Před deseti lety hrál po pražských klubech (tehdy jste ho mohli ještě někde zaznamenat pod pseudonymem Pán ostenů), vybudoval si poměrně slušné jméno a trancovými sety bavil mnoho fanoušků a tanečníků. Pak se ale z ničeho nic ztratil a věnoval se pouze svému civilnímu povolání učitele a později také výchově dvou dětí a trance konzumoval pouze pasivně. Uplynula jedna dekáda a on se rozhodl hudebně vstát z mrtvých – nyní už pod svým známějším a všeříkajícím jménem Trancer dostal unikátní možnost zahrát si na legendárním parníku Tyrš. 23. května tam tedy rozjede set nazvaný Time Tunnel live a věří, že se jeho návrat k aktivnímu hraní vydaří. Nejen o důvodech své pauzy se rozpovídal exkluzivně pro Kulturu21.

 

Zdravím tě jménem celé redakce a všech čtenářů. Mohl by ses krátce představit, abychom věděli, s kým máme tu čest?
Ahuj! Jsem tichý člověk žijící klidný a bezúhonný život, ve kterém hraje důležitou roli taneční muzika. Tu rád sdílím prostřednictví mých shows a magazínu www.insound.eu.

Jak ses dostal k trancu?
Asi nikoho nepřekvapí, že má první setkání s taneční muzikou byla prostřednictvím éteru rádia Zlatá Praha. Právě na zlatopražských akcích jsem potkal první lidi, se kterými se dalo bavit o hudbě, a mým guru na cestě k trancu se stal legendární Luboš Novák.

Je to asi jasné, přesto se zeptám. Jak jsi vymyslel své umělecké jméno? Sám si totiž jednou řekl, že jsi býval známý pod jiným, prozradíš pod jakým?
Trancer není tak umělecké jméno jako spíše označení ohroženého druhu. Tenhle nick vznikl už na gymplu, kde jsem svým hudebním zaměřením patřil mezi naprosté exoty a spolužáci mi při zakládání emailové schránky navrhli právě trancera. Za ty roky ke mně přirostl, znají mne pod ním přátelé a hlavně se jím cítím být. No a co se týče minulosti… fanklub Pána ostenů už je dávno rozpuštěný.

Jaké jsou tvé hudební vzory? Posloucháš také něco jiného než jen trance?
No jasně, vzhledem k okolnostem teď nemůžu dostat z hlavy Kašpárka v rohlíku, Majdu Reifovou nebo Jitku Molavcovou   Hudebníků, kteří mě v tu správnou dobu ovlivnili, je spousta. Patří mezi ně samozřejmě Paul Van Dyk, Armin Van Buuren i Ferry Corsten, na jehož ranou tvorbu nedám dopustit, a asi největší respekt coby DJ u mě stále má pan Westbam. V současnosti jsem fandou Aly & Fila, Solarstoneova konceptu Pure a stejně jako na počátku tisíciletí ulítávám na britském trancu. Orientovat se v současné době přehlcené novinkami bez ohledu na jejich kvalitu je poměrně náročné, takže na ostatní žánry mi moc času nezbývá. Přesto jsem si v poslední době nemohl nechat ujít třeba nové The Prodigy a v audiotéce mám několik starších rockových alb či osmdesátkových výběrů, ke kterým se rád vracím.

Naposledy jsi veřejně hrál před deseti lety. Co tě přimělo k návratu a proč jsi vlastně měl tak dlouhou pauzu?
Přes rok jsem byl rezidentem v jednom pražském klubu, později jsem se toulal po Praze a okolí pod záštitou jedné pofiderní agentury a nakonec sám za sebe. Byly to skvělé roky, během kterých jsem poznal spoustu báječných lidí a zažil věci, na které budu vždy rád vzpomínat. Když ale zesílil tlak, abych hrál „něco normálního, pořádnýho, československého či dokonce nějakou tu černotu“, raději jsem s tím praštil a myslím, že jsem udělal dobře. Popravdě řečeno jsem návrat už ani moc neplánoval. Jednoduše ale přišla nabídka, která se neodmítá (děkuji, Míro!)  Přiznám se, že chvíli jsem přeci jen váhal, než mě ujistili, že s hraním je to jako s ježděním na kole. Uvidíme.

Bude pro tebe hraní na „Tyrši“ něčím výjimečné? Co pro tebe vůbec tenhle parník znamená?
Především je to obrovská výzva. Vltavu na tanečních parnících neodmyslitelně spojených s Lubošem Novákem sjíždím celkem pravidelně. První plavbu jsem absolvoval před sedmnácti lety, tehdy to byl parník Odra a vyplouvalo se od právnické fakulty. Samozřejmě, že jsem často snil o tom, jaké by to bylo, zažít onu nepopsatelnou parníkovou atmosféru také z druhé strany mixážního pultu, ale nikdy mě nenapadlo, že se mi to poštěstí. Ukázalo se, že sny se mohou plnit i s několikaletým odstupem, takže ano, bude to sakra výjimečný večer.

Na Mixcloudu máš dvě shows, Time Tunnel a Banquet. Jaký je mezi nimi rozdíl a proč ses rozhodl mít hned dvě shows?
Time:Tunnel je originální retrospektivní koncept, na který jsem patřičně hrdý. Ukazuje vývoj žánru v prvním desetiletí rok za rokem, připomíná slavné melodie, začátky populárních producentů, zajímavé remixy atd. Banquet je oproti Tunnelu, který se vysílal už po celou dobu existence irádia Sensation Factory, v plenkách. Jde o klasický model hodinového mixu aktuálních novinek, o které mám potřebu se se svými posluchači podělit.

Na plakátu je uvedeno, že tvůj set je nazván Time Tunnel live. Na co se tedy návštěvníci mohou těšit, a chystáš nějaká hudební překvapení?
Pokusím se maximálně dodržet scénář Tunnelu, takže Tyrš po Vltavě popluje na vlnách času od přelomu tisíciletí zhruba do roku 2010. Něco speciálně pro tuto příležitost rozdělaného mám, ale protože jsem příšerný puntičkář, není vůbec jisté, zda to nakonec použiju.

Tvým protihráčem bude BluEye. Co o něm víš a na co bys posluchače nalákal v jeho případě?
BluEye je náš jediný skutečně ryze trancový producent, jehož muzika nás reprezentuje v zahraničí. Má svůj styl a dělá muziku, která ho baví a ve kterou věří, za což si ho nesmírně vážím, protože to není vůbec jednoduché. Pro mě coby návštěvníka by byl největším lákadlem příslib prvotřídního energického trancu plného povznášejících melodií, to všechno v prvotřídním mixu.

 

Vím o tobě, že jsi uvědomělý manžel a hrdý otec dvou dětí. Co na tvůj hudební vkus říká rodina? Máš už pokračovatele, nebo se zatím vkus manželky a potomků liší od toho tvého?
Pro mě je důležité, že více než můj vkus tolerují moji tyranii. Jsem na hudbě závislý, takže jakmile vytáhnu paty z domu, žena, která je zcela jiného hudebního zaměření, se léčí tichem. Určitě bych rád, kdybych jednou svoji vášeň mohl s kluky sdílet, ale iluze si nedělám. Bude mi stačit, když se nedají strhnout masou a budou poslouchat to, co se jim skutečně líbí. Momentálně je mi parťákem dvouletý synek, který, když vidí, že se mi něco líbí, přiběhne k repráku a začne neskutečně pařit.

Kdybys měl stručně pozvat naše čtenáře na 23. května na parník Tyrš, co bys napsal?
Jedinečné místo, jedinečná atmosféra, jedinečná společnost a jedinečná muzika. Kdo by si to nechal ujít?

Děkuji za rozhovor a ještě si dovolím požádat o nějaký vzkaz pro naše čtenáře.
Čtěte Kulturu21 a žijte blaze! Já děkuji a těším se na viděnou na lodi.

Foto: Portrét – Pavlína Šimáčková, facebook Trancera

FB událost: www.facebook.com/events/1834100976815995/

< Předchozí		Další >