Švýcarská hard rocková kapela Gotthard téměř před dvěma lety přišla tragicky o zpěváka Stevea Lee. Dne 5.října 2010 zemřel ve Spojených státech. Steve zůstává nadále v srdcích a myšlenkách fanoušků i parťáků z kapely.
Loni pánové z kapely oznámili jméno nového zpěváka - Nic Maeder. S Nicem jsme si povídali hned po začátku jejich turné Firebirth tour, během kterého navštíví i Prahu, a to 19.11.2012 klub Meet Factory.
Nejprve bych ti chtěla poděkovat, že jsi si našel čas na tento rozhovor, protože přepokládám, že jsi nyní na turné hodně zaneprázdněný. Jak se máš?
NIC: Dobře, měli jsme první vystoupení včera večer a šlo to velmi dobře. Fantastické uvítání ve Francii.
Než si začneme povídat o Gotthardech, ráda bych tě požádala, jestli bys mohl něco říci o sobě, protože předtím než jsi se připojil ke skupině, byl jsi poměrně neznámý hudebník.
NIC: V mládí, jako většina lidí, jsem začal hrát v kapele a byl jsem během let v hodně skupinách. Hrál jsem se svým bratrem, který je kytarista a měli jsme spolu několik kapel, které působily v Austrálii. Poslední kapela, kterou jsme měli, se jmenovala Maeder, což je naše příjmení. Je to jedna z bratrových kapel.
Slyším nějakou hudbu.
NIC: Je tady kolem mě hodně hluku. Jsme teď ve Španělsku. Je to skutečně nahlas?
Nevadí to. Slyším tě.
NIC: Takže jsem měl hodně kapel. Od velmi mladého věku až po konkurz do Gotthardu a tady jsem.
Je jasné, že tvůj život se hodně změnil po nástupu do Gotthardu. Jak moc se změnil tvůj životní styl? Bylo těžké si na to zvyknout?
NIC: Myslím, že ne. Divné bylo se jeden den vzbudit a být ve všech novinách. Ve Švýcarsku to byla skutečně velká věc spojená s tragédií a novým zpěvákem. Byly to hodně mediální časy. Chtěli jsme počkat, až budeme mít hotovou píseň „Remember it´s me“ a videoklip a pak vše pustíme ven. A pak jeden přišel a řekl: “Hej, toto je nový zpěvák“. Neřekli jsme nikomu nic. Jeden den vyšlo video, což byla pro média bomba. Byli jsme ve všech novinách a v TV. Během chvíle jste známý, nebo ne. Je to divné. Je to hodně práce a každý den pracujeme. Jeden velký rok těžké práce.
Od května jste na cestách. Jak se cítíš?
NIC: Dobře. Je to hodně zábavy i hodně práce. Zvykal jsem si žít s kufry. Je to dobrá práce. Myslím tím fantastické uvítání od fanoušků.
Bylo tvým snem stát se součástí takové známé kapely?
NIC: Hudbu dělám od svého raného mládí. Hraji více než 20 let a podepsal jsem hodně nahrávacích kontraktů i udělal hodně turné. Vždycky bylo něco, co šlo špatně, nebo lidé opustili kapelu. To jsou cesty. Kapely jsou velmi náročné. Myslím, že to byl vždycky sen, být v kapele, že snem každého je být se svými nejlepšími přáteli, hrát hudbu a žít pro to.
Stal jsi se velkou hvězdou.
NIC: Myslím, že to moc není o tom, stát se velkou hvězdou. Je to skutečně o tom, být se svými nejlepšími přáteli, hrát hudbu a být z toho šťastný. Toto je důležitá část života kolem hudby. Toto je skutečně speciální součást – dělat to, co miluješ, je nejlepší práce. Je to úžasné.
Měli jsme to štěstí, že jsme vás mohli vidět v České republice na letošním festivalu Masters of Rock ve Vizovicích. Pamatuješ si to?
NIC: Ano, hodně. Pamatuji si všechny festivaly, kde jsme byli. Bylo tam hodně fanoušků. Pamatuji si to skutečně dobře. Byla to zábava a skvělé přijetí.
Jaké to je, stát před 25 tisíci lidí?
NIC: Není to velký rozdíl, jestli je to tisíc nebo 20 tisíc. Měli jsme vystoupení ve Frankfurtu, kde bylo 42 tisíc lidí. Byla to samozřejmě největší událost. 25 nebo 20 tisíc je více, než předtím. Neuvědomuješ si, kolik lidí je kolem do té doby, než ti to někdo řekne po vystoupení – Kolik lidí tam je? 25 tisíc. Oh, můj bože!.
Mimochodem, v listopadu máte další vystoupení v Česku, v Praze.
NIC: Ano, už se těším. Před nedávnem jsme jeli do Prahy nikoli kvůli hudbě, ale kvůli svatbě. Jeden z našich manažerů se v Praze oženil. Byli jsme tam před pár měsíci. Bylo to poprvé, co jsem tam byl. Myslím, že Praha je úžasné a nádherné město.
Je krásná.
NIC: Ano, skutečně krásná.
Když jsi na cestách, která místa už jsi s Gotthardy navštívil, na kterých jsi předtím nebyl?
NIC: Opravdu hodně míst, která jsem neviděl. Jeli jsme do Jižní Ameriky. Tam jsem nikdy předtím nebyl, nebo v Japonsku. Vlastně jednou jsem byl v Tokiu, ale strávil jsem tam jen 24 hodin. Je mi líto, že nemáme dostatek času ta místa navštívit, protože obvykle máme vystoupení a další ráno musíme odjet.
Když jsem poprvé poslouchala Firebirth, okamžitě jsem si ho zamilovala. Velmi se mi líbí. Dostane mě do dobré nálady. Jaká byla práce na tomto albu?
NIC: Když jsem zkoušel pro kapelu, strávili jsme společně 2 týdny a během té doby jsme napsali 4 písně. Pokračovali jsme v psaní. Vznikla spoustu nápadů a věcí. Pak jsme museli psaní přerušit a jít nahrávat, protože jsme měli termín, ačkoliv jsme měli spoustu dalších nápadů. Psával jsem si svou vlastní muziku a texty. Nebyl jsem si jistý, jak bude fungovat skládání ve skupině. Byla to zábava a bylo to skvělé. Nahrávání také šlo velmi dobře. Měli jsme jasnou představu, jak chceme, aby album znělo.
Spolupráce s ostatními členy kapely byla tedy bezproblémová od začátku.
NIC: Ano, od prvního dne, kdy jsme se potkali, jsme měli dobrou náladu. Zahráli jsme si pár skladeb. Otázka, kterou jsem položil, když jsem tam přišel, byla: „A co budeme dnes v noci jíst?“ Všichni v kapele jednohlasně: „Jídlo a víno“. Skutečně první otázka byla “OK, vyřešme, kde budeme dnes v noci jíst.“ A pak jsme začali.
Tvůj hlas je velmi podobný Stevovu. Myslím, že hodně lidí ti to řeklo. Vadí ti toto přirovnání?
NIC: Toto je věc, kterou jsem věděl od začátku zkoušení. Věděl jsem, že budu vždycky srovnáván. To je normální a myslím si, že je to něco, co se stává. Ale je to sranda, protože někteří lidé říkají, že je podobný a někteří, že ne. Je to úsměvné, že to lidé slyší rozdílně. Jen zpívám způsobem, jakým zpívám a jestli lidi chtějí porovnávat, je to OK.
Pocítil jsi nějaký tlak nebo jsi měl obavy z reakcí Stevových fanoušků?
NIC: Bylo a stále je hodně tlaku. Je to tlak, který kapela se mnou sdílí. Je to velmi blízká rodina. Každý pomáhá a dělá vše pro to, abychom se cítili co nejpříjemněji. Nepřemýšlím o tom moc.Musím se zaměřit na to, abych dělal svou práci co nejlépe. Jsem velmi šťastný, že zpětná reakce od fanoušků byla fantastická. Je to úžasné. Jsem opravdu velmi šťastný.
To je skvělé. Jak jsi se cítil během konkurzu do kapely?
NIC: Byl to docela dlouhý proces. Žil jsem v té době v Austrálii, takže jsem třikrát za poslední rok letěl do Švýcarska. Trvalo to dlouho, velmi dlouho jsem byl pod mikroskopem. Nahráli jsme hodně písní, hodně starých písní - skutečně pod drobnohledem ve studiu, takže jsem si zvykl dělat svou práci co nejlépe. Je to sranda, protože se to zdá, jako by to bylo včera. Tento rok utekl velmi rychle.
Jaká byla tvoje reakce, když ti oznámili, že jsi dostal tuto práci?
NIC: Byl to velký večírek. Hrál jsem s kamarádem v Austrálii. Skončili jsme vystoupení, byly asi 3 hodiny ráno. Sbalil jsem své věci do auta a jel domů, když jsem měl hovor. Všichni kluci byli u telefonu a řekli, “Co hodláš dělat po zbytek svého života?“ Následoval křik do telefonu.. Nemohl jsem tu noc příliš spát. Během pár týdnů jsem sbalil svůj život v Austrálii a přestěhoval se do Švýcarska, kde jsem od srpna.
Pamatuješ si nejlepší nebo bláznivou otázku, která tě překvapila?
NIC: Ne, většinu otázek přepokládám.
Věřím, že rozhovory jsou si podobné. A máš otázku, na kterou bys rád odpověděl, ale dosud jsi ji nedostal?
NIC: Ne, zahrnulo to vše.
OK. To je ode mě vše. Chtěl bys něco vzkázat českým fanouškům?
Ano, rád bych řekl, že se těším do Prahy a na setkání s českými fanoušky. Také bych velmi rád poděkoval fanouškům za mé přijetí a za to, že zůstali s kapelou. Velmi děkuji.
Také ti děkuji, že jsi si našel čas na nás a přeji ti vše nejlepší. Opatruj se a doufám, že se uvidíme v Praze nebo někde.
Audio verze rozhovoru (v anglickém jazyce, in English):
Zdroj foto: gotthard.com a schweizer-illustrierte.ch
| < Předchozí | Další > |
|---|