Sci-fi povídka číslo 5: Serengetský paradox
Banner

Sci-fi povídka číslo 5: Serengetský paradox

literarni soutez 200

Milí čtenáři, máte rádi sci-fi? Dnešním dnem uveřejňujeme deset povídek, které dorazily do naší literární soutěže na téma Obyvatelé měst v daleké budoucnosti a postoupily do užšího výběru.
Nyní je na vás, která z nich zvítězí v čtenářském hlasování a i vy máte šanci získat zajímavou cenu! Označte povídku, která se vám nejvíce líbí, v anketě a k tomu napište na e-mailovou adresu Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript název vybrané povídky a své jméno a adresu. Do předmětu e-mailu napište „literární soutěž“. Autor povídky, která získá nejvíce hlasů, získá hodnotnou cenu. Navíc z došlých oodpovědí vylosujeme jednoho čtenáře, který rovněž bude odměněn - knihou Vzpoura mozků. Uzávěrka hlasování bude 15.9.2013.

Serengetský paradox/ Petr Doležal

„Někteří lidé si o mně myslí, že jsem geniální, jiní jsou trochu umírněnější a mluví o talentu. Naprostá většina mě má za blázna a jedno prase nabylo docela nedávno dojmu, že jsem ďábel. Tohle město je prostě skrz naskrz prožluklé nevděkem a závistí. Kolikrát už jsem si vyslechl ty nekonečné proudy populistických argumentů, tuny demagogie, kolikrát jsem jim všechno trpělivě vysvětlil a vždycky se najde někdo, kdo najednou jen tak z ničeho nic vykřikne, že jsem nejspíš debil nebo v horším případě rovnou idiot a všichni mu začnou skandovat, jako kdyby objevil Ameriku. Možná, kdybych mu to oplatil… Ale co, však oni na to přijdou sami.“
Takhle a podobně si pro sebe nad lahví Ryzlinku, kterou mu přinesl rezavě chupatý číšník, mumlal už dobrou hodinu. Vypadal jako obyčejnej dělňas s doků. Objevil se tu ve starý zašvihaný zástěře chvíli potom, co v přístavu odpískali ranní směnu. Člověk by si myslel, že nadává na malou vejplatu nebo zasranou práci, to by bylo normální, jenže když jste přišli blíž, zaslechli jste tohle.
„Přitom nedělám nic, co by tu nebylo dávno přede mnou. Všichni už to provozují kolik let, jen v menším měřítku. Tak proč to nechtějí pochopit? Řekneš si, začít se má od spodu, tam se mínění ovlivňuje nejlíp. Přijdeš, vypadáš jako jeden z nich, abys jim nebyl podezřelý, a mluvíš. Kývou všichni, nejen ovce, který to mají ve zvyku. Hej, chlapi, kdy jste měli naposledy pořádnej kus masa? A vidíš, že většina z nich si na to ani nevzpomíná. Vím vo jednom, kterej ho prodává levnějc než chlebový aroma. To už se jim sbíhali sliny, dobře jsem to viděl. Teď, to je ten moment, vyrukuješ s tím, celý je tím zasypeš, oslníš, dostaneš je na kolena, totálně odrovnáš. A když je máš, kde potřebuješ, jeden nejblbělší řekne něco o etice. Sám určitě neví, co to znamená, ale z huby mu přitom vypadne stěna, o kterou se v zápětí rozplácnu. A to je konec. Vypískaj mě a pošlou pryč, v horším případě mi jich pár vrazí. Zabedněnci."
Saša seděl u vedlejšího stolu a že neměl právě co lepšího na práci, poslouchal jeho litanie. Nebude to blázen, došlo mu, jen by asi potřeboval něco říct a nikdo ho pořádně neposlouchá. Sašova novinářská intuice byla v pozoru a větřila téma na článek. Byl to ostatně důvod, proč tu dnes seděl. Už skoro týden se snažil schrastit nějaké zajímavé téma, ale měl jen chabý námět na pár řádků o těch nových virtuálních kartách. Bylo to zajímavé, setkal se s člověkem, kterého díky nim obrali o všechny úspory a jeho domácí robot mu utekl, protože přesně to vám roboti udělají, když nějakej hacker vymaže vaší identitu. Jenže, koho by to zajímalo? Podobných lapálií byly noviny plné.
Tenhle člověk byl něčím zajímavý. Dobře si pamatoval, že řekl maso, což člověk dneska moc nečeká, protože poslední zvířata, která neočipovali, vyhynula asi před dvaceti lety. A od té doby se celá populace stala nedobrovolně vegetariánskou. Zákon totiž zakázal konzumovat těla tvorů s IQ nad 95, což znamenalo žádné maso, protože díky čipům teď i slepice a vrabci mohli zdárně ukončit základku s vyznamenáním. Že by měl přístup k nějakým starým zásobám? Saša slyšel, že hlavně na severu Ameriky a v několika dalších rozvojových a zaostalých oblastech jihozápadu Evropy snad taková zvířata ještě možná žijí, ale byl hlavně realista a ne záhadolog, aby nad tím nějak víc přemýšlel. Vždycky říkal, že pohádky a vejmysly sou hlavně pro děcka.
Jenže byl taky člověk činu, a tak mávnul na orangutana, který tu roznášel pití a šeptem mu zdělil, že má chlápkovi v monterkách přinést další lahev Ryzlinku. Když obsluha odhopkala, sebral si ze stolu svůj koktejl a zaklepal mu na rameno.
"Promiňte, můžu si přisednout?" Nečekal na odpověď a zaplul na vedlejší židli. Chlápek si ho přeměřil pohledem.
"Tak, pánové, je to tu." zahulákal orangutan vysokou fistulí, seskočil od stropu, kde se táhly snad kilometry lan, a víno bylo na stole.
"Pardon, my se známe?" ptal se host, když obsluha zmizela zase někam nad jejich hlavy.
"To snad ani ne," usmál se Saša a představil se mu. Dozvěděl se, že chlápek se jmenuje Charouz. Chvíli tak chodil okolo horké kaše a pak na něj vyrukoval se svou profesí.
"Hm, novinář. Nejspíš jste mě slyšel, co? Když jsem naštvaný, mluvím si často pro sebe. Ale nic to neznamená."
"Jo, opravdu jsem vás slyšel. Je to taková deformace, poslouchat, co se šustne. Víte, docela mě ten váš problém zaujal." kul železo dokud bylo žhavé, jenže při dalším pohledu na Charouze zjistil, že jeho zájem o jakoukoli konverzaci je na bodu mrazu. Víno si ale nalil, takže nic nebylo úplně ztraceno. "Víte, taková reklama v novinách, ta by vám určitě pomohla. Chodit po lidech a něco jim vysvětlovat, to dneska k ničemu nevede."
"Myslíte, že mě to nenapadlo? Jenže noviny dneska vedou samý volové. kdepak na ně s masem. Vidí v tom hned osobní útok, jako bych to krájel z nich. Ale copak chci? A vysvětlujte jim to, stejně to nepochopí. Docela jim stačí ten jejich umělej jetel. Všude, kam se podíváte je to stejný."
"Náš redaktor je pes. Možná by to pochopil." usmál se Saša.
"Všichni jsou stejní. Jen člověk řekne maso, dostanou strach, že je to proti zákonu, protože už si nedovedou ani představit zvíře bez čipu. Přitom po něm každej touží."
"Přiznám se, že ani já už jsem dlouho žádné neviděl. Kde je vůbec sháníte?" vyzvídal.
"Pamatujete na Serengeti?" ztišil trochu hlas.
"Jakpak by ne. Tanzánie, národní park. První čipování zeber ve velkém. Byly mi dva roky."
"Tak na to zapomeňte. To je jen taková pohádka pro čipáky. Jó, to bylo tenkrát v Serengetu, znáte přece tu jejich písničku, ne?"
"...s čipem jsme se otevřeli světu. To znám. Nic moc. Víc se mi líbí Lachtan už medvědici obímá, společně bojovali za klíma..." zanotoval Saša.
"Já tam tenkrát byl. Bylo mi šestadvacet, čerstvě po vysoký. Myslíte snad, že se první čipy zkoušeli na živých zvířatech? Ochránců přírody tam bylo víc než krys na poušti. Každou hlídali minimálně dva. Nakonec jsme to museli nejdřív zkusit na klonovaných kusech."
Saša znejistěl. O podobné věci nikdy neslyšel. Byla to tak nechutná představa, že se mu udělalo špatně. Omluvil se a odešel na záchod.
Všichni ze Serengeti tenkrát dostali nobelovku, jenže na žádného Charouze si nevzpomínal. Ani internetová přípojka nad mušlí v tom seznamu oceněných vědců jeho jméno nevyplivla. Nejspíš to bude fakt blázen.
Poděkoval lamě za ručník a pečlivě si s ním otřel ruce, které mu zdvořile poplivala. Na rozloučenou mu vnutila vonný sáček s bylinkami a řekla si o tři padesát. Zlodějina sponzorovaná státem.
Charouz ho už neprpělivě vyhlížel. Saša chvíli váhal, jestli se k němu má vrátit. Co mi vlastně může ještě nabídnout? Mám mu snad říct, že je lhář a v žádné Serengeti nebyl? Má smysl poslouchat jeho nechutný bláboly? Když se na něj zadíval podruhé, něco mu říkalo, že by měl.
"Myslel jsem, že utečete. Všichni utečou nebo se mi vysmějí, když se dostanu až sem. Asi to bude tím, že jsem tu nobelovku nedostal. No, jen nepovídejte, taky jste si to určitě ověřoval."
"Je to pravda, to víte, my novináři. A proč vás tedy vynechali?"
"Politika, příteli. Prostě jsem byl jedním z těch, kteří nechtěli uznat hranici IQ. A od té doby, co nám dělal presidenta ten nedostudovaný panda, stejně ho lidi volili jen proto, jak vypadal, jsem byl na černé listině."
"Já měl Bambusáka docela rád. Přivedl k nám investory z Číny a díky němu jsme se dostali do G8 před Japonsko." Krčil Saša rameny.
"Jenže za jakou cenu? Bambusák nedal svoje děti čipovat a pak chtěl zařídit změnu Ústavy. Pravda, nevyšlo mu to, ale podle soudů na ochranu života je tu ten pracedens. Teď je nedotknutelné všechno živočišného původu, i když to má IQ vlastně neměřitelné. A to je právě ten kámen úrazu, kamaráde. I ten největší kretén má stejná práva jako vy a nebo já. A navíc lidi a čipáci zvlášť si hned uvědomili, že vlastně jakékoli zvíře musí být proto nedotknutelné. Ale co zvíře? Podle tohohle dogmatu je nedotknutelný i jakýkoli shluk aminokyselin."
"Ale jděte, snad byste nechtěl zabíjet někoho jen proto, že je pro společnost neužitečný? To byte musel do toho ranku zahrnout i všechny neproduktivní občany. Mrzáky, duševně choré, starce, kteří ztratili svou sílu. Dotklo by se to i nás lidí."
"Bože, chraň, já přece nechci nikoho zabíjet, jenže můžete zabít něco, co nežije?"
Saša se nad tím na chvíli zamyslel. Ono to opravdu platilo. Byl to extrém, ale zákonem chráněný. Ale to snad chtěl tenhle blázen jíst mrtvoly?
„Ne, vy to nechápete.“ ohradil se, když mu to Saša vpálil. „Já přece mluvím o tom, co živé nikdy nebylo. Já umím živou tkáň vypěstovat i z nepatrného kousku DNA. Prostě ho naklonuji jako ty první zebry v Serengeti a než začne mít povědomí o sobě samém....“
Sašovi to najednou došlo. Takový hnus. Představil si sám sebe, jak si z vypadlého vlasu naklonuje kus svého já a pak ho pomalu ujídá.
"Prostě klonování neživého organismu. Žádné zabíjení, žádné etické problémy." proklamoval Charouz své myšlenky a Saša se neudržel. Aby se vyhnul pokutě, odběhl rychle na toaletu, kde s omluvným pohledem pozvracel lamu ručníkářku. Odplivla si a pak si jedním z ubrousků otřela záda.
"Nic si z toho nedělejte. Nejste ani první ani poslední, kdo sem vešel a neudržel se. Ten člověk tu sedí už třetí den. A já o tom vím své." odplivla si a Saša byl rád, že se mu dostalo takového pochopení.
"Ale to s tím nikdo nic neudělá?" zaúpěl zoufale.
"Asi ne." povzdechla si lama. "Podle nezávislých měření má IQ minimálně 99, takže je i nad povolenou odchylkou. Není v naší moci ho vykázat z podniku. Je mou povinností se vám za tuhle skandální situaci omluvit. Pan ředitel Kareťák se vám ze svého krunýře také co nejponíženěji omlouvá."
Jen co se Saša trochu vzpamatoval, rozloučil se s lamou a zamířil si to rovnou k východu. Jen tak koutkem oka spatřil Charouze, který seděl v předklonu nad nedopitou lahví Ryzlinku a mumlal zase něco o praseti, které ho má za ďábla.
Teď už ty jeho řeči chápal o moc lépe. A co víc, má námět na článek. Předáka dopolední partě přece dělá Chrochta. Ten mu dá zaručeně nejlepší informace o magorovi, který mu dnes dopoledne rozvracel morálku na pracovišti. A jeho psí redaktor bude slintat blahem nad takovým úlovkem.

Partneři soutěže: 

LOGO fantom print

LOGO Magicbox

LOGO Argo

LOGO XB1

LOGO AudiotekaTrifid



 

Přihlášení



Banner

Tapír

  • Tapír č. 1-2020
    Od 9. ledna vychází další číslo našeho humoristického časopisu TAPÍR. Můžete se těšit na: – Rozhovor s Josefem Stehlíkem, sochař a kreslíř...
  • Výstavy v lednu 2020
    Zveme vás na dvě výstavy, které jsme naplánovali hned na začátek roku 2020. PRVNÍ výstava se uskuteční ve sportovní hale...
  • Tapír 6-2019 na listopad a prosinec
    Od 30. října vychází další číslo našeho humoristického časopisu TAPÍR. Můžete se těšit na: – Rozhovor s Jiřím Werichem Petráškem – Tapír v pivovaru...

Anketa

Chtěli byste více asijských filmů v našich kinech a TV?

95.3%   (41)
4.7%   (2)
0%   (0)
Loading...


Rozhovor

Velký rozhovor s Martinem Dejdarem

martin dejdar 200Herec, moderátor, bavič, dabér, hokejista, … To vše a mnohem víc je Martin Dejdar. V tomto rozhovoru se dozvíte, jaký nový pořad bude na Primě, co pro něj znamenal Comeback a plno zajímavých věcí nejen...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

V Čechách máme největší digitální knihovnu na světě

manuscriptorium digitalni knihovnaDigitální knihovna Manuscriptorium zahájila v Čechách svůj provoz na konci roku 2003. Od té doby mohou vědci, studenti i laici na internetu studovat středověké a raně novověké rukopisy, inkunábule, staré tis...


Literatura

„Největší úspěch zpravidla přichází, když se lidé nebojí pádu“

trefa 200Nakladatelství 65. pole poslední dobou vydává stále zajímavější tituly. Tím nejnovějším je kniha Jedna trefa stačí s podtitulem Mladí miliardáři internetového věku, kterou dal dohromady Randall Lane s redaktory časopisu Forbes.

...

Divadlo

Hanuš Bor, Sestry sBorovy, Veronika Kubařová a Tři chlapi v chalupě vystoupí v Rokoku

Hanus Bor 200V sobotu 29. listopadu od 21 hodin pořádá své hudební soirée v Divadle Rokoko herec Hanuš Bor, kterého už v dětství proslavilo účinkování v řadě filmů.

...

Film

Kdo si přečte vysoce odborné filmové časopisy?

casop200Mnohé odborné časopisy, které si potrpí na přízvisko "vědecké", se honosí tím, že jsou recenzované. Nemyslí se tím, že by se na ně psaly recenze (jako je třeba tato), nýbrž že sama redakce si nechává recenzovat nabídnuté texty, aby se si tak nechala ...