Původně se chtěla věnovat hře na klavír, ale místo toho se stala operní a operetní pěvkyní, která hostuje na různých scénách doma i v zahraničí. Ráda zpívá Mozarta a role komorné Hortenzie v operetě Ples v opeře vynesla Lence Pavlovič cenu Thálie. I když si velmi ráda poslechne muzikál, hrát v nich ji vůbec neláká, protože, jak přiznává, výkon zpěváka závisí na kvalitě zvukaře. „A já mám ráda, když váš výkon závisí na vaší technice.“

Narodila jste se v Českých Budějovicích, a s bratrem vyrůstala v Českých Velenicích v jižních Čechách. Jak jste prožívala svá dětská léta? Jaká jste byla holčička?

Je to krásný, když se řekne, že jsem vyrůstala se svým bratrem, ale on je o šest let starší, takže naše dětství se vlastně minula. Ale určitě mi byl velkým vzorem, možná tam někde pramení to, že jsem byla spíš ta „klučičí holčička“, že jsem se mu chtěla podobat. No a taky jsem se nerada česala a myla a oblíkala a moje noční můra byly bílé silonky. Takže si představte podsaditou holčičku, ostříhanou na krátko, která měla velkou páru a ve jménu pravdy se občas i porvala. To jsem byla já.

Ke zpěvu jste se dostala velice brzy, když jste začala navštěvovat ZUŠ v Třeboni, kde jste se nejdříve věnovala hře na klavír, což pro vás nebylo to pravé a Stanislava Blažíčková ve vás objevila pěvecký talent a zúčastňovala se různých pěveckých soutěží. Již tehdy vás to táhlo k divadlu?

A ono to bylo právě naopak. Hlásila jsem se na klavír, ale nevzali mě kvůli mému temperamentu a živosti. Že bych prý nevydržela sedět a cvičit. Ale dneska to vidím spíš tak, že paní ředitelka Blažíčková prostě chtěla sestavit svojí pěveckou třídu a jelikož jsem byla velmi excentrické dítě, tak po mě hned chňapla. A musím uznat, že to byl podařený chňap. Sice to se mnou nebylo jednoduché, ale právě díky té povaze, která se nehodila ke klavíru, jsem byla úspěšná ve zpěvu. A jestli mě to táhlo k divadlu? Jako dítě ne, to jsem si vystačila se svými vlastními dramaty, to až potom později na konzervatoři jsem začala toužit po jevišti.

V patnácti letech vedla vaše cesta na Slovensko, kde jste na bratislavské Církevní konzervatoři studovala operní zpěv u Evy Malatincové. Proč právě do Bratislavy?

To byl prostě osud. Měla to být součást mojí cesty, a tak jsem po ní šla. Jeden teror vystřídal druhý, ale získala jsem všechno, co jsem potřebovala, abych mohla být tam, kde jsem teď. Eva Malatincová je mistr svého oboru, předala mi toho tolik, že ani zítra nebudu v polovině všeho, co bych měla umět.

Ve studiu zpěvu jste pokračovala na HAMU v Praze u Heleny Kaupové a Vladimíra Doležala a pak ještě ve Vídni u americké sopranistky Julie Conwell. Jak na tyto mistry operního zpěvu vzpomínáte?

Jsou to skvělí umělci, výborní pěvci, opravdu, znám jejich výkony a všech si v této oblasti moc vážím. Z pedagogického hlediska to ale mezi námi nikdy nezafungovalo, potřebovala jsem něco jiného a dnes už vím, že jsem prostě jenom byla věrná svému pěveckému přesvědčení, a proto se naše cesty nakonec jedna po druhé rozešly.

V roce 2013 jste na scéně debutovala rolí Adély v operetě Netopýr v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde jste také zpívala v Polské krvi. Ve Slezském divadle Opava jste zpívala v Cikánském baronovi a Tisíc a jedné noci. V Divadle J. K. Tyla v Plzni v Čardášové princezně, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích v Daliborovi a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v Plese v opeře. Jaké role ráda zpíváte?

To jste vyjmenovala skoro samé operety… a já tak ráda zpívám Mozarta! Ale vlastně je to úplně jedno, co zpívám, dokážu se zamilovat do každé role, i když se mi ze začátku nepozdává. Nakonec, každá role v sobě pro mě něco ukrývá a mým úkolem je odhalit, co to je, to, co pro mě má.

Věnujete se opeře a klasické operetě. A muzikál, jak jste jednou řekla, vás neláká. Platí to stále?

Ano, platí. Muzikál mám ráda jen jako posluchač, spoustu jsem jich viděla a slyšela, na Ježíšovi a Vlasech jsem vyrostla. Baladu pro banditu a Draculu znám nazpaměť, ale vnímám to jako jinou disciplínu. Jako kdyby oštěpař chtěl začít házet granátem. V muzikálu je ozvučený orchestr, má elektrické nástroje a zpěváci tedy musí používat mikroporty, takže váš výkon závisí na kvalitě zvukaře. A já mám ráda, když váš výkon závisí na vaší technice.

Role komtesy Stázi v operetě Čardášová princezna vám vynesla nominaci na cenu Thálie, stejně tak role Jitky v opeře Dalibor a role komorné Hortenzie v operetě Ples v opeře vám cenu Thálie vynesla. Co to pro vás znamená?

A představte si ten paradox, že zrovna tohle představení jsme ze začátku zpívali na mikroporty, než to přesunuli z Myróna do Dvořáka (pozn. z budovy Divadla Jiřího Myróna do budovy Divadla Antonína Dvořáka Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě). Já to tady kritizuju a možná kvůli tomu jsem tu Thálii vyhrála: D Ale upřímně, znamená to pro mě, že dovedu přivést roli k životu, že jí dávám něco, čeho si ostatní všimnou, a nakonec to i ocení. A mě samotnou to utvrzuje v tom, že jsem se vydala správným směrem (alespoň v tu chvíli).

Coby sopranistka hostujete na různých scénách. V jednom rozhovoru jste řekla, že byste velice ráda zpívala ve Vídeňské opeře. A co činohra, neláká vás?

Myslíte, že bych měla zkusit spíš Burgtheater? Ale ne, „srandičkuju“, jak říká můj syn. Wiener Staatsoper je opravdu můj velký sen, který zraje a až uzraje, bude sklizeň. Ale vy jste se ptala na tu činohru. Tak té bych určitě neodolala. Film to ne, ten mě neláká, na tom se nedá nic měnit, když už to jednou sestříhají, a to herectví je takové sekvenční, chyběl by mi tam ten dramaturgický vývoj. Na činohře mě navíc fascinují ty nekonečné možnosti práce s časem. V opeře je hudba, kterou určuje rytmus a tempo, ale činohra je v tomhle naprosto svobodná. To je nádhera.

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Jak ráda trávíte volný čas?

Nevím, jestli je to koníček, někdy mi to připadá jako obrovská kobyla, ale uvnitř sebe cítím silnou touhu a někdy až obsesi, která mě nenechá dělat nic jiného. Já teda ale moc ráda vařím, to je pravda, a taky ráda někam chodím, něco vidím, ráda pozoruju lidi, ráda poslouchám odborné přednášky, kterým nerozumím, moc ráda přemýšlím, dozvídám se, miluju slunce, vyhlídky, přírodu a taky svého syna a manžela. Ale veskrze svůj volný čas prožívám nejraději spokojená a šťastná, ať už je to při jakékoli činnosti.

Lenka Pavlovič

• Narodila se 19. 1. 1986 v Českých Budějovicích jako Lenka Kotrbová a vyrůstala v Českých Velenicích v jižních Čechách.
• Operní zpěv vystudovala na Církevní konzervatoři v Bratislavě, na HAMU v Praze a na vídeňské Privatuniversität Wien.
• Působí jako operní pěvkyně (soprán).
• Hostuje na různých scénách doma i v zahraničí.
• V roce 2017 získala cenu Thálie za rok 2016 za roli Hortenzie v operetě Ples v opeře (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě).
• Nominace na Cenu Thálie – v roce 2016 za roli Komtesy Stázi v operetě Čardášová princezna (Divadlo J. K. Tyla v Plzni) a v roce 2021 za roli Jitky v opeře Dalibor (Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích).
• Je vdaná a žije v Praze.

Foto: archív Lenky Pavlovič

< Předchozí		Další >