Rozhovor s Martinem Zounarem

Rozhovor s Martinem Zounarem

2Herce Martina Zounara našim čtenářům snad ani nemusíme představovat. V následujícím rozhovoru se dočtete, jak se těší na premiéru nového nastudování muzikálu Krysař, která se uskuteční 8. září v Divadle Kalich.



Ačkoli to pro Tebe není úplně poprvé, jak se jako filmový, televizní a zejména činoherní herec cítíš na muzikálových prknech?
Prkna jsou to stejná, akorát tady se opravdu tančí a opravdu zpívá. Po sedmi letech jsem se dostal do party mladých lidí, kteří se muzikálů Divadla Kalich účastní několik sezón, takže jsou vyzpívaní, mají to „vomakaný“ a je příjemné dívat se na to, jak jim to jde. Nevím sice, jak to jde mně, ale pokusím se mezi ně nějak včlenit. (smích) Jedna věc mě však překvapila. Já jsem poměrně otevřeně říkal, že jsem nikdy nebyl stoupencem muziky Daniela Landy, i když jsme spolu chodili na konzervatoř - já byl starší a on mladší. Určité věci v rámci té exprese se mi ale líbí, protože je to čitelné, jasné a má to názor. To mě baví, že to není „něco mezi“. Čím více ty písně teď poslouchám, tak zjišťuji, že to je ojedinělá a absolutně nadčasová záležitost. Jsou to věci, které už se asi ani nedají zopakovat, což je nádhera té prvotiny. Vzpomínám si, že jsem byl tenkrát na premiéře Krysaře ještě v Ta Fantastice, šli jsme o přestávce s panem Hapkou na cigaretu a on řekl: „Tohle přežije úplně všechno. Landa bude věčně živej.“ A je to pravda. Nesmírně mě to baví, je to příjemná práce

Divadlo Kalich patří ke komornějším scénám. Vyhovuje Ti to, nebo máš raději větší divadla?
Díky tomu, že s Divadelním spolkem Háta máme mateřskou scénu v Divadle Palace, kde je jeviště v šířce přibližně 8,5 metru, tak mi vlastně nevadí jakýkoli prostor. Ale zvukaři mi na začátku zkoušek muzikálu Krysař říkali: „Martine, nekřič tolik!“ A já jim odpovídal: „Já nekřičím, já jen mluvím tak, aby mě bylo slyšet.“ A oni: „Ale vždyť máš port.“ Takže v jednom je to pro mě je trochu nezvyk, a sice že i činoherní věci říkám s mikroportem.  

Co je pro Tebe na roli Starosty v muzikálu Krysař největší výzva? S čím máš potřebu nejvíce pracovat? 
Pro mě je to především asi ta pěvecká poloha, kdy je to v jednu chvíli dole, pak to poskočí nahoru a už je to zase vysoko. Jde i o tu rytmiku, někdy se sám v sobě pohádám, protože ne vše je na první dobu. To je určitě výzva a Linda Finková mě tak trochu dává do kupy, aby to fungovalo. Ale stejně je to u mě vlastně spíš takové to herecké zpívání.

 2 

Musel sis kvůli té roli v sobě něco nějak uspořádat?                           
Ne, to určitě ne, je to klasická divadelní role. Rozdíl je jen v tom, že jede v nějakých písních a ten činoherní text je dost zkratkovitý, což mi nevadí, protože v té přímočarosti je to právě mnohem lépe čitelné, než „na druhou“ a „na třetí“. Je to jasně dané, ten příběh je v podstatě velmi jednoduchý a nějaké čarování kolem textů je velmi zavádějící. To samé se týká popisování některých věcí rekvizitami. Podle mě je to zbytečné, protože ta scéna a kostýmy vyjadřují jasně, jak ta daná věc je. Když přijde starosta a má za sebou dveře a okno, tak je jasné, že je v nějakém svém prostoru a není potřeba tam dávat knihovnu, protože je prostě na radnici.

V současné chvíli jsi velmi vytížený herec, najdeš si vůbec čas na odpočinek? 
Já jsem zažil velmi příjemné prázdniny, vlastně včetně toho zkoušení. To, že je na zkoušení čas a že člověk večer nespěchá na představení nebo natáčení, je skvělé, a pro mě to bylo jako chodit do školy – přes den jsem šel zkoušet a večer jsem měl volno. Užíval jsem si dceru, psa a bylo to fajn.

Kdybys měl kouzelný prsten a mohl třikrát otočit, na co bys to použil?
Určitě bych si přál, aby nedošlo k nějaké globální katastrofě a abychom si mohli všichni řídit svůj život sami.  Prostě abychom všichni dostali stejnou šanci. Potom bych si trochu sobecky přál nějaký pravidelný příjem, aby se člověk mohl v klidu věnovat práci a nemusel se pachtit všude možně. To by bylo hezké, protože to zároveň dává pocit jistoty a člověk se soustředí na rodinu a ostatní důležité věci. No a do třetice samozřejmě zdraví. To, jak s ním sami naložíme, je naše věc, ale přál bych si, aby ta startovní čára byla pro všechny tak, jak má být.

Je něco, po čem herecky toužíš, a dosud se Ti to nesplnilo?
To, co jsem nestihl, jsem nestihl a vím o tom. Některé role jsou věkově prostě za mnou a muselo by se to udělat jakoby „zajímavě“, že by třeba Romeo měl padesát. (smích) Ale myslím si, že některé věci stále mohou přijít a mám pocit, že se mi teď naopak hraje opravdu dobře, příjemně a baví mě pracovat. Myslím, že to nastalo v době, kdy jsem se divadlem přestal trápit, protože ono se vlastně nic neděje, a když se to nepovede, dá se to napravit. Pokládat oběti na oltář jeviště je zbytečné. (smích)

Máš nějakou radu pro mladé začínající umělce?
Podle mě si každý musí projít takovým tím zaujetím a trápením. To je stejné jako třeba s láskou. Každý si musí projít v životě různými věcmi. Jde třeba o takové ty chvíle mezi třiceti až pětačtyřiceti, když nevíš, jestli máš hrát otce, protože ještě nemáš děti, a když je máš, tak zas nemůžeš hrát prince, ale jenom sluhy… A pak přijde určitý věk, kdy se to v člověku zlomí, a díky všem těm životním zkušenostem zjistí, že méně je více a že vše nemusí být jen silné. Potom se to právě začne příjemně klubat. 

 1



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Čtěte také...

Na slovíčko s pořadatelkami festivalu Culturea

culturea rozhovor200Už 24. a 25. dubna se Zlín promění n město opěvující Japonsko a Itálii. Stane se tak v rámci festivalu Culturea, o kterém jsme vás na našem webu již informovali. Nyní si můžete p...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Týden knihoven 2015 aneb Zažijte knihovnu jinak

skip200Svaz knihovníků a informačních pracovníků vyhlásil na první říjnový týden 19. ročník  kampaně Týden knihoven. Motto letošního ročníku je Zažijte knihovnu jinak.

...

Divadlo

Šestnáctá Flora nabízí desetidenní porci divadla

altCelkem osm scén bude hostit 16. ročník mezinárodního festivalu Divadelní Flora, který se tentokrát v Olomouci uskuteční 10. – 20. května. Tradiční nesoutěžní přehlídka divadelní tvorby českých i zahraničních soubor...

Film

KRÁTKÝ FILM O FACEBOOKU VYPRÁVÍ O POKUSU ZABÍT JEHO ZAKLADATELE

DUO-podprumernych ksichtbookKsichtbook/the film - tak se jmenuje filmová adaptace divadelní hry ksichtbook/čekání na Zuckerberga, kterou vytvořilo trojčlenné divadelní uskupení DUO podprůměrných...