U lavice dítě stálo…

kudry 200

S paní Ivanou Kudry ze středočeských Velkých Přílep přinesla Kultura21 rozhovor už jednou, letos v dubnu (http://www.kultura21.cz/rozhovory/14208-ivana-kudry-rozhovor). Dnes bych ji však ráda představila v jiném světle – ve světle divadelních reflektorů. V sobotu 21. května hostilo Dejvcké divadlo soubor mladých nadějných herců. Říkají si Hamletci a sehráli divadelní představení Vodník a Polednice. A jak bylo na plakátu napsáno – scénář, režie a všechno ostatní měla na povel právě Ivana Kudry. Dovolila jsem si položit jí pár otázek.

Kdo jsou Hamletci?
Divadelní soubor Hamletci tvoří děti ve věku mezi osmi a jedenácti lety. Hrají v sestavě: Lucka Růžičková, Viki Povolná, Klárka Kudry, Natálka Dvořáková, Anetka Jarošová a jako hosté Kuba Rippl a Anička Králová. Jsou to děti, které spolu chodily do základní školy v Tursku. Tehdy byl ten soubor pod záštitou školy. Pomalu se rozprchávaly na jiné školy, ale já jsem té práce nechtěla nechat, tak si ho dneska vedu sama, samozřejmě za vydatné podpory rodičů. Letos už fungujeme třetí rok, a přestože došlo k nějaké obměně dětí, tak zdravé jádro zůstává a já jsem ráda, že mohu u těch dětí sledovat pokroky, které za ty roky dělají. Ušly opravdu dlouhou cestu.

Jak dlouho jste tuto hru nacvičovali?
Hru nacvičujeme od ledna, pravidelně každý týden.

kudry2

A proč zrovna Polednici a Vodníka?
Hledám hry v klasice, ale současně chci, aby to dětem bylo nějakým způsobem blízké. Současně potřebuju všechny děti nějak rovnoměrně obsadit. Tedy nechci, aby jedno dítě mělo výrazně hlavní roli a ostatní se míhaly v pozadí. Chci, aby všechny děti měly stejnou nebo hodně podobnou příležitost ukázat, co se naučily. Současně ale musím brát v potaz jejich specifika, protože jedno dítě se vysloveně vyžívá v dlouhých replikách, jiné má problém mluvit, ale na jevišti je jako doma, což mnohé z rodičů překvapuje. Vloni jsme hráli Hamleta a Romea a Julii, děti se mi v těch výrazných rolích krásně prostřídaly. Letos u Vodníka a Polednice je tomu podobně. Když nějakou hru vyberu, upravuji ji tak, aby ji děti pochopily, aby věděly, co hrají. S tím souvisí i to, že si o té hře na samém začátku vyprávíme. Řekneme si o čem je, jaký je děj a jaký je závěr.

Jakou roli máš v souboru ty?
No, já dělám všechno. A tím všechno myslím opravdu všechno. Od sepsání scénáře, přes vymýšlení scény, kostýmy, rekvizity, krotím děti jako divou zvěř, vyjednávám s divadlem, sháním odměny pro malé herce, zajišťuji lístky a prostě všechno, co je potřeba. Naštěstí rodiče mých malých divadelníků se nebojí přiložit ruku k dílu, a tak na úspěšném představení mají také svůj velký podíl. Dvakrát se mnou byla v divadle moje kamarádka, letos jedna z maminek, aby mi pomohly. Bez nich bych to třeba v divadle vůbec nezvládla, protože když dohaduji s osvětlovačem, kam pověsit a namířit jaké světlo, nesmí být děti v blízkosti, aby nedošlo k úrazu. A děti v šatnách ale také nemůžu nechat samotné. V tu dobu nastupuje dobrovolník, který se o ně postará.

kudry3

Co dalšího si připravíte, pokud v tom máš jasno?
Zatím v tom jasno ještě nemám. Za ty tři roky jsem s dětmi sehrála dvě variace na téma Legenda o sv. Martinovi, sehráli jsme několik scének z Pelíšků, zdramatizovali jsme Jarní romanci Jaroslava Vrchlického, představení s názvem „Které roční období je nejlepší“, které si děti samy napsaly, již zmíněného Romea a Julii a Hamleta, letos jsem sáhla do Kytice Karla Jaromíra Erbena. Upřímně opravdu nevím, pro co se příští rok rozhodnu.

Kdo vybírá předlohu k nastudování?
No, já přece. (široký úsměv)

Pro děti je určitě velkou událostí, že mohou stát na opravdových divadelních prknech. Jak se to povedlo?  
Tehdy si všichni ťukali na čelo. Prostě jsem zavolala do Dejvického divadla, protože mi přišlo nejblíž, jestli by nám občas neudělali nějakou exkurzi a tak. Slovo dalo slovo a zjistili jsme, že paní ředitelka je místní, poskytla nám obrovskou podporu, a tak každý rok chodíme do divadla na exkurze, aby se děti seznámily s chodem divadla, občas máme to štěstí potkat se s nějakým hercem, který si s dětmi krátce promluví. Děti mají možnost vyzkoušet si mnoho věcí z fundusu, letos třeba ochutnávaly umělou krev, vidí rekvizitárnu, propadlo, můžou si samy zatočit oponou, podívají se do kabiny osvětlovače, prostě všude tam, kam se divák běžně nedostane. A také už letos potřetí v divadle hrajeme. Můj velký dík patří tedy paní ředitelce Evě Kejkrtové-Měřičkové, Lukášovi Průdkovi, který je dnes ředitelem divadla v Českých Budějovicích a který je vlastně duchovním otcem našich dejvických představení, Honzovi Dvořákovi, Lucce Hašplové, paní Nadě, paní účetní, Milanovi Chrdlemu, panu osvětlovači, prostě všem, kteří každý rok řeší, že Kudry zase bude hrát.

kudry4

Podpořil vás někdo?
Podporuje mě hodně lidí. Vlastně mě podporuje celé mé okolí. Jednak jsou to rodiče dětí, kteří každoročně pomáhají s tvorbou kostýmů, zajišťují odměny pro děti, plakát, jeho tisk. Lze říct, že v tomto směru se o tu práci kolem dělíme. Jeden tatínek nás vozí autobusem do divadla a je naším dvorním výrobcem kulis. Další maminka každý týden po kroužku rozváží děti domů, další maminka má grafika, který nám dělá ty krásné plakáty. Pomáhá nám i Magda Karasová, která je výborná výtvarnice, takže ta pomůže s něčím složitějším. Já jí zase pro její výtvarný kroužek pravidelně dodávám různé věci, které ona upotřebí, takže si takto vzájemně vypomůžeme. Potom jsou to i neznámí lidé, kteří poskytnou, když něco sháním, třeba letos paní z Obecního úřadu Holubice, která nám věnovala starý psací stroj, nezbytnou rekvizitu pro letošní představení. Jsou to lidi z divadla, kteří nám pomůžou taky. Těch lidí je hodně a všem patří velký dík za to, že si děti užijí svoji každoroční hodinu slávy.

Jak vybíráte kostýmy a jak vznikají?
Protože každé to představení je vlastně tak trochu naruby, bývají i ty kostýmy specifické. Už v začátcích jsem dostala hodně věcí, když někdo něco vyhazoval, mám tu dvě obrovské tašky různých šál, šátků, tašek, halen a tak. A když už se nedá najít tam, sahám do své skříně. Třeba Polednice byla v první části komplet oblečená z mého šatníku. O něco žádám rodiče, většinou něco použitelného dětem ve skříni najdou. Málokdy se stane, že bych musela za něco utrácet peníze.

kudry5

Jak často a kde nacvičujete? A jak vnímají rodiče tuto divadelní snahu svých ratolestí?  
Nacvičujeme jednou týdně u nás doma, dům nám zatím stojí. (široký úsměv) Od rodičů mám dobrou a milou zpětnou vazbu. Asi největším poděkováním pro mě bylo, když se jedna holčička ze souboru odstěhovala, tak mi její maminka řekla, že se jim stýská jen po dramaťáku. A potom jsem samozřejmě ráda, že mi všichni pomůžou, protože to vnímám jako odpověď, že jsou všichni spokojení.

Hrajete v opravdovém divadle, máte opravdové vstupenky, jejich cena je víceméně symbolická. Výtěžek použijete pro doplnění fundusu nebo přijde do společné kasy, abyste měli rezervu na příště?
Výtěžek je plně dětí. Je to jejich „výdělek“ a mají právo si jej i utratit. Zatímco první rok jsme měli obrovskou diskotéku s rautem, vloni jsme utráceli na bowlingu a bude tomu tak i letos. Objednám dráhu, řízky, pizzu, rychlé špunty a odpoledne bude patřit hercům. Já nepotřebuji vytvářet pro kroužek nějaké fondy, protože jsme nízkonákladové divadlo. Když je něco potřeba, rodiče přiloží ruku k dílu a zafinancují nás. Také už po těch letech vědí, že nikdy nechci nic ve vysokých sumách, takže zvládnou všichni bez problémů zajistit odměny pro děti nebo dokoupit třeba nějaké tričko ve specifické barvě. Většina věcí se ale vždycky někde najde ve skříních nebo zásuvkách. Nejsem v tom prostě sama.

kudry6

A jak to celé vnímají malí herci? Mají trému nebo jsou to profíci, které nic nezaskočí?
Tak, tréma tam určitě je. Každý rok. Ale je vidět, že jakmile děti vejdou na jeviště, ocitnou se ve svém živlu a hrají jako o život. Zatímco na zkouškách mnohdy dělají blbosti, na jevišti vystřihnou představení na jedničku. Zpočátku jsem měla strach, že to pokazí, pořád se hihňali, pošťuchovali, ale na jevišti si nic takového nedovolili a hráli suprově. Letos už jsem ten strach neměla, věřila jsem jim.

Co třeba nějaký hezký zážitek, jak se říká: veselá historka z natáčení?
No, tak těch je s dětmi opravdu bezpočet. Některým z nich se dá zasmát až s odstupem času. Jako když jedna statečná účastnice utíkala do divadla v tak hrozném slejváku, že se jí rozlepila bota. Plácala tou podrážkou o chodník, držela jí jenom u paty, ale ona se nevzdala a do divadla doběhla. To bylo naše úplně první představení v Dejvickém divadle. Cestou nás chytila průtrž mračen, jakou jsem snad neviděla. Chvíli jsme byli s dětmi schovaní ve vestibulu metra, až se to trochu uklidnilo. I tak jsme do divadla všichni přiběhli jako vodníci. Jinak se s dětmi nasměju poměrně pravidelně. Jsou bezprostřední a je s nimi opravdu legrace. Jejich podání některých pasáží hry je takové, že se všichni popadají za břicha.

kudry8

Jak tě berou děti jako "vedoucí", nebo jak Ti vlastně říkají?
Musím uznat, že autority jsem u nich moc nepobrala. Říkají mi rejžo nebo někdy rejže. Jeden chlapeček, když chtěl být slušný, říkal mi dokonce „rýže“. (široký úsměv)

Máte v plánu soubor rozšířit?
Soubor chci rozhodně ponechat v komorním složení. První rok jsem měla druhé pololetí skoro dvacet dětí a byl to fakt masakr. Jak to byla ve škole novinka, přihlásilo se hodně dětí. Jednak byl problém je nějak rovnoměrně obsadit a potom ne všichni vlastně chtěli to divadlo hrát. Druhý rok už jsme se hodně protřídili a v obdobné sestavě vlastně táhneme i ten rok třetí. Za tu dobu je mi líto, že nás opustily tři děti. V jednom případě to byli sourozenci, kdy jsme to letos nebyli schopni sladit časově. Oba byli moc šikovní a na prknech měli úspěch. V druhém případě to byl chlapeček, který se odstěhoval. Bylo to dítě s obrovským potenciálem. On sice příšerně zlobil, ale byl pro divadlo tak nadšený, že mu člověk to zlobení rád odpustil. No, a letos nás vlastně opouští další odstěhovaná členka souboru, po které nám bude všem opravdu hodně smutno. Ona se odstěhovala s rodiči už v průběhu školního roku, ale na představení letos ještě přijela. Tak jsme rádi, že se s ní můžeme takto rozloučit.

Představení bylo krásné a diváci dlouhým potleskem ocenili nadšení, s jakým se svých rolí mladí herci zhostili. Tréma opadla, a všichni si užili hluboký umělecký zážitek. Závěr patřil  dlouhé děkovačce, na jejímž konci proběhla dojemná chvíle, kdy se soubor rozloučil s Aničkou, která se stěhuje a už nebude členkou souboru. Svoji hodinu slávy na prknech, která znamenají svět, si užili nejen herci, ale i „rejža“ a já věřím, že na toto představení, stejně jako na ta předešlá, budou dlouho a s láskou vzpomínat.

kudry9

(Foto: Renáta Šťastná)

( 5 hlasů )



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Čtěte také...

Veronika Zelníčková: Arakaini pokračují ve svém Tour a opět si sebou vzali Anacreon

Anacreon turné Zelnickova perexBýt stálicí na hudební scéně pětatřicet let, to už něco znamená. Kapela Arakain takovou stálicí bezesporu je. U příležitosti tohoto výročí chystá koncertní turné po republice. Kluci chystají celkem třicet k...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Shannarův meč se dočkal nového obalu

shannaruv mec 200Nakladatelství Omega znovu vydalo první díl série o Shannarově meči od amerického spisovatele Terryho Brookse. Připravte se na pořádnou jízdu s lidmi, elfy, trpaslíky či gnómy.

 

...

Divadlo

Ve Švandově divadle uvedou Lámání chleba, hru o odvaze a přátelství v době nesvobody

6 Jacob Erftemeijer foto Alena Hrbkova repro zdarmaOsudy tří kamarádů, proměny moravského venkova a šedesát let české historie. A také cenu, která se někdy za odvahu, přátelství a slušnost mus...

Film

Akce 3Kino zpřístupnila zejména nové polské filmy

3kino 200Na počátku listopadu 2016 se v Praze pořádal již třetí ročník přehlídky 3Kino, zaměřené na český, slovenský, maďarský a zejména polský film, zastoupený nejhojněji. Proto se tento text bude také vztahovat k filmové tvorbě našich severních sousedů.

...