Letošní léto předvedlo různé podoby, kdy slunce pálilo o sto šest, na mnohé se nalepilo dovolenkové tempo (můj manžel ho nazývá „plážové“) a občas seslalo přílivy deště. Co dělají spisovatelé a ilustrátoři v létě? Jak se jim píše či kreslí pod žhavými paprsky? Nebo jen dobíjejí energii po dlouhé zimě? Zeptali jsme se Renaty Štulcové…

 

 

 

Renato, jak prožíváš prázdniny? Píšeš nový román, bloguješ nebo jen tak „nicneděláš“?

No, vlastně od všeho něco. Střídavě píšu nový román a zároveň k němu ještě dál a dál studuju. Například teď jsem se zahloubala do knih o psychologii moci. Tedy nic příjemného. Bloguju, to ani jinak nemůžu, když jsem si naučila čtenáře na blog chodit, abych ho nechala spát. A sem tam se mi povede se i fláknout. Jenže i uklízet a vařit se musí.

Umíš vůbec odpočívat? Jaký je Tvůj osvědčený recept na odpočinek?

Odpočinek? Co to je? Ale vážně. Nejraději odpočívám s knihou nebo případně i jen tak zírám do přírody.

Kde nejraději relaxuješ – u vody, na zahrádce, v lese?

Miluju moře i les, ale nejpohodlnější a nejdostupnější je zahrádka. Takže na zahrádce pět minut za domem v přírodě mezi růžemi a meruňkami, naproti je pole, kde se čas od času povalují divočáci.

Právě jsi vypustila do světa třetí díl Rafaelovy školy – Rohy faunů, v tercii s hrdinkou poznáme především krásy lesa. Nyní míří do vodní říše – les, voda – který živel tě láká víc?

Přemýšlím… moře je moje láska, ale les ještě větší. Asi i proto, že byly křivoklátské lesy odmalička mou krajinou, připadám si v lese jako doma, je mi blízký, nebojím se v něm. Miluju lesní zákoutí a vůni. Snad i proto jsem si psaní třetího dílu tolik užívala.

Kniha opět neodhalila hlavního viníka zákeřných útoků na dceru víly a obyčejného člověka, jak dlouho nás, čtenáře, ještě necháš v napětí?

Přiznám se, že vás budu napínat až do posledního osmého dílu. Protože všechno v knize souvisí se vším, nedá se viník odhalit dříve, než bude Marina řešit kletbu svého rodu. Ale pro detektivkové typy zanechávám v knihách nápovědy, takže se čtenáři mohou domýšlet. V osmém dílu pak každý uvidí, zda se trefil nebo ne. Zda odhalil motiv té zákeřné osoby, který je velmi zvláštní. I pro ty, kdo pachatele odhalí, chystám v posledním dílu velké překvapení.

Léto si někteří z nás nedokáží představit bez knížky – co ráda čteš, když nepíšeš? Zbývá Ti na čtení vůbec čas?

Čtu sice málo, ale čtu. Hlavně knihy, které potřebuju načíst, sem tam se ale najde čas i na něco, co si přečtu jen tak pro radost.

Máš nějaký tip na pěkné čtení v době vedřin, kdy se mozky rozpalují a mozkové buňky by radši spaly?

Tak to je těžké. Musel a jsem jít otevřít knihovnu, abych doporučila něco novějšího, ne jen staré osvědčené tituly, které doporučuje pro odpočinek každý. Pokud ještě není mozek úplně unavený, doporučuju všem, kdo mají rádi knihy A. Dumase, knihu Pražský hřbitov od Umberta Eca. Má jednu nevýhodu, je příliš těžká do kufru, když letíte letadlem.
Stejně tak objemné, přitom napínavé a zábavné, zkrátka na dovolenou jsou knihy Barbary Erskinové.
No, a pokud je člověk naprosto grogy s mozkem vymazaným a nechcete číst zrovna červenou knihovnu, tak bych doporučila knihy z řady nazvané Manga Shakespeare. Shakespeare není čtení pro děti, ale manga ho odlehčí. Dneska jsem o těch knihách s někým mluvila, říkala jsem, že by se mi líbilo, kdyby byla Rafaelova škola zpracována jako manga.

Na závěr nám prozraď: nač se můžeme od Renaty Štulcové těšit v nejbližší době?

V téhle chvíli všichni čekají na čtvrtý díl Rafaelovy školy, ale já píšu beletrii pro dospělé, knihu nazvanou „Kaziin příběh“. Pořád všude zdůrazňuju, že se jedná o knihu pro dospělé, aby se nestalo, že skončí v dětském oddělení knihovny nebo knihkupectví. To by byl malér.

Z Kaziina příběhu vykrystalizoval thriller, který spojuje minulost se současností, lásku a boj o moc. Taková Kaziina šifra nebo možná spíš šifra jejího slavného dědečka. Nemohu vlastně nic víc prozradit, protože bych mohla budoucím čtenářům pokazit radost z napětí, které je v Kaziině příběhu čeká.

Tak to už se těším a děkuji za rozhovor

Foto: rafaelovaskola.blog.cz; blog autorky

 

< Předchozí		Další >