Ukázka z knihy Okamžik medvěda
Banner

Ukázka z knihy Okamžik medvěda

okamzikmedveda ukazka perexVelmi zajímavou knihu vydalo v únoru brněnské nakladatelství HOST. Název knihy Okamžik medvěda je jakousi alegorií toho, že člověk může být světem okouzlen pouze tehdy, když odmítne jediný výklad pravdy. Je to zároveň i metafora literatury, toho „zvláštního místa mezi mnoha individuálními pravdami“. Autorka Olga Tokarczuková považuje politiku na nadílnou součást literatury. Podívejte se na krátkou ukázku:

 

 

 

Masky zvířat

Utrpení člověka snáším lépe než utrpení zvířete. Člověk má vlastní, rozvinuté, všem známé ontologické postavení, které z něj dělá privilegovaný druh. Má kulturu a náboženství, aby mu pomáhaly v utrpení. Má své racionalizace a sublimace. A má Boha, který ho nakonec spasí. Lidské utrpení má smysl. Pro zvířata ale neexistuje ani útěcha, ani úleva, protože je žádné spasení nečeká. Nemá smysl. Tělo zvířeti nepatří. Nemá duši. Utrpení zvířete je absolutní, úplné.

Pokud se pokusíme vcítit do jejich stavu s naší lidskou schopností sebereflexe a se soucitem, odhalí se nám celá hrůza utrpení zvířat a tím vlastně i celá ta děsivá, těžko snesitelná hrůza světa.

V dávném předsokratovském Řecku platil trilog. Byla to tři jednoduchá přikázání, jež zformuloval Pythagoras a jeho žáci: cti své rodiče, uctívej bohy ovocem a šetři zvířata. Tato přikázání lakonicky poukazovala na tři nejdůležitější oblasti lidského života: za prvé — na nejjednodušší sociální vazby; za druhé — na široce chápaný náboženský rozměr života; a za třetí — na slušné zacházení se zvířaty. Nedefinují žádné konkrétní chování, určují pouze směr. Jsou to spíše pří-kazy, ne zá-kazy, určují oblasti, v nichž má jednotlivec svobodu interpretace. Jejich nedodržení má za následek pocity viny, studu, morálního neklidu. Vlastně není třeba je blíže specifikovat.

Zatímco první dvě přikázání nás odkazují k dobře kodifikovaným systémům —společenským a náboženským — a jsou založená na jasně popsaných a všeobecně srozumitelných normách a rituálech, vztah člověka ke zvířatům tak moc uspořádaný není (pomineme-li zřetelný seznam kulinářského tabu ve Starém zákoně), vše tedy závisí na lidském svědomí. Právě proto se stává „etickým“, to znamená, že je možné posoudit, co je třeba dělat a co ne.

Jak z nás rozum dělá lepší lidi

Pythagorejci se domnívali, že zvířata jsou rozumné bytosti, anarchistický Diogenes zase tvrdil, že v mnoha ohledech dokonce převyšují člověka. Avšak tento názor nebyl všeobecně přijímaný.

Židovsko-křesťanská tradice jasně říká: země byla stvořena proto, aby se všemi rostlinnými a živočišnými druhy sloužila lidem. Na samém začátku Genesis nacházíme zřetelnou formulaci: „Bůh stvořil člověka. Dává mu požehnání a pověřuje ho vládou nad zemí a nad ostatním tvorstvem“, protože právě člověk byl umístěn do středu všeho stvoření, cílem přírody je tedy sloužit člověku.

Obdobná myšlenka byla také nezávisle rozvíjena filozofy v Řecku. Aristoteles vymyslel velmi přesvědčivý důvod hierarchicky postavené stavby stvoření — člověk jako jediný byl obdařen intelektem, síla rozumu je nejdůležitější a nejvýznamnější mezi jinými lidskými vlastnostmi. Všechny bytosti, které disponují menšími rozumovými schopnostmi, se pochopitelně nacházejí v hierarchii níže (stejnou logiku používal Aristoteles pro ospravedlnění obchodu s otroky, tvrdil, že jistí lidé jsou otroky „z přirozenosti“).

Konečnou podobu této myšlence dal svatý Augustin, když komentoval biblické přikázání „Nezabiješ“. Zastával názor, že bychom se neměli dopouštět chyb a rozšiřovat ho na stvoření rozumu zbavená.

Ať už řekneme cokoli nevyvratitelného o raném křesťanství, je třeba si uvědomit, kolik různých vizí, idejí a interpretací bylo u jeho základů. Je jisté, že vztah ke zvířatům byl tehdy zaujatý a nepřátelský. Tomáš Akvinský vytvořil z roztroušené raně křesťanské mnohohlasosti souvislou a rafinovanou filozofii, navazoval na ideje svatého Augustina a zároveň je překračoval. Tvrdil, že zvířata nejsou jen nerozumná, ale že jim chybí i nesmrtelná duše, proto tedy jejich smrt je — v nejširším slova smyslu — úplně bezvýznamná. Nemáme žádné bezprostřední morální povinnosti vůči zvířatům, protože jedině člověk (čili bytost, která má rozum a dokáže se ovládat) může být předmětem povinností a práv.

Toto pojetí daného problému bylo bezesporu velmi radikální a v budoucnu přispělo k masovému chovu zvířat k jídlu. Můžeme rovněž říci, že tento církevní otec dal na dlouhá léta rozhřešení lidem, kteří zvířata zabíjeli. Neustále si pamatujeme zřetelné „Nezabiješ!“, ale kvůli takovým interpretům, jakým byl Tomáš, je toto přikázání zastřeno tolika podmínkami a výjimkami, že se jeho původní význam vlastně úplně ignoruje. Ve většině starověkých kultur byla konzumace jiného masa než obětního tabu. Aby bylo možné zvíře sníst, bylo třeba ho nejprve obětovat; tímto gestem se z vraha, jenž zbavil života jinou bytost, snímal hřích.

U Descarta se poprvé objevila strašná vize zvířete jako stroje, který by fungoval podle poměrně jednoduchých mechanických pravidel. Člověk se od něj lišil rozumem a nesmrtelnou duší, zvířata zas byla více podobná automatům než živým bytostem. Tak se nejen pojídání a zabíjení zvířat stalo eticky neutrálním. Neutrální byly i takové praktiky, jako je pitva.

Zvířata měla proti sobě i Kanta, ten na konci osmnáctého století napsal, že vůči nim nemáme „žádné bezprostřední povinnosti, neboť nejsou bytostmi sebeuvědomělými; jsou to pouze prostředky k dosažení cíle. A tím cílem je člověk“.

Také katolická církev důsledně popírala morální povinnosti člověka vůči zvířatům. Ještě v polovině devatenáctého století Pius IX. z tohoto důvodu odmítl povolit založení Společnosti proti týrání zvířat. Církev sice v katechismu doporučuje náklonnost ke zvířatům a také říká, že jim nesmíme působit „zbytečné utrpení“, ale zároveň velmi zřetelně tvrdí: „Zvířata, jakož i neživé bytosti jsou od přírody určeny lidstvu k společnému užitku, v minulosti, dnes i v budoucnu.“

V biologii ale ještě pořád platí pravidlo, které na konci devatenáctého století zformuloval Lloyd Morgan, průkopník výzkumu zvířat. Tvrdí, že „nikdy nesmíme interpretovat žádné chování jako výsledek působení vyšší psychické moci, pokud může být interpretováno jako výsledek působení moci, která se nachází na nižším stupni v psychologickém žebříčku“, což znamená, že je správnější vysvětlovat chování zvířat pomocí jejich reflexů a instinktů než jim přisuzovat myšlenky nebo pocity.

Bylo by nespravedlivé, kdybychom opominuli významné myslitele, kteří měli jiný názor. Svatý Jan Zlatoústý, jenž v jistém smyslu oponoval Darwinovi, přesvědčoval lidi o tom, že původ zvířat je stejný jako náš, dlužíme jim tedy laskavost a vlídnost; svatý František z Assisi hlásal lásku k přírodě, ale především požadoval, abychom zacházeli se zvířaty tak, jako by to byli naši bratři a sestry. Michel de Montaigne, významný myslitel ve

všech ohledech přesahující svou dobu, tvrdil, že povyšování se nad ostatní je způsobeno nedostatkem představivosti, tudíž je to předsudek omezené mysli. Avšak největší službu prokázal zvířatům Jeremy Bentham, filozof osmnáctého století a v otázkách týkajících se zvířat nepochybně průkopník moderní etiky. Jako první zformuloval to, co je pro spoustu současníků samozřejmé — není pochyb o tom, že v mnoha ohledech jsou lidé dokonalejší než zvířata, myšlením nebo sebeuvědoměním. Pro Benthama však tyto rozdíly nejsou morálně důležité. „Neměli bychom se ptát, zda jsou zvířata schopna přemýšlet, ale zda mohou trpět,“ napsal v roce 1780.

Okamžik medvěda/ Olga Tokarczuková

okamzikmedveda ukazka

Přeložil Petr Vidlák
Počet stran 197, brož.
ISBN 978-80-7294-876-5
Rok vydání 2014
cena: 195 Kč běžná cena: 229 Kč

www.hostbrno.cz



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Banner

Tapír

  • Tapír č. 1-2020
    Od 9. ledna vychází další číslo našeho humoristického časopisu TAPÍR. Můžete se těšit na: – Rozhovor s Josefem Stehlíkem, sochař a kreslíř...
  • Výstavy v lednu 2020
    Zveme vás na dvě výstavy, které jsme naplánovali hned na začátek roku 2020. PRVNÍ výstava se uskuteční ve sportovní hale...
  • Tapír 6-2019 na listopad a prosinec
    Od 30. října vychází další číslo našeho humoristického časopisu TAPÍR. Můžete se těšit na: – Rozhovor s Jiřím Werichem Petráškem – Tapír v pivovaru...

Anketa

Která kniha od Aleny Morštajnové se vám líbila nejvíce?

100%   (9)
0%   (0)
0%   (0)
0%   (0)
0%   (0)
0%   (0)
Loading...


Rozhovor

Benjamínek zlínského divadla Tomáš Červinek: „Přijít do nového kolektivu není nikdy jednoduché“

200rozJak jsme již psali, soubor Městského divadla Zlín v 68. sezóně oživili dva Tomášové – Tomáš David a Tomáš Červinek. S druhým jmenovaným, který je nyní nejmladším hercem divadla, vám nyní přinášíme rozhovor. Popsal nám, jak probíhala jeho studia a předev...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Šlágr v Zábřehu
zabreh perNedělní odpoledne 18. června bude v zábřežském kulturním domě patřit Ľudovítu Kašubovi, sympaťákovi známému z televize Šlágr, který hraje a zpívá převážně vlastní skladby nebo také známé lidové písničky. Jeho příznivci se mohou těšit na hity jako...

Z archivu...


Literatura

Skandální život Kate Foxové

altPotřebovala jsem si odpočinout od všeho denního stresu, který se na nás hrne ze všech stran. Nechtěla jsem sledovat Ordinaci v růžové zahradě, která je podle upoutávek horší než mexická telenovela a ani jsem nestála o žádnou detektivku, kterých je v televizi až pře...

Divadlo

Na podzim do divadla: Divotvorný hrnec

divotvorny hrnec 200O prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte! Jedním z tipů je Divotvorný hrnec v podání Městského divadla ...

Film

Zvony nad Tbilisi zvoní umíráček

Zvony 200Dokumentární film Pavla Kolaji Zvony nad Tbilisi (2012) přibližuje stav kinematografie v současné Gruzii - a vyznívá jako nostalgické ohlédnutí na časy, kdy sice s obtížemi, ale přece jen vznikaly výsostně umělecké f...