Kultura21.cz

Letošní léto předvedlo různé podoby, kdy slunce pálilo o sto šest, na mnohé se nalepilo dovolenkové tempo (můj manžel ho nazývá „plážové“) a občas seslalo přílivy deště. Co dělají spisovatelé a ilustrátoři v létě? Jak se jim píše či kreslí pod slunečními paprsky? Nebo jen dobíjejí energii a sbírají inspiraci? Zeptali jsme se Petry Braunové…

Petro, vím, že jsi neuvěřitelně pilná v psaní, besedování a ještě buduješ kulturní Dům snů v Měčíně, tak nevím, zda vlastně máš v létě čas vůbec odpočívat. Přesto by mne zajímalo, umíš to? Když odpočíváš, odpočíváš aktivně nebo spíš lenošíš?

Letos se mi léto moc nevydařilo. Hned na začátku června jsem byla účastnicí vážné dopravní nehody v Klatovech, při které do vozu, v kterém jsem jela, narazilo z vedlejší ulice auto a odhodilo nás na zídku, která nás „vrátila“ zpět na silnici. Tím pádem bylo auto na šrot a celá posádka se ošklivě polámala. Já a moje dcera Máří jsme měly zlomené hrudní kosti, řidič Milan to pochopitelně odnesl nejhůř, stehenní kost mu prolétla pánví, kterou rozlomila… a jeho žena Jitka skončila s otřesem mozku. Takže jsme docela dlouhou dobu trávili v klatovské nemocnici. Hodně lidí mi psalo, že aspoň můžu odpočívat, ale kdo kdy měl zlomenou hrudní kost, jistě ví, že o odpočinku vůbec nemohla být řeč, protože bolest to byla příšerná. Navíc jsem měla problémy s dýcháním a byla jsem ve stresu, který způsobil bulvár, když jak to má v pravidlech, psal o nehodě nesmysly, dokonce mě citoval a vyvolal tak dojem, že s nimi komunikuji. V souvislosti s vážnou nehodou a zdravotními komplikacemi, mně to přijde nehorázné a za lidi, kteří to mají na svědomí, se opravdu stydím. Nikoho z nich neznám osobně, s nikým jsem nemluvila, ale ráda bych jim vzkázala, že vše má své meze a peníze, které za takovou „práci“ dostávají, jistě nenosí štěstí. Dnes jsou to dva měsíce, stále jsem v korzetu a kost cítím.

Jaký byl letošní tvůj tvůrčí seminář v Horažďovicích, ten je, nemýlím-li se, už tradiční letní záležitostí, že?

Můj ošetřující lékař mě nechtěl pustit, ale přísahala jsem mu, že nebudu nic zvedat a děti budu ovládat pouze pohledem. Musím říct, že se to podařilo. Mám obrovské štěstí, že se na mé semináře hlásí děti, které mají smysl pro humor, jsou poslušné anebo lépe – ten týden, který tráví se mnou, poslouchají. Možná je to tím, že čtou knihy a baví je divadlo jako mě a já už v pozvánce rodiče upozorňuji, že jsem přísná. Kdybych totiž nebyla, nedokázaly bychom za pouhý týden napsat a nazkoušet vlastní divadelní hru. K dětem, které přijedou, se chovám jako k vlastním. Když to přeženou, dostanou trest, ale dobře vědí, že je nepřestávám mít ráda. Letos jely některé děti podruhé, takže vytvořit partu se nám podařilo hned první večer. Nováčci se velmi rychle zařadili. Fascinující je vidět, jak se spřátelí děti od 8 do 14 let, které se nikdy neviděly. Nejmladší Štěpán přijel až z Havířova. Byl úžasný. Hned první večer mi přišel pošeptat, že „se mu do očí tlačí slzičky a že neví proč“… moje vlastní děti byly taky ubrečené, takže mě taková informace pobavila a Štěpánka jsem bez problémů utěšila několika zábavnými historkami, že v pohodě usnul. Premiéra a derniéra hry O Šípkové Růžence trochu jinak proběhla v Horažďovicích na zámku a měla u rodičů i náhodných diváků obrovský úspěch. Bylo to pro mě po té nehodě a komplikacích obrovské zadostiučinění a já dětem a jejich rodičům moc děkuji.

A samozřejmě nám prozraď, jak pokračují práce na škole v Měčíně? Mohou tví fanoušci nějak přes léto vypomoci?

Práce naštěstí neustaly ani v době mé nehody. Jsem šťastná, že místní řemeslníci perfektně dokončili práci na střeše i drenáž kolem domu, přesně v souladu s pravidly, které nám stanovil památkový ústav. Dojal mě pokrývač pan Sedláček, který mi zavolal, když jsem ležela v nemocnici, neschopná pohybu, dokonce jsem kvůli problémům s dýcháním nemohla moc mluvit, a řekl mi: „Nic nemusíte říkat, já jen, že střechu máte hotovou, vymetli jsme vám i půdu a fakturu pošlu, až budete fit.“ Střecha je opravdu nádherná – přesně podle fotky z roku 1900, s „volskými oky“ a komíny v klasicistním stylu.
Teď v srpnu se do Měčína sjedou mé kamarádky, mezi nimi i dvě knihovnice, a to jedna z Jirkova u Chomutova, druhá z Českého Těšína, a budou pomáhat. Dokonce přijede neznámá slečna, která se ozvala přes internet. Prakticky v každém svém volném čase přijíždí kamarádi Tomáš a Petr, dva jeřábníci z Prahy, které projekt dobové školy v přírodě tak zaujal, že si v Měčíně připadají jako doma. Byli se mnou dokonce v Horažďovicích na semináři a pomáhali mi s dětmi. Jsou svatí. Práce je v Měčíně stále víc než dost. Uvítám ale, když lidé prohrabou půdy a třinácté komnaty a nabídnou mi starodávné předměty a pomůcky související se školou. (Své nabídky můžete Petře Braunové zaslat na její e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript – poznámka JS)

Léto si někteří z nás nedokáží představit bez knížky, předpokládám, že jsi touto závislostí potrefená také – co ráda čteš, když nepíšeš? Zbývá Ti na čtení vůbec čas?

Noc po nehodě, která byla opravdu krutá, a my ji v nemocnici téměř celou probděli a probrečeli, s kapačkami v rukách a kyslíkem v nosu, jsem dostala neuvěřitelnou chuť si přečíst Mobergovu ságu o švédských vystěhovalcích do Ameriky. Druhý den jsem to zavolala do místní knihovny. Můj telefonát zněl určitě zmateně, ale paní knihovnice pochopila a hned mi nechala knihy poslat. To bylo báječné. Přečetla jsem tedy všechny čtyři díly. Můj nakladatel Albatros mě zásobil několika tituly, z kterých mě nejvíce oslovil životopis Olgy Scheinpflugové. Dostala jsem potom chuť přečíst si nějaký další životopis, a tak jsem zhltla ten o Emě Destinnové. Miluju knihy a čtu prakticky pořád. Knih mám asi milion po celém bytě. Umím číst něco jiného v ložnici, v kuchyni, v koupelně a pochopitelně i na wc. Tam mám už celou věčnost rozečtenou historii Klementina.

Máš nějaký tip na pěkné čtení pro horké letní dny, kdy se mozky rozpalují a mozkové buňky by radši spaly?

Takové „lehké“ knihy číst neumím, protože mě vůbec nebaví, a to ani ve vedru.

Na závěr nám prozraď: co pro nás Petra Braunová připravuje právě teď a čím se bude zabývat na podzim?

Po napsání Tajemství rodu a životopisu Niny Divíškové se ohlížím po nějaké další zajímavé osobě, jejíž život bych literárně zpracovala. Pro děti chystám dvě výpravné knihy jako byla Ema a kouzelná kniha. Jednu s Tomášem Řízkem, druhou se Zdenkou Krejčovou. Věřím, že budou mít stejný úspěch, jako měla Ema. Jestli můžu na závěr přidat jisté moudro, které ve mně bliklo po prožité nehodě: Přátelé, vyhýbejte se idiotům a nehádejte se kvůli nim. Život je velmi krátký a krásný.

Přeji, aby se tvá zranění rychle vstřebala a vyléčila a těším se na tvé knižní novinky už teď :-), děkuji samozřejmě za rozhovor

Foto: archiv Petry Braunové