Na jaře letošního roku jsme vyhlásili literární soutěž. Soutěžící měli napsat erotickou povídku. Je pravdou, že hned na počátku si porotci museli vyjasnit i to, co je ještě erotika a co už je za hranicí… V září jsme odtajnili výsledky, také čtenáři zvolili svého favorita a my se pánů (vyhráli samí pánové) zeptali na několik otázek. Na prvním místě se umístil Lubomír Müller s povídkou Malování.

Pane Müllere, do soutěže jste poslal povídky dvě, psal jste je přímo pro naši soutěž nebo jste jen sáhl do šuplíku?

Obojí. Pro jednu jsem sáhl do šuplíku, druhou napsal přímo pro soutěž. Tu ze šuplíku (Nebe začíná metr nad zemí) jsem pro soutěž poupravil, je totiž v originále delší. Ta první sice měla starší námět, ale nerozpracovaný. Soutěž byla tedy jakýmsi rozsvícením červené signální lampičky, abych ji napsal.

Které jste víc věřil? Malování nebo Nebe začíná metr nad zemí?

Spíš než povídkám jsem věřil čtenářům. Věřil jsem jejich smyslu pro vnímání jemné erotiky, věřil jsem jejich schopnosti odkrýt skryté významy, použít obraznost mysli a vcítit se do hrdinů povídek. Ale když tedy chcete, tak jsem držel palce dvěma důchodcům, kteří, ač na invalidním vozíku, dokáží stále milovat něžnou krásu ženského těla i duše, takže jsem doufal, že uspěje Nebe začíná metr nad zemí.

Píšete rád pro zamilované?

Píšu rád zamilovaně a zamilovaný. A při tom věřím, že všichni čtenáři na světě jsou zamilovaní a já píšu pro ně.

Na začátku soutěže, hned při jejím vyhlášení, jsme byli označeni za prudérní. Bylo to kvůli větě, že povídky nemají překročit mez slušných mravů. Jak vnímáte erotiku vy? Kde máte hranici „slušných mravů“?

Tzv. slušné mravy jsou podle mne doktríny, které si vytvoří každá společnost. Ty doktríny se pak stávají závaznými pro naše chování. Jsme jimi hodně ovlivněni už od dětství. Co to ale je mravní „slušnost“ a co už je „neslušnost“? Kde v nás vzniká pohoršení? Pro někoho je pohled na nahé tělo pohoršením, pro jiného mocnou životní radostí. Co pro jednoho je odpuzující, pro druhého může být libé. Mravy slušnosti v ohledu erotickém jsou v každé společnosti jinak nastavené. V Čechách nemohu chodit po ulici nahý, u Masajů v africké Tanzánii ano, a věřte, že mi mezi nimi bylo příjemně. Ale i tam existují tabu, která se řídí pravidly společenského chování. Nejsme totiž na světě jen my sami, ale i druzí. A proto musíme vnímat i erotické požadavky druhého a nepokládat ty naše za jediné správné a nevnucovat je druhému. Hranice „slušných mravů“ jsou podle mne vymezeny naší schopností uvědomit si, že druhému naše chování a jednání může být nepříjemné. Za prudérní vaši soutěž označili asi jen ti, co nemají schopnost uvědomit si, že i psané slovo může být pro někoho nepříjemné. Jenomže umělec by neměl tvořit s vědomím ustavičné sebekontroly, aby někoho nepohoršil. Umělec by měl tvořit s vědomím umělecké pravdy. A ta je vždy jiná než jen odraz hrubé, často vulgární reality. Umělec, skutečný umělec, je jako proutkař, jenž hledá v hloubi země skrytý pramen. Země je jeho duše, a pramen, který vytryskne na povrch, by neměl chutnat jako chlorovaná voda z kuchyňského kohoutku. Tu známe každý. Spisovatelem zobrazená erotika by neměla vonět jako prostěradlo polité lákem z rybí konzervy. Pak ten spisovatel není umělec. A to možná někteří autoři soutěže nepochopili.

Myslíte, že lze erotiku vidět kolem nás – něžnou, smyslnou a přitom bez vulgarit?

Kolem nás ji asi neuvidíme, pokud ji neuvidíme v nás. A dívat se něžně, smyslně a přitom bez vulgarit na vlastní erotiku moc neumíme. To nás nikdo odmalička neučí a nějak moc ani učit nechce. Především rodiče.  Ale vidět ji můžeme v uměleckých dílech. Modiglianiho akty, sochy Augusta Rodina nebo Constantina Brancusiho, atd. Ale i tady je zřetelný posun ve vnímání erotičnosti od něžnosti k provokativní vulgaritě, třeba některá sousoší kanadské sochařky českého původu Ley Vivitové.

Podle mého se erotická povídka nemusí zabývat detaily některých činností, čtenář má jistě vlastní představivost a měl by se mu pro ni dát dostatečný prostor, měl by se jen pošťouchnout námi kýženým směrem. Jak vidíte tohle pošťuchování vy? Pošťuchujete rád?

Když jsem se ptal kamaráda malíře, proč nemaluje ženské akty, řekl mi, že je pro něj dobře oblečená žena vzrušivější než špatně vysvlečená. Erotická povídka by měla být takovou tou dobře oblečenou ženou (nebo i mužem, že ano), jakmile je „špatně“ vysvlečeme, bude to spíše pornografická povídka. Ale ty hranice se nedají pevně určit. Vnímám je volně. Vždycky je to o představivosti, co se asi ta těmi dveřmi do ložnice děje. Někdo se podívá klíčovou dírkou, někdo dveře otevře. Někdo se raději otočí a odejde. Spisovatel by měl asi čtenáři nabídnout všechny varianty. Já osobně raději pošťouchnu toho, kdo ty dveře chce otevřít a podívat se... Co tam uvidí, to pak nechám na něm.

Ale vraťme se k vaší úspěšné povídce Malování – jde o fantazii nebo jste zpracoval vlastní prožitek?

Ha há! Dobrá otázka. A teď spisovateli prozraď, jestli spíš doma v trenýrkách s čmelákem Vilíkem! Tak tedy spím. Malování byl vlastní prožitek, ale hodně dáááááááávný...

Píšete jenom povídky?

Povídka je těžký literární útvar, i když se to kvůli délce (či spíše krátkosti) nezdá.  Cítím se lépe v románech nebo novelách. Romány jsem dosud vydal tři, na povídkovou knihu (právě s erotickými povídkami) se nyní chystám, respektive dokončuji ji. Snad už jsem pro ni dostatečně dozrál... Nejen eroticky.

Kde berete inspiraci pro svou tvorbu?

V lidech, které potkávám, s kterými jdu, s kterými hovořím, které miluji.  

Mohou se čtenáři s oceněnou povídkou a případně dalšími vašimi texty setkat někde na blogu, v knize. Pokud ano, upřesněte kde? Poraďte, kde vás hledat?

Blog nemám, na něj už nemám čas. Mám své webové stránky www.lubomir-muller.cz a www.knihyodlubomira.cz  kde lze nalézt přehled mé tvorby, nabídku mých knih a mé hudby, trochu z mých životních názorů, postojů, snů... Povídka Malování, a také Nebe začíná metr nad zemí (v nekrácené podobě), bude součástí povídkově „erotické“ knihy. Bude-li ji chtít některý vydavatel vydat, to ukáže čas příští.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně tvůrčí inspirace.

Já děkuji a přeji všem čtenářům Kultury21 život v ložnicích fantazie, do kterých budou vstupovat pro něžnou erotiku po špičkách, s dechem zatajeným, s červenou růží v dlani a s ohněm v srdci.

Zdroj foto: archiv Lubomíra Müllera

< Předchozí		Další >