Kultura21.cz

Basilej je v naší vlasti pevně spjatá s koncilem, kterého se na počátku 15. století zúčastnilo české husitské poselstvo, pokoušející se přesvědčit římskou církev o potřebě církevních reforem a spravedlivosti boje, které za ně husité vedli. Podrobnosti přenecháme historikům, ale pravdou je, že od té doby má Basilej nejenom pevné místo v naší dějepravě, ale i počeštěné jméno. Já byla ovšem velmi překvapená, že nejenom Basilej je důležitá pro Čechy, ale též naopak – i my jsme se tenkráte vepsali do historie tohoto města.

Triumf kacířů

Za chladného rozbřesku 4. ledna 1433 dorazilo po měsíci putování do basilejského přístavu po proudu Rýna několik plně naložených prámů. Pod velkolepými rýnskými vodopády u Shaffhausenu se české poselstvo nalodilo na prámy a přijelo tak do svého cíle o několik dní dříve. Zvěst o tom, že na nich do Basileje na koncil připlula česká výprava, se rychle rozkřikla po celém městě a do přístavu se seběhli představitelé města i davy zvědavých občanů. Všichni vítali vylodivší se husitské poselstvo, které za zpěvu chorálu pomalu stoupalo od řeky městem kolem radnice až do míst, kde zasedal koncil a dále ke katedrále. Basilejští občané se vykláněli z oken, zastavovali na ulicích, jásali a se zvědavostí si prohlíželi korouhev s latinským nápisem „Pravda vítězí nade vším“, podivné cizince v tmavém, prostém šatu neobvyklého střihu, jejich vážné, důstojné tváře a zejména Prokopa Holého, který bylv tehdejším křesťanském světě známý jako neporazitelný vojevůdce. Zato koncil nejásal. Příjezd husitského poselstva představitele oficiální římské církve, kteří byli na koncilu v Basileji, řádně zaskočil. Čekali je o nějaký ten den později a z jiného směru. Připravili jim totiž pompézní uvítání, ve kterém je chtěli ohromit velkolepostí a nádherou církve. To se tedy nepovedlo, naopak. Triumf slavili husité, kteří dobyli Basilej svým nenadálým, teatrálním příjezdem a průvodem městem.

V basilejském přístavu je stále rušno

Trochu stručné historie

Účast kacířského poselstva z Čech byla velkou událostí pro celou katolickou Evropu, která se v Basileji sešla. Basilejský koncil (1431 – 1438) svolal křížovou výpravu, aby odbojné české kacíře náležitě ztrestala mečem. U Domažlic ale křižáci z bitvy utekli dříve, než začala – tak je vyděsil zpěv husitského vojska a hlavně jeho pověst neporazitelné a nelítostné armády. Po tomto fiasku se koncil volky nevolky rozhodl, že bude muset s kacíři jednat. Vypadalo to totiž jinak na další dlouhou, nákladnou válku s nejistým výsledkem. I husité byli unaveni válkou a na jednání přistoupili. Čechům se dostalo záruk, že budou svobodně moci dojet až do Basileje, tam přednést a obhájit svou věc a zase se v pokoji odebrat domů. Nedopadlo to pro husity příliš slavně, představovali si, jak vyloží veřejně své čtyři artikuly a církev a celý svět pak dozajista pochopí, že to, co požadují, je správné a dobré. Neuspěly jejich představy a požadavky, že nad církevními činiteli bude panovat světská spravedlnost, církev bude žít chudobně a zřekne se majetků a také, že Písmo svaté bude nadřazeno církvi a kázat bude možné svobodně. (Jak by dopadlo české poselstvo se stejným posláním dnes, toť otázka!) Nakonec jim církevní představitelé povolili přijímat pod obojí, aby alespoň nějaký ústupek učinili, ale v ostatních punktech stála církev neoblomně na svém a neustoupila.Basilejští šli do sebe

Nenápadný dům patří universitě

Nechme církevní disputace teologům a vraťme se zpět do Basileje. Hned, jak bylo jisté, že husité přijedou, měli městští radní plnou hlavu starostí. Církevní představitelé je totiž požádali, aby v městě zakázali pouliční prostituci, hazardní hry, opilectví a jiné nepřístojnosti. Církevní hodnostáři dobře

věděli, že by u mravně neústupných a čistých nábožných lidí, jak je sami někteří jejich nepřátelé popisovali, neobstáli. Hlavně Prokop Holý, stojící v čele české delegace, byl proslulý svou až fanatickou nenávistí k prostitutkám. Asi by se mu nelíbilo, že jeden z nejluxusnějších nevěstinců sídlil hned vedle domu, kde zasedal koncil. Na doporučení představitelů koncilu dali měšťané hlavy dohromady a usoudili, že prostitutky musí z města pryč. A uklidili je opravdu důkladně, vystěhovali všechny nevěstince daleko za hranice města, kde většinou už zůstaly i po skončení koncilu. Traduje se, že ze strachu, aby to sexuchtiví duchovní neměli až tak náročné a od návštěvy prostitutek je neodradila daleká cesta, vynalezli místní pojízdné nevěstince, které nabízely služby hned zaměstskými branami. Jiní tvrdí, že to je jen pomluva a že tento vynález už existoval dávno před koncilem. Jak to bylo doopravdy, to asi nikdo nezjistí, ale pravdou je, že Basilej byla během pobytu husitů na koncilu bez prodejné lásky, opilců a hazardních her na ulici – to se žádnému jinému městu předtím ani potom nepodařilo. Zato je od té doby pověstná svými perníčky – leckerli. Basilejští pekaři dostali pokyn, aby kacíře, prý vyhladovělé třemi desítkami válečných let, něčím ohromili a předvedli jim výhody mírového blahobytu.

Tichý dvorek před přednáškovým sálem

Obracení na víru pravou se nekonalo

Nejenom Češi udivili Basilej, jistě museli být i sami udiveni Basilejí. V roce 1356 bylo toto město i se svou slavnou katedrálou téměř zničeno zemětřesením. O několik desítek let později bylo však již znovu postaveno s velkolepou nádherou, která musela příchozím vyrazit dech. Nad přístavištěm se tyčící vysoké hrázděné domy s bohatou výzdobou, dřevěný most s kaplí uprostřed a mohutná městská brána za ním, radnice s vysokou věží, množství nádherných kostelů, impozantní katedrála s rozestavěnou druhou, jižní věží. Ač Prahu velikostí ani výstavností Basilej nepředstihla, přesto ji těsně doháněla. O její tehdejší velikosti dodnes svědčí zbytky opevnění a brány – přejít historické město z jednoho konce na druhé je docela slušný výkon. Představení koncilu se již předem zavázali, že delegátům, z nichž byli mnozí kněží, dovolí sloužit v Basileji v jejich mateřštině mši pod obojí. Kněží z delegace se této příležitosti hned chopili a sloužili bohoslužby v němčině. Těšili se, že obyvatelé města si tak budou moci vyslechnout jejich kázání a pochopit, že nejsou kacíři, ale poctiví vyznavači Krista. Německé bohoslužby se zpočátku u církevních hodnostářů nesetkaly s velkým pochopením. Husité jim vysvětlili, že k doprovodu jejich výpravy patří i Němci, kteří mají též nárok na mši ve své mateřštině. Proti tomu se nedalo mnoho namítat, ale nakonec to byla dost bezvýznamnárevolta. Basilejští se sice k sv. Martinu na kacířskou mši, při které i oni mohli přijímat pod obojí, houfně hrnuli, ale brzy je jejich horlivost přešla. Tajně asi doufali, že uvidí nějaké nemravné nepřístojnosti, které se o kacířích všeobecně tradovaly, ale k jejich zklamání se žádné orgie neodehrávaly. Ani katolické nádheře a obřadnosti podivní cizinci nemohli konkurovat. Žádné zlaté monstrance, přepychová mešní roucha, nádherné obrazy a fascinující podívaná. Jen dlouhé modlitby, skromná neokázalá bohoslužba a nabádání k mravnosti – to rozhodně nebyla podívaná, na kterou by basilejští šli dobrovolně podruhé. Již zakrátko na husitskou bohoslužbu k velkému rozčarování českých kněží nepřišla z domácích ani noha.

Před staletími zde zasedal Koncil, dnes se zde přednáší filosofie

Po stopách dávných časů

Turista, který navštíví Basilej, může na husitskou výpravu vzpomínat na mnoha místech Velké Basileje. Pod mostem je na Rýnu stále přístav Schifflände na stejném místě jako před staletími. I když se kolem přístavu vypíná nábřeží, mnohé domy kolem koncil pamatují. Stojí i most, kamenný a ne původní dřevěný, jen věž s branou do města, která za ním stála, chybí. Nová je nynější podoba městské radnice, nedávno opravené, zářící do dálky svou rumělkovou omítkou, vysokou věží s hodinami a zlatou věžičkou uprostřed. Krátké stoupání starými uličkami města vás přivede až naNadelberg, kde mezi nevelkými hrázděnými budovami uvidíte jednu se skromným vchodem. Dnes v ní najdete filosofický seminář a přednáškový sál. Stačí vzít za kliku a vstoupit, zde se přes den nezamyká. Projdete klenutou chodbou na malý dvorek a ocitnete se před okny sálu, kde prý tehdy koncil poskytl české husitské delegaci slyšení. Místnost je stará, s malovaným trámovým stropem, cihlovou dlažbou a gotickými okny v protilehlých stranách. Jen nové židle a tabule napovídají, že v ní je stále živo. Zdejší universita, založená po koncilu v r.1460, ji od té doby prakticky v nezměněné podobě nepřetržitě využívá. Během staletí se zde mnoho nezměnilo. Stačí jen přivřít oči a v temnu místnosti s nízkým stropem se zasnít. Ozvěna dávných časů je přímo hmatatelná, jako by česképoselstvo mělo každou chvíli promluvit…

Tex a foto: Štěpánka Nohýnková