Do listopadových večerů se hodí tento obsáhlý rozhovor s fotografem Silvestrem Szabó, který se věnuje hlavně focení přírody. Jeho názory i příběhy jsou velmi osobité a věřím, že se i pobavíte.

 

Ahoj Silvestře, můžeš se nám v úvodu trošku představit, prosím?

Jmenuji se Silvestr Szabó, a i když podle jména to tak nevypadá, jsem rodák z Karviné. Už jako malý kluk jsem měl blízký vztah k přírodě a to mi zůstalo. V té době jsem sbíral brouky a motýly, toulal se po lese a vůbec trávil hodně času v přírodě. Toulání mi zůstalo, ale odstupem času jsem hmyz přestal sbírat a začal ho víc dokumentovat spolu se zvířaty a ptáky. Nebylo to jenom focení, ale také filmování. Moje fotografie můžete vidět v časopisech, knihách a to i v zahraničí, ale také v novinách anebo v kalendářích. Podařilo se mi získat i takové ocenění, jako je 4. místo v mezinárodní soutěži National Geographic. Některé mé fotografie můžete vidět na mých webových stránkách na www.naturess.net.

Fotografuješ hlavně exotické země a zvířata, především tedy makro. Jak ses dostal zrovna k tomuto typu focení a jak dlouho se mu věnuješ?

Částečně jsem už odpověděl při první otázce. A není tak zcela pravda, že fotím především makro a exotiku. Fotím také u nás a to především zvířata. Chybí mi však hlavně čas fotky upravovat a dávat na web. Co se týká focení, fotím už od svých 10 let ( celkem je to 35 let zkušeností), tehdy jsem dostal jako dárek od otce svůj první fotoaparát zrcadlovku Praktika. Měl jsem štěstí, protože můj otec také fotil a hodně mě naučil. Dlouhou dobu jsem fotil na klasiku, tedy na film, ale dnes oceňuji možnost fotit digitálně. Nedá se to porovnat s minulostí, kdy trvalo třeba měsíc, než jsem si nechal vyvolat fotografie a viděl, co jsem vlastně stvořil. V dnešní době se na fotografii můžeš podívat hned po jejím pořízení, a pokud je to možné, tak to vyfotit znovu ještě podruhé, potřetí…než se to povede. Focení je pro mě neskutečný relax , útěk ze shonu kolem nás, nechci rýpat do politiky…..ani nic podobného, ale žijeme opravdu moc rychle , přesněji řečeno přežíváme, stále se za něčím honíme…. Sociální sítě a mobilní telefony způsobily to, že lidi mezi sebou komunikují jen přes chat místo toho, aby si popovídali, někam společně zašli… Ono se říká, všeho moc škodí a musím přiznat, že jsem si uvědomil, že někdy i to moje focení je úlet, kterým zabíjím spoustu času, kdy nejsem doma a potom další čas trávím na počítači při úpravě fotek a jejich tříděním. Takže jsem se taky v tomhle musel utlumit. Ne, nevykašlal jsem se na to, ale teď už focení přesně plánuji: když jdu fotit, tak už mám vypracovaný přesný plán a díky tomu se potom nemusím celé večery prokopávat v PC hromadou, jak já říkám „nezdařilých výcvaků“.

Jaká byla nejexotičtější země, kterou jsi navštívil? A přihodilo se ti tam něco nezapomenutelného?

Nejde jednoznačně říct, kde se mi líbilo nejvíc. Jestli Asie, Afrika, Venezuela… Každá ta část země má svoje kouzlo, své klady a zápory. Všude je to jiné a svým způsobem jedinečné. V tropech jsem měl spoustu zážitků, těch méně příjemných bylo opravdu málo. Když čtu, nebo se bavím s lidmi, co také odjížděli do tropů za focením, co kolikrát zažili za nepříjemné situace, tak jsem rád, že jsem nebyl na jejich místě. Focení v tropech není jenom o tom být v pěkně v teple, kolem sebe palmy, rozkvetlé orchideje, moře plné ryb, ale také nemoci, nebezpečná zvířata, lidé – jiný kraj jiný mrav, jídlo, pití, ubytování…. O tom tahat s sebou 50-60 kilovou zátěž. Naštěstí se to netýká oblečení, toho moc nepotřebujete a co potřebujete, koupíte na místě. Fototechnika však váží opravdu spoustu kilogramů. Než se z takové 2-3 měsíční expedice vrátím, tak shodím 15-20 kilo. Naštěstí to při mé postavě není tak vidět a přijedu zpátky s pěknými atletickými 90 kily :-D.

Nedá se zapomenout na hodné přívětivé lidi, kteří mají těžký život a hlavně na nádhernou přírodu. Ale to určitě na mysli nemáš, jde ti o nějakou příhodu, že? Jednu takovou opravdu nemilou jsem zažil když mě popálila Měchýřovka portugalská (Physalia physalis, Linnaeus, 1758) tehdy jsem myslel že ,,to mám fakt za pár“, podrobněji jsem to popsal tady http://www.kultura21.cz/cestovani/8094-fotografovy-zazitky-z-keni-mechyrovka-portugalska. Zážitky, kdy jsem podcenil délku trasy a šetřil každou kapku vody, nebo kdy se mi pokazilo auto či motorka někde v buši a domorodci mi pomáhali se odtamtud dostat, jsem měl víc než dost, ale to k tomu prostě patřilo. Dá se říct, že co den, to jiný zážitek. Třeba když jsem brzy ráno rozložil kryt a potom při focení zjistil, že kryt stojí přímo na vosím hnízdě. Nebo se mi do krytu chodili schovávat před sluncem mladí krokodýli, varani….

Mé zážitky z cestování, začínají někdy už na hranicích a letištích. Když jsem plul stopem z Keni z Vasini do Tanzanie na Zanzibar, tak jsem skončil na emigračním. Jindy jsem vyhazoval masajům z jejich hliněného domečku jedovatou Mabu, tak jsem byl v jejich očích buďto blázen nebo ten největší borec. Že se jedná o Mabu, jsem zjistil, až jsem tu ,,žížalu“,, vytáhl ven na světlo. Po pravdě vědět, že je to Maba, tak do toho nejdu. Kdyby mě kousla, asi bych to už nerozchodil. Jinak ten pocit, když jdeš po buši a před tebou se vztyčí kobra … no řeknu ti, znám lepší druhy zábavy. Nebo když jdeš kolem řeky a pár metrů od tebe leží 3-4 metroví krokodýli, naštěstí byli zrovna nažraní. Většinou si na takové procházky beru nějakého domorodce nebo děti. Ti už terén znají a vědí, co si můžou dovolit. Ani u nás doma v lese jsem se však nikdy nenudil. Šel jsem fotit jezevce a škrábal jsem se s batohem na strom před bachyní se selaty, nebo vzpomínám na večer, když jsem skrytý čekal na bobry, a přišel mi tam milenecký pár a…… no asi si to umíš představit…stačí, když dodám, že bobra jsem ten večer už nevyfotil … Pokud bych fotil něco jiného, tak by nastala situace, kdy by mi došlo místo na paměťových kartách – dělám si srandu. Teď mě napadlo, že asi začnu popisovat některé své zážitky na svém webu, ale některé raději vynechám :-D. Web navštěvují i děti ze škol v hodinách přírodopisu.

Jak je to s focením hmyzu? Jak dokážeš to, že moucha během fotografování neodletí nebo se špatně nepohne? Jak dlouho průměrně trvá udělat jedno takové makro?

Normálně ji ukecám :-D. U focení hmyzu je to tak, že ho nejdřív musím najít. Někdy je to snadné, pokud se jedná o nějaký běžný druh, jindy je to trochu těžší, obzvlášť když se jedná o druh, který je méně hojný, nebo žije skrytým životem. Také jde o to, který druh hmyzu je plachý. Jsou fotografie, kdy mám štěstí a focený objekt se mi podaří nafotit napoprvé, dřív než uletí nebo uteče. Jindy se za jedinou podařenou fotografií skrývá spousta nepodařených, třeba se povede jen 1 fotografie z 200 či více. Na focení takových fotografií se připravuji i několik dní. Jak na to, popisuji ve svých článcích na webu http://naturess.net/fotokuchyn-makrofotografie___foceni_hmyzu_v_letu-11 a http://naturess.net/fotokuchyn-makrofotografie___foceni_hmyzu_v_lete,fotime_makro-7 ale hlavně postupy učím v praxi na svých workshopech.

A co u pavouků a hadů? Nebojíš se, že by ti mohli ublížit?

Nebojím se ničeho, doma jsem měl chřestýše a štíry, zákeřnice a spoustu jiných ,,mazlíků“, se kterými jsem běžně manipuloval. Ale to, že se jich nebojím a beru je normálně do ruky, neznamená, že před nimi nemám respekt. Ve volné přírodě jsou tito živočichové víc plaší a tak před vámi většinou utečou, schovají se před nosem, v zajetí se často chovají jako neškodní. Ale pozor! Jenom chovají :-D. I tady je to spíš o znalostech a zkušenostech, musíš vědět, co si k danému zvířeti můžeš dovolit a jak s ním manipulovat. Pokud si sebou nejsi jistá, je lepší tohle focení přenechat zkušeným. Důležité je při manipulaci s takovými zvířaty být pořád ve střehu a nepodceňovat je. I přes veškerou opatrnost jsem už několik hadích i pavoučích kousnutí absolvoval. Většinou nebyli jedovatí a bylo to mou vinou, už jsem si k nim dovoloval moc. No na štěstí můžu říct, že bez nějaké velké újmy. Byly to maximálně jen zvýšené teploty, oteklá ruka… jak říkám já - takové ty ,,dětské nemoci“ :-D. Pokud má člověk alergii nebo slabší organismus, může to dopadnout daleko hůř. Když manipuluji s něčím opravdu nebezpečným, tak si dávám opravdu pozor. Kousnutí nějakého škrtiče nebo ještěrky sice bolí, ale kousnutí takového chřestýše, už nese sebou i jisté následky, tam už jenom dezinfekce nepomůže.

Když fotíš jedno určité zvíře, kolik průměrně uděláš snímků?

Ani toto nejde přesně specifikovat, někdy kvůli jedné dobré fotografii nebo zajímavému momentu nafotím tak 200-300 snímků a podaří se sotva 3. Jindy vyjde všech 200 a pak je těžké, vybrat ty nejlepší. Záleží, co právě fotím, jaké jsou světelné podmínky na focení a taky jestli mám zrovna štěstí, že mi před objektiv něco přijde, přiletí nebo něco objevím. Běžně za ten den v krytu je to kolem 300 až 500 fotografií. Když se ale opravdu daří, byly i situace, kdy těch fotografií vyšlo přes 2 tisíce a už mi přestávaly stačit paměťové karty( jako třeba tady:
http://www.naturess.net/clanky-foceni_ptaku_pri_napajeni_a_pri_koupani-26
nebo tady:
http://naturess.net/fotokuchyn-foceni_ptaku_u_napajedla_nebo_pri_brouzdalisti-59),
ale taky se stalo, že jsem nevyfotil ani jedinou.

Veškeré živočichy a rostliny máš popsané podle druhů včetně latinských názvů, to znamená, že se musíš v tomto oboru neustále vzdělávat, mám pravdu? Baví tě to?

Člověk se učí celý život, ale už od přírody je lovec a i focení nebo filmování zvířat by se dalo přirovnat k určitému druhu lovu s tím, že focenému objektu neublížíš vlastně lovíš stále. A tak při každém zmáčknutí spouště se ti dostane do krve stejný adrenalin jako při lovu samotném.

Všechny přesné názvy zvířat pochopitelně neznám, postačí, když vím, jak se jmenuje česky a potom v literatuře nebo na internetu dohledám latinský název. Focení mě baví a naplňuje, při něm se člověk odreaguje a zapomene na každodenní starosti. S úpravou fotografií a popisováním druhu je to už horší, na to musím mít náladu a hlavně čas. Ještě jsem nestihl vytřídit ani fotografie z Keni a Tanzanie, a to jsem se vrátil už v březnu. Ale teď nikam dlouho nepojedu, tak na to využiji celou zimu, než se u nás oteplí a začne nová sezóna.

Také musíš mít pečlivě nastudováno, kde daná zvířata potkáš a podobně, ne? Stalo se, že jsi šel fotit dané zvíře a ono prostě nepřišlo? Co děláš v takových situacích?

Tak taková situace není žádnou vzácností, někdy někam jedeš za určitým cílem spoustu kilometrů daleko od domova a prostě smůla: nenafotím nic, teda alespoň ne to, za čím jsem přijel. Jindy čekám celé hodiny i dny v krytu u vody nebo v lese, než nafotím nějaký moment, který trvá jen zlomek času, pár vteřin. Focení divoké přírody se nedá přirovnat k focení v ateliéru, kde si nastavíš světla a fotoaparát a pokud je modelka šikovná, stačí už jen pouze mačkat spoušť. Když to náhodou není ono, tak řekneš pózující modelce: postav se tam, udělej to nebo ono, tvař se tak či onak…. Nedostatky ti pomůžou zakrýt kosmetičky, kadeřnice anebo oblečení. Ale když fotíš wildlife, těžko ukecáš jelena, motýla, orla, slona ….jakékoliv divoké zvíře ,,hele, vlez si tam na kopec, otoč se, protože mi ve výhledu vadí větev, počkej - dám ji pryč, vyměním si baterku“…… Ale mám-li být upřímný, jde tomu trochu pomoci. Tady je to spíše o tom, vědět co chci fotit, znát zvyky a chování daného zvířete, ptáka či hmyzu. Být seznámen s terénem, umět předvídat situaci a mít trochu štěstí, že to všechno klapne. Můžeš mít nastudované, co chceš a mít vlastních zkušeností kolik chceš a stejně se někdy situace jako naschvál vyvine úplně jinak. Důležité je mít správně nastavený fotoaparát, musí to být taková samozřejmost, jako jízda na kole, bez obtíží a dlouhého přemýšlení: prostě přenastavuješ podle situace úplně se 100% jistotou. Právě tohle to se snažím naučit lidi na svých workshopech. Jak nastavit fotoaparát, jak si co připravit, čemu se při focení vyhnout, kdy a kde co najít …. Prostě se podělím o své zkušenosti. Jak už jsem se zmínil, teď se dlouho nikam nechystám a tak chci od ledna více rozjet přednášky a workshopy, o kterých budu informovat na svých stránkách.

Není oproti fotografování pohybujících se zvířat nuda fotit rostliny a houby? Jak moc je to z tvého pohledu jiné?

Ne, není to nuda :-D! I tady člověk musí přemýšlet, jak to kvalitně nafotit. Aby fotografie byla perfektní a zaujala, a hlavně kdy a kde dané rostliny nebo houby najít. Focení takových fotografií vyžaduje spoustu času a trpělivosti, stejně jako u zvířat. Odlišuje se to pouze v tom, že houby ani květiny neutečou, ale odkvetou nebo je někdo sesbírá, pošlape, sní, nevyjde vám počasí…. Focení hub má alespoň jednu výhodu, taková jedovatá houba je pořád neškodná oproti jedovatému hadovi :-D, tedy pokud si na ni nechcete pochutnat.

Co děláš s těmito fotografiemi? Prodáváš do různých publikací a časopisů? Píšeš, že cena se pohybuje od 200 do 4000 korun. To je velký rozsah, podle čeho určuješ konečnou cenu?

Všechny své fotografie mám zálohované na HD discích a filmech. O některé fotografie jsem přišel, když se mi HDD prostě pokazily. Teď budu mít více času a tak si chci udělat ve fotografiích opravdu velký pořádek, všechny je postupně protřídit s přísnou cenzurou a nechat opravdu pouze ty nejlepší. Co se týče ceny, záleží, co daná fotografie zachycuje a jaké jsem s ní měl výdaje. Také záleží na účelu, pro který má být fotografie použita.

 

 

Pořádáš také fotografické workshopy, můžeš nám ke konci představit alespoň ty nejzajímavější z nich?

Ano, pořádám jak přednášky, tak workshopy u nás i v zahraničí. Ve volné přírodě nebo na učebně. Snažím se, aby byly všechny poučné a zajímavé, aby si lidé z nich odnesli alespoň nějaké poznatky a zkušenosti. Některé workshopy na sebe navazují, kdy se postupně začínající fotografové učí. Jiné jsou specializované na konkrétní druh focení např. makrofotografie, focení hmyzu, hub, rostlin, savců, ptáků, krajiny, ale také focení svateb, reportážní foto, sport, focení dětí. K tomu patří i technické znalosti, jako je nastaveni fotoaparátu, stavba krytu, archivace a úprava fotografií…. Asi nejtěžší je pro fotografa nafotit zvířata a děti, nikdy totiž nevíte, jak se zachovají :-)).

Zbývá poslední otázka: jaký je tvůj nesplněný fotografický sen?

Sen nemám, spíše přání: abych nadále byl schopný se s tím mým více než 50 kilovým fotobatohem tahat kdekoliv v přírodě, bez pomoci druhých lidí, aby mi sloužil zrak, netřepaly se mi ruce,abych se měl kam vracet a hlavně, aby v přírodě vůbec bylo co fotit i pro příští generace.

Děkuji za rozhovor!

Já také děkuji.

Více Silvestrových fotografií a informací naleznete zde: www.naturess.net 

< Předchozí		Další >