Banner

ALŽBETA STANKOVÁ – DIVADLO KALICH

kalich 200Alžbeta Stanková je herečkou v Divadle Kalich, její přechozí zkušenosti jsou však i z Radošinského národního divadla, známe ji z filmu Rebelové nebo ze seriálu Rodinná pouta. V Divadle Kalich ji uvidíme v představení Osmý světadíl.




Zdá se, že po rolích pubertálních děvčat jsi dnes k vidění také v rolích charakterních žen. Vyhovuje Ti tato poloha?

Pokud se bavíme o divadle, tak si myslím, že přímo do charakterních postav jsem se ještě nedostala. To asi možná přijde až tak za deset let. Doufám, že tam pak budu, teď na to ještě asi nemám (smích). Co se týká třeba televize, tam už nějaké vyzrálejší role proběhly a já myslím, že je to prostě logický. Herec dostává s věkem, zkušeností a vizáží odpovídající role.  Mělo by to tak vyplynout. Nemyslím si, že do čtyřiceti nebo do padesáti budu vypadat jako puberťák.

Jak se tedy cítíš ve vyzrálejších postavách? Je to příjemné nebo je Ti to jedno?

Je mi to celkem jedno. Cokoliv co je dobře nepsaný, je mi příjemný. Jestli je to puberťačka nebo takzvaná charakterní role. Musí to být dobrý písmenka a pak se hraje cokoliv dobře.

Mnoho diváků možná ani netuší, díky Tvojí dobré češtině, že si přišla do Prahy ze Slovenska. Hraješ ještě vůbec v rodné zemi?

Naštěstí ještě ano. Není to divadlo, protože na to není čas, to bych v tuto dobu s malým dítětem nezvládala, ale točím na Slovensku seriál. Takže kontakt mám i se slovenštinou i s kolegy. Za to jsem hrozně vděčná, že se tohle nepřetrhlo. Dlouho, pět nebo šest let, jsem vůbec na Slovensku nepracovala, pak se to nějak zase oživilo a fakt jsem za to ráda, protože neztrácím kontakt a také slovenštinu.

Diváci v Čechách Tě znají asi nejvíc díky seriálu „Vyprávěj“ a tak Tě určitě poznávají i na ulici. Na Slovensku to vnímáš jak? Jsi tam známější?

Paradoxně mě poznávají lidi víc na Slovensku. Seriál, ve kterém hraju, se vysílá denně, tak mě mají skoro denně v obýváku. A také je nás Slováků míň, tak se setkávám s tím, že na Slovensku jsem momentálně známější a lidi na mě reagují víc.

Cítíš rozdíl mezi českým a slovenským divákem? Mentalita je určitě rozdílná.

Souhlasím. Jsem zde sedmnáctým rokem a rozdíl v mentalitě vidím každým rokem víc. Těžko se zobecňuje v čem. Ale rozdíl je jistě v temperamentu, to určitě. Můj subjektivní pocit je, že Slováci jsou na první pohled víc hrdí a u Čechů vidím na první pohled víc takového toho přátelství. Ale to jsou ty první vjemy.

kalich 1

 

Setkala ses někdy s nevraživostí, třeba od kolegů, že jim bereš, jako přistěhovalec, práci?

Mám kolegy, kteří mi rádi řeknou „…táhni, odkud si přišla…“, ale já tajně naivně doufám, že to je sranda. (smích)

V Divadle Kalich hraješ v představení „Osmý světadíl“, kde se řeší i nemoc Tvého divadelního syna. Nebyla to pro Tebe, jako maminku, náročná představa?

Ta představa je strašná asi pro každého, natož pro maminku. Vzhledem k tomu, že jsem během zkoušení představení byla těhotná, tak jsem měla pocit, že se mi to hraje dobře. Měla jsem tenkrát hodně splašené hormony, které mi k tomu pocitu asi pomohly. Jakmile jsem porodila a nyní jsem maminkou, tak se mi to opravdu hraje těžce. Ta představa je prostě hrozná a nemusím si při představení ty slzy, které tam jsou, vůbec vymačkávat z paty.

Jak přistupuješ ke zkoušení role? Zkoušíš ráda? Nebo se to prostě naučíš a jdeš ráda hned v životě dál?

Já to nerozebírám a nepitvám. Řeším vše ráda aktuálně na jevišti. Samozřejmě, že jsou to věci nazkoušené, připravené, ale je to divadlo. To znamená, že každé představení je to trošku jiné. I já mám pokaždé jiný pocit a emoci. Pro mě je příjemný dělat divadlo a postavu na místě, tak jak mi partner třeba odpoví. Nemůžu mít naučenou emoci, když mi herecký partner řekne repliku trošku jinak, tak musím adekvátně reagovat. Rozhodně tou rolí na jevišti žiju. Jinak jsem takový typ herečky, že v portále mi na koncentraci před výstupem stačí chvilka, nepotřebuji hodiny.

Jaké si měla dětství, jaké si měla zájmy? Tíhla si k divadlu?

Nevím, jestli mě to táhlo k divadlu. Jen jsem od pěti let aktivně tancovala, od sedmi jsem se věnovala takovému baletu a tam jsme byli hodně na jevišti. Hráli jsme různá představení, akce, galaprogramy a to mě asi nasměrovalo.

Nevadilo to rodičům?

Nevím, to je otázka pro rodiče. Ale nevyhazovali mě z domu a neodrazovali mě od umění. Jen chtěli, abych měla klasické vzdělání, což taky mám (VŠE pozn.red.), sice jsem studovala trošku pod nátlakem, ale dostudovala. (smích) Stejně se živím něčím jiným, což funguje, takže je vše tak, jak to mělo být.

kalich 2

 

Baví Tě víc divadlo nebo televize a film?

Každé hraní je skvělé a baví mě. A je dobře, když herec může hrát, pak jednoduše stoupá na kvalitě. A pro mě, když si můžu vybrat, je kamera o něco příjemnější. Možná je to tím, že jsem měla před kamerou větší a příjemnější role. Zatímco v divadle nemám roli, o které bych úplně mohla říct, že byla pro mě naprostá bomba. Ale mám to hlavně tak, že pokud večer mám divadlo, řeknu, že mám nejraději ten večer a to divadlo, pokud točím, budu se ten den těšit na natáčení. Neumím si a ani nechci, si v tom vybrat.

A co Tvoje zkušenost s popularitou a třeba i bulvárem?

Jak možná říkalo více mých kolegů, kteří nemají s bulvárem problém, žiju pro tento typ média nezajímavý život, takže si mě nevšímají. A když bylo něco zajímavého, tak to nikdo neodhalil (smích).

Máš někde hranici, kde už by Tě to hodně naštvalo, kdyby se o Tebe bulvár zajímal negativně?

Nevím, to bych musela prožít. Teď si to nedokážu představit. Ale protože žiju pro bulvár nezajímavý život, nikdo mě nesleduje a nevytahuje odpadky z naší popelnice. Musí to být, ale šíleně stresující. Nedokážu si představit, že bych si v klidu nemohla s někým vypít kafe nebo se jen tak potkat.

Jaké jsou Tvoje nové pracovní plány? Máš už plný kalendář?

Já upřímně nechci mít plný kalendář. Já mám svoje dítě a chci se mu věnovat, dokud je ještě malinký, to je pro mě rozhodně největší výplň mého času. A ta doplňková činnost je ta pracovní. Což mi vyhovuje a jsem samozřejmě ráda za možnost práce. V kalendáři něco málo mám, ale zatím to není definitivně dohodnuto, takže s tím zatím nemůžu úplně počítat. Momentálně se věnuji víc divadlu.

Dokážeš si představit, že bys herectví opustila a věnovala se nějaké jiné činnosti?

To si představit umím. Dokonce jsem to už rok a půl zažila. Věnovala jsem se realitám, protože nebylo moc práce a skončila jsem tenkrát vysokou školu. Nemám s tím asi problém, ale muselo by mě to bavit. To mám tak, ale u každé práce. Musí mě bavit, zajímat a něčím naplňovat. Pokud by mi to v tomto oboru, tedy v herectví, nešlo a nefungovalo, asi bych na hraní nelpěla. Člověk si musí včas uvědomit, že pokud není v nějakém oboru natolik žádaný nebo je taková životní situace, okolnosti, je fajn začít dělat něco jiného.  Vím, že se to jednoduše řekne „dělej něco jiného“, protože většinou je tady odpověď: „já nic jiného neumím“. A to si nemyslím, že by člověk nic jiného neuměl. Jen možná často bazírujeme na tom, co milujeme, co nás baví.

kalich 3

 

Co Ty, jako maminka a vztah k domácím činnostem?

Já měla období, ještě před dítětem, kdy jsem byla na léčení. Jsem velký pedant na pořádek. Lidi, kteří se mnou žili, mohou potvrdit, že je to občas k nevydržení. Ale pozor! Já je s tím neotravuji. Já si to ráda uklidím, ale jen nechci, aby dělali bordel. (smích) Tím, že mám dítě, tak jsem hodně polevila a zavírám nad tím oči. Domácí práce mně celkem nevadí. Pokud mám čas, tak nemám žádný problém s vařením, úklidem, žehlením. Prostě v pohodě. Co mě nebaví je myčka. Vyskládat a naskládat. A také vynášení smetí. Další činností, kterou nemusím, je převlíkání postelí. To trvá zbytečně dlouho. No a žehlit košile úplně taky nemusím. Když mám na věci čas, tak ale celkem nemám problém.

Pokud jsi pedant na pořádek, co nějaká pořádná „úchylka“?

Já nesnáším drobky. Ty, když vidím, hned je musím sebrat. Zjistila jsem, že občas je to diagnóza. Třeba někdy přerovnávám hrníčky (smích). Mám jednoduchou definici, že: „nemám ráda špínu, ale bordel mi nevadí“. Takže nějakou tu hromádku oblečení snesu.

Kromě dítěte máš nějaké aktuální hobby?

Mám. Po třech letech jsem se rozhodla, že budu cvičit a kupodivu jsem to dodržela. Zavolala jsem trenérovi, zaplatila si posilovnu a chodím házet činkami. To jsem dřív nenáviděla, stroje byly nepřátelské a momentálně se už asi měsíc a půl kamarádíme. Těší mě, že dělám něco pro sebe. Přestávají mě bolet záda, nejsem tak unavená a taky mám možná krizi středního věku a myslím si, že můžu a chci, vypadat ještě pořád dobře. Možná je to iluze, ale makám na tom (smích).

www.divadlokalich.cz



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 13

Partneři

Čtěte také...

Aleš Procházka - „Vydal jsem se na neočekávané dobrodružství...“ Rozhovor u příležitosti vydání audioknihy Společenstvo Prstenu

Ales Prochazka perexNad střechami v centru Prahy si pohrává letní slunko, vznáší se  klábosení turistů v úzkých uličkách, nic z toho však neproniká do podkrovního nahrávacího studia pražské DAMU, kde panuje klid a ticho. Filmový a divadelní herec <...

Nové komentáře

  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...
     
  • 17.05.2017 07:55
    problém
    Nelze odeslat odpovědní ...

Facebook

Twitter


Literatura

Kočkomilové

kockomilove 200Na počátku roku se objevily dvě nápadité knížky Kreativní kreslení pro Kočkomily a Pejskomily. Obě se stejným záměrem pobavit, poučit a naučit kreslit. Najdete tam na padesát nápadů nejen pro milovníky koček a pejsků, ale také pro ty, co ...

Divadlo

Zdeněk Svěrák slavil se souborem muzikálu Ať žijí duchové!

sverakJubilant Zdeněk Svěrák navštívil zkoušky muzikálu Ať žijí duchové, k jehož filmové předloze napsal scénář. Společně s textařem Jaroslavem Uhlířem sledoval přípravu scén "Hajný je lesa pán" a "Pramen zdraví z Posázaví", které jej překvapily velkou choreograf...

Film

Vstup do Zóny jen na vlastní nebezpečí

Zona 200Když příznivec ruského režiséra Andreje Tarkovského uslyší nebo uzří slovo Zóna, okamžitě zastříhá ušima, zbystří pozornost a hledí zjistit, zda se tenhle výraz neváže k filmu Stalker (1979). V případě knihy Zóna, vydané nakladatelstvím Paseka, se sk...