Reklama
Banner
Banner

Fotografováním mám možnost vyjádřit své pocity, říká Petr Macháček

tanec ostrava 200Na Ostravsku to navzdory okolnostem „razoviteho regionu“opravdu kvasí a žije. Tvoří zde zajímaví lidé a pod tvrdou slupkou lze často nalézt jemnocit a  vytříbený vkus. Kultuře se zde daří, jak se lze přesvědčit nejen ze zpráv masmédií, ale hlavně vlastními smysly. Stále je co objevovat, za kulturními zážitky se nemusí chodit daleko.  Jedním z těch, kdo rozhodně stojí za pozornost, je Petr Macháček. Jeho zájmy jsou různorodé. Mimo jiné se věnuje umělecké fotografii. Mám jeho fotografie moc ráda, a proto jsem využila možnosti položit mu několik otázek u příležitosti připravované výstavy.  


1. Jaký vztah máš ke kultuře obecně a k fotografování zvlášť?
Kulturu ke svému životu potřebuji asi jako koření k jídlu. Vyhledávám její chuti v různých oblastech. Kromě fotografie mně baví hlavně výtvarné umění a architektura. Ne že bych těmto oblastem moc rozuměl, ale přitahují mně. Nikdy nezapomenu, jak mi šel mráz po zádech, když jsem stál v Rodinově muzeu před Myslitelem. Nebo na radost, když jsem před obrazem Tvar modré konečně začal chápat obrazy Františka Kupky. Těch příkladů bych mohl uvést desítky.

tanec ostrava1

2. Co tě přivedlo k fotografování?
Fotografie Josefa Sudka. Někdy okolo roku 1999 se mi dostala do rukou jeho monografie a byl jsem očarován krásou a dokonalostí jeho pohledů z okna ateliéru. Chtěl jsem umět vytvořit také něco tak krásného. Pak jsem zjistil, že jeden můj kamarád fotografuje a na rozdíl ode mne umí fotky i udělat. Tak jsem se ho na všechno vyptal a začal dělat černobílé fotografie. To, co mí vrstevníci měli z dětských let dávnou za sebou, já začal objevovat ve svých 33 letech. V Ostravě tou dobou přibírali studenty do oboru výtvarná fotografie na Lidové konzervatoři, tak jsem se tam přihlásil. Byla to dobrá škola, rád na ni vzpomínám. V prvním ročníku nás Antonín Pochyla naučil perfektně zvládat techniku černobílé fotografie. Ve druhém ročníku jsme se od paní Holáňové a Jiřího Kudělky dozvěděli o historii fotografie a o tom, jak fotit. Při hledání tématu závěrečné práce jsem pak narazil na Taneční divadlo Zóna Lenky Dřímalové a o mém dalším směřování v oblasti fotografie bylo rozhodnuto. Tehdy jsem to ale ještě nevěděl.

3. Co tě v současnosti na fotografování nejvíce přitahuje?
Možnost vyjádřit svůj pocit z toho, co vidím tím, jak danou situaci vyfotím. Nebaví mne jen dokumentovat okolní svět, hledám pro své fotografie děj a zajímavou kompozici. Na fotografii se musí něco dít. Když se tam nic neděje, je to špatné, jak říkal pan Sudek.

tanec ostrava2

4. Kterých svých fotek si nejvíce ceníš a proč?
Těch tanečních. Všechny jsou pořízeny autenticky při vystoupeních nebo na zkouškách. Žádné kašírování ani tančení pro focení. Navíc vznikaly za extrémních světelných podmínek bez použití blesku. Zajímavé je, že k mým nejoblíbenějším fotografiím patří jedny z těch prvních, kdy jsem svět tanečního divadla teprve objevoval. Možná je to právě proto.

5. Kdo nebo co tě inspiruje?
Nové věci. Baví mne poznávat nové oblasti, vybočit z naučených kolejí a objevovat nové dimenze života. Třeba před třemi lety jsem se dal na paragliding a doslova se mi otevřel nový životní prostor. S tím pak souvisí i nová inspirace k fotografování. Akorát u toho paraglidingu se mně to stále nedaří, ve vzduchu mám stále plné ruce práce s pilotáží, takže fotím jen před startem nebo po přistání.

6. Co očekáváš od svého publika?
Jsem vděčný za každou zpětnou vazbu, ať už kladnou nebo zápornou. Fotografie necílím na žádné konkrétní publikum. Vystavuji ty, které se líbí mně.

tanec ostrava3

7. Která reakce tvého fanouška či diváka tě nejvíce dostala nebo překvapila?
Nevzpomínám si, že by byla nějaká speciální reakce, která by vybočovala z řady. Nejvíce mně vždy potěší zájem o výstavu. Rád vzpomínám třeba na Výtvarné centrum Chagall, které mi v roce 2004 uspořádalo v Ostravě první větší autorskou výstavu. Nebo na výstavu v Ruby Blue na Stodolní ulici v roce 2011, kam přišlo docela dost lidí a kterou jsme zakončili s přáteli v klubu Atlantik.

8. Co nového chystáš?
V říjnu 2014 výstavu v Literární kavárně Academia na Masarykově náměstí v Ostravě. Budu na ni poprvé vystavovat taneční fotografie, které jsem nafotil v roce 2012. A těším se, že po letech zase navážu na spolupráci s Lenkou Dřímalovou, která se z Brna vrátila do Ostravy, aby tady vedla balet Národního divadla Moravskoslezského.

Taky se moc těším. Děkuji ti za rozhovor a přeji ti, ať se tě inspirace a umělecký zápal stále drží.

Petr Macháček (1966)
Fotografování se věnuje od roku 1998. Vystudoval lidovou konzervatoř v Ostravě a s fotografováním tance začal právě během studia, kdy v roce 2002 hledal téma pro svou absolventskou práci. Tehdy ho náhoda svedla dohromady s Tanečním divadlem ZÓNA Lenky Dřímalové, jehož projekty pak několik let zachycoval svým objektivem. Ve svých fotografiích se nesnaží taneční vystoupení dokumentovat, ale zachytit atmosféru na jevišti svým vlastním pohledem, který je více o pocitech a interakcích mezi tanečníky, nežli o tanečních figurách.
Autorovy fotografie nejen ze světa tance si můžete prohlédnout na stránkách www.photomach.cz.

tanec ostrava4


Přehled výstav:
2013
leden        Mini Galerii Blok v ostravském lezeckém centru Tendon Blok, Dober, tančím!

2011
únor-březen    Klub Atlantik, Ostrava, Tanec ve vlnách Atlantiku
červen        Galerie Budoucnost, Ostrava, Tanec jako MEDIUMsoft
říjen-prosinec    Hotel & restaurant RUBY BLUE, Stodolní ul. Ostrava, Tanec NARUBY BLUE

2008
říjen-prosinec    Divadlo Laterna magika, Praha, Kouzelný tanec

2007
květen        Galerie Hlučín, Café Tanec
červen-srpen    Divadlo loutek, Ostrava, Tanec v Loutkách
prosinec-leden    Divadlo Ponec, Praha, Tanec Ponec

2005
květen-červen    Klub Mlýnek, Česká společnost pro duševní zdraví, Ostrava, Tanec ve mlýně
červenec-srpen    Galerie Budoucnost, Ostrava, Tanec v Budoucnosti

2004
prosinec-leden    Janáčkova konzervatoř, Ostrava, Tanec
duben        Autorská galerie české fotografie, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, Tanec

2003
únor        Divadlo loutek, Ostrava, Tanec v Zóně
květen-červen    Galerie na schodech, ÚMOb Ostrava Poruba, Taneční divadlo Zóna

2002
listopad    Galerie Budoucnost, Ostrava, Peru 2002
        (společná výstava s Petrem Piechowiczem)

2000
červenec-srpen    Galerie Budoucnost, Ostrava, Beskydská zátiší


Trvalé instalace:
Baletní sál Janáčkovy konzervatoře v Ostravě – velkoplošné fotografie


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JANA SEMELKOVÁ

šéfredaktorka týdeníku Naše rodina a jednatelka JaS nakladatelství, s.r.o

Kniha:


knihy od JIŘÍHO HOLUBA, FREDERIKA BACKMANA

Je velice těžké z řady knížek, které kolem mne jsou, vybrat jedinou. Miluji knihy Jiřího Holuba a v poslední době jsem se zcela nepokrytě zamilovala do románů Frederika Backmana. Poměrně mladý Švéd dokonale ve svých příbězích vystihuje myšlení zkušených lidí, kteří jsou ve světě upřednostňujícím mládí najednou ztraceni. Mají pocit, že je už nikdo nepotřebuje, jenže se ukáže pravý opak. Tedy Muž jménem Ove vás zprvu naštve, vrátíte se k němu a nakonec ho budete milovat. Kniha Tady byla Britt-Marie ukáže, jak se postavit nepřízni osudu. Stanete se fanoušky fotbalu a uklízení, ani nebudete vědět jak. V té třetí – Babička pozdravuje a omlouvá se – prožijete dobrodružnou cestu malé dívenky za jakýmsi pokladem. Připravila ji pro ni umírající babička a vlastně jí pomohla vyrovnat se se smrtí. Tři krásné příběhy se vyznačují laskavým humorem i sžíravou ironií, jsou plné života a víry, že to s námi, lidmi, není úplně špatné… Moje tipy tedy zní: cokoli od Holuba nebo Backmana a nebudete litovat.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Aleš Procházka - „Vydal jsem se na neočekávané dobrodružství...“ Rozhovor u příležitosti vydání audioknihy Společenstvo Prstenu

Ales Prochazka perexNad střechami v centru Prahy si pohrává letní slunko, vznáší se  klábosení turistů v úzkých uličkách, nic z toho však neproniká do podkrovního nahrávacího studia pražské DAMU, kde panuje klid a ticho. Filmový a divadelní herec <...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Učitel, ten tvrdý chleba má


denik 200Deník kantora aneb učitel, ten tvrdý chleba má je název knihy Davida Macha. Jedná se o krátké příběhy psané deníkovou formou, které vás zaručeně pobaví i překvapí a možná se pak budete dívat na učitelské povolání trochu jinak… Původně vycházely j...

Anna Karenina ve společnosti drsných motorkářů

karenina 200Jedno z neméně slavných a nadčasových děl Lva Nikolajeviče Tolstého se rozhodli tvůrci nejnovější rock opery přenést do moderního prostředí motorkářského klubu.

...
Vykročte ze stínu s filmovou přehlídkou VISIONS OF LIGHT 2013

visions of light 200„Vykroč ze stínu!“ - to je letošní motto filmové přehlídky VISIONS OF LIGHT, která se uskuteční 7. - 9. listopadu 2013 v brněnském kině ART. Letos již posedmé nabídne tento unikátní festival filmovým ...

Masters of Rock 2012: THE SORROW
ImageMalý průvodce kapelami právě začíná … Rakouská metalcore/melodic death kapela, založená v roce 2005. Jejími členy se stali Mathias Schlegel a Andreas Mäser ze skupiny Disconnected a ...