny Divadelních novin a poté, co se Slovácké divadlo umístilo v desítce nejlepších českých divadel, se v Uherském Hradišti radují zase. Od čtvrtku 8. dubna se slováčtí divadelníci chlubí i ...

Film

Negativní postavy mám raději, říká čerstvý padesátník, herec Roman Luknár

roman luknar perexZnámou tváří je Roman Luknár už od svých dětských let, kdy začal hrát ve slovenském filmu a televizi, zatímco české publikum se s ním seznámilo až poměrně nedávno. To už byl vystudovaným hercem, ale do Česka si zpravidla jen tak...