Textař skupiny Kabát: „Texty se tak nějak cenzurujou samy.“

Textař skupiny Kabát: „Texty se tak nějak cenzurujou samy.“

kabat logoSkupina Kabát je pro mnohé synonymem nejlepší české kapely. Ať si o nich každý myslí co chce, není snad nikoho, kdo by neznal její texty a nevybavil si Pepu Vojtka za mikrofonem. My jsme zpovídali basistu, kapelníka a především autora všech textů  - Milana Špalka.

 


S dovolením začnu vtipnější otázkou – nebylo vám s vaším názvem v létě horko? :-)


No… ještě štěstí, že se nejmenujeme rolák! :-)

Přes prádzniny jste jistě měli plné ruce práce s festivaly. Není to pro vás rutina?

My nehrajeme zas tak často, takže rutina ani náhodou. Některý kapely hrajou sto a více koncertů ročně. Kdežto Kabát odehraje kolem šesti festivalů a to je všechno. Přece jenom… naše republika je malá, a když kapela z nutnosti nemusí hrát na každý akci, je to pro ni rozhodně přínos. O to víc se snažíme nabídnout na každém festu něco „nad rámec běžnejch zvyklostí“. Z peněz, které dostaneme, jde podstatná část na techniku. Tu si pronajmeme a vezeme sebou na festival. (Např. pyroefekty, led obrazovky, vlastní zvukovou aparaturu, světla, scénu, atd.)

kabat

Máte nějaké oblíbené a neoblíbené festivaly? Podle čeho si vlastně kapela takového formátu, jako jste vy, vybírá, kde bude hrát?

To zaleží dost na nás. Když se povede hraní a sedne to, tak to baví všude. A to druhý je práce agentury, která má za úkol dohodnout podmínky a musí zjistit, jestli to není hurá akce nějakýho pacienta, co už přemýšlí, jak si koupí zájezd do Karibiku, a o pořádání hudebního festivalu nic neví.

Chodíte na koncerty i jako diváci? Co byl váš poslední koncert, kde jste byli v roli fanoušků?

Tak nedávno sem zajel do Londýna na koncert Roba Zombieho a musím říct, že mě to posadilo na zadek. Už jenom organizačně to nemělo chybu. Ve frontě sem si připadal opravdu jako na hřbitově, protože všichni měli podmalovaný oči a šílený hadry. Jedna mrtvola mi dokonce řekla „excuse me“, když chtěla projít. Za dvacet minut byla celá ta horda pod pódiem a Zombie byl fakt skvělej. Taky se samozřejmě podíváme na kolegy na letních festivalech, jak že jim to šlape.

Co je pro vás největší zážitek kariéry? A co byste naopak chtěli ještě zažít? Co je váš sen?  

Možná bych měl říct koncert na Vypichu, kterej se opravdu poved a myslím, že to bylo velký zadostiučinění za to, jak nám v začátcích, a i později nikdo nevěřil. Ale rozhodně nejvíc je to, když se kapela dá dohromady a všechno to začne nabírat směr. Jak se jelo starým autobusem na první výjezd do Šluknovského výběžku a my se cejtili jak rockový hvězdy. Na tom koncertu se náš bubeník Hurvajs tak rozvášnil, že skočil po vzoru slavnějších muzikantů šipku z pódia přímo do kotle… až na to, že tam žádnej kotel nebyl. Pod pódiem zevlovalo asi patnáct lidí, takže to odnesl Hurvajsův kotník. Ale to už asi zažít nejde, škoda.

kabat

Písně skupiny Kabát už zlidověly, poslouchá je spousta generací a tyto generace včetně menších rockerů chodí i na vaše koncerty. Zohledňujete tohle nějak například při psaní textů?

Ani ne. Texty se tak nějak cenzurujou samy. Nemáme potřebu používat ostrý slova. Ono některé naše texty jsou hustý ažaž, a když si člověk dá tu práci, tak tam najde plno odkazů. Například píseň Stará Lou není o trempech, a přesto si ji můžou děti zazpívat, protože tam není nic pohoršujícího.

A ještě k těm textům, musí být hodně těžké napsat něco, co má hlavu a patu a je zapamatovatelné pro širokou veřejnost. Nemáte strach, že už to za pár let prostě nepůjde, napsat takový text?

Jasný že mám strach. Na druhou stranu sem vděčnej, že to do dneška šlo.

Co bude, až přijde nějaká taková krize? Konec Kabátů by byla pohroma nejen pro vás, ale snad pro většinu republiky?

To si nemyslím. Mnohem větší pohromy ještě přijdou. Jak říkám, musíme být vděčný za to, co je. Nejde přemýšlet o tom co kdyby, to by se jeden utrápil. Už tak si uvědomujeme, že jsme měli obrovský štěstí, a co si budeme povídat, život úspěšného muzikanta není fakt extra složitej.

Já vám žádnou krizi samozřejmě nepřeji a jen doufám, že se vám stále bude dařit. S tímto přáním na rtech se vás ještě zeptám na vaše plány a děkuji za rozhovor.

Úkol zní jasně… udělat sakra dobrou desku! A díky…

kabat


Zdroj foto: kabat.cz se svolením skupiny, Autor foto: F. Ortmann


    



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 
Banner

Rozhovor

Audiokniha roku - projekt pro všechny příznivce audioknih a mluveného slova

headmailUž od dubna funguje na českém internetu projekt Audiokniha roku. Na jeho webových stránkách www.audiokniharoku.cz nachází posluchači audioknih recenze na novinkové i starší tituly, ale na pozadí lze tušit i ně...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Zjistěte, jak zapůsobily Tiché roky na jejich audioknižní interprety

Tiche roky rozhovor 200Audiokniha s novinkou oblíbené české spisovatelky Aleny Mornštajnové s názvem Tiché roky vychází současně s knižní verzí. Přečtěte si rozhovor jejich interpretů Kláry Suché a Miroslava Hanuše.

...

Literatura

Houbařský průvodce pro houbařskou omladinu

zhoubne houby“Tak co, rostou, rostou?”  Obligátní otázka, pokud někoho potkáme, když kráčí z lesa a nese košík či tašku. Odpovědi se různí jakožto důsledek počasí a mimo jiné také míry znalostí z oblasti mykologie. Pokud chcete eliminovat pravd...

Divadlo

Zdeněk Svěrák slavil se souborem muzikálu Ať žijí duchové!

sverakJubilant Zdeněk Svěrák navštívil zkoušky muzikálu Ať žijí duchové, k jehož filmové předloze napsal scénář. Společně s textařem Jaroslavem Uhlířem sledoval přípravu scén "Hajný je lesa pán" a "Pramen zdraví z Posázaví", které jej překvapily velkou choreograf...

Film

Volání ženského rodu

volanirodu perexSborník dvojznačně nazvaný Volání rodu se nevztahuje ke stejnojmennému českému filmu odehrávajícímu se v pravěku (ačkoli má na obálce záběr z něho), nýbrž přináší statě čtyř autorek, napsané za posledních deset let pod zá...