Režisérka Lucie Bělohradská a herci Viktor Preiss a David Matásek hovoří o natáčení dalšího detektivního triptychu

Režisérka Lucie Bělohradská a herci Viktor Preiss a David Matásek hovoří o natáčení dalšího detektivního triptychu

Triptych perexČeská televize natočila již druhou minisérii detektivek podle povídek Hany Proškové s Viktorem Preissem a Davidem Matáskem v hlavních rolích. Režie se ujala Lucie Bělohradská. A právě tito tři protagonisté odpověděli na několik otázek a přiblížili jak samotné natáčení, tak vztahy na place.

 

 

Režisérka Lucie Bělohradská: Hanu Proškovou považujeme za českou Agathu Christie

Triptych 1

Případ dvou sester, Případ dvou básníků, Případ dvou manželek jsou součástí většího cyklu. Můžete ho představit?
Jedná se o druhý triptych na motivy povídek naší významné krimi spisovatelky šedesátých a sedmdesátých let Hany Proškové. První část uvedla Česká televize pod názvy Případ pro rybáře, Případ pro malíře a Případ pro lyžaře. Poslední jmenovaný byl oceněn na festivalu Finále v Plzni za celovečerní film ČT před dvěma lety. Oběma triptychy prochází dvojice kapitána Vašátka a malíře Horáce, v obsazení Viktor Preiss a David Matásek.

Autorka literární předlohy nepsala dnes běžné „krvavé“ detektivky, v čem jsou odlišné?
Hanu Proškovou považujeme za českou Agathu Christie. Její detektivky jsou primárně psychologické příběhy s kriminální zápletkou. V centru její pozornosti jsou lidské bytosti, nikoliv akce. Vypráví vztahové složitosti a propletence mezi jednotlivými postavami, zajímá ji, jak lidé myslí, cítí a jednají za určitých okolností. Rozprostírá před námi široké spektrum postav, z nichž každá může být viníkem. Postupné odhalování motivů je určeno trpělivému divákovi, kterého baví dozvídat se o psychologii postav a jejich motivech stále víc a hlouběji až k samému rozuzlení. Jde o klasické vyprávění.

Hana Prošková napsala detektivek mnoho, proč jste vybrali zrovna těchto šest?
Vybrala je scenáristka Jana Knitlová, která celý tento nápad do České televize přinesla a sama napsala čtyři díly. Já pouze dva, vždy ty poslední. Požadavkem televize bylo, aby příběhy byly přeneseny do současnosti. Bylo tedy zapotřebí vybrat takové, které jsou přenosu schopny. A těch je málo. V době, kdy je ona psala, neexistovaly mobilní telefony, internet nebo email. A tak se velká část jejích příběhů s těmito novými vymoženostmi techniky ve své fabulační výstavbě prostě rozpadne.

Detektivnímu žánru se věnujete již poměrně dlouho, jak k němu přistupujete?
Domnívám se, že detektivka vyžaduje velmi pečlivě a přesně vyprávět příběh, to znamená vystavět situace. A já se přitom ráda opírám o silné herecké individuality, které mě zajímají a baví nejenom jako postavy, ale i jako lidi.

Na co byste ke svému dalšímu detektivnímu triptychu nalákala diváka?
Já jsem si tyto dva cykly pojmenovala Staromilské detektivky. A tak jsem je taky vedla. Antiakční, pomalé, o lidech. Spíš bych je nazvala psychologické drama s kriminální zápletkou. Vzhledem k tomu, že první triptych měl značnou diváckou sledovanost, neměla jsem důvod svůj přístup měnit.

David Matasek a Viktor Preiss

Viktor Preiss: Doufám, že nové příběhy diváka zaujmou ještě víc než ty předchozí

Vaše postava kapitána kriminální policie Vašátka je u diváků velmi oblíbená. Není třeba ji moc popisovat, ale jaký je pro Vás?
Vašátko je normální stárnoucí muž v letech, jako vdovec žije sám a má rád svůj klid a jako rybář i určitý druh samoty. Čím dál tím víc se vzdaluje od své celoživotní náročné profese, nebo přesněji, alespoň se o to snaží a těší se na klid v důchodu. Okolnosti mu to však nedovolí a on se znovu a znovu nechá vtáhnout do labyrintu případů, které spolu s přítelem Horácem musí znovu a znovu řešit. Tento životní postoj je mi velmi blízký a v mém věku velmi dobře pochopitelný. Jsem za tu postavu vděčný. Přestože si dovedu představit v roli Vašátka jiného představitele, který by ji uchopil zase trochu jinak a po svém. Ale tak to je pokaždé.

Premiérové uvedení i reprízy starších dílů jsou divácky velmi sledované. Čím si vysvětlujete, že detektivky Hany Proškové jsou tak oblíbené?
Je to tzv. „česká detektivka". Její reálie a typy postav jsou nám blízké, nejsou tam drsní „supermani", nevybuchují tam auta, nestřílí se z automatických zbraní, neteče krev a neválí se tam hromady mrtvol. Jsou to příběhy pochopitelné a svým způsobem i laskavé.

Vašim hereckým partnerem v této sérii je David Matásek v roli Horáce. Mění se nějak vztah těchto dvou postav?
Ano, s kolegou Davidem Matáskem je asi nejpodstatnější část dialogů - on je vlastně iniciátorem akcí, do kterých nakonec Vašátka „uvrtá". Ten se vždycky nechá do případu vtáhnout a nakonec jeho profesní čest a umanutost věc objasnit ho žene za pachateli těchto činů. V posledním díle je Vašátko jen „vrbou", naslouchá Horácovi, který mu v retrospektivě líčí jistý příběh, který se s ním snaží během jedné noci rozplést. Doufám, že nové příběhy diváka zaujmou ještě víc než ty předchozí. To by mě moc potěšilo.

David Matásek: Horác je humanista, miluje život a možná je i trochu naivní

Vaše postava detektivního amatéra Horáce je u diváků velmi oblíbená. Jaké jeho vlastnosti si musíte vybavit, abyste ho herecky dobře ztvárnil?
Režisérka Lucie Bělohradská měla trochu obavu, aby se maskulinita jednoho oblíbeného poldy z jiného seriálu nepřenesla do Horáce. Tak tohle opravdu nehrozí... Horác není tak sarkastický, je to humanista, miluje život a možná je i trochu naivní. V dnešní době naprosto nepraktický. Do případů nahlíží spíš intuicí než zkušeností. Po „Lyžaři" se už bojí do čehokoli se namočit, ale nedá mu to.

Premiérové uvedení i reprízy starších dílů jsou divácky velmi sledované. Čím si vysvětlujete, že detektivky Hany Proškové jsou tak oblíbené?
Myslím, že to bude hlavně zpracováním. „Případy" jsou čistý oldschool. A záměrně. Mockrát jsem slyšel na place od Lucie, že to takhle chce, žádné moderní střihy, postupy a zaumnosti. Pěkně klasicky. A k tomu přidejte ještě dobu vzniku literární předlohy a máte celý segment diváků, kteří tohle přesně mají rádi. Hezky postaru a konzervativně.

Vašim hereckým partnerem v této sérii je Viktor Preiss v roli kapitána Vašátka, jaký je vztah těchto dvou postav? A na koho se diváci ještě mohou těšit?
Míčová, Finger, Dobrý, Uhlířová, Vlasáková, Zahradnická, Trnková, Heřmánek, Motloch. Lucie má šťastnou ruku při výběru herců. A nebojí se vsadit na neokoukané tváře. Není důležitá popularita, ale kvalita. A vztah Vašátka a Horáce je pořád stejný, nevyvíjí se, „Případy" jsou série a ne seriál.

Zdroj: Česká televize

www.ceskatelevize.cz



Související články:
Starší články:

 





Rozhovor

René Nekuda s Tomášem Kříkavou o sobě, práci, plánech… prostě o životě

200rozPři své práci nakladatelské redaktorky jsem se potkala s mnoha zajímavými lidmi. Patří mezi ně také René Nekuda – lektor tvůrčího psaní, spisovatel, dramatik a cestovatel – a Tomáš Kříkava – manažer, ilustrátor, herec, moderátor… Oba plní sny sami sobě ...

Hledat

Chaty s osobností

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (21)

Čtěte také...

Herec Tomáš David: „Vedu dialog s pánví, kastrólem nebo vidličkou“

200divvvMěstské divadlo Zlín si na novou sezonu sehnalo posily – dva Tomáše. Kromě Tomáše Červinky jde o Tomáše Davida, kterého jsme nyní pořádně vyzpovídali. Na prknech ho můžete vidět jako Pejska v pohádce O pejskovi a kočičce.

...

Literatura

Vyšly Pohádky k neuvěření

Pohadky k neuvereni 200Nejsou pohádky jako pohádky. Když je píše člověk moudrý, nadaný smyslem pro humor a nadsázku, člověk znalý jejich pravidel a současně odhodlaný je porušovat, zpravidla se urodí možná sice nenápadné, alem přece jen zjevné...

Divadlo

Havlova Audience znovu přikuluje na divadelních prknech

audience perexDivadelní inscenace Audience od Václava Havla se opět hlásí o slovo. Již 15. ledna uvidíte hru o lidské nátuře, jenž se pokřivuje okolnostmi své doby a absurditě politiky a života v Divadle D21...

Film

Muž z oceli aneb Návrat Supermana na filmová plátna

Superman je asi nejslavnější komiksovou postavou na světě a patří k největším klenotům, jaké tato literatura má. Celovečerní film Richarda Donnera z roku 1978 byl navíc průkopníkem, protože tehdy se podobné adaptace nenosily a šlo o velké riz...