„Rok co rok si naplánuji na léto nejvíc práce,“ řekla nám spisovatelka Magdalena Wagnerová. 

 

 

Léto je v plném proudu, slunce pálí o sto šest, na mnohé se nalepilo dovolenkové tempo (můj manžel ho nazývá „plážové“). Co dělají spisovatelé v létě? Jak se jim píše pod slunečními paprsky? Nebo jen dobíjejí energii na podzimní tvorbu? Zeptali jsme se Magdaleny Wagnerové…

Paní Magdaleno, jaké je vaše letošní léto? Máte něco rozepsáno, nebo odpočíváte?

Rok co rok si naplánuji na léto nejvíc práce, protože je přece jen klidněji. Jenže dávno už neplatí, že bych se mohla 1. 7. odstřihnout, odstěhovat na Šumavu a objevit se až 31. 8. Ty idylické doby jsou dávno pryč. Z toho také vyplývá, že i nadále rok co rok na léto plánuji co nejvíc práce, ale už dávno neplatí, že rok co rok udělám přes léto nejvíc práce. Letos bych ráda pokračovala v jednom poměrně značně rozpracovaném rukopisu, ale – máme 29. července a ještě jsem nezačala. Pořád dodělávám nějaké resty z dřívějška. Tak snad koncem týdne...

Podle knihy Ryby Chyba (do níž jsem se opravdu zamilovala a často se k ní vracím) milujete vodu a vodní živočichy – nebo se mýlím?

Mám vodu ráda, a to osobně i obecně, jaksi esteticky. Plavání je snad (kromě střídmé chůze) jediný sport, který jsem ochotna provozovat. A krajina bez vody pro mě není pořádná krajina. 

Jak vás napadla ryba s nohama a v brýlích?

Je mi líto ryb, protože nemohou chodit, a ptáků, protože nemají ruce. A všech zvířat obecně, protože i jim se jistě kazí zrak, jenže jim nikdo nepomůže.

Ryba Chyba také ráda vaří – jak to máte s vařením vy? Vaříte ráda?

Vařím ráda, pokud se z vaření nestává každodenní povinnost. Ale podstata věci asi spočívá v tom, že ráda jím.

Měla byste pro nás nějaký letní recept? Tím myslím ideální pro vedřiny :-)

Ulovit ve vodě (!) pstruha, pokud možno v přísně střeženém pstruhovém pásmu, kde je chytání ryb zakázané, aby člověk zažil i trochu napětí. Poté vykuchat, kůži ponechat a několika příčnými tahy ostrého nože naříznout, osolit zevnitř i zvenčí, pokapat olejem, posypat kmínem, a po západu slunce opéct z obou stran na dřevěném uhlí. Není-li dřevěné uhlí, rozdělat oheň, nabodnout pstruha na prut po délce a opéct nad ohněm. Milovníci filmu mohou při té příležitosti předstírat, že opékají sysla (viz Bratříčku, kde jsi?).

Fotografie je pouze ilustrační (ale pěkná je též, nemyslíte?)

Právě jsme spolu autorizovali šestou Knížku pro prvňáčka – na konci příštího školního roku se mohou malí čtenáři těšit na vaši Abecedu. Je o přírodě, písmenkách, čtení i dobrodružství. Trošku teď prozradím, že jeden příběh je o myši s dobrodružnou náturou. Tak se ptám: máte dobrodružnou náturu?

Snad ano. A měla bych ji ještě větší, kdyby člověka nebrzdily finance, povinnosti a předsudky.

Kam byste se ráda podívala a splnila si svůj sen?

Ráda bych procestovala horní polovinu Skandinávie.

Co dalšího pro své čtenáře chystáte? Dobrodružství z hor či od vody?

Ani hory, ani voda, spíš jeden starý dům. Tajemství. A hledání sebe sama ve věku, kdy je to nanejvýš důležité a kdy se formuje povaha člověka na celý život.

Léto si někteří nedokáží představit bez knížky – jak jste na tom vy? Jaké knížky ráda v létě čtete?  

V létě čtu stejně jako na jaře, na podzim a v zimě, nemám jiné knihy na letní období a jiné na zbytek roku. A přesto se stále kupí ty, které chci co nejdřív přečíst, a já je nestíhám učítat. Mám ráda především beletrii a současnost. Anebo přelom 19. a 20. století.

: Magdalena Wagnerová jako prvňáček (za ruku drží svou „lásku“) – dnes už pro prvňáčky píše (i o jejich láskách).

Doporučila byste nějaké čtenářům?

Protože se letos chystám do Bretaně, připravila jsem si přednostně ze své hromady knihu „Paměti bretonského venkovana“ z pera jistého bretonského rolníka Jeana-M. Déguigneta, která vyšla v roce 2003 v Mladé frontě. A doporučit mohu knihu poněkud náročnější, ale velice nevšední a zajímavou „Ar-men“, kterou napsal jistý Jean-Pierre Abraham na stejnojmenném bretonském majáku, jejíž český překlad nedávno vyšel a u jejíž přípravy jsem tak trochu asistovala.

Děkuji za odpovědi, tipy a recept a zase někdy na viděnou se těším.

Foto: archiv Magdaleny Wagnerové

 

< Předchozí		Další >