Kultura21.cz

Karlovu Studánku navštívil držitel Českého lva, herec Pavel Nový, který  v pořadu S vámi mě baví svět… a ze mě (země) se zachvěla, zavzpomínal na českou komedii století S tebou mě baví svět. Jistě si každý z nás vybaví tři tatínky, jedoucí na výlet do hor s dětmi. Mají velmi svérázné výchovné metody, které vyvolávají zmatečné a úsměvné situace. Jejich oslavnou pánskou výpravu  naruší až nečekaný příjezd jejich manželek. Pavel Nový ztvárnil roli jednoho z otců, zvukaře Pepu. Film, odehrávající se v Beskydech, byl natočen, kromě jiných lokalit, i v  Karlově Studánce.

S jakými pocity jste přijel do Karlovy Studánky?
Jenom s dobrými, protože Karlova Studánka je perla a poklad.

Kdy jste tady či  v Jeseníkách byl naposledy?
Naposledy jsem zde byl s Českou televizí z Ostravy a natáčeli jsme Dobré ráno. Stáli jsme na tom balkoně, ze kterého jsem skákal, pak jsme se šli projít a jeli jsme zase pryč..

Mohu poprosit o srovnání jak se vám líbila Karlova Studánka předtím a teď?
Předtím byla zima, když jsme tady točili, to je docela diametrální rozdíl. Tehdy tady nebylo ani moc sněhu, co si pamatuji. Což bylo překvapení. Nevím, jak je K. Studánka vysoko nad mořem, ale předpokládám, že to je zadní strana Praděda…

Stále sportujete, lyžujete?
Lyžovat ještě lyžuju, ale hlavně jezdím na kole, abych mohl chodit, a rád plavu, každej den.

Chodil jste tady na některé z lázeňských procedur?
Na tak dlouho jsem v K.Studánce nikdy nebyl. Když  jsme tady točili S tebou mě baví svět, tak někde tady se natáčel i koncert Zdeny Studénkový, v Letních Lázních, a tam jsem byl taky, ale my jsme bydleli někde jinde, vždycky nás vodtaď odvezli. Tady jsme spali jednu jedinou noc. A točilo se tady to skákání z balkonu, což je taky nočka. Já se těším, že teďka dojde k tomu, že tady s mojí ženou strávíme aspoň tři dny jakožto lázeňští hosté, už se těšíme, že si to užijeme a konečně se podíváme taky tady do lesa. Doufám, že zde pojedeme na podzim, až porostou houby.

Je to pravda, že jste měli prohibici alkoholu, když se natáčela komedie?
Režisérka Marie Poledňáková nám stále kontrolovala, co pijeme. My jsme měli mezi sebou muže, který byl našim kapitánem, tak hen ten Slovák, ktorý sa volal Satínský, tak ten pravidelně, keď išiel do Bratislavy, tak privádzal borovičku. A abysme ju mohli, tak jsme ju ráno pridávali do mlieka, lebo v mlieku to nieje cítiť.Takže aj to sa podarilo.

Jste stále v kontaktu s režisérkou Marií Poledňákovou?
Občas.

Jak vzpomínáte na Václava Postráneckého a Julia Satinského?
Vzpomínám na ně hezky. Hezky česky.

Vídáte se s dalšími kolegy s natáčení (Zdenou Studénkovou, Eliškou Balzerovou a Janou Šulcovou)?
Tak s Eliškou Balzerovou jsme se viděli docela nedávno a se Zdenou Studénkovou jsme se potkali loni jen tak letmo.  Jana Šulcová za mnou jezdila, když jsem byl v Kladrubech (zde se herec léčil z ochrnutí, poté co se nakazil západonilskou horečkou,pozn.autorky), a ještě jsme se viděli v Praze, ale to už je více než rok. Kvůli filmu S tebou mě baví svět se jen tak nesetkáváme. Tak to prostě není v hereckém životě.

Kdo a proč rozhodl o tom, že se film bude točit zrovna v Karlově Studánce?
Tak to byla bezesporu práce hlavního architekta Jiřího Matolína, který zřejmě vybral tuto lokalitu, nevím, jestli ausgerechnet on, protože na to  bejvá člověk, kterýmu se říká lokač, který nabízí různý lokality. A režisér po nich žádá, co by to mohlo být. Příběh se odehrává na horách v Beskydech, točilo se to v Krkonoších V Dolním Dvoře a Karlově Studánce.

Ke skoku z balkonu. Byla pod oknem nějaká matrace nebo prostěradlo, přece jenom je to výška. Dokonce se proslýchá, že měl místo vás skákat někdo ze studáneckých občanů, z důvodu, aby se vám při skoku něco nestalo…
Tak to se řeší obvykle profesionálně, to znamená, že přijdou kaskadéři. Je to jejich job. Naše kaskadéry zakládal Jarda Tomsa. Vybíral prvotřídní sportovce, většinou reprezentanty, olympioniky a podobně. A tady v K.Studánce jsem skákal já sám a skok jsem připravoval s kaskadérama. Obvykle se skáče do krabic s molitanem, aby to bylo bezpečnější. Vyskládali jsme si ty krabice, nebyla to ani velká vejška. Kdyby se mi něco stalo, muselo by se zastavit natáčení a čekat, až se uzdravím, čili to nepřipadalo v úvahu. Nemohl jsem riskovat. Jeden čas o mne noviny psaly, že jsem herec, který odmítá kaskadéra. Všechny kaskadérské scény jsem si točil sám.

Prozradil byste nějaké veselé příhody z natáčení?
Veselých příhod tam bylo opravdu hodně. A jsou tak notoricky známý, že si na žádnou z nich nevzpomínám (smích). Staly se už veřejným majetkem. My dospělí jsme znali scénář, ale děti ne. Z důvodu aby je rodiče nepřipravovali a aby byly bezprostřední. A byly tak vybraný, ony byly hodně bezprostřední. Byl jsem u výběru Pepina. Bylo pozvaných několik set chlapečků v tom věku. Měli úkol jedinej, říct sprostej vtip, aby ho řekli s naprostou samozřejmostí a přirozeností „Matýsek se posral.“ Pepino přišel, řekl vtip a zase odešel. Bylo to výborný, takže se velmi snadno a velmi záhy rozhodlo. Nevím, jak dlouho se rozhodovala Marie, ale já jsem řek: to je von a zjistil jsem, že je mi i podobnej, když jsem byl malej.

Jak dlouho se film natáčel?
Film se natáčel na tři etapy. Něco se natáčelo nejdříve v Praze, pak v zimě v Krkonoších dokonce nadvakrát a na konci zimy se dělaly scény v Karlově Studánce.

Šel byste do této role znovu tentokrát jako dědeček s vnoučaty?
Kdyby někdo něco takovýho pěknýho napsal, tak bych šel samozřejmě rád. Natočil jsem podobný film v německo slovenské koprodukci, který se jmenuje Léto s Bernardem. Toho Bernarda jsem hrál já. Kluk uteče z domova z Německa. Pohádá se s německou matkou, má českýho otce. To bude jako můj syn. A pojede za dědou na Slovensko a prožijou spolu nádherný prázdniny. Ten film je v postprodukci, dodělává se. Ještě budeme dělat slovenský postsynchrony, český už jsme dělali. A pokud se to stihne, tak by mohl už na podzim nebo příští léto jít do distribuce.

Jaký je váš pohled na současnou filmovou tvorbu? Současná mladá generace není tak přesvědčivá jako ta předchozí?
Člověče, to se vo naší generaci říkalo taky, že nejsme tak dobrý jako byla ta generace před náma a vo tý se to říkalo taky, že nebyla tak dobrá. Já jsem jako kluk točil film Kuřata na cestách, kde mým otcem byl pan Jiří Sovák a on říkal, že ti mladí nejsou dobří jako ti staří mistři, třeba Jan Werich. Ty generace se stále prolínají. Nejde je voddělit od sebe jako že tadle generace je taková a tadle generace je maková. Vždycky ti, co už hrajou, bývaj lepší, než když byli mladý. Ale je spousta vynikajících mladých herců. Tohle královstí je nadupaný mladejma hercema, který vlastně ještě lidi moc neznají. Máme už špičkovýho mladýho herce jako je Jirka Mádl, kterej je i režisér, že jo. Sám si píše scénáře. To je velikán ve svý generaci, když to budeme brát generačně a mnozí jiní. Jeho parťák ze Snowborďáků Vojta Kotek, tak to je úplně to samý, on už hraje dneska velký role.

Kde vás v současné době můžeme všude vidět? Máte široký záběr filmů a seriálů…
Takže za prvé. Jsem již třicet let členem studia/divadla Ypsilon a hrávám i jako host v jiných divadlech třeba v litvínovském. Některá představení hraju s kamarádama ochotníkama např. Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert, tam hraju kováře. Třeba v tom litvínovském divadle hraju Ivana Vodníka v Lucerně a hrajeme ještě takovou konverzačku anglickou, v hlavní roli Jan Čenský, já mu hraji tatínka, to hrajeme u Valšů v Praze a jezdíme s tím po republice. Koneckonců by se to dalo zahrát zrovna v tomhletom prostředí (Hudební hala). Co se týká filmů, natočil jsem tento rok Krajina ve stínu, už jsem viděl sestřih, režie Bohdan Sláma, scénář není výjimečně jeho. Je to o jedný vesnici na pomezí Moravy, Jižních Čech a Rakouska a je to o tom, co s lidmi z chudého prostředí udělal nacionální socialismus a internacionální socialismus. Můžu podotknout, že ten fašismus měl do jisté míry docela pevná pravidla, komunismus neměl žádná pravidla. Za komunismu se chovali někteří lidé jako zvířata. Zvláště ti, kteří si říkali Rudé gardy.

Jak jste se dostal k herectví?
K herectví jsem se dostal sám, ale říkám, že jsem dostal v příbramském divadle protekci. Kamarádka mejch rodičů Vlasta Fáberová byla v příbramském divadle. A já jsem třikrát dělal zkoušky na DAMU, to se nepovedlo. Tak jsem nastoupil v příbramským divadle jako elév v roce 1969. Herectví mi dává do života radost, radost, taky zábavu, kamarády no a taky občas nějaký prachy (smích). Kdo si myslí, že herectví je snadný, tak ať to zkusí. Kdysi jsem měl kamaráda řezníka. Koupil jsem si v prvním roce výroby Favorita, což je škodovka, velká legenda. Tehdy stála 80600,- Kč, a když jste si připlatila dva tisíce, tak jste nemusela stát frontu. Měl jsem tehdy kamaráda ve Varech, tak jsem si pro to jel, přivez jsem si ho a řezník od nás říká: „Herci se maj dobře, ty máš Favorita.“ A já jsem odpověděl, tak si to vyměníme. Já neumím tak dobře rozbourat půlku prasete jako ty, ale umím to, asi bych se uživil jako řezník a za čas bych se to i pořádně naučil. A já ti dohodím job na pódiu, řeknu to i v divadle, na Barrandově, uvidí to i v televizi. Všude řeknu, že to teďka děláš ty. A za rok si řeknem, jak kdo dopad. Já určitě nechcípnu hlady, ale o tvých hereckých kvalitách trošku pochybuju. Ať si to každej zkusí. Stačí se rozhodnout a udělat to. Může být každej zedníkem, každej šoférem, nemůže bejt každej kosmonaut, to je pravda, tam musí být ještě ke všemu zdravej. Ale hercem může bejt každej. Rejžek se kdysi velmi pejorativně se vyjádřil o Petru Novotným a Pepíkovi Náhlovským. Petr Novotný mu řekl, tak hele pojď s náma, připrav si něco na pět minut na jeviště, my tam budeme s tebou, my ti budeme pomáhat. A uvidíš, jestli se lidi budou bavit, nebo nebudou. Tak on se připravil, no vyšel ven, začal mít trému, začal blekotat, voni se mu snažili pomoct a pak vodtamtud vypad jak cukrář. Nic. A teď vyšel Pepa Dvořák a říká, „ty vole není to prdel bavit lidi, viď?"

Co byste vzkázal čtenářům Kultury 21?
Zlomte vaz a páček.

Děkuji za rozhovor.