Kultura21.cz

Opavská kapela KOFE-IN není na české hudební scéně žádným nováčkem. Má za sebou už dvě alba. První s názvem Osobní vesmír z roku 2009 obsahoval pilotní singl Sebe mi dej. Druhým počinem kapely bylo album Libertin se singlem Kladu tě na vodu, které vyšlo před dvěma lety. Ojedinělost kapely vyniká mj. v její snaze o experimentování s elektronikou a právě pro svůj charakteristický zvuk jsou lehce rozpoznatelní od ostatních českých interpretů.

Co bylo příčinou toho, že jsi chtěl být v kapele a dělat hudbu na vysoké úrovni? Kde byla prvotní jiskra nebo myšlenka?

Každý z nás už před vznikem KOFE-IN v nějakých kapelách hrál. Většinou to byly party regionálně úspěšné, ale s minimálním zásahem na republikové scéně. Po rozpadu předchozí kapely jsem si uvědomil, že bych rád muziku dál dělal pouze se zapálenými lidmi, kteří jsou ochotni obětovat pohodlí a cestovat s kapelou křížem krážem po republice. S touto ideou jsme s bráchou začali oslovovat jednotlivé muzikanty.

Jak dlouho se hudbě věnuješ a kdy ses o ni začal zajímat?

Oba rodiče nás od útlého věku krmili všemi těmi kapelami jako Beatles, Rolling Stones, Jethro Tull, Black Sabath, Jefferson Airplane nebo třeba Jimim Hendrixem, takže cesta byla nastíněna už tenkrát. Aktivněji jsem začal dělat hudbu, když mi bylo 19 let.

Ve vašich textech jde hodně vidět, že se ve velké míře zaměřujete na téma lásky. Například v písni Jediná. Proč zrovna toto téma? Je to pro tebe hodně důležitá věc ve tvém životě?

Myslím, že vztah mezi mužem a ženou je archetypální a nikdy nevyčerpatelné téma, se kterým se setkáváme dnes a denně. Láska, vášeň a sex patří mezi to nejkrásnější, co můžeme v životě prožít a zažít. Tyto věci jsou pro mě důležité a samozřejmě z nich čerpám inspiraci. Bez nich se žít nedá!

Jak bys ohodnotil dnešní hudební scénu? Kam podle tebe směřuje? O jaké styly, kromě toho, který hrajete, se zajímáš?

Je smutné, že dnes v muzice ve velké míře rozhodují peníze a mnohem méně talent a usilovná práce. Rádia bohužel hrají minimum nových interpretů, televize to samé.
Přesto nové kapely a projekty vznikají a nezbývá než držet palce, ať jim vydrží chuť a nadšení. V hudbě si nekladu žádné mantinely. Poslouchám rock, pop, vážnou hudbu , bluegrass i další žánry. Zjednodušeně řečeno poslouchám to, na co mám chuť a podle toho jakou mám zrovna náladu.

Jaký máš názor na stahování hudby ilegálně z internetu? Myslíš si, že to zabíjí hudební průmysl, a proto je i těžké se třeba dnes uživit hudbou profesionálně na plný úvazek?

Tento trend hudební průmysl zcela změnil. Posluchači si neuvědomují, kolik času a peněz věci spojené s fungováním kapely stojí. Naučili se muziku konzumovat zadarmo. Myslím, že tohle už nejde zvrátit. Zbývá jen to přijmout. Proto je důležité, aby fanoušci podporovali své oblíbence a umožnili jim další rozvoj. Třeba koupí nahrávky nebo návštěvou koncertů.

Jak vnímáš rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými kapelami v souvislosti s regionem?

To je kapitola sama o sobě. Když chce člověk něčeho v životě dosáhnout, musí i něco obětovat. A to se regionálním kapelám mnohdy nechce. Často mají o sobě vysoké mínění, získané z poplácávání svých kamarádů po ramenou. Jenže pak zjistí, že už pár kilometrů za rodným městem to nikoho nezajímá, protože tam už na ně kamarádi nepřijedou.

Myslíš si, že je nejlepší se hudbě učit na vysokých školách? Nebo je podle tebe lepší způsob, jak se dostat k hudbě a hlavně ji pochopit, přirozeně na základě svých praktických zkušeností a pocitů?

Hudbu musí člověk mít hlavně rád. Pak už je jedno, jak se k ní dostane. Ono se často stane, že ani ti, kteří přímo nějaké to umění vystudují, to nakonec nedělají nebo se tím neživí. Člověk musí mít nekonečně mnoho energie a velkou vytrvalost. Je spousta geniálních samouků a spousta vystudovaného průměru, ale samozřejmě i opačně.

Jak se díváš na dnešní situaci reklamy v televizi, rádiích a podobně? Co si myslíš o tom, jaké kapely jsou dnes v médiích upřednostňovány?

Rádia i televize nedávají žádný prostor novým skupinám a interpretům. Bez osobních kontaktů nebo uplácení programových vedoucích nenasadí téměř nic nového. Problém je i v tom, že v ČR neexistují kvóty pro domácí hudbu, kterou by měla veřejnoprávní média pouštět, což je v některých zemích západní Evropy zcela běžné. A kdo je upřednostňován? Ti, kteří mají největší vliv nebo peníze. Byl by ale velký omyl si myslet, že tady nová kvalitní hudba nevzniká. Vzniká jí spousta. Jen nedostává prostor v médiích.

Co chystáte v nejbližší době? Zima pomalu končí. Léto tu bude co nevidět. Kde vás fanoušci budou mít možnost vidět?

S KOFE-IN chystáme třetí desku. Vypadá to, že to bude naše zatím nejrockovější album. Nahrávat ho budeme v Praze. Produkce se ujal Armin Effenberger z Cartonnage. Už se na to moc těšíme. Na živo nás můžou fanoušci vidět ještě na pár klubových koncertech, a pak už rovnýma nohama do festivalového léta. Letos se KOFE-IN objeví na Votvíráku, Rock for People, v Kadani na Vysmátém létě a na dalších hudebních festivalech a akcích, které průběžně zveřejňujeme na našich stránkách www.kofe-in.cz.

Jak vzpomínáš na spolupráci s Klárou Vytiskovou?

S Klárou jsme se nedávno viděli na předávání hudebních cen Žebřík. Nazpívala nám vokály na první desce Osobní vesmír a taky nám tuto desku v holešovickém klubu Cross pokřtila. Pak s námi hostovala na pár koncertech. Už je to pár let zpátky, ale spolupráce s ní byla moc příjemná.

Měj se moc fajn, přeji hodně úspěchů do budoucna, pozdravuj ostatní kluky v kapele a díky za tvůj čas i rozhovor.

Zdroj foto: archiv Jana Kunzeho