Lucie Bílá: „Dělám to, co cítím“
Banner

Lucie Bílá: „Dělám to, co cítím“

200rozČernobílé turné Lucie Bílé spěje do finále. Show plná pyrotechniky, nevídaných projekcí, kostýmů, ale i světlomalby Alexe Dowise a spousty tanečních vystoupení vyprodává haly v Čechách i na Slovensku aby rozehřála natěšené publikum. Jsem velmi ráda, že si Lucie Bílá ve svém nabitém programu našla čas na rozhovor a doufám, je z jejích odpovědí také ucítíte tu radostnou a živelnou energii, které má na rozdávání.

 


Máte za sebou řadu koncertů k Černobílému turné. Splňuje dosavadní průběh koncertů vaše přání a očekávání? Vymykal se zatím některý z nich něčím speciálním?

Jsem naprosto spokojená a nadšená. Jsem ráda, že jsem si vybrala ty nejlepší z nejlepších, že mám kolem sebe skvělý tým na pódiu i za ním a že lidi chodí, jsou skvělí a koncerty se jim líbí. Ty reakce jsou úžasné, skvělé. Moc děkuji za to, že jsem si mohla splnit tenhle sen a udělat Černobílé turné. Je to takovej nářez, že se to ani popsat nedá. Někteří se mě ptají, jestli nejsem po koncertě unavená, a jak to zvládám. A já říkám, klidně bych si to turné dala ještě jednou. /smích/

V Bratislavě jste zpívala Vyznanie, které známe v podání báječné Mariky Gombitové. Zúčastnila se paní Gombitová koncertu?

Paní Gombitová se koncertu nezúčastnila. Ta písnička má pro mě ale obrovský rozměr a význam a náboj. Nejen pro mě, ale všechny diváky, kteří na koncerty chodí. Je to nádherná písnička a i z reakcí lidí vidím, jak se jim líbí a jsem hrdá na to, že ji mohu lidem v halách zazpívat. Vyznanie jsem nezpívala jen v Bratislavě, ale na všech svých megakoncertech a moc za to děkuju.

roz

Na koncertech v rámci turné jsou v prodeji černá a bílá srdíčka, která jste vlastnoručně uháčkovala a ještě stále pilně háčkujete. Výtěžek prodeje poputuje dvěma klientkám Konta BARIÉRY - Martině a Zuzaně. Počítáte je? Kolik jste jich již vytvořila?

Těch srdíček je něco přes 300 a nejen, že jsem je háčkovala, ale stále háčkuji. Jak mám chviličku, pořád je vyrábím. Na hotelech, v autě, v šatně. Je to pro mě obrovský relax, protože mozek na chvíli vypne a já jedu a jedu. Spočítala jsem, že třeba za jediný den jsem jich udělala skoro 40. Jsem ráda, že lidé, kteří na koncerty chodí, získají jednak něco, co jsem opravdu dělala a dělám a já,  že tím, že si je koupí, podpoříme dobrou věc.

Jste patronkou Konta BARIÉRY, co všechno s touto funkcí, kromě pořádání charitativních koncertů, souvisí?

S Kontem Bariéry spolupracuju mnoho let a jsem vždy k dispozici, když je to potřeba. Jako právě teď v rámci Černobílého turné. Moje jediná podmínka byla, aby výtěžek šel na konkrétní projekt, konkrétním lidem a jsem ráda, že pomůžeme někomu aspoň trochu ulehčit jeho život.

Během přípravy na turné jste dodržovala přísnou dietu, pitný režim, cvičila jste a byla jste pod odborným dohledem. V čem hlavně spočívala úprava stravy?

Jím pravidelně po malých porcích, dodržuji přesně daný jídelníček, odbourala jsem cukry, tuky, které tělu škodí, mám pravidelný pitný režim a opravdu se cítím v pohodě a ve formě, i po koncertech. Nejvíce energie mi ale dávají lidé v sálech, v těch halách. Je to pro mě „dopink“.

roz2

Na jakém nejobyčejnějším, a naopak nejluxusnějším, jídle si nejvíce pochutnáte?

Mám ráda úplně obyčejná jídla, taková ta od maminky, babičky. Teď jsem ale hlavně jedla jablka, pila vodu, dále hodně zeleniny, ovoce… a skutečně jen to, co jsem měla v rámci sestavení jídelníčku předepsáno.

Z vašeho vystupování a konání čiší nesmírná vřelost a pozitivní energie. Máte, zdá se, až fyzickou potřebu zachraňovat a pomáhat. Během života jste se jistě naučila, jak se šetřit a dobíjet, abyste se nerozdala zcela. Používáte například i nějaká meditační cvičení a máte svůj zaručený „regenerační“ recept?

Dělám to, co cítím. Když mám potřebu něco udělat, tak to udělám. Když mám potřebu něco říct, řeknu to. Neřeším, jestli si o tom někdo myslí to, nebo tamto. Ano, někdy zamrzí názor někoho, kdo o tom ví hrozně málo a třeba vás odsoudí. Ale co, i to je život. Já nerada lidi soudím, nemám ráda rychlé soudy. Sama jsem se přesvědčila, že se to někdy nevyplácí. Ale pořád se učím…
A jak relaxuji? To je různé. Někdy spím, někdy háčkuju, když mám čas a jsem doma, vařím, užívám si volna, jsem se svou rodinou, svým partnerem a synem, ale nerada nic nedělám. Občas trochu medituji, cvičím. Ale nemám ráda promarněný čas. Pořád musím něco dělat. Když už mám občas chviličku a jdu třeba na masáž, říkám, že bych snad i té Thajce nejraději pomohla. To je ale asi jediná chvíle, kdy jsem opravdu v klidu.

roz1

Klip k písni Stop má rozporuplné komentáře... Vás ale baví provokovat a tak trochu zlobit, že? Nezdá se vám, že to někteří lidé berou příliš vážně a i sebe, že berou moc vážně?

Pro mě je důležité, že se ta písnička, stejně jako song Jsem to já, líbí. Patří k závěrům mých koncertů a viděli byste, jak to lidi rozhýbe, jaký to má drive. Neřeším, jestli to někdo pomlouvá nebo ne, je to něco, co vlije lidem krev do žil, co je rozhýbe, nás s mými tanečníky na pódiu rozhodně, a to je pro mě důležité. A ano, někdy se asi bereme opravdu až příliš vážně, než je nutné. Ale tak už to asi je.

Máte nějakou důležitou informaci či zprávu, kterou byste nyní chtěla předat našim čtenářům?

Ať ti, kteří ještě nebyli na Černobílém turné, přijdou, aby sami viděli, že o tom pořád jen líbivě nevyprávím, ale že to prožívám, že to žiju, že to existuje, funguje, a že to, co jsme s mým týmem, včele s úžasným režisérem Jeffo Minárikem, choreografem Miňo Kerešem a všemi dalšími dali dohromady, že je to prostě něco mimořádného. To neříkám kvůli sobě, ale kvůli všem, kteří na tom opravdu tvrdě makali. A já osobně prožívám takové malé Vánoce, takový sen, který mi, až to za pár dní skončí, bude strašně chybět. A doufám, že si to zase snad brzo zopakuju.

Děkuji za rozhovor, při kterém jsem se musela stále usmívat. RM

Černobílé turné 2013 končí 3. 11. v Českých Budějovicích. Po polovině listopadu bude následovat vánoční turné Bílé Vánoce.

Následně po ukončení Černobílého turné se bude, v termínu, který ještě není přesně stanoven, předávat výtěžek z prodaných háčkovaných srdíček a dalších věcí dvěma dívkám (Konto Bariéry)

Foto: Lukáš Fronk



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 32

Čtěte také...

Rozhovor o nové desce i nenávisti v rohlíku s Xindlem X

Písničkář Ondřej Ládek alias Xindl X momentálně chystá novou desku s půvabným názvem Láska. V tomto rozhovoru se o ní dozvíte různé zajímavosti. Xindla X také můžete vidět naživo v rámci jeho jarního turné, v nejbližší době například...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Smrť, život a absurdno

camus200Mýtus o Sizyfovi je známym a takmer populárnym dielom filozofie. Priznávam, že nie je tým, čomu hovoríme ľahké čítanie. Ak vidíte tenkú filozofickú knihu, zväčša o nej platí, že ju budete čítať dlhšie ako Dostojevského román, a nie je tomu inak ani pri ...

Divadlo

O zakázané lásce kocoura Moura a slečinky Vlaštovičky


kocour vlastovicka 200To není pravda,“ zvolal polotichým hláskem asi sedmiletý chlapec, když v divadelním ztvárnění brazilské bajky Jorge Amada Kocour Mour a slečinka Vlaštovička důrazně zaznělo, že vlaštovka si nesmí vzít kocoura,...

Film

Zlodějka knih – skvělý zážitek v knižní i filmové podobě

zlodejka 200Konec třicátých let v Evropě, Hitler u moci, nad mnoha skupinami lidí se stahují mračna. Tou dobou se matka dvou dětí rozhoduje je dát do pěstounské rodiny, protože její vlastní bytí je ohroženo. A tak se setkáváme s Liesel, které začíná úplně ...