V rámci Listopadu, měsíce fotografie na našem webu jsme se rozhodli vyzpovídat i některé české fotografy. Prvním z nich je Pavel Krásenský, jehož ilustrace jste už určitě viděli v nějaké učebnici biologie. Jeho parketou je totiž makrofotografie hmyzu a rostlin. Jak se k ní dostal a co je to skládaná fotografie? To se dozvíte v tomto rozhovoru.

 

Tvou doménou jsou dokumentární fotografie, především tedy makrofotografie hmyzu a rostlin. Co tě zavedlo právě sem?

Cesta k dokumentární fotografii vedla samozřejmě přes můj hlavní koníček, kterým je entomologie. Více než 25 let se věnuji studiu hmyzu a zachytit úžasné situace ze života bezobratlých na fotografiích je něco mnohem více, než jen sebrat dokladový exemplář do sbírky. 

Co je pro tebe nejdůležitější na fotografii? Co musí mít a jak musí vypadat?

Často hodnotím různé fotografické soutěže a vždy se snažím hodnotit fotografie z více pohledů. Pro mne je nejdůležitější, co je na fotografii. Myslím tím, zda je fotografovaný objekt něčím zajímavý, zda má fotografie tzv. přidanou hodnotu. Můžeš vyfotografovat např. mravence, to není až tak složité. Pokud bych chtěl fotografii zatraktivnit, věnuji jí čas a budu například hledat mravence, který se stará o mšice. Fotografie by měla mít také technickou kvalitu. Nejdůležitější je samozřejmě ostrost a dobré osvětlení. 

Co je nejdůležitější na fotografování hmyzu? Na co se především musíš zaměřit?

Hmyz je všude kolem nás a i přesto není snadné jej dobře vyfotografovat. Pokud chcete fotografovat hmyz, je dobré se dozvědět něco o jeho životě. Je dobré číst odborné knížky, hledat si informace na internetu, ptát se odborníků, atd. Já mám jako entomolog samozřejmě výhodu v tom, že se hmyzu věnuji a znám mnoho tajů z jeho života. Pak už stačí jen fotoaparát, kvalitní objektiv a notná dávka trpělivosti. Hmyz většinou dosahuje malých až velmi malých rozměrů a tak asi nejdůležitější věcí je dobře zvládnout tzv. hloubku ostrosti. Aby na výsledné fotografii bylo ostré to, co má. Při velkých zvětšeních je to samozřejmě někdy problém, ale i s tím se musí každý makrofotograf vypořádat.

Jak blízko například od hmyzu musíš při makro fotografování být? Nehrozí ti žádné nebezpečí?

To jak blízko se k hmyzu přiblížit záleží na tom, co chceme na fotografii mít. Pokud budu například fotografovat sršeň, stačí mi na dokumentární fotografii i vzdálenost několika desítek centimetrů. Pokud však budu chtít vyfotografovat detail hlavy, musím jít mnohem blíže. Fotografoval jsem sršeň např. ze vzdálenosti 5 centimetrů. Myslím, že nebezpečí hrozí každý den, při přecházení vozovky, při chůzi ze schodů, apod. Při fotografování hmyzu je těch nebezpečí mnohem méně. Vše ale záleží na tom, jak hodně štěstí sami pokoušíme. Mohu riskovat například bodnutí od vosy, když se budu až příliš přibližovat s fotoaparátem k hnízdu. Pokud však budu chtít detailní fotografii vosího hnízda, budu muset toto riziko podstoupit.

Jak víš, kde potkáš jaký „model“? Je za tím hodně studia biologie a botaniky? Musíš chvíli takzvaně bloumat po lese nebo jdeš na jistotu?

Když jsem začínal s makrofotografií, vyrážel jsem do terénu bez jasného cíle. Pozorně jsem se díval a hledal zajímavé tvory, kteří se mi připletou do cesty. Postupem času jsem začal fotografovat cíleně. V teple domova jsem si vybral nějaký ten hmyzí nebo rostlinný druh a vyrazil jej hledat. Ještě před tím jsem si o něm musel samozřejmě zjistit všechny dostupné informace. Především v jakém biotopu se vyskytuje a kdy jej v přírodě hledat.

Jak moc je fotografování závislé na počasí? Dokážeš udělat kvalitní fotografii, i když je zataženo? Co děláš v této situaci? Pomáháš si vlastním osvětlením?

Jako lektor fotografických kurzů jsem velmi často slyšel hlášku "super, dneska je krásně sluníčko, to se nám bude fotit". Ono je to ale mnohem složitější. Jasné a slunečné počasí je pro fotografování dost nevhodné. Hmyz je velmi aktivní, světlo je příliš jasné a vytvořit kvalitní fotografii není vůbec snadné. Samozřejmě to jde, ale vyžaduje to zkušenosti a samozřejmě speciální pomůcky. Pokud je zataženo, je situace odlišná. Hmyz je klidnější, světlo není intenzivní, ale naopak bychom ho potřebovali o něco více. Zde si pomáhám bleskem. Dobré zvládnutí blesku považuji za jednu z nejdůležitějších věcí v makrofotografii. Pokud se naučíme používat nejrůznější pomůcky a umíme pracovat s bleskem, můžeme fotografovat kdykoli a při jakémkoli počasí.

Na webu máš i skládané fotografie, které jsou složeny z několika snímků. Mohl bys pro laiky popsat, jak taková fotografie vzniká a jak se dává dohromady?

Skládaná fotografie je v poslední době velmi oblíbená. Tato technika se používá v případě, že chceme dosáhnout větší hloubky ostrosti. Používá se především v makrofotografii, kdy pracujeme s velkým zvětšením a kdy je hloubka ostrosti velmi malá. Skládaná fotografie je poměrně složitý obor a bylo by to asi na samostatný článek. Nejlepší bude asi nějaký příklad. Fotografuji např. mouchu na listě. Podmínkou je, že se moucha nesmí při fotografování hýbat. Nyní pořídím sérii fotografií, přičemž na každé fotografii bude ostrá jiná část mouchy. Výsledné fotografie pak vložím do programu, který použije z každé fotografie jen ostrou část a přidá ji do výsledné, tzv. složené fotografie. Asi tušíte, že to nebude vůbec snadné. Základní podmínkou je, aby fotografie byly pořízené z jednoho směru, objekt se nesmí hýbat a ani se nesmí měnit světelné podmínky. Proto se skládané fotografie pořizují především v ranních hodinách, kdy je hmyz méně aktivní.

Ještě by mě zajímalo, jak moc fotografie upravuješ na počítači? Kolik času ti zabere běžná úprava jedné fotografie?

Výsledné fotografie upravuji minimálně. Je to i díky tomu, že dělám především dokumentární fotografie, kde je mnohem důležitější co je na snímku. I když samozřejmě určitou výtvarnou kvalitu fotografie mít musí. Snažím se, abych měl fotografii upravenou co nejdříve a většinou je to do dvou minut. Užívám si především samotného fotografování, úprava fotografií je pro mne spíše za trest.

Kromě fotografování se věnuješ i ilustrování odborných a populárně naučných publikací. Jak ses k tomu dostal? Podle čeho děláš takové kresby, podle fotografií?

Ještě před tím než jsem se začal věnovat fotografování, spoustu času jsem trávil kreslením a ilustrováním. Při toulkách přírodou jsem si skicoval různé živočichy nebo jejich biotopy a jako entomolog jsem si kreslil vědecké ilustrace. Netrvalo to dlouho a o mé kresby začal být zájem i ze stran kolegů. Kreslil jsem nejčastěji vědecké ilustrace, tedy obrázky nově popisovaných druhů, nejrůznějších určovacích znaků, apod. Předlohou mi nebyly fotografie, ale většinou sbírkové exempláře. Postupem času však začala kresby vytlačovat fotografie. Důvodem byla jak nižší cena, tak i rychlost se kterou se fotografie pořídí. 

Co se ti okamžitě vybaví, když se řekne příroda a jaký je tvůj nejoblíbenější živý tvor a proč?

Příroda je můj život. Již od útlého mládí jsem trávil veškerý svůj volný čas v přírodě a to platí i dnes. A jaký je můj nejoblíbenější tvor? Na to neumím dát jednoznačnou odpověď. Ale asi nejraději mám pavouky a pak zlatěnky, drobný blanokřídlý hmyz.

Jak se k tvému koníčku a životnímu povolání staví rodina? Dokáže například manželka ocenit fotografie různého hmyzu a plžů?

Musím říci, že mám velmi tolerantní rodinu a především manželku. Vím, že není snadné žít s přírodovědcem, nebo entomologem. Myslím, že pokud mám možnost mít v lednici své malé místo, kde si uchovávám usmrcený hmyz, tak je rodina opravdu velmi tolerantní. Já mám však v mé rodině podporu a věřím, že to ještě chvíli vydrží. Manželka určitě dokáže ocenit pěknou fotografii hmyzu, také nám jich několik visí doma na zdech.

Na závěr se zeptám, co považuješ za svůj největší úspěch v oblasti fotografie?

Nezúčastňuji se soutěží a tak se mé úspěchy neměří umístěním v soutěžích, ale spíše výslednými fotografiemi. A proto za svůj největší fotografický úspěch považuji zdokumentování neuvěřitelného života řasníků, parazitů včel. Tito drobní tvorové žijí jako parazité samotářských včel. Samička řasníka je po celý život uvnitř těla včely. Sameček řasníka je okřídlený a musí najít včelu, která má v sobě samičku se kterou se pak sameček na těle včely páří. Fotografie kopulace řasníků v přirozeném prostředí jsou pravděpodobně zatím jediné na světě.

Děkuji za podnětný rozhovor!

Více autorových fotografií a informací o něm naleznete na www.macrophotography.cz a www.naturfoto.cz/pavel-krasensky.html

< Předchozí		Další >