První místo v literární soutěži na téma Všechny vůně a chutě světa patří díky hlasování čtenářů Kultury21 teprve patnáctileté Barboře Adamcové z Litoměřic. Zajímalo mě, zda jsou všechny zážitky popsané v povídce její vlastní, jaké má plány do budoucna, kdo nebo co ji nejvíce inspiruje a jak se dívá na svět kolem sebe. Její odpovědi jsou krásně bezprostřední, čiší z nich radost ze života a věřím, že díky pozitivnímu přístupu se Báře splní všechny její sny a vize.
Báro, stala jsi se absolutní vítězkou letošního ročníku naší literární soutěže Všechny vůně a chutě světa. Téma jsi uchopila opravdu důkladně, řekni nám, skutečně jsi všechny zmíněné země navštívila?
Jsem moc ráda, že můžu říct, ano, opravdu jsem navštívila všechny země o kterých je moje práce, kromě Říma. Nemělo to být ale o tom, co jsem kde prožila, spíš jsem chtěla poukázat na život právě na daném místě. To jak si to sama představuji a možná trochu plánuji do budoucna. :)
Jsou všechny aktivity popsané v povídce tvé vlastní, (studium v Římě, stáž v New Yorku) nebo je to částečně fikce?
Kéž bych mohla souhlasit! Všechny popisované aktivity byly vymyšlené. Možná jsem se snažila spíše vystihnout své sny a doufejme i možnosti. Je mi teprve patnáct let, takže jsem ještě neměla tu šanci studovat universitu v Římě, nebo být na stáži v New Yorku… Ráda bych se ale něčemu takovému určitě v budoucnu přiblížila.
Bářinu povídku najdete ZDE
S životními situacemi a zážitky jsou spojeny některé vůně. Vybavuješ si nějakou takovou, která, když se vynoří, hned ti připomene určitou chvíli?
Ráda nasávám vůni deště. Nejraději mám ty letní přeháňky, před kterými je ovzduší jako v prádelně. Právě při teplém, deštivém počasí si totiž vybavím 24. prosinec minulého roku. Tou dobou jsem s rodinou trávila Vánoce na Seychelských ostrovech a celý den pršelo. Déšť na Seychelách, to jsou rozzuřené provazy deště padající několik hodin, dokud je nevystřídá typická kupovitá oblačnost nad ostrovy. Ten den jsme se spíše schovávali před deštěm a plánovali Štědrovečerní večeři. Pár bláznům, jako jsem já, to stejně nedalo a vyjeli jsme autobusem na rozlehlou dlouhou pláž při východním pobřeží ostrova Mahe. Bylo nás asi sedm. Běhali jsme po pláži, koupali se v moři a zároveň v dešti, tyrkysová voda dostala šedší odstín a vše bylo dokonalé. Hned na pláži byl obrovský listnatý strom vysoký několik desítek metrů, který měl na větvi přivázaný dlouhý provaz s uzlem na konci. Asi už tušíte co se stalo… Déšť neustával a já se houpala na tom velkém stromě bičována teplými dešťovými kapkami.
Někdy má člověk chuť udělat něco bláznivého – co nejkurióznějšího ses zatím odhodlala podniknout ty? Nebo sníš o něčem takovém a zatím sis netroufla?
Jak už jsem se zmiňovala, jsem bohužel ještě omezována svým věkem, ale plány a nápady neutuchají a každou chvíli si vysním něco nového. Vymýšlím si scénaře až budu dospělá. Budu mít našetřené peníze, víkend před sebou a chuť něco podniknout. Přijdu domů, sbalím pár věcí do cestovní tašky, po cestě z bytu vytáhnu ze skříňky pas a hurá na letiště. Kam asi poletím? Kouknu se na nabídky letů a prostě nechám na chvíli všechno za sebou. :)
Co je, kromě cestování, tvým největším koníčkem? Je-li jich více, klidně jmenuj a rozváděj.
Mám opravdu hodně zálib a všemožných koníčků, ke kterým patří do velké míry sport. Když nejsem ve škole, relaxuji buď v posilovně vybíjením posledních zbytků energie, nebo běhám. V poslední době jsem se zaměřila právě na běh a už mám za sebou první úspěšný půlmaraton. Za další únik od světa považuji čtení. Nemine den, kdy bych pár minut nečetla, nebo se jen nepozastavila u knihovny pro pár řádků oblíbených knih. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy nečetla vůbec nic. Stesk po dočtení jedné knihy ukájím v listech další. :)
Náš portál se věnuje kultuře z mnoha úhlů. Jak jsi na tom ty a kultura? (knihy, divadlo, hudba…)
Moje rodina je velice kulturní. Řekla bych, že ten ohýnek lásky k umění a hudbě v nás udržuje můj děda, který jezdí několikrát týdně do Prahy na koncerty, do divadla a za další kulturou. Právě díky němu jsem objevila krásu vážné hudby a neskutečně hřejivý pocit na vánočních představeních v Národním divadle. Jak jsem uvedla už předtím, mám opravdu ráda čtení, které mě přivádí ke spoustě knih o kterých bych se ráda zmínila. Jsou jich však desítky a každou chvílí přibývají další a další. Už jako malá jsem chodívala s dědou do divadla na nejrůznější představení, ať už to byla činohra, opera nebo balet, který jsem si zamilovala nejvíce a stále ho vyhledávám. No a samozřejmě hudba. Bohužel nedokážu popsat svůj styl, protože poslouchám opravdu všechno možné. Od klasické hudby, kdy si stále dokola pouštím Chopina, přes dívčí puberťácké songy až po klidnou relaxační a meditační hudbu, kterou jsem si oblíbila při čtení nebo učení, aby nebylo úplné ticho.
Prozradíš nám a našim čtenářům kde momentálně studuješ a čemu by ses chtěla věnovat dále? Jak by měla vypadat práce tvých snů?
Momentálně jsem v prvním ročníku litoměřického Gymnázia J. Jungmanna. Školu mám pár set metrů od domu a zatím si nemůžu stěžovat. Máme fantastický kolektiv, dobré profesory a příjemné prostředí u parku. Co se týče mojí vysněné práce, tak to se pořád mění. :) Jako menší jsem chtěla být právnička po tátovi a každou chvíli jsem říkala ,,námitka“, ale později jsem si uvědomila, že práce v kanceláři nebude nic pro mě. Moje pozornost se začala zaměřovat na pole žurnalistiky, což by mě opravdu bavilo, ale bylo by těžké se prosadit v jiné zemi, protože rozhodně nehodlám zůstat v ČR. Ráda bych po vysoké škole působila buď v Anglii, Americe, nebo Austrálii. Vím, že budu k práci potřebovat společnost, hromadu informací a samozřejmě cestování! Úplně nejlepší by bylo, kdyby mi někdo platil za samotné létání po kontinentech. :) Mám ale ještě dost času, tak se to snad nějakým způsobem vyvrbí.
Už jsi publikovala nějakou svou práci v jiném médiu? Co to bylo?
Ještě ne, tohle byla moje úplně první práce, kterou si kdy přečetl i někdo jiný, než učitel nebo členové rodiny. Vždy jsem psávala jen pro sebe, případně poslední rok na základní škole do školního plátku, který si koupilo maximálně tak deset lidí. :) To náš tým ale vůbec neodrazovalo a psali jsme prostě jen tak, pro radost. Na začátku prázdnin jsem v naší knihovně dostala místní deník, kde byl článek a rozhovor s Lukášem Vlasákem, který momentálně studuje literaturu a filozofii na Karlově univerzitě v Praze. K příspěvku patřila i krátká povídka, která se mi moc líbila a já se rozhodla Lukáše kontaktovat e-mailem a zeptat se na nějaké literární soutěže, se kterými měl mnoho zkušeností. Velice ochotně mi odepsal, připojil odkazy na různé akce a nakonec mě poprosil o nějakou vlastní povídku, kterou považuji za dobrou a budu souhlasit, když si ji přečte. Byla jsem pochopitelně nadšená a poslala mu jednu ze svých prací, kterou jsem zplodila v autě cestou do Chorvatska na dovolenou. Za pár dní přišla odpověď s velice kladnou reakcí a pro mě neskutečnou motivací ke psaní. Myslím, že právě jemu vděčím za ten start, že jsem později na Kultuře21 našla vaši literární soutěž a rozhodla se zúčastnit. Brala jsem to jako takový prázdninový projekt, který se docela vydařil. :)
Neuvažovala jsi o tom, že bys třeba napsala nějakou knihu? Pokud ano, o čem by byla?
Přiznám se, že již několik měsíců právě pracuji na něčem, co bych mohla považovat za budoucí knihu. Mám několik desítek stránek a překvapivě vím pořád, co dál. :) Jako menší jsem se pokoušela knihu napsat již několikrát, vždy to ale ztroskotalo. Řádky si stačilo po pár měsících přečíst a už jsem neměla co dodat, nebo mi to celé přišlo příliš banální a hloupé. Kdybych však opravdu měla napsat knihu, určitě bych se nevyhnula tématu cestování a možná nějaké zápletce s láskou. To se to ale špatně vymýšlí, když má člověk tak málo zkušeností ze životem... :)
Máš nějaký svůj literární či jiný životní vzor/vzory?
Zamilovala jsem si deník Anny Frankové. Když jsem byla o prázdninách v Amsterdamu, zabloudila jsem do jejího muzea a příběh mě doslova očaroval. Deník jsem si okamžitě přečetla a neustále na něj myslím. Pár dní po příjezdu jsem si také koupila zápisník a nedávno jsem ho celý dopsala. Jedna věta mě v deníku A.F. upoutala: ,,Papír je trpělivější než lidé.“ A je to pravda. Všechno tedy píši do svých deníků, pořád mě to moc baví a hlavně můžu být sama k sobě stoprocentně upřimná.
Jaký knižní žánr čteš nejraději?
Z knihovny si poslední dobou odnáším nejvíce asi beletrii – tedy klasickou červenou knihovnu, sem tam nějakou detektivku a občas s sebou nesu i nějaký ten cestopis. Ráda bych poukázala na mé oblíbené autorky. D. Satterfield, která tak brilantně napsala ,,13. příběh“, že jsem jej teď na podzim četla již potřetí a stále z něj mám velikou radost. Mojí další oblíbenou spisovatelkou se stala S. Lauerová, která mě upoutala románem ,,Jumaroro“…je to snad nejlepší napínavá kniha, jaká se mi kdy dostala do rukou.
Jak bys popsala svůj životní styl?
Poslední dobou jako hodně zdravý. Vždy jsem dost sportovala, neboť jsem k tomu byla od malička vedená, ale poslední rok jsem se zaměřila zejména na běh. Myslím, že jím hodně zdravě a opravdu se snažím pro své tělo dělat jen to nejlepší. Mojí slabinou je, že jsem vždy dost vystresovaná, ať už ze školy, nebo z něčeho jiného. Svému bratrovi závidím jeho flegmatičnost. Já jsem spíše veliký nervák.
Pokud by ses ocitla v soutěži krásy a jako adeptka na Miss bys měla pronést, co je tvým největším přáním, co bys odpověděla?
Myslím, že bych si klasicky přála nemožné.. a to aby na zemi nastal mír, lidé k sobě chovali větší úctu a neexistovaly nemoci.
Báro, děkuji ti za rozhovor, gratuluji k umístění v naší soutěži a přeji mnoho dalších skvělých zážitků nejen při cestování!
Také moc děkuji!
( 12 hlasů )
Výsledky hlasování čtenářů:
1. místo: Životní destinace (Barbora Adamcová) povídka ZDE
2. místo: To je světový (Tereza Cimburková) povídka ZDE
3. místo: Junior na cestách (Monika Petrlová) povídka ZDE
4. místo: Jakpak je tam u vás doma? (Břetislav Kotyza) povídka ZDE
Hodnocení poroty:
1. místo: Junior na cestách (Monika Petrlová)
2. místo: Životní destivnace (Barbora Adamcová)
3. místo: To je světový (Tereza Cimburková)
4. místo: Jakpak je tam u vás doma? (Břetislav Kotyza)
| < Předchozí | Další > |
|---|