Jitka Hanušová je překladatelka velmi výjimečného díla. Finský román Porodní bába se dostal mezi české čtenáře, kde šokuje, ukazuje syrovost válečných let na severním finském pobřeží a vše ukazuje očima ženy. A že to ženy za války vůbec neměly lehké. Překladatelka spolupracovala nejen s autorkou příběhu, protože šlo o román naprosto výjimečný.
Jaký na vás udělal první dojem, musela to být velká nálož emocí, navíc podaná v originálním jazyce. Když jste poprvé dočetla Porodní bábu a věděla jste, že ji budete překládat do češtiny, co se vám honilo hlavou?
To je hned několik otázek na jednou – když jsem knihu dočetla, tak jsem byla samozřejmě nadšená jejím poetickým jazykem a silným příběhem. Když jsme se s nakladatelem dohodli na překladu, tak jsem vůči tomu textu cítila obrovský respekt a obavy, zda takové zodpovědnosti dokážu dostát – kniha je totiž bezesporu součástí kánonu finské literatury. Současně jsem to vnímala jako velkou výzvu. Nejsem typ překladatele, který by chrlil jeden překlad za druhým. Potřebuju tomu textu věřit, když mě neosloví, pak mě ta práce nebaví; chci si s textem hrát, užívám si proces, kdy můžu vymýšlet nová slova, dumat nad nejvhodnějším řešením apod. Porodní bába je přesně tento typ literatury. V dnešní zrychlené době je tohle bohužel obtížné – trh frčí a na překladatele se neberou příliš ohledy, naopak se na ně kladou mnohdy zcela nereálné nároky. U této knihy tomu naštěstí díky nakladatelství Argo tak nebylo a myslím, že se jen vyplatilo vydání neuspěchat.
Kontakt na autorku pak byl asi samozřejmostí, protože něco takového se snad ani nedá překládat bez spolupráce s tvůrcem originálního díla?
S autorkou jsem byla v kontaktu přes email a FB a několikrát jsem se s ní nad textem sešla i osobně. Kromě toho se před pár lety konal v Helsinkách seminář pro překladatele Porodní báby – tehdy se o českém překladu ještě neuvažovalo – a z tohoto semináře existuje množství materiálu včetně otázek jiných překladatelů a následných odpovědí autorky. To hodně pomohlo, protože jsem tak Katje nemusela klást tytéž otázky znovu. A v neposlední řadě jsem byla v kontaktu s několika dalšími překladatelkami této knihy do jiných jazyků, především s německou, lotyšskou, estonskou a norskou.
Kontakt s autorem je vždy užitečný – už jen z toho důvodu, aby si překladatel sám něco nedomýšlel a neposouval text úplně někam jinam. Překladatel by se k němu měl ale uchylovat teprve, když si opravdu neví rady, nebo když jde o mnohovýznamový jev a je třeba zjistit, který že z významů měl autor na mysli. Většina autorů je za kontakt s překladateli nebo čtenáři ráda, ale všeho musí být v rozumné míře.
Bylo tam něco, co jste pochopila až během práce na překladu, nějaké zvyklosti, slova… něco tak finsky speciálního?
Tento román byl plný překvapení, z lingvistického pohledu v rovině expresivity a neologismů, z literárněvědného například díky naprosto neobyčejným příměrům, u kterých zůstává rozum stát. A jistěže i z faktografického se objevily nové poznatky. Bylo toho mnoho, co se odkrylo až při detailním pitvání textu, a to na všech jeho úrovních.
Jako příklad můžu uvést typ finské železné postele s péry „hetekka“, který se vyráběl od 30. let 20. století a znali ho snad ve všech domácnostech. Pro toto jednoslovné finské specifikum v češtině přesný ekvivalent nenajdeme a psát „železná pérovací postel“ je příliš dlouhé, takže se v textu vyskytuje železná postel a péra jsou tam asi na jednom místě zmíněna.
Jiným případem je zase slovo „kuksa“, které jsem se rozhodla ponechat a vysvětlit ve slovníčku, protože přeložit jej opisem, ztratí na poetičnosti. Myslím, že je to natolik výrazný laponský artefakt, že i bez slovníčku jej buď někteří znají, anebo nemají problém dohledat na internetu, co znamená.
Kniha je i velmi kvalitním historickým průvodcem touto válečnou dobou (rok 1944 – 1945) a události věrně kopírují to, co zažívali hlavní hrdinové, či spíše lépe řečeno, jakým peklem na Zemi procházeli. Jak vůbec finská společnost přistupuje k této válečné době? Vždyť Katja Kettu jim oživila vzpomínky, které už třeba začínal zanášet prach….
Právě fakt, že se o laponské válce obecně mnoho neví a ani ve Finsku se o ní příliš nemluví, byl pro autorku jeden z impulzů, proč se takovýto příběh rozhodla napsat. Podnikla rozsáhlé studium pramenů, mluvila s pamětníky a navíc sama pochází z laponského Rovaniemi. Po vydání román vzbudil ve Finsku senzaci – ovšem tím, jak je stylem i obsahem kontroverzní a nebere si servítky, vzbudil reakce nadšené i zhnusené. Já sama jsem se u Finů mnohokrát setkala s odpovědí: Porodní bába? To je skvělá kniha, ale já jsem nebyl/a schopen/-ná ji dočíst. A to nejen proto, že líčí příliš drsné věci příliš drsným stylem, daleko častěji proto, že nerozuměli jazyku, jakým je román napsán. Bylo pro ně obtížné „přeložit“ si nářeční výrazy, či porozumět neotřelým, autorkou vymyšleným slovům. Ta kniha klade na čtenáře opravdu vysoké nároky a i proto mi přijde fascinující, že slaví takové úspěchy. I přes tuto svou náročnost a podivnost, anebo právě díky tomu.
Autorka Katja Kettu o sobě v medailonku říká, že je spíše komická smolařka, má ráda ticho a klid a je feministka. Kde se proboha v tak, celkem mile a pozitivně působící osobě mohlo vzít takhle temné dílo? Já bych po jeho napsání patrně zkolabovala rovnou na psychiatrii s neléčitelnou depresí….
Na to byste se zřejmě musela zeptat jí samotné. Nevím, kde přesně se psalo, že má ráda ticho a klid, ale neřekla bych, že ve větší míře než jakýkoliv jiný Fin. Podle mě je Katja v jistých ohledech podobná hlavní hrdince románu Porodní bába – je živelná, svéhlavá, dokáže se nadchnout a jít si za svým. Tím ani v nejmenším netvrdím, že ji autorka podle sebe stylizovala, a ani si to nemyslím – spíš jen, že to nějakým způsobem vyvěrá mezi řádky, nehledě na autorský záměr.
Kniha bude i zfilmovaná, na tom se nějak podílíte, psaním scénáře nebo podobně ?
Scénář je již hotov v originále a co se týče titulků pro českou verzi, uvidíme. Film na motivy knihy měl ve Finsku premiéru nyní na začátku září 2015 a Katja Kettu se na scénáři od začátku podílela. Z doslechu vím, že má film ve Finsku úspěch a vysokou návštěvnost, český distributor se ovšem na koupi příliš netvářil. Doufám, že se projekce dočkáme alespoň v rámci nějakého filmového festivalu nebo pravidelných severských čtvrtků, které organizuje Skandinávský dům. Překladu titulků se samozřejmě nebráním, ale vše záleží na případném distributorovi nebo na organizátorovi akce.
Můžeme se těšit na nějaké další dílo od této autorky, pracujete na něčem?
V jednání je kniha povídek s názvem Sběratel dýmek, která velmi volně navazuje na román Porodní bába. Nejedná se vyloženě o jeho pokračování, ale v povídkách vystupují některé shodné postavy. Odkrývá se například podrobněji osud otce Víločky, agenta zvaného Ohnivá tvář. Každá z dýmek je opředena vlastním příběhem, který je líčen opět velmi sugestivním stylem. Katje Kettu také v srpnu vyšel nový román Yöperhonen – což může být v překladu Noční motýl či Můra – a je skvělý. Takže určitě je na co se těšit :)
Tak to se rozhodně máme na co těšit. Tedy, ti čtenáři, kteří dokázali dočíst Porodní bábu… Pro mne se třeba Katja Kettu stala v tuhle chvíli oblíbenou autorkou a ráda si od ní přečtu cokoliv dalšího, protože má neuvěřitelný talent vyhmátnout v příbězích kořeny emocí, nejzazší kouty lidské duše a předvést je hezky zasyrova na denním světle. Jitko, děkuji za rozhovor.
| < Předchozí | Další > |
|---|