Johannes Leppänen: „Jestli skončíš v naší backstage, je tady něco, co bys měl vědět. Vždycky všechny nutíme nosit helmy a útlé plavky a děláme satanistické rituály, zatímco pijeme Jaloviina a všechno to natáčíme. VIP zlato!“

 

 

 

Indie pop rocková formace French Films působí na hudební scéně přes čtyři roky a za tu dobu stihla vydat dvě studiové desky Imaginary Future z roku 2011 a White Orchid z nynějšího roku. Tato pětičlenná finská banda se netají svými největšími vzory jako The Beach Boys nebo The Ramones, které můžete postřehnout v celé jejich dosavadní tvorbě. Nyní můžete poznat tuto kapelu ze země tisíce jezer prostřednictvím rozhovoru s inteligentním zpěvákem a kytaristou Johannesem Leppänenem.

Ahoj Johannesi, děkuji ti za možnost dělat tenhle rozhovor právě s tebou a pojďme na to. Můžeme? Jak se dnes máš? Nejprve bych se tě rád zeptal, co si myslíš o vztahu televizních a rádiových stanic k nové muzice? Souhlasil bys, že některé kapely kvůli penězům a kontaktům jsou hrané a jiné ne?

Mám se skvěle! Díky! Tak, je jasné, že přeprodukovaná bezduchá hovna jsou hraná na komerčních rádiích a jsou tlačena velkými studii všude po celém světě. Hudba je obchod jako každý jiný. Já se o to moc nestarám, protože tak to vždycky bylo a tento systém se nezmění ani v nejbližší době, tím pádem ani ten hudební.

Mainstream nebo underground?

Řekněme to takhle… Je hodně undergroundových věcí, které by měly být mainstream, a pak je tu hodně mainstreamových věcí, které by neměly v první řadě vůbec existovat. Lidi jsou líní a ne každý si uvědomuje, že jejich hudební vkus by byl daleko lepší, kdyby si našli čas k tomu vůbec zjistit, co tam venku je.

Jedna věc, která tě na světě opravdu štve?

Je hodně věcí, kvůli kterým bych byl naštvaný. Ale jedna věc je určitě strach z neznámého. Tahle kravina spojená spolu s ignorancí a hloupostí dělá hodně nepořádku.

Kdybys měl jednu šanci změnit jedinou věc ve svým životě a udělat ji znova, odlišně, co by to bylo a proč?

Teď si nemyslím, že by bylo něco, co bych změnil.

Jak to máte s groupies? Jak vypadají večírky po koncertech jen pro zvané?

Jestli skončíš v naší backstage, je tady něco, co bys měl vědět. Vždycky všechny nutíme nosit helmy a útlé plavky a děláme satanistické rituály, zatímco pijeme Jaloviina (speciální finská řezaná brandy – pozn. aut.) a všechno to natáčíme. VIP zlato!

Kdo je největší pařmen ve vaší kapele?

Někdy je to těžká soutěž. Všichni máme svý chvilky. Ale hádám, že to budu asi já. Jo, ještě Santtu (zpěvák a klávesista – pozn. aut.) a já. Náš zvukař Valtteri a kytarový technik Tero taky nejsou vůbec špatný.

Kdo měl na vás největší vliv ve vašich začátcích? Co posloucháte? Jaká je vaše oblíbená kapela?

Když jsme formovali kapelu, poslouchali jsme skupiny jako The Shop Assistants, The Ramones, The Beach Boys, a tak dále. Stále je posloucháme, ale je nemožné vybrat si pouze jednu kapelu, protože tam venku je tolik skvělý muziky.

Je někde místo, kde byste hráli nejraději?

Je plno míst, kde jsme nikdy nebyli a chceme hrát všude, takže ano… Jižní Amerika, Afrika, Blízký východ, Austrálie a Nový Zéland… víš co. Rád bych hrál v Palestině.

Kde vás můžeme vidět v nadcházejících týdnech, měsících? Jaké jsou vaše největší letní koncerty?

Budeme hrát na více letních festivalech (Rocken am Brocken, Grape, atd.), a potom znovu začneme koncertovat v září. Taky budeme otvírat na koncertě pro Muse v Helsinkách na Olympijském stadionu 27. července. Řekl bych, že to bude zatím naše největší publikum.

Jste z Finska… Jaký je váš vztah k metalové hudbě?

No… Joni (zpěv, kytara – pozn. aut.) hrál na bicí v black metalové kapele, když mu bylo čtrnáct. Posloucháme taky nějaký metal. Převážně se však jedná o starší věci. Black Sabbath byla první kapela, kterou jsem začal poslouchat.

Kde jste přišli s nápady na klipy Golden Sea a When People Like You Filled The Heavens?

Obě naše videa udělal můj kamarád Kristian Södergård. Mám svý vlastní teorie, ale pravděpodobně by ses měl zeptat jeho.

Zatím jste vydali dvě studiová alba. To druhé, White Orchid, bylo vydané poměrně nedávno, před pár měsíci. Mohl bys vašim českým fanouškům přiblížit hlavní koncept této desky?

Chtěli jsme vytvořit album s osobností a živým zvukem a myslím, že jsme to zvládli velice dobře. Je to barvité, snové, ale taky energický tříakordový rock'n'roll. Texty jsou o základních věcech, ale myslím, že dětství je téma, které více či méně provází napříč celým albem.

Chtěl bys poslat zprávu vašim fanouškům?

Ahoj tam, český lidi. Měli jsme se skvěle při hraní v Praze minulý květen a doufáme, že se brzo vrátíme. Mějte se!

Dobře Johannesi! Bylo mi opravdu potěšením, měj hezký zbytek dne, díky za tvůj čas a uvidíme se brzy.

Foto: Wikipedia a fanpage skupiny French Films na Facebooku

 

< Předchozí		Další >