Reklama
Banner

S paní Jarmilou se hezky »pracovalo« i výborně »kamarádilo«

Hlasatelka 200Televize provází náš život víc jak šedesát let. Tato fascinující instituce prošla řadou etap, stále se vyvíjí. Mnohé profese zanikly, nové vznikají. Právě tohoto tématu se dotýká kniha Daniela Růžičky, v které první televizní hlasatelka Jarmila Šusterové-Horčičková vzpomíná na doby průkopnické a dokladuje, jaké byly začátky televizního vysílání i kterak se dotýkala totalitní moc lidí z obrazovky. S autorem jsme si povídali o této knize, ale nejen o ní.

 

Jak dlouho jste s paní Jarmilou Šusterovou-Horčičkovou knihu psali?
Knize jsme se věnovali dva roky. Pravidelně jsme se scházeli a povídali si o všech údobích jejího života. Nejen o slavných letech, ale i o těch neradostných. Náš vztah se postupně proměňoval v přátelství, které sebou přinášelo otevřenost jejích zpovědí. Ono to u životopisné knihy vlastně ani jinak nejde, musí tu být vzájemná upřímnost a důvěra. Přeci jen se jako autor »vlamuji« do naprosto soukromých záležitostí, a musí být oběma jasné, že je nezneužiji. Pro mě ty dva roky byly moc pěkným obdobím, protože s paní Jarmilou se nejen hezky pracovalo, ale i výborně »kamarádilo«. A prozradím, že jsem míval při svých návštěvách navařeno a napečeno.  

Kdy vlastně nastal onen impuls, napsat příběh jejího života?
Poprvé jsme se poznali v roce 2003. Tenkrát jsem připravoval pro časopis filmového televizního svazu FITES troj rozhovor se třemi hlasatelkami, jež za svou popularitu v šedesátých letech a postoje v letech 1968-1969 zaplatily daň. Normalizační moc jim na začátku sedmdesátých let zakázala vystupovat na televizní obrazovce i na veřejnosti. Kromě paní Jarmily jsem zpovídal Hedu Čechovou a Milenu Vostřákovou. Šlo o jednorázovou záležitost. No a před třemi lety se mi znenadání paní Jarmila ozvala s přáním, abychom spolu napsali knihu o jejím životě. Rád jsem její nabídku přijal.

Hlasatelka 1

Co vás z jejích příběhů nejvíc rozesmutnilo?
Rozesmutnilo mě to, do jaké situace – nejen pracovní, ale i osobní – komunistický režim veřejně známou a slavnou ženu dohnal. Stačilo, že v určitou chvíli nezapadla do ideologických vzorců monopolně vládnoucí politické strany, a byla odstřižena od své práce. Přestala existovat pro veřejnost, přestala existovat pro dějiny Československé televize a až do roku 1990 se o ní nesmělo mluvit, ani ji oficiálně připomínat. Komunistický režim si s osudy svých občanů zahrával, jak se mu zlíbilo, a na příběhu paní Jarmily se jasně ukazuje, jak při tom vůbec neplatilo, že patřila v té době mezi populární osobnosti a tím pádem mezi elitu naší země.

Co pro vás bylo překvapením?
Síla, s jakou se paní Jarmila tou normalizační dobou probíjela. Byla to pro ni tvrdá léta. Vychovávala dvě dcery, k nimž se režim též nezachoval nejlépe, protože jim neumožnil vystudovat podle jejich schopností a vědomostí.

Nakolik jste si doplnil své znalosti z historie televize u nás?
Historii naší televize se věnuji už dvě desítky let, a tak dost z její historie znám. Nejen z archivů, ale i z osobních rozhovorů s pamětníky. Díky svému zaměstnání v České televizi, je na chodbách Kavčích hor potkávám velmi často, a vždy mé televizně historické obzory rozšiřují. Televize je obrovská oblast k bádání a ke zmapování – od tvůrčí, přes zpravodajskou až po tu běžnou provozní stránku.

Hlasatelka 2

Chystáte zpovědi i dalších »televizních pionýrů«?
Mým tématem je především vztah totalitní moci k televizi, její vliv na televizní tvorbu a zpětně, ovlivňování diváků televizními pořady. Zpovědi »televizních pionýrů«, jak je tak hezky nazýváte, chystám v souvislosti právě s touto tematikou. Ale na další vyloženě životopisnou knihu se zatím nechystám.

A o co tedy konkrétně půjde?
Chtěl bych zpracovat období Pražského jara 1968 v Československé televizi. V té době bylo určitě nečekaným jevem, jak se televizní obrazovka proměnila. Osvobodila se od cenzury, přinášela dosud tabuizované informace a témata i díla zakázaných autorů. Svým zpravodajstvím a publicistikou pomáhala posouvat společenské i politické dění kupředu. A pak tu bylo heroické období po vstupu okupačních vojsk do naší země. Protiokupační televizní vysílání. Na to se dnes zapomíná. Ale je to na jednu stranu logické, i když nespravedlivé. Každoročně připomínané rozhlasové vysílání v srpnu 1968 bylo technicky snadnější a posluchačům dostupnější, televize je prostě při vysílání více vidět. Dodnes nejsou léta 1968–1969 v Československé televizi zpracována. Tak bych to rád změnil.

Myslíte si, že by se měly hlasatelky vrátit na obrazovky?
Podle mého názoru by se televizní hlasatelky nějakou formou na televizní obrazovku vrátit měly. A nejen hlasatelky, ale i hlasatelé. Jsem přesvědčen, že by v tom toku televizních pořadů, grafiky a upoutávek přinesly na televizní obrazovky zklidnění. Mnoho diváků stále bere televizi ještě jako svého partnera ve svém osamění. A ten partner by se k němu měl chovat vstřícně a mile.

Hlasatelka 3

Co vás inspirovalo pro vaši současnou práci? Myslím z toho, co jste slyšel od paní Jarmily.
Uvědomil jsem si znovu, že je-li člověk zdravě cílevědomý, tak svého cíle dosáhne. Dnes je to asi, na rozdíl od let popisovaných v mé knize, těžší, ale ne nemožné. Záleží na každém, jak se ke svému životu postaví, a zda osudové výzvy vyslyší.

Na přebalu máte u svého životopisu uvedeno, že jste spolutvůrcem textů na webu Totalita.cz. Řekněte nám o tom něco bližšího.
Webový server Totalita doplňuje, nechci úplně říci, že supluje, učebnice dějepisu. Na těchto stránkách popisujeme fungování komunistického režimu od února 1948 do Listopadu 1989. Mladé generaci tak jejich hlavním komunikačním prostředkem přibližujeme jednotlivá desetiletí v historii naší země. K učebnicovým textům se snažíme pořizovat rozhovory s pamětníky. Tedy, když popisujeme například v rámci kolektivizace vyhnání sedláků z jejich gruntů i obcí, tak na konkrétním příkladu chceme mladým čtenářům ukázat, jak takové vyhnání vypadalo, jak se k sedlákům chovaly úřady, kolik svého majetku si mohli s sebou vzít atd. A těší nás, tedy mě a kolegu, že návštěvnost stránek stoupá před maturitami, i že z našich stránek čerpají i publicisté, novináři i zájemci o historii. Mnohdy nám pokládají otázky, které by spíše měly směřovat ústavům a pracovištím zabývajících se historií, ale svědčí to o renomé, jaké na internetu máme.

Děkuji za příjemné rozprávění.

www.jasknihy.cz



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Hledat

Mimísek 15

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Exkluzivní rozhovor s Káčou Černou, talentovanou stvořitelkou Feny Art!

bodypaint perexTato sympatická třiadvacetiletá Plzeňačka se dosud věnovala především kresbám a malbám portrétů. Ovšem to nebylo zdaleka to jediné, čemu se tato umělkyně upsala. Její značka se otiskla i do látky. Kus Feny Artu si tedy člověk nemusí jen pov...

Nové komentáře

  • 09.06.2017 02:40
    Držte se ...
    Pane Juraji, Jsem ...
     
  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...

Facebook

Twitter


Literatura

Křížem krážem Českou republikou po kolejích

200 vlaky„Železnice je poezie svého druhu“ hlásal kdysi hrdě slogan propagující železniční dopravu. O tom, že železnice má svoje kouzlo, není pochyb. Kolejnice, které se v dálce spojují díky optickému klamu, specifická vůně motorového oleje na kolejích, p...

Divadlo

Letní Letná slaví desáté výročí s mistry vzdušné akrobacie

letni letna 200Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná oslaví letos od 18. srpna do 3. září na tradičním místě v pražských Letenských sadech desáté výročí. „Díky kulatinám se návštěvníci mohou těšit na výjimečn...

Film

NEBEZPEČNÁ METODA pohledem muže a ženy
ImageDva redaktoři, dva pohledy na jeden film. Netradičně našim čtenářům přinášíme dvojí pohled na nový film Nebezpečná metoda, který vstoupí do kin 26. ledna 2012.
...