Milí čtenáři, s blížícími se prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár muzeí. Nebudou chybět ani tipy na různá centra a parky, kde se mohou vyřádit především vaše ratolesti. Nejen díky našim zvídavým otázkám se dozvíte víc a můžete si naplánovat pěkný výlet. Tak do toho!

„Kastelánem jsem chtěl být už jako malý kluk,“ prozradil kastelán Státního zámku Slatiňany Jaroslav Bušta

Státní zámek Slatiňany najdete v Pardubickém kraji na hlavním tahu č. I/37 směřujícím od HradceKrálové (22 km, 21 min.), Pardubic (12 km, 12 min.) přes Chrudim (2 km, 2 min.) a dále na Havlíčkův Brod (48 km, 42 min.), Žďár nad Sázavou (45 km, 41 min.). Kastelánuje zde pan Jaroslav Bušta, který nám ochotně odpověděl na naše zvídavé otázky. Vítejte ve Slatiňanech:

Čím vás okouzlil státní zámek Slatiňany, prozraďte nám, proč by ho neměli turisté vynechat při putování Čechami a Moravou?

Historie Slatiňan je poněkud spletitá a zamotaná. Majiteli byla především místní šlechta, tedy různí rytíři či vladykové. Vyskytují se nám tu ale krásná česká jména jako Bohuslav Mazanec z Frymburka, Alena Škopková z Bílých Otradovic, Jaroslav Puchart z Voděrad a spousty dalších. Za 600 let tu žilo na 30 různých rodin, a to je už slušná plejáda. Někteří tu vydrželi pár týdnů, jiní dvě staletí. Období rozkvětu se rychle střídala s obdobími úpadku. Prvně gotickou tvrz upravili majitelé v 16. století na zámek, a pak se s úpravami roztrhnul pytel. Slatiňany jsou, jak rád říkám, pouliční směskou stavebních slohů. Najdeme tu gotiku, renesanci, baroko, rokoko, klasicismus, novogotiku i prvky secese. Slatiňanský zámek byl poměrně dlouhá léta znám jen jako hipologické muzeum, tedy muzeum o koních, ale málokdo si povšiml jeho hlavní úlohy, která byla v poválečném období úplně potlačována. Není to jen další z řady historických památkově chráněných domů, ale pro majitele zámku – knížecí rodinu Auerspergů – byly Slatiňany domovem. A rozdíl mezi domem a domovem je zde na první pohled znát. Když se člověk prochází zámkem a nachází na každém kroku příběhy jednotlivých členů rodiny, má pocit, jako by byl zrovna na návštěvě u blízkých příbuzných. Útulnost a především moderní vybavení Slatiňan mi, jako technicky založenému člověku, naprosto učarovaly.

Jak dlouho tady kastelánujete?

Je to asi dva a půl roku co mě do Slatiňan zavál listopadový ledový vítr, sníh a České dráhy ze zámku Hrubý Rohozec.

Kastelán – povolání, které voní romantikou, je tomu tak doopravdy? Co všechno musí takový kastelán umět, jaké jsou jeho povinnosti?

Já myslím, že je asi jednoduší se zeptat, co kastelán nedělá :-) Romantika je to jen v době, kdy je člověk na objektu sám, když tu nejsou návštěvníci a člověk si může bez stresu, že někde něco zapomněl a že by se mělo tohle a tamto udělat, sednout a jen potichu pozorovat a poslouchat, jak celý dům dýchá – lupání v podlaze, cinkání křišťálových ozdob na lustru, když se postavíte na určité místo, samovolné otevírání dveří, vůně dřeva a krása starých řemesel. A povinnosti kastelána? V zásadě kastelán zajišťuje chod celého domu: tedy návrhy oprav, příprava podkladů k žádosti o závazné stanovisko krajského úřadu, bez kterého se nemůže nic opravovat, obsazení pokladny, zajištění průvodců, výběrová řízení, někdy musí provázet návštěvníky, uklízet, sekat trávu, prodávat vstupenky, zalévat a ošetřovat kytky, tady a tam něco drobného opravit, komunikovat s úřady, trpět kontroly všeho, dbát na požární ochranu a bezpečnost práce zaměstnanců a bezpečnost návštěvníků, zajišťovat provádění revizí, dbát na dodržování směrnic, zákonů a vyhlášek, sepisovat smlouvy, objednávky, zpracovávat faktury, propagovat objekt, v neposlední řadě také sestavovat kulturní program, vymýšlet nová lákadla pro turisty, zvelebovat celý dům tak, aby se návštěvník cítil dobře a zase se jednou dvakrát vícekrát vrátil. Je toho hodně a bez nadšení a citové vazby k místu nebo domu se tahle práce dělat nedá.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Já vstávám poměrně brzy, abych ráno stihl vyčistit v klidu a bez zvonění telefonů e-mail, se zaměstnanci se pobavíme, co by bylo potřeba ten den udělat a pak v průběhu zvedám telefony a hraji si na byrokrata. Tenhle úřad potřebuje takový papír, jiný úřad chce další papír, napiš tohle, podepiš toto, naskenuj ono, pošli mi tamto, udělej tohle, připrav podklady k něčemu… Do toho telefon s tím a oním, tahle chce rezervaci prohlídky, ten má potřebu psát diplomovou práci o Slatiňanech, jiný potřebuje takové a makové informace. Nutností je také projít celý areál každý den. Takže pravidelně ze zámku do skleníku, do zahradnického domu skrze zásobní zahradu, pak kolem zámku do parku a než člověk obejde 16 hektarů, tak to taky chvilku trvá. Každý den je ale úplně jiný a ta rozmanitost práce je na tom právě to lákavé. Nikdy neděláte nic znovu. A pokud, tak je to vždy s nějakou obměnou.

Bylo stát se kastelánem vaším snem?

Bylo, už jako malý kluk jsem miloval hrady, zámky, zříceniny a miloval jsem večerníček s panem Krbcem. Památky mě fascinovaly. Ale že se to skutečně stane, jsem ani nedoufal. Jen jsem si to snil.

Co rodina? Nedurdí se, že v létě trčíte v Čechách? Jaké to je, žít na zámku?

Proč zrovna „trčet“? Vždyť to přeci není žádný trest. Já jsem tady spokojený :-) A řekl bych, že rodina je pyšná, protože kastelánů v zemi zrovna moc není :-)

Prozradíte nám, co dělají kasteláni v zimě?

V zimě si vybírám dovolenou, kterou jsem si nemohl vybrat v průběhu sezóny. Pracuji s kalendářem nerovnoměrně rozložené pracovní doby, takže v létě pracuji více hodin a v zimě méně. V zimě se připravuje další sezóna, vymýšlí se program, prohlídky, připravuje se plán oprav a připravuje se také rozpočet. V prosinci bývá ještě kolem Vánoc otevřeno, takže se celý měsíc točí kolem příprav vánočního programu. Od ledna začíná generální úklid celého domu. Dělají se také inventury mobiliáře, knih, drobného majetku. Tuto zimu jsme také opravovali staré žaluzie a šili stahovací rolety do oken, abychom zamezili přímému slunečnímu svitu do interiéru.

Co považujete na vaší práci za nejtěžší?

Nejtěžší je podle mého názoru komunikace se všemožnými úřady a srážka s blbcem. A pokud se „poštěstí“, tak vražednou kombinací je srážka s blbcem ve funkci.

Jakým způsobem se takový provoz zámku financuje? Jakou část z celkových financí na provoz tvoří návštěvnické vstupné?

Zámek je spravován Národním památkovým ústavem, který je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury České republiky. Rozpočet musí být vyrovnaný. Příjmy jsou tvořeny státním příspěvkem a vlastními výnosy ze vstupného a pronájmů. Příspěvek ze strany státu je však stále nižší a nižší a hradí ani ne mzdové náklady zaměstnanců. Tudíž památky jsou nuceny vydělávat víc a víc (proto vstupné není za hubičku), aby dofinancovaly vlastní zaměstnance a především, aby zaplatily energie a vydělaly na vlastní provoz a údržbu. Proto se mi často „otevírá kudla v kapse“, když slyším o nákupech české armády, vyhozených miliardách na různých S-kartách a tunelech Blanka a podobných pochybných zakázkách, a nás pak z různých koutů „tepou“ za nákup toaletního papíru pro návštěvníky a podobné hlouposti za pár tisíc korun ročně.

Jaké nabízíte návštěvníkům zajímavosti?

Zajímavosti Slatiňan? Je jich spousta. Nejlépe, když se sami přesvědčíte, vezmete děti a uděláte si výlet :-)

Setkají se u vás s něčím, co nikde jinde nenajdou?

Nejmladší zámecká expozice v zemi, teplovodní zámecká kotelna s čerpadly, největší hipologická expozice v zemi, výběh s koňmi převalského (letos včetně hříbátka Oktaviána), Kočičí hrádek, rozhledny, park… je toho prostě spousta. Nejen historie, ale také příroda, sport a dobré jídlo. Toho všeho je ve Slatiňanech dostatek (hlavně toho jídla a začíná to být znát :)).

Co jste si pro ně připravili nového a zajímavého pro letošní sezónu?

Pro letošní sezónu je připraveno zvýhodněné vstupné. Půjdou-li návštěvníci na zámeckou i hipologickou trasu, ušetří 30 % na vstupném. Další novinkou jsou prohlídky s žokejkou Latou, která mileráda všem rodinám s dětmi ukáže slatiňanský zámek a ještě u toho budou děti luštit tajenku a mohou tak získat jeden z klíčů k 13. komnatě. Poslední novinkou je zpřístupnění zámecké věže s vyhlídkovou terasou v průběhu léta.

Máte vlastní strašidlo? Pokud ano, potkal jste se s ním? Je historicky doložitelné nebo jen smyšlenka pro pobavení návštěvníků?

Osobně se mi zde žádné „nadpřirozeno“ nestalo, ale říká se, že zámkem prochází jistá Zelená paní, o které toho však moc nevíme. Také se traduje v kronice města Slatiňan, že pod zámkem bývala kdysi hrůzostrašná věznice, do které krutý majitel panství Zmusanda ze Sandberga zavíral své poddané, jejichž křik se po nocích ozývá celým zámkem. Ale já mám tvrdé spaní, takže zatím jsem si ničeho podstatného nevšiml :)

K hradům a zámkům se často váží pověsti, je tomu tak i u vás?

Jediná báchorka je ta o děsivé mučírně. Slatiňany byly vždy klidným domovem, takže se k zámku žádná velká pověst neváže, anebo se ke mně zatím nedonesla, neb jsem tu jen dva a půl roku i s cestou.

Děkuji za rozhovor, opravdu jste mne navnadil a zámek určitě navštívím. Tak někdy u vás se těší
Jana Semelková

foto: Vít Pávek a Jaroslav Bušta
www.zamek-slatinany.cz

< Předchozí		Další >