Reklama

Velký rozhovor s nadějným umělcem Markem Hubáčkem nejen o Chicagu

hub 200S Markem Hubáčkem jsem se sešla v útulné zlínské kavárničce, abychom si popovídali o jejich velkém projektu s názvem From Czech to Chicago, který má na svědomí on s jeho kamarádem Martinem Vítkem. Rozhovor je o kampani, ale především o umění, přístupu k životu a o snech. Věřím, že na vás jeho slova udělají dojem stejně jako na mě.

 

Marku, v prvé řadě se nám trochu představ. Kdo jsi, čím žiješ a podobně.

Jsem Marek Hubáček, bydlím v Želechovicích nad Dřevnicí, to je malá vesnička u Zlína a jsem umělec. Snažím se teď nějak rozjet tu svou dráhu uměleckou, dělám obrazy, sochy, v poslední době i návrhy interiérů, například malou vinárničku tady ve Zlíně. A také hodně spolupracuju s mým otcem, Marcelem Hubáčkem, který mi v tom pomáhá, a máme společné projekty. Jako třeba poslední dobou v Olomouci na Šantovce restaurace Atmosphere, taková zážitková.

Váš projekt se jmenuje From Czech to Chicago a vznikl ve spolupráci s Martinem Vítkem. Jak jste se dali dohromady a jak vznikl tento nápad?

Je to kamarád z gymplu, který už předtím cestoval po Americe s rodiči a pak se vrátil na gympl a potkali jsme se ve třeťáku nebo ve druháku… Od té doby jsme kamarádi a on teď studuje vysokou školu právě v Chicagu. Teď už ji dodělává a byl to jeho nápad. Je taky spoluvlastník i spoluzakladatel Fundchaseru, což je stránka a skupina, co zprostředkovává Kickstarter lidem mimo USA.

hub 2

 

Co je tedy jeho hlavním cílem kampaně? Kde všude v Chicago by se mělo tvé umění prezentovat? A co mají pokrýt vybrané peníze?

Hlavním cílem je převézt deset až dvacet obrazů mé tvorby do Chicaga a tam v pronajatém prostoru to vystavovat, mít tam jednodenní nebo dvoudenní vernisáž, ta druhá by byla na etapy a prezentovat tam tak umění z malé vesničky, z Želechovic. A zároveň je cíl propojit umělecké sféry těchto dvou velmi vzdálených a relativně odlišných světů, takže nějaká interakce mezi těmi lidmi a umělci.

Máme tam cíl 3 500 dolarů, což je zhruba 70 000 korun českých. Chystáme se z toho pokrýt veškeré dárky, které nabízíme lidem za jejich příspěvek, tvorbu těch obrazů na samotnou výstavu a převoz mě a těch obrazů plus pronájem toho prostoru. Tady si nejsme jisti, jestli to budeme muset pronajímat nebo jestli seženeme galerii, ale s nimi je to tam těžké, protože tam člověk musí být dýl a nějak s nimi pracovat. Je to složitější, to ještě uvidíme.

Už máte vybraných přes 500 dolarů z potřebných 3 500 dolarů. To není špatné, co na to říkáš?

Jsme nadšeni, jsme velmi vděční těm lidem, co nás podpořili a není to špatný začátek, ale potřebovali bychom se takhle držet stále v tomto kurzu, aby to vyšlo.

Jedná se o sbírání peněz, které funguje na principu odměn. Ty nabízíš své vlastní dílo – od poděkování, přes trička až k obrazům. Co pro tebe má největší cenu? Nebo co bys z těchto věcí vypíchl, aby si to lidé vybrali?

Všechno jsou to osobní dárky, které prochází rukama lidí ze Zlína, kteří se pohybují v umělecké sféře. Takže všechno je osobní a originální. Největší hodnotu má podle peněz veliký obraz, zhruba 1,5 metru x 2 metry, který budu malovat na motivy toho, kdo přispěl – koupil si tento dárek. To je největší peněžní hodnota, ale zároveň jsou tam pěkné dárky už od 5 dolarů, které jsou také ručně dělané. Je to kaligrafie na rýžový papír plus je tam obtisklá má pusa a pramínek vlasů, takže je to takové originální. Všechno má svou hodnotu.

Navíc je to velká výzva kvůli časovému presu – odměny musím stihnout udělat za měsíc a půjde o neplánovaná díla, která budu tvořit a budou tak mít velkou hodnotu.

Když jsi říkal, že to prošlo rukama různých lidí ze Zlína, tak není všechno jen tvoje?

Ty trička jsou od značky Micka (micka-makes.com, což je taky můj kamarád, kterému sem tam dělám pro tuto značku designy, ale je to jeho a vyrábí to on, sítotiskem a šitím.

V textu kampaně hovoříš o třech problémech. Jedním z nich je pozdní dodání darů, druhé se týká převozu umění do Chicaga a poslední pak papírování ohledně vstupu do USA. Jak jste připraveni těmto problémům čelit?

Jsme připraveni, tak jak jsme, což znamená, že se vynasnažíme o plnění termínů, dodání těch darů a máme i nějaké finanční zálohy, možná (smích) na poštovné. Ale je to spousta práce, když si lidé třeba objednají ty obrazy. Nemůžeme za to dát naše stoprocentní slovo, že to bude na den, ale myslím si, že to lidi oželí, snad.

hub 3

 

Mám tady poslední otázku ke kampani. Co by se stalo, kdyby se dané peníze nevybraly?

Kdyby se nevybraly, tak se to posílá zpět těm lidem, ty peníze ani neopustí účty těch lidí, je to tam virtuální, dokud se ten cíl nesplní. Teprve až to přesáhne ten limit nebo se ho dosáhne, tak se ty peníze odečtou z těch účtů. Takže když by chyběl i třeba jediný dolar, což by se nestalo, protože bychom ho doplnili my, tak se to celé ruší.

A co byste dělali vy? Dělali byste ještě něco dalšího nebo podobného?

My bychom určitě jeli dál a snažili se. Buď další projekt na Kickstarteru, což už máme vymyšlenou takovou ideu s Márou Mikulcem z té značky Micka na nějaký produkt  - nějaký vylepšovák pro lidi. Chceme to rozjet obecně tyto věci, takže toto není jediný náš projekt.

Pojďme se zpátky bavit o Tobě a především o tvé práci. Máš velké zaměření – kreslení, sochy, fotografie, design a hudba. Co tě baví nejvíc? Dá se to vůbec nějak říct?

V poslední době mě hodně baví ten design interiéru, protože je to taková malá architektura a člověk si tam může tvořit, je to trojrozměrné a zajímavé. Samozřejmě jsou tam dané pravidla a věci, proto to není zas tak svobodné nebo spíš člověk nemá ten svobodný pocit, jako když maluje. U té malby jsem víc uvolněný. Společně s hudbou, která je pro mě představuje absolutní uměleckou svobodu.

Máš nějaký svůj ateliér, kde tvoříš? A naopak nějaké místo, kde načerpáváš inspiraci? Co v něm musí být?

Většinou tvořím v Želechovicích na pasekách u taťky doma a využívám jeho podpory v rámci těch prostor. Máme přestavěnou stodolu, kde má ateliér a máme tam i dílnu. Je to v lese, takže je tam i venkovní prostor na dělání větších soch, takže to pomocí taťky a rodičů. Samozřejmě i u sebe v pokoji tvořím, když dělám třeba na počítači nebo menší návrhy.

Co tam musí být, v podstatě není nic, zvládám tvořit kdekoliv, ale lepší je klid a ticho a příroda.

hub 4

 

Děláš hodně na počítači?

Dělám dost, když dělám interiéry nebo design něčeho, tak dělám v programech na počítači.

A co je nejdůležitější, když tvoříš nějaké dílo? Pracuješ raději spontánně nebo s předem danou vizí?

Určitě radši tvořím spontánně, když to jde. Například u těch obrazů nebo kreseb, tak je v tom taková ta větší svoboda a uvolnění. Neříkám, že to dělám pro relaxační účely a uvolnění, ale jsou u toho tyto pocity a je tam hodně i intuice, takže navázání na nějaký vyšší princip nejlépe pak když se to povede, je skvělé. Když to nedělám já, moje ego, ale když se od toho odpoutám, to bývá nejlepší v mém případě.

Můžeš vůbec nějak říct, co pro tebe obecně znamená umění?

Umění je pro mě asi v dnešním světě v podstatě všechno. Každý člověk má svoje umění, a když je dobrý v tom co dělá, ať už je to třeba přes strojařinu, tak vždycky je to ten um, že to umí.

Jak je to s výtvarným uměním v České republice? Má mladý umělec šanci prosadit se? Jaks to vnímal ty, když jsi z Želechovic?

Tak já si myslím, že šanci určitě má, je to hodně těžké. Jedna věc je si tvořit celý život doma a dávat to do šuplíku a druhá věc je se to snažit prosadit širší veřejnosti a popřípadě i prodat, což je 50 % a je to i těžší. Je to těžké a nedá se to vztáhnout jen na Českou republiku, všude je to podobné a člověk pro to musí udělat hodně. Já jsem se do této doby nesnažil nějak moc zviditelnit, ale díky tomuhle projektu vše zažívám poprvé. Chodit do galerií, do tisku, dát to co nejvíce zdrojů a tak. Není to lehké.

Ještě bych se chtěla zeptat na studia, ty jsi studoval dva roky výtvarné umění a architekturu, studia jsi však nedokončil. Nelituješ toho?

Nelituju. Možná tak měsíc po tom ukončení jsem byl na vážkách a litoval jsem toho a takhle, ale držel jsem se toho, co mě baví a snažil jsem se to rozjet sám. Za ten rok co jsem, mimo školu jsem nabyl mnohem víc zkušeností, praktických zkušeností než za ty dva roky na těch dvou školách. To je můj pohled. Myslím si, že školství v České republice je na špatné úrovni, to je asi známo, ale určitě to spěje ke světlejším zítřkům. Myslím si, že tam není absolutně žádná praxe, učí se tam zbytečné věci podle nějakých dogmat a mělo by to být víc praktické a svobodnější principy a alternativnější přístupy.

Další otázka se teď moc nehodí, ale za co jsi škole vděčný? Dala ti studia hodně?

Na druhou stranu mi to určitě něco dalo, bylo tam spoustu skvělých lidí, ať už z řad kamarádů, ale také profesorů, to musím nechat, že někteří tam byli skvělí a posunuli mě, ale převažovala ta negativa, no.

hub 1

 

Kdy ses vlastně rozhodl věnovat umění? Byls už jako dítě výtvarně nadaný? Bývaly tvé obrázky na nástěnkách?

Jo, bývaly.(smích) Kreslil jsem si odmalička a mám to po taťkovi, zděděnou kreativitu a ten talent, protože on je malíř a sochař. Taky dělá ty interiéry někdy, takže to mám asi po něm a už odmalička jsem k tomu tíhl tak trošku. Pak jsem chodil do různých kroužků, maloval jsem doma, na gymplu jsem dělal obrazy nebo keramiku a hlavní bylo to rozhodnutí, že půjdu na architekturu. Tam se to přehouplo úplně a od té doby to chci dělat naplno celý život.

A co rodina? Jsou na tebe pyšní a zdobí tvá díla jejich domov? Jak tě podporují?

Podporují mě dost a nebýt jich tak to vůbec nedělám a nejsem tady, takže jsem jim za to vděčný, jsou hodní a podporují mě. Obrazy domov zdobí jen zřídka, když třeba některé dám na narozeniny, ale že by byly všude vystavěné, to určitě ne.

A co přátelé a tvoje okolí, ti ví o tobě, jak jsi nadaný?

Asi jo, tak berou mě jako umělce a líbí se jim moje věci. Taky jim třeba dávám obrazy jako dárky a ví to o mě, že maluju a věnuju se uměleckým věcem. Myslím si, že mě uznávají takhle v okruhu přátel.

Na závěr tě poprosím o vzkaz pro naše čtenáře!

Pozdravuju, přeju vám, ať jste šťastni a pokud vás tento článek zaujal, podívejte se dál na tu kampaň, a když se budete cítit, tak přispějte.
 

Fotografie použity se svolením Marka, více jeho díla najdete na Facebookové stránce: Facebook

( 0 hlasů )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

JANA LANGEROVÁ


redaktorka, tvůrce soutěží, 26 let (Štír a občas Střelec)

  • pochází z malé vesničky Zádveřice a nyní žije s manželem v ještě menší Lhotě, která leží 13 km od Zlína
  • Jana je čerstvou absolventkou fakulty multimediálních komunikací v oboru vztahy s veřejností a pracuje jako tisková mluvčí festivalu Chillibraní
  • s K21 je spojená už sedm let, začínala jako editorka a vypracovala se až k zástupkyni šéfredaktorky, nyní domlouvá soutěže a píše pro radost hlavně do literatury a mluveného slova. Udržuje se tak v tempu, má přehled a plní si knihovničku skvělými tituly
  • ve volném čase kromě kulturních věcí také moc ráda zahradničí (zajímají ji bylinky i pokojovky) a vaří různé dobroty. S manželem se věnují geocachingu - hledají poklady po okolí, často navštěvují různé metalové koncerty a jsou s partou přátel. Aktuálně propadli speedmintonu!
  • a Janino motto:To od Johna Lennona: „Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“
Banner

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 23

Čtěte také...

„Každý festivalový den trošku jako dobrodružná jízda na horské dráze“

luhovany vincent 200Prozradila nám paní Magdaléna Petráková, ředitelka a dramaturgyně divadelní sekce festivalu LUHOvaný Vincent. V tomto rozhovoru nám sdělila, na co se mohou návštěvníci těšit a v...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Básničky o vysavači a jiných domácích pomocnících

Basnicky o vysavaci 200Básničky o vysavači a jiných domácích pomocnících věnuje Michaela Peterková Johance a Samovi. Nevím sice, kdo jsou Johanka a Sam, ale myslím si, že právě dostávají bezvadný dárek.

 <...

Divadlo

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti získalo další dvě nominace na prestižní cenu

Cena Ravenhilla 200Po nominacích na Ceny divadelní kritiky, ceny Divadelních novin a poté, co se Slovácké divadlo umístilo v desítce nejlepších českých divadel, se v Uherském Hradišti radují zase. Od čtvrtku 8. dubna se slováčtí divadelníci chlubí i ...

Film

POWAQQATSI: druhý díl Qatsi trilogie na hodinu a půl pevně přiková k obrazovce

Powaqqatsi plakat  200V roce 1988 spatřil světlo světa druhý díl Qatsi trilogie, který jeho autor Godfrey Reggio nazval Powaqqatsi. Překlad znamená „život na úkor někoho jiného“ a vyst...