Z dolní části Malostranského náměstí by už letos mělo zmizet parkoviště. Mluvčí a iniciátorka petice za odstranění parkoviště z Malostranského náměstí Kateřina Bursíková Jacques je za to ráda. Nyní je třeba řešit podobu náměstí. Těší se, že zářijová akce Zažít město jinak se již uskuteční na náměstí bez aut. Jen ji mrzí, že tam už nikdy neposedí s Bořkem Šípkem, který k odstranění parkoviště také přispěl.

 

 

Co říkáte tomu, že to s náměstím klaplo a parkoviště zmizí?
Mám samozřejmě velkou radost. Výpověď společnosti, která parkoviště provozuje, jsme za petiční výbor marně navrhovali už na setkání s tehdejším primátorem Hudečkem na jaře 2014. Ten něco takového odmítnul a horkou jehlou pod tlakem občanů a blížících se voleb vypsal soutěž na podobu náměstí, jejíž výsledek mnohé zklamal přesto, že předsedou komise byl uznávaný architekt Šik, jehož erudici vlastně nelze zpochybnit. Ale on sám a celá komise byli, myslím si, postaveni před téměř neřešitelný úkol a hlavně jejich práce skončila s volbami. Architekta Šika a jeho kolegů je mi vlastně líto, primátor Hudeček je a všechny zúčastněné zdá se mi tak trochu tahal za fusekli.

Nyní už známe vítězný návrh…
Ten ale veřejnost ne zcela přijala, mimo jiné proto, že mu nepředcházela širší debata, které by se odborníci a zainteresovaní občané účastnili a řekli si, kam vlastně chceme směřovat, jakou funkci má nově získaný prostor dostat. A když byl výsledek vyhlášen, byly sice všechny soutěžní návrhy představeny veřejnosti přímo na náměstí, to bylo báječné a v našich podmínkách revoluční, tím ale diskuse skončila. Lidé v ní ale chtějí pokračovat, chtějí bránit jediný vzrostlý strom, který na náměstí je, chtějí obecně více zeleně a méně asfaltu a dlažebních kostek, a když už kostek, tak těch původních, historických...

A co místní žijící na Malé Straně?
Rezidenti se zajímají o celkovou dopravní koncepci, řešení provozu na Malé Straně souvisí se zbytkem Prahy. Ti, kdo na Malé Straně pracují, se zase zajímají o parkovací místa a jejich kompenzaci. To vše musí být zodpovězeno. A potom ještě téma navrácení pomníku maršála Radeckého nebo strach z komercionalizace prostoru, náměstí zaplněné slunečníky Coca Coly by asi také nebylo úplnou výhrou. Ten prostor je veřejný a jako takový by měl být chápán a utvářen. Takže mírně slavím, ale ještě nejásám, protože si uvědomuji, že nás ještě čeká hodně práce a především nezodpovězených otázek.

Někteří poslanci se proti rušení parkoviště ohradili, například poslanec ČSSD Roman Váňa řekl, že bez aut by bylo náměstí nelidské, reagovala jste s nadsázkou tím, že vyhlašujete ideovou soutěž na sochu poslanec Váňa na autě. Co si o jeho prohlášení myslíte?
Pana poslance neznám, což je vlastně s podivem, když vede tak vlivný výbor (je předsedou sněmovního výboru pro bezpečnost - pozn. red.). Tohle je poprvé, kdy jsem ho já - a možná veřejnost vůbec - poprvé zaznamenala a zrovna takový úlet. Udělal ze sebe užitečného idiota, řekl to, co si mnozí poslanci myslí, ale cítí, že by nepůsobilo dobře říkat to. Je mi ho skoro líto, jinak, než recesí se na ta slova ani reagovat nedalo. Nakonec nám ale pomohl, díky němu je o tématu zase více slyšet. To je trochu i neštěstí dnešní doby. Na seriozní debatu v médiích prostor není, na pozitivní příklady taky moc ne a když se stane takový karambol, je to najednou všude. A abychom jen nezjednodušovali, je řada rozumných poslanců, kteří s rušením parkoviště problém nemají a MHD taky běžně používají. Těm bychom neměli křivdit, škoda, že se více neozývají.

Jaké budou vaše další kroky?
Budeme dál aktivní jako doposud, určitě využijeme příležitost a poprvé na náměstí, už bez parkoviště, uspořádáme zářijovou slavnost Zažít město jinak. Je to jako sen, který se stane skutečností. Když jsem s peticí začínala a když jsem poprvé spoluorganizovala pouliční slavnost mezi auty, nikdo mi nevěřil, že bychom mohli změny dosáhnout. A je fantastické, že se to povedlo Lidé najednou vidí, že angažovat se má smysl, je to povzbuzení pro aktivismus, jeho oslava. Bez stovek nadšenců a lidí, kteří se do petice pustili, by se to určitě nestalo.

Už jste hovořila o vítězném návrhu, který veřejnost moc nepřijala… Co by podle vás náměstí slušelo?
Jak už jsem řekla, výsledná podoba by měla odrážet širší debatu, nejde o to, co se líbí mně. Pokud budou představitelé města rozumní, takovou debatu uspořádají a nás jako občanskou společnost do ní přizvou. Ptáte-li se na můj názor, určitě jsem pro zachování nádherného platanu a výsadbu dalších stromů, více zeleně a míst k sezení a odpočinku. Pomník maršála Radeckého se zachoval, je v Lapidáriu a myslím si, že by se na náměstí mohl vrátit.

Případné navrácení pomníku maršála Radeckého vzbuzuje rozporuplné reakce, petice byly iniciovány pro i proti. Nemyslíte, že by rozděloval - přece jen to byl vojevůdce…?  
Myslím, že město s sebou nese historickou paměť a pokud se pomník zachoval, má svoji uměleckou hodnotu a k místu patří, neměl by s tím být problém. Ta debata je myslím zbytečně vyhrocená, kdyby tam pomník celá léta byl, nikoho by ani nenapadlo ho zpochybňovat.

A nyní ves stručnosti zavzpomínejte, co vše rozhodnutí předcházelo?
Historie úsilí o odstranění parkoviště je dávná, možná více než 20 let. V první vlně byli lidé okolo Sdružení občanů Malé Strany a Hradčan, ale bohužel nebyli úspěšní. Podruhé jsem se o to pokusila se stejným sdružením o 20 let později a převládala spíše skepse. Nicméně v petičním výboru jsou zajímaví lidé, namátkou předsedkyně sdružení Jiřina Borkovcová, Jan Švankmajer, Martin Kotas nebo Jakub Bachtík z Klubu za starou Prahu, který nám také významně pomáhal. Důležitou roli měl Bořek Šípek a jsem moc smutná, že se téhle dobré zprávy nedožil a už si s námi na náměstí na lavičce neposedí. Škoda.

 

Foto: archiv Kateřiny Bursíkové Jacques

< Předchozí		Další >