Milí čtenáři, s blížícími se prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár muzeí. Nebudou chybět ani tipy na různá centra a parky, kde se mohou vyřádit především vaše ratolesti. Nejen díky našim zvídavým otázkám se dozvíte víc a můžete si naplánovat pěkný výlet. Tak do toho!

„V Dačicích na zámku nestraší,“ tvrdí kastelán Jan Mikeš

Státní zámek Dačice najdeme v jižních Čechách nedaleko Jindřichova Hradce. Kastelánuje tady Jan Mikeš a na naše zvídavé otázky nám odpověděl:

Čím vás okouzlil Státní zámek Dačice, co je v něm lákavého, proč by ho neměli turisté vynechat při putování Čechami a Moravou?

Zámek mě zpočátku vůbec neokouzlil, jeho interiéry se mi zdály prázdné a expozice nepěkná. O to víc jsem okouzlený teď, když se nořím do pokojů s atmosférou počátku 20. století, které jsem si před pár lety jen představoval nad archivními fotografiemi.

Jak dlouho tady kastelánujete?

Tři roky (od července 2010).

Kastelán – povolání, které voní romantikou, je tomu tak doopravdy? Co všechno musí takový kastelán umět, jaké jsou jeho povinnosti?

Musím být účetním, managerem, průvodcem, spisovatelem, údržbářem, zahradníkem i uklízečkou. Romantici se mezi kastelány, troufám si říci, příliš nevyskytují – i když procházet zámkem sám, ještě před tím než se otevřou jeho brány, má hodně do sebe.

Jak tedy vypadá váš běžný pracovní den?

Ráno kontrola zaměstnanců a případné rozdělení úkolů, natahování hodin, kterých je na trase přes dvacet, vyřizování čím dál náročnější byrokracie a nyní práce na přípravě výstavy, na niž jsem si musel sehnat peníze, exponáty, podílet se autorsky na jejím katalogu a čeká mě ještě její instalování, příprava slavnostního otevření s rautem – vzhledem k našemu rozpočtu se zřejmě stanu i kuchařem.

Bylo stát se kastelánem vaším snem?

Od určité doby ano, začal jsem v 18 letech jako průvodce na Červené Lhotě a od té doby mi bylo jasné, že nic jiného dělat nechci.

Co rodina? Nedurdí se, že v létě trčíte v Čechách? Jaké to je, žít na zámku?

Přítelkyně pracuje na zámku také, o to je těžší kamkoli odjet. Snažíme se využívat toho mála volných dní, ale je to asi největší nevýhoda téhle práce. Navíc nemůžete nikdy odjet s klidným srdcem a máte pocit, že bez vás zámek minimálně vyhoří.

Prozradíte nám, co dělají kasteláni v zimě?

Zima je jediným obdobím, kdy je možné v zámku provádět větší práce, změny v expozici, velkou údržbu, na kterou v sezoně není čas. V uplynulých třech letech jsme vždy přes zimu pracovali na nových pokojích expozice, takže na sezónu se paradoxně těším jako na klidnější období roku.

Co považujete na vaší práci za nejtěžší?

Skloubit práci managera, účetního a úředníka s tím, co bych opravdu chtěl dělat.

Jakým způsobem se takový provoz zámku financuje? Jakou část z celkových financí na provoz tvoří návštěvnické vstupné?

Provoz zámku je z určité části kryt státním příspěvkem, je to však ta menší část. Zbytek je financován ze vstupného a nájmů – větší objekty podporují menší.

Jaké nabízíte návštěvníkům zajímavosti?

Domnívám se, že zajímavý je celý zámek – právě tím, že v reinstalaci expozice jsme se na základě archivních pramenů vrátili do počátku 20. století, zatímco ostatní zámky – pokud mají trasu snažící se o historickou přesnost, mají interiéry zařízené spíše podle vkusu 30. let minulého století. Ten rozdíl vnímá i řada našich návštěvníků, a také oni považují atmosféru intimních a do detailu zařízených pokojů za největší devizu Dačic. Z jednotlivých zajímavostí snad portrét Terezy Dalbergové od Františka Kupky či lavice, u které sedával malý František Josef, pozdější rakouský císař.

Setkají se u vás s něčím, co nikde jinde nenajdou?

Máme vystavené tři stavovské uniformy Karla Dalberga ze začátku 19. století. Sloužily při zasedáních zemských sněmů a na žádném zámku ani hradě, ba dokonce ani v muzeích v našich zemích vystaveny nejsou. Jedná se o opravdový unikát.

Co jste si pro ně připravili nového a zajímavého pro letošní sezónu?

Dokončili jsme reinstalaci prvního patra a připravili tak pro návštěvníky 6 úplně nově zrestaurovaných pokojů.

Máte vlastní strašidlo? Pokud ano, potkal/a jste se s ním? Je historicky doložitelné nebo jen smyšlenka pro pobavení návštěvníků?

Naštěstí na zámku nestraší.

K hradům a zámkům se často váží pověsti, jej tomu tak i u vás?

Pověst přímo ne, existuje pohádka o jednom z majitelů zámku, panu Oldřichovi Krajířovi z Krajku. Celé znění najdete zde: http://www.abatar.cz/pohadky/pan_oldrich_krajir.htm.

Děkuji za rozhovor, nalákal jste mne (věřím, že nejen mne) na cestu na jih do Dačic.
Jana Semelková

www.zamek-dacice.cz
fotografie: Jakub Jíra a Aleš Motejl

< Předchozí		Další >