Kultura21.cz

Velkou zahraniční hvězdou festivalu Sunday Music Jam je folkový zpěvák Vinnie James. Jeho myšlenky by se mohly tesat do kamene a takového nadšence do České republiky byste mohli hledat dlouho. Ostatně, posuďte sami!

Pojďme si povídat o tvém vystoupení na Sunday Music Jamu. Těšíš se?

Ano, strašně moc!

Jaká jsou tvá očekávání?

Na každý koncert chodím naprosto otevřený jakékoliv energii, kterou dav přinese. Nikdy nic neočekávám, protože jsem se už dávno naučil, že zážitek je vždy to, co nečekáš. Tak jsem začal s otevřením se průběhu události. Také velmi ojediněle chystám setlist. Čerpám z energie lidí. Někdy přeruším píseň hned po začátku hraní, protože cítím, že se energie v místnosti změnila. To mi lidé říkají, že chtějí, abych šel jiným směrem. Pak se znovu otevřu a začneme létat znovu tak, jak chtějí. Pro mě je hudba medicína, takže zůstávám otevřený tomu, co chtějí lidé cítit. Obvykle mi energií v místnosti říkají, co ten den potřebují, ještě než vyjdu na pódium. Pak je mou prací se zvednout a vzít je na kouzelné místo.

A plánuješ něco speciálního?

Opět, pro mě je plán “nikdy nemít plán”. Můj plán je vždy vytvořit hudební svět, ve kterém jsou lidé krmeni a je o ně postaráno. Vystupuju s otevřeným srdcem a poslouchám proud energie daného místa. Každý koncert doufám, že lidé cítí, že si odnáší něco speciálního, když se událost chýlí ke konci.

Jaká byla tvá reakce na hraní tady?

Myslím, že je úžasné být osloven na vystupování. Vždy jsem to tak cítil. Je úžasné, že lidé mají rádi mou hudbu a způsob, jakým dělám koncerty a vždy je pro mě čest dělat tyto koncerty. Když někdo řekne: “Vinnie, mám rád tvou hudbu a to, jak hraješ naživo, uděláš pro nás koncert?” Wow, jaká čest” Opravdu... Oni mohou jen jednoduše říct: “Vinnie, tvá hudba je blbost, prosím, už to nedělej!” (smích)

Znáš se s pořadateli akce?

Ano, znám Jana Martinka a jeho roztomilou partnerku Hanu Bojkovou. Potkal jsem Jana přes Joa Karafiáta (Plastic People of the Universe). Loni jsem se jel podívat na vystoupení Joeovy kapely a Jan tu noc seděl za bicími. Od té doby jsem dokonce měl příležitost zajamovat si s ním a Povětroněm, což bylo skvělé. Spolu jsme udělali venku malý set na farmě, kde on fotil pro dobročinný kalendář, který bude nabízet. Můžete se podívat na naše video odtud U Staré Paní na Youtube.

To ale není tvé první vystoupení v Praze a České republice.

Můžu šťastně říct, že jsem hrál hodně vystoupení v České republice a Praze. Našel jsem u tohoto publika něco zcela speciálního, což jsem nikdy předtím nezažil. Ačkoliv nemusí rozumět textu (ačkoliv jsem nyní přidal do svého repertoáru dvě písně Karla Kryla), mají smysl pro tu hudbu. Jakoby Češi byli naladění s větrem, ročními obdobími, vodou a tokem života. V tom davu je něco, co nedokážu popsat, ale mám rád koncertování tady. Také jsem měl několik skvělých koncertů s Marsyas, jakož i s Oskarem Petrem, Povětroněm, Helen Rockhousle, K2, Kyklopem a dalšími. Také jsem dělal několik vernisáží, s Michalem Rittsteinem a Terezou z Davle. I tyto události mi ukázaly, jak úžasné je české publikum. Lidé tady prostě “cítí” umění. Je povzbudivé to vidět, být součástí toho proudu.

Kolik času zde plánuješ strávit?

Doufám, že bude možné strávit tu zbytek mého života. Podával jsem vízum k dlouhodobému pobytu a čekám na vyjádření ministra zahraničí. Doufejme, že mě tu nechají zůstat. Doufám, že budu brzy schopný odehrát celý koncert v češtině, kde jsou všechny písně zpívány česky, spolu se špetkou mého speciálního koření. Myslím, že to bude opravdu cool! Český jazyk je velmi zajímavý. Jan Martinek mi jednou řekl: “čeština není jazyk, je to věda!” Má svatou pravdu!

Co máš rád na naší republice?

Za nejbáječnější věc na České republice považuji to, kolik jste dali světu za mnoho let vaší dramatické historie. Tolik umění, hudby, vynálezů, objevů a řemesel. Každý den objevuji, jakou další věc dala Česká republika světu a pokaždé jsem ohromen, zůstanu s pusou dokořán a říkám: “Wow... nechápu, jak mohl Čech něco takového vymyslet!” nebo “Wow...nevěděl jsem, že tato politická filozofie přišla od českých lidí!” nebo “Wow… nevěděl jsem, že to slovo přišlo od Čecha” nebo “Wow... nevěděl jsem, že ten režisér byl Čech!” A tohle se děje asi jednou za měsíc v mnoha různých oblastech! Jako národ máte tak bohatou historii! Podle toho v žádném případě nejste malá země! Já cítím, že je to země, která se probouzí do krásné budoucnosti. A co mohu říct o přírodních krásách, které se zde nachází? Česká krajina je jedna z nejkrásnějších, jakou jsem kdy viděl na svých četných cestách. Kdykoliv jedu vlakem, tak si užívám přírodu; jsem vždy v extázi ze vší té krásy. Chápu, proč jsou tady lidé tak spojení se zemí. Já říkám, že Češi jsou lesní lidé, protože jako mí indiánští předkové, jsou také tak spojeni s přírodou a to je energie a tok. Znají stromy, kameny, vodu, sklo, kovy, drahokamy, rostliny a půdu. Je to jako bychom nikdy neztratili toto spojení, které měli naši skvělí předci. Miluji být uprostřed této energie.

Máš rád české pivo?

Velmi, velmi, velmi. Je úplně jiné než jakékoliv pivo ve světě. Opravdu, mám ho velmi rád. Každý den k jídlu piju velkou Plzeň. Vždycky, když jdu ven na jídlo, objednám si Plzeň. Když jsem v Brně, piju Starobrno. Dělám to každý den. Každý den od mého prvního příjezdu. Dokonce když jedu zpátky na návštěvu do Spojeného království, jdu přímo do Sainsbury´s a koupím si Plzeň (a Staropramen, když zrovna nemají Plzeň), ale dělám to pokaždé, když se vrátím do UK a dokonce tady piju české pivo. A samozřejmě, když se vracím do Států, navštívit svého nejlepšího kamaráda a jeho ženu na Aljašce, pijeme Plzeň (on je z Brna a ona z Chocně). Takže ano… kdybyste zkontrolovali mou krev… jsem nejméně 10% Čech! A kdybyste zkontrolovali mou moč jsem asi 90% Čech. (smích)

A co naše ženy?

Úžasné. Zralé. Odměřené. Sebejisté. Silné. Smyslné. Sexy. Ženské. Inteligentní. Vtipné. Talentované. Těžce pracující. Ochotné. Moudré. Milé. Mohl bych pokračovat hodiny. Jsem člověk, kterého přitahují jíné věci, než krása ženy, ale české ženy mají skoro vše. Oh… a zmínil jsem, že jsou krásné? Prosím, pane prezidente, prosím, mohu zůstat?

Jaké máš vzpomínky na zpěváka Oskara Petra a vaše společné vystoupení?

Ano, s Oskarem jsme měli několik společných koncertů. Je to pro mě čest sdílet s ním pódium. V mých očích je legenda. Je jeden z nejlepších světových textařů a to pro mě něco znamená. Umět upravt jazyk tak, aby vytvořil proud emocí a vibrací uvntrř, to považuji za velmi jedinečný dar. Naše společné vystoupení byly vždy vtipné a obvykle jsme na konci hráli několik písní dohromady, což byla pro mě také pocta. Oskar a já máme na pódiu dobrou chemii. Myslím, že on má dobrou chemii s každým. Prostě miluje, že je tam a jde to vidět. Oskar a já právě dáváme dohromady Oskarovo album, které bude doufám vydáno někdy v zimě. Nechte mě říct… je to zatím velmi pěkné album. Myslím, že fanoušci budou velmi potěšeni a mnoho lidi, kteří neznají tuto hudbu si ji zamilují, až album vyjde. Byla to velká čest pracovat s ním na tom.

Stěhoval ses z Ameriky do Spojeného Království. Proč?

Opustil jsem Spojené státy při hledání místa, kam patřím. To je nejupřímnější pravda. Myslím, že jsme všichni uprostřed toho hledání. Lidé, kteří našli své místo, jsou velmi šťastní. Jako muž, který je z části Afričan a z části Indián, jsem se ve Státech vždy cítil trochu mimo. Myslím, že hodně Čechů se to také týká. Před několika lety mě napadlo, že musím opustit Spojené státy a začít hledat místo, kde se budu cítit úplně svobodný a kde budu cítit, že tam patřím. Byla to hra od Sama Sheparda nazvaná “Mad Dog Blues”, jež vyvolala můj zájem o to vyrazit na cestu za hledáním mého místa na světě. Spojené království má velmi různorodou kulturu a lidé tady jsou mnohem více zajištění, než ve Státech. Zprvu jsem byl pozvaný, abych zůstal u přítele, který žije ve Skotsku. Když jsem se tam dostal, zjistil jsem, že se jedná o krásné místo. Miluji Spojené království a strávil jsem zde docela hodně času. Lidé jsou skvělí, velmi otevření a vřelí. Časem jsem se přestěhoval do Irska kousek od Belfastu a zkouším zde každý rok trávit nějaký čas. Pravděpodobně budu dále dělit svůj čas mezi Českou republiku a UK, protože oboje mám moc rád.

Jaký je největší rozdíl mezi Evropou a Amerikou?

Evropa má dlouhou a velmi rozmanitou historii. To je ten hlavní rozdíl. Je tu mnoho dalších rozdílů, ale myslím, že tento je největší. Ta dlouhá a různorodá historie dala lidem v Evropě ohromnou sbírku velmi starobylých předmětů, se kterými denně žijí. Věci jako zámky, katedrály, starobylé sochy, vesnice, města, a tak dále. To dalo Evropanům smysl pro vnímání toku času a myslím, že to nutí Evropany více formovat významná životní pouta s každým, protože tyto starobylé objekty jim připomínají, že život ubíhá a oni jsou s tím smířeni. V Americe nejsou žádná svědectví o chodu času. Kvůli tomu lidé žijí své životy, jako kdyby žili věčně, a jen výjimečně najdeš lidi, kteří mají zájem o hlubší přátelství na celý život. Místo toho jsou lidi spíše ponoření do věcí jako snaha o bohatství nebo snaha o zábavu; než o snahu o to nejdůležitější z těchto věcí – pravé přátelství. Jestli chcete vidět tento rozdíl v reálném životě, jeďte do vesnice v jakékoliv evropské zemi a najdete zde lidi v hospodě, žijící dohromady, povídající si příběhy, smějící se, plačící, bojující a řešící své rozdíly. Uvidíte ženy, jak spolu sedí v kavárně nebo na lavičce na náměstí a nemají žádné zvláštní plány... Jen žít a uživat si společnosti navzájem. Pro mě je to žití!

Co chceš lidem říct svou hudbou? Co je tvé poselství?

Ačkoliv píšu o mnoha různých tématem, jedna věc, která probíhá všemi mými songy, je nadějě. Naděje je něco, co dávám do všech svých písní a je to právě to, co udržuji živé v mém životě. Prošel jsem v životě několika zdánlivě beznadějnými situacemi, kdy jsem to tady chtěl vše skončit, ale slunce vždy zvedlo další den nebo den poté. Temnota nikdy netrvá příliš dlouho. Věřím, že kdokoliv a kdekoliv jsme, vždy bychom měli udržovat naši naději živou v nás, bez ohledu na situaci. Dokonce i v nejtmavší hodině, když se podíváme kolem sebe, někdě poblíž, je vždy něco, k čemu můžeme přiložit tu naději. To je to, proč věřím, že jsou hluboká přátelství tak důležitá. Jsou důležitější než všechny ostatní věcí, protože hluboká přátelství nám dávají naději a posilují naši naději, když naše klesá. To je ta zpráva, kteoru se snažím předat. Vždycky, vždycky, udržujte v sobě živou naději a když nemůžete, buďte si jisti, že máte poblíž přítele, který má dobré zásoby slivovice a vepřového kolena! (smích)

Co je nejdůležitější na folku?

Upřímnost. Syrová, nevařená upřímnost. Upřímnost bez humbuku nebo falše. Pro mě je tohle věc, která definuje skvělého folkového umělce. Další věc je schopnost jít pod povrch jazyka a používat emoční charakter slov k vykreslení obrazu v posluchačově mysli. Každé slovo má vlastní energii a sílu, vlastní vibrace. Je to stejné v každém jazyce. Když Karel Kryl ve frázi: “díval se na mě oddaně” v jeho písni “Anděl”, použil slovo “oddaně”, věděl, že to bude mít nepochybný efekt na českého posluchače a zvedne to píseň na duchovní úroveň a má specifický emociální dopad. Takže tohle je něco, co ve folkové hudbě považuji za velmi důležité. 

Jak píšeš texty?

Všechny mé písně jsou jako malé filmy. Takže pro mě koncept filmu přichází jako první. Vidím v mysli obrázky a cítím jejich emoce někde uvnitř sebe a od této chvíle film získává tvar. Také je pro mě důležité použít jazyk způsobem, který jste od nikoho neslyšeli používat. Mám rád kroucení jazyka, kdy se nápad formuje do totálně nové perspektivy pro posluchače. Miluju, když mi někdo řekne: “Wow¸nikdy jsem takhle nepřemýšlel.” Dobří čeští folkoví textaři jsou v tomhle velmi dobří.

Máš nějaký rituál?

Ani ne. Písně jsou jako lidé, kteří čas od času přicházejí na návštěvu. Oni jen zaskočí na návštěvu. Můžu dělat cokoliv… a najednou, píseň přijde na návštěvu. Jednou, když je počáteční nápad narozený, v případě, že myšlenka víří prach nebo doutnají uvnitř mé mysli… a jak čas letí, slova se začnou objevovat jako dílky puzzle. Nikdy jsem se nepokoušel vynutit tento proces. Dovolím víru pokračovat, než slova najdou své místo uprostřed jiných slov způsobem, který je unikátní a zajímavý pro mě jako “posluchače”. Když pracuji s ostatními umělci jako textař, poslouchám hudbu, kterou oni dělají a nechám hudbu, aby byla jiskrou v tomto procesu a pak, je to stejné jako když píšu vlastní hudbu. Miluju psaní s ostatními lidmi, protože jejich výtvory mě vždy dostanou jinam, než má vlastní hudba. Takže… když budou chtít čeští umělci s někým spolupracovat a chtějí anglické texty… ať mě kontaktují.

Jací interpreti tě nejvíce ovlivnili?

Největší vliv má Jackson Browne. Poté by to mohla skupina Mason Proffit, která byla později známá jako Talbot Brothers. Jsem hodně ovlivněn, ať už od Breada po Bowieho, ale hlavní jsou ti, které jsem zmínil.

Jakou hudbu posloucháš ve volném čase?

Miluju folkovou hudbu, takže poslouchám velký výběr folkových umělců z celého světa. Miluju indiánskou a americkou hudbu. Je to hudba mých předků, takže má speciální místo uvnitř mě a zvedne mé srdce způsobem, jež žádná hudba nedokáže. Někdy poslouchám i klasickou hudbu, protože mě přináší zpátky do toku hudby samotné, bez textu. Je to lyrické, ale beze slov. Také miluju elektronickou hudbu, takže mám velkou kolekci house, deep house, lounge, downtempa a podobně. Můj nejlepší kamarád a byznys partner (ten, co je z Brna a jeho manželka je z Chocně) je také úžasný elektronický umělec, takže také hodně poslouchám jeho hudbu. Prostě je něco mimořádného na tom, když v sobotu ráno s otevřenými okny posloucháte Karla Machálka (mého kamaráda), Bonobo, Tiesta, Massive Attack nebo něco z Putumayo kolekce.

Závěrečná složitá otázka – co je tvůj sen?

Pro mě je to jednoduchá otázka. Strávit zbytek svého života s otevřeným srdcem, obklopený opravdovými přáteli, přednostně v ručně postaveném kruhovém domku s tekoucí vodou a vnitřní toaletou (oh… a místem, kde mi někde poblíž vyperou všechno tohle černé oblečení).

Chceš něco sdělit našim čtenářům a tvým fanouškům?

Ano. Lidé se mě často ptají: “Vinnie, proč sis ty, zpěvák a textař nominovaný na Grammy, vybral pro život Českou republiku?” Dovolte mi říct, že Česká republika je jedním z mála skutečných klenotů Evropy. Jste unikátní a krásní lidé. Máte krásnou a bohatou zemi, kterou každý den miluju více a více. Dali jste světu strašně moc, od Freuda po Muchu, od Smetany k robotovi. Slovanská Epopej bude realizována a máte toho tolik, co dát světu. Děkuji všem za to, že mi dali šanci vidět, jak to znovu začne kvést. Nedokážu slovy popsat, jaká je to čest být mezi vámi, ale snad mi umožníte splatit vám vaši laskavost léty mého přáteství a písněmi z mého srdce.

Děkuji za rozhovor!

Rádo se stalo!

Autoři foto: Tereza z Davle, Marek Holoubek (foto z koncertu)