Rozhovor s Martinem Zounarem

2Herce Martina Zounara našim čtenářům snad ani nemusíme představovat. V následujícím rozhovoru se dočtete, jak se těší na premiéru nového nastudování muzikálu Krysař, která se uskuteční 8. září v Divadle Kalich.



Ačkoli to pro Tebe není úplně poprvé, jak se jako filmový, televizní a zejména činoherní herec cítíš na muzikálových prknech?
Prkna jsou to stejná, akorát tady se opravdu tančí a opravdu zpívá. Po sedmi letech jsem se dostal do party mladých lidí, kteří se muzikálů Divadla Kalich účastní několik sezón, takže jsou vyzpívaní, mají to „vomakaný“ a je příjemné dívat se na to, jak jim to jde. Nevím sice, jak to jde mně, ale pokusím se mezi ně nějak včlenit. (smích) Jedna věc mě však překvapila. Já jsem poměrně otevřeně říkal, že jsem nikdy nebyl stoupencem muziky Daniela Landy, i když jsme spolu chodili na konzervatoř - já byl starší a on mladší. Určité věci v rámci té exprese se mi ale líbí, protože je to čitelné, jasné a má to názor. To mě baví, že to není „něco mezi“. Čím více ty písně teď poslouchám, tak zjišťuji, že to je ojedinělá a absolutně nadčasová záležitost. Jsou to věci, které už se asi ani nedají zopakovat, což je nádhera té prvotiny. Vzpomínám si, že jsem byl tenkrát na premiéře Krysaře ještě v Ta Fantastice, šli jsme o přestávce s panem Hapkou na cigaretu a on řekl: „Tohle přežije úplně všechno. Landa bude věčně živej.“ A je to pravda. Nesmírně mě to baví, je to příjemná práce

Divadlo Kalich patří ke komornějším scénám. Vyhovuje Ti to, nebo máš raději větší divadla?
Díky tomu, že s Divadelním spolkem Háta máme mateřskou scénu v Divadle Palace, kde je jeviště v šířce přibližně 8,5 metru, tak mi vlastně nevadí jakýkoli prostor. Ale zvukaři mi na začátku zkoušek muzikálu Krysař říkali: „Martine, nekřič tolik!“ A já jim odpovídal: „Já nekřičím, já jen mluvím tak, aby mě bylo slyšet.“ A oni: „Ale vždyť máš port.“ Takže v jednom je to pro mě je trochu nezvyk, a sice že i činoherní věci říkám s mikroportem.  

Co je pro Tebe na roli Starosty v muzikálu Krysař největší výzva? S čím máš potřebu nejvíce pracovat? 
Pro mě je to především asi ta pěvecká poloha, kdy je to v jednu chvíli dole, pak to poskočí nahoru a už je to zase vysoko. Jde i o tu rytmiku, někdy se sám v sobě pohádám, protože ne vše je na první dobu. To je určitě výzva a Linda Finková mě tak trochu dává do kupy, aby to fungovalo. Ale stejně je to u mě vlastně spíš takové to herecké zpívání.

 2 

Musel sis kvůli té roli v sobě něco nějak uspořádat?                           
Ne, to určitě ne, je to klasická divadelní role. Rozdíl je jen v tom, že jede v nějakých písních a ten činoherní text je dost zkratkovitý, což mi nevadí, protože v té přímočarosti je to právě mnohem lépe čitelné, než „na druhou“ a „na třetí“. Je to jasně dané, ten příběh je v podstatě velmi jednoduchý a nějaké čarování kolem textů je velmi zavádějící. To samé se týká popisování některých věcí rekvizitami. Podle mě je to zbytečné, protože ta scéna a kostýmy vyjadřují jasně, jak ta daná věc je. Když přijde starosta a má za sebou dveře a okno, tak je jasné, že je v nějakém svém prostoru a není potřeba tam dávat knihovnu, protože je prostě na radnici.

V současné chvíli jsi velmi vytížený herec, najdeš si vůbec čas na odpočinek? 
Já jsem zažil velmi příjemné prázdniny, vlastně včetně toho zkoušení. To, že je na zkoušení čas a že člověk večer nespěchá na představení nebo natáčení, je skvělé, a pro mě to bylo jako chodit do školy – přes den jsem šel zkoušet a večer jsem měl volno. Užíval jsem si dceru, psa a bylo to fajn.

Kdybys měl kouzelný prsten a mohl třikrát otočit, na co bys to použil?
Určitě bych si přál, aby nedošlo k nějaké globální katastrofě a abychom si mohli všichni řídit svůj život sami.  Prostě abychom všichni dostali stejnou šanci. Potom bych si trochu sobecky přál nějaký pravidelný příjem, aby se člověk mohl v klidu věnovat práci a nemusel se pachtit všude možně. To by bylo hezké, protože to zároveň dává pocit jistoty a člověk se soustředí na rodinu a ostatní důležité věci. No a do třetice samozřejmě zdraví. To, jak s ním sami naložíme, je naše věc, ale přál bych si, aby ta startovní čára byla pro všechny tak, jak má být.

Je něco, po čem herecky toužíš, a dosud se Ti to nesplnilo?
To, co jsem nestihl, jsem nestihl a vím o tom. Některé role jsou věkově prostě za mnou a muselo by se to udělat jakoby „zajímavě“, že by třeba Romeo měl padesát. (smích) Ale myslím si, že některé věci stále mohou přijít a mám pocit, že se mi teď naopak hraje opravdu dobře, příjemně a baví mě pracovat. Myslím, že to nastalo v době, kdy jsem se divadlem přestal trápit, protože ono se vlastně nic neděje, a když se to nepovede, dá se to napravit. Pokládat oběti na oltář jeviště je zbytečné. (smích)

Máš nějakou radu pro mladé začínající umělce?
Podle mě si každý musí projít takovým tím zaujetím a trápením. To je stejné jako třeba s láskou. Každý si musí projít v životě různými věcmi. Jde třeba o takové ty chvíle mezi třiceti až pětačtyřiceti, když nevíš, jestli máš hrát otce, protože ještě nemáš děti, a když je máš, tak zas nemůžeš hrát prince, ale jenom sluhy… A pak přijde určitý věk, kdy se to v člověku zlomí, a díky všem těm životním zkušenostem zjistí, že méně je více a že vše nemusí být jen silné. Potom se to právě začne příjemně klubat. 

 1



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 26

Čtěte také...

Dramaturg festivalu Contempuls: „Zajímavé věci se dějí pořád, ale nejzajímavější jsou ty koncerty“

unnamedNěkolik otázek jsme položili dramaturgu festivalu současné komponované hudby Contempuls Petru Baklovi. Ten nám prozradil zajímavosti o koncertech, ale také o práci dramaturga obecně. Festival Contempuls se koná 21., 2...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Prázdniny s dráčkem odhalují, jak to bylo a je s brontosaury

200lMalému Vojtovi začínají prázdniny. Dneska byl naposledy ve školce, od září z něho bude školák. S tím si teď starosti dělat nemusí, musí totiž balit, protože se jede za babičkou a dědou – a taky trochu za králíky, psem, kozou, prasetem… prostě jede se na ves...

Divadlo

Labutí jezero – baletní klenot v ústeckém divadle

200divSeveročeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem má na svém repertoáru klasické zpracování Čajkovského baletu Labutí jezero. Baletní klasika „na špičkách“ vyprávějící severskou legendu o dívce Odettě proměněné v labuť si získala svou nesmrtelnost díky...

Film

The Words: strhující film o síle slov a příběhů

the words plakatBradley Cooper, Jeremy Irons, Dennis Quaid, Olivia Wilde, Zoë Saldana, Ben Barnes, Nora Arnezeder, Michael McKean, John Hannah, J. K. Simmons, Ron Rifkin nebo Željko Ivanek – hvězdná herecká sestava ...