POLETÍME?: KAŽDÁ PÍSNIČKA SI SAMA ŘEKNE, JAK MÁ VYPADAT

POLETÍME?: KAŽDÁ PÍSNIČKA SI SAMA ŘEKNE, JAK MÁ VYPADAT

pol 200Kapela Poletíme? je tu s dalším albem, které již 18. 11. pokřtila v brněnském klubu Fléda a 25. 11. jej pokřtí v pražském Futuru. Album je to zase originální, vtipné i závažné, a hudebně, jak jinak, velmi zajímavé. Prostě s albem, které si nepustíte jenom jednou. Turbošansón (název desky je opravdu příhodný!) bude zřejmě u vás doma nebo na nejrůznějších večírcích a diskotékách hrát pořád dokola.  Takže škrtněme otazník v názvu skupiny a leťme! Pilotem, letuškou i stevardem nám je frontman kapely Rudolf Brančovský.

 

 

O kapele Poletíme? se mluví jako o jedné z nejzábavnějších skupin české pop music. Souhlasíte se tím?
Rád bych se tím souhlasil, protože se ze všech sil snažíme o to, aby to tak bylo. Víte, mě láká balit důležité věci do vtipného hávu. Dělat hudbu tak, aby mě to samotného těšilo. Když napíšu písničku, která mě rozesměje, řeknu si: to je dobrá cesta! Ale nechci, aby to vyznělo, že produkujeme zpívané vtipy. To zase ne.

Napsat dobrou komedii je prý těžší, než dobrou tragédii; platí to i o vtipných písničkách?  
To úplně neumím posoudit. Naše skupina je taková, jaké písničky píšu. Humor mi přijde jako důležitý komunikační kanál. Lidi se tak otevírají. A já mám rád lidi, kteří mě rozesmějí. Záležitosti, které mě rozesmějí, mě taky víc otevřou. A pak jsem schopen se na věci dívat jinak. Na naší nové desce ale nejsou jenom vtipné písničky. Vyjadřuju se ale tak, že někomu může připadat vtipné i to, co myslím vážně.

Vtipnost tedy není tím hlavním, na co myslíte, když začínáte pracovat na písni…
Není, a ani nechci, aby vznikl dojem, že vtipnost je tím hlavním kritériem. Ale: chci se u práce a u hraní bavit a kapela se u toho chce bavit taky. No a když to takhle funguje, baví se i lidi. Navíc hrajeme většinou v durových tóninách, lidi si při naší produkci můžou zatancovat, jsme prostě kapela k vyblbnutí. Ale současně máme písničky k detailnímu poslechu, ze kterého vyplyne, proč jsem to nebo ono takhle myslel.

pol 1

 

Třeba i to, proč v písničce Hadi nečasujete slovesa?
Kdybych v ní časoval správně, asi by to byla obyčejná písnička. Schválně jsem ale chtěl napsat písničku, která popírá českou gramatiku. Koneckonců – tohle lidi chytá za uši a pak si to lépe pamatují.

Mění se postupem doby vaše publikum?
Roste. Ve všech smyslech toho slova. To mě vzrušuje a současně baví. A to je taky důvod, proč jsme se spojili se Supraphonem. Ti, kteří se o tenhle druh hudby zajímají, už o nás vědí. Teď chceme oslovit další, otevřít naši muziku i těm, kteří se k ní doposud nedostali nebo na ni neměli čas. Naše publikum přitom není vyhraněné. Máme úspěch jak na folkových pódiích, nedávno jsme třeba hráli na jednom festivalu mezi Frantou Nedvědem a Žalmanem Lohonkou, tak i na pódiích rockových. Třeba v Trutnově. Naše hudba může oslovit lidi napříč věkem i napříč žánry, od metalistů po folkáče. Takže teď se těším na to, co bude dál.

Před nedávnem jste prohodil, že se máte moc rádi na to, abyste jako kapela hráli jazz. Jak jste to myslel?
To měla být vtipná replika s pravdivým pozadím. Jazz je vlastně složitá sofistikovaná hudba. Kdybych ho náhodou uměl hrát, jako že neumím, tak by to všechno bylo jiné. Naše kapela by byla jiná, a naše písničky taky. V muzice Poletíme? se samozřejmě objevuje i ten jazz, ale jazzmani by nás asi hnali!

pol 2

 

Takže jste vlastně nadžánrovou kapelou!
Každá písnička si sama řekne o hudební tvář i text, o to, jak bude pojata. Některé naše písně i ve své třebas punkové podobě inklinují ke country, jiné zase k jazzu, další k romantismu. Každé to sluší jinak.

Texty písniček vašeho nového alba opět zaznamenávají skutečné události skutečných lidí…
V těch písních skutečně popisuji příběhy, které se staly mně nebo mým kamarádům. Události ani postavy nejsou vymyšlené. Příklad: na desce je písnička nazvaná Černá Hana. Ač tomu málokdo věří, tahle ženská opravdu existuje!

Co tomu všichni ti, kteří se ve vašich písních najdou, říkají?
Většina písniček se týká mě samotného, a všichni ti ostatní, kteří se v těch písních vyskytují, to vědí. Zatím mě nikdo nezmlátil.

Vaše nové album se jmenuje Turbošansón. Hrajete tedy tak trochu divoké šansony?
Šansony to vlastně nejsou. Jako kapela hrajeme ty písničky rychle, po našem, někdy humpolácky. Turbošansón je vlastně protimluv. Šanson chápu jako jemnou píseň s hlubokou výpovědí. Hluboká výpověď v našich písních je, ale ta jemnost někdy chybí.  

Velký úspěch máte v internetovém obchodě Supraphonline; vidíte v téhle cestě budoucnost prodeje hudby?
My jako Poletíme? máme jednu velkou výhodu: naši fanoušci nás mají rádi. Takže si nás najdou i na internetu. Spousta lidí na naši novou desku čekala už dlouho před jejím vydáním, až mi bylo blbý pořád říkat, že ještě není. Teď mi spadnul kámen ze srdce i kvůli nim. A k tomu internetovému prodeji: ano, i tudy se bude budoucí trend prodeje hudby ubírat. Všichni víme, že si lidé stahují muziku třeba do mobilů, a poslouchají ji, kde zrovna chtějí. Ani já doma nemám hromady cédéček.

pol 3

 

U nového alba máte „na svědomí“ i obal…
K tomu jsem byl lehce donucen, ale teď jsem rád, že to takhle dopadlo. Dřív jsem nikdy nechtěl hudební a výtvarnou stránku jedné věci spojovat. Myslel jsem si, že by měly zůstat oddělené. V případě Turbošansónu se ale jedno druhého dotklo. Na téhle desce je dokonce písnička Maluju, která je vlastně o mně. Sám sebe v ní odkrývám jako výtvarníka.

Prý se vám na novou desku vůbec poprvé podařilo přenést energii koncertů. Proč to dřív nešlo?
Jde o způsob nahrávání. V tomhle případě jsme měli vynikajícího pomocníka v Ondrovi Ježkovi. On nás nahrával a staral se o věc i producentsky. Nic moc jsme si nemuseli říkat, a najednou to tady bylo. Takže opak složitého sofistikovaného natáčení se složitou technikou, jeden nástroj po druhém. To máte asi tak, jako když si koupíte nějaké drahé značkové oblečení, kouknete se do zrcadla a řeknete si: dobrý, ale mně víc slučí něco méně dokonalého, něco, co je sem tam natržené a trochu ošuntělé. V tom se přece cítím líp!

Křest Turbošansónu proběhne v domovském Brně, ale i Praze. Na co se fanoušci mohou těšit? Prozradíte, kdo bude kmotrem desky?
Bude to taková společná večeře. Staré věci na zahřátí, pak polévka z hitů a Turbošansón jako hlavní chod. Dále pak zákusky a panáky v různých formách a množství tak, jak to máme rádi. Obsluhovat vás budou milí a krásní hoši, kteří vám nakonec podají párátko, a vy si vydloubnete masíčko, co vám zůstalo za zoubky a tajně ho spolknete. Blažení pak zavoláte "účet prosím" a my přiběhneme s novým cédéčkem na stříbrném podnose a řekneme: "Uctivá poklona". Kmotrem, a ne jen kmotrem, si bude ten večer každý sám.       

www.supraphonline.cz/album/80294-turbosanson
www.poletime.info


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Z archivu...

Čtěte také...

Na dobré přátele by člověk neměl zapomínat, říká Robert Rohál

robert perex1Nejen dramaturgii divadelního předplatného, ale také koncertů či besed má od letošního května v Domě kultury v Kroměříži na starosti Robert Rohál. Jako programový pracovník se také spolupodílí na dalších akcích a festivalech. Kultura mu v...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Co se stane, když zabloudíte na schůzi českých parapsychologů

Harr perexPrvotina Jakuba Dotlačila čtenářům otevírá branku do tajuplného světa spiritismu a parapsychologie, díky němuž hlavní hrdina knihy Jiné životy Hynka Harra zjistí, že je nadán schopnos...

Divadlo

DIVADELNÍ SOUBOR STUDIO MLADÝCH UVÁDÍ HOSPODKÁL – MUZIKÁL TAK TROCHU JINAK

Hospodkal perexDivadelní soubor Studio mladých uvede druhou premiéru dlouho očekávané čtvrté autorské inscenace. Nová hra, na kterou se početná fanouškovská základna velmi netradičního souboru z Roztok u Prahy těšila už více než rok, se ...

Film

Úsměv Zdeňka Trošky je nakažlivý, škoda, že Trošků není u nás víc
ImageRežiséra Trošku mají určitě všichni rádi – je s ním dobře. Rád se směje, rád povídá o jídle a točí filmy, které se líbí. Proč? Jsou nám blízké, jsou o nás, poznáváme se v nich. Jeho pohádky jsou tak ...