Skoro úplně vymyšlený film, autorské dílo z rukou mladých umělců, je dotočen! Film vychází z poetiky básně Charlese Bukowskiho a věnuje se hledání, iluzím, platonické lásce a je protkán melancholií, hravostí i sexem. V tomto článku si můžete přečíst mini rozhovory s tvůrci.

 

Film ve slovech a číslech:

„7 hlavních postav, 6 vedlejších rolí, 59 komparzistů, 26 natáčecích dní, přes 6 TB materiálu, 1087 klapek, 18 lokací, přes 20 zapojených partnerů a institucí, děšťostroje, kruhová jízda, easyrig, hasiči, umělé vousy, vysokozdvižná plošina, vlak - OLOMOUC, OSTRAVA, PRAHA“

Několika tvůrců (tvůrkyň) filmu jsme se zeptali na pár slov a nechyběla ani otázka, proč byste se měli na film vypravit.

1) Co bylo na celém natáčení a přípravě filmu nejlepší a nejhorší?

Petra Ptáčková: Obecně mám na projektech nejraději fázi příprav, kdy se potkávají noví lidé, spojují své síly a nápady a původní myšlenka sílí a dostává tvar. To je pro mě vždy nejkrásnější část výroby. Nejdůležitější je nevzdat se v těžkých časech a nezapomenout, proč to vlastně celé děláme. S takovou filosofií pak člověk nevnímá nic jako nejhorší překážku. Vždycky se věci vyřeší a co se má stát, najde si cestu. Na tomto principu vlastně fungovalo celé naše natáčení :)

Režisérka Tereza Kovářová: Dobrý den, v průběhu jak příprav, tak natáčení, bylo nejtěžší zůstat silnější než ten film, udržet ho na uzdě, protože se občas snažil krotit on mě. A nejkrásnější bylo vidět, jak na place ožívají dávno napsané scény, jak jsou jiné než na papíře, doplňují se a dávají nové významy. Vlastně mi říkaly: "Ještě chvíli a už tě nebudem potřebovat." Ale tak mluvím teď, kdybyste se mě zeptali na place, řekla bych, že nejlepší byly ty hordy pečiva, které přivážela Petra každý večer po natáčení.

Jitka Nešněrová: Z mého hlediska byla příprava velmi zábavná fáze, kdy jsme se třeba i pomocí skype konference domlouvali na všem možném. Na natáčení samotném byla nejlepší asi soudržnost všech během toho dobrého i toho horšího.

Bez koho/čeho by film nevznikl? Byla i nějaká krize?

Petra: Úplně na začátku jsme se s Terkou shodly na tom, že chceme točit film z pohledu naší generace o věcech, které zažíváme a známe. Nedokázali bychom to však bez podpory rodiny a přátel. Pro mne bylo největším překvapením, že naši vizi pochopili a podpořili i úplně neznámí lidé, kteří ani nemohli mít jakoukoliv jinou motivaci než opravdový zájem o náš film. Chtěla bych poděkovat jim i portálu kreativcisobe.cz, kde jsme mohli uskutečnit naši crowdfundingovou kampaň. Krizí bylo několik, ale překonali jsme je - ty realizační i finanční.

Tereza: Bez každého z lidí, kteří se rozhodli jít do toho s námi, by ten film vypadal jinak. Každopádně by ale nikdy nevznikl, kdyby mi před pěti lety neukázal kamarád v mrazu na ostravském náměstí svou oblíbenou Skoro úplně vymyšlenou báseň… A krize? Padající sníh, padající střechy, tanky a helikoptéry v záběru. Ustáli jsme je.

Jitka: Film by nevznikl bez celé té velké party lidí, bez štábu a samozřejmě bez dalších hodných lidí, kteří nám půjčili prostory na natáčení, na spaní, dali nám jídlo nebo i jen psychickou podporu. Krize se samozřejmě vyskytly, ale nikdy ne tak velké, které by nebylo možné překonat.

Cítíte se nyní jako hvězda nebo slavnější osobnost? Alespoň jako maličká?

Petra: Jako hvězda se tedy opravdu necítím. Když mě v Olomouci začali zdravit lidé, které jsem si nedokázala zařadit, trochu mě to vyděsilo. Ale už jsem je poznala a je to v pořádku. Cítím se prostě jen tak, že mám víc přátel a známých ochotných vyjadřovat se a vyvíjet nové věci.

Tereza: Cítím se maličká. Musíme toho ještě tolik stihnout. Jsem teď mnohem vyrovnanější, když vidím, že ten skok do prázdna někam dopadl.

Jitka: :) Jako hvězda? Mám dobrý pocit z toho, co se povedlo dokázat, ale rozhodně se necítím ani jako maličká hvězda.

A na závěr: proč by měl člověk vidět Skoro úplně vymyšlený film?

Petra: Naše generace malých problémů už strašně dlouho nic neřekla. Nereaguje na společnost, na současné dění ani na svůj vlastní život. Snažíme se naším filmem nabídnout divákům výpověď, byť psanou mezi řádky, o tom, jak žijeme, co nás trápí a pohled na naše malé problémy z trochu jiné perspektivy. Výzva pro vás jako diváky je, jestli jste už nezapomněli, jak mezi řádky číst :)

Tereza: Přece aby zjistil, jak chutná pampeliškové víno. Myslím, že je v tom kus života. Možná to budete chtít vidět, abyste se ujistili, že nejste jediní, kdo takhle hledá a skrývá. Navíc tam jsou moc hezké obrázky, a jestli vás baví s filmy mluvit, spojovat souvislosti a ne jen koukat, bude se vám to líbit.

Jitka: Lidi by měli vidět náš film prostě proto, že ta práce, to úsilí, ten příběh a nakonec ten dobrý film si zaslouží, aby ho lidi viděli.

Pro více informací sledujte stránky nebo Facebook!

Zdroj foto: Facebook

< Předchozí		Další >