Banner

O výstavách v Asii i exotickém jídle s Tomášem Řízkem

rizek deti perexVýtvarník Tomáš Řízek se vloni na podzim téměř odstěhoval do Asie. Vystavoval tam své obrazy a ilustrace, podnikl několik výtvarných dílen a přenášek. Tak jsme se ho zeptali, jak jeho asijské putování dopadlo. 

 

Na Taiwanu se loni konaly dvě velké výstavy, které jsou, už bych se nebála říci tradiční, a několik výtvarných dílen. Jaký byl zájem o výstavy?
Velice si vážím pozornosti a zájmu tchajwanských čtenářů o mou práci. Má pro mne velice vysokou hodnotu. Výstavy byly označeny organizátory za jednoznačně úspěšné a velice navštěvované. U výstavy v Taichungu by došlo na základě zájmu veřejnosti k jejímu prodloužení, ale harmonogram následujících mých akcí toto bohužel neumožnil. Podzimní výstava na National Taiwan Normal University byla mým vykročením k mladé generaci na Tchajwanu. Výstava na této univerzitě byla spojená s workshopem a přednáškou pro studenty. Organizátoři z univerzity i nakladatel mi opět potvrdili představu o pečlivých pořadatelích takové akce, protože vše naprosto precizně připravili. 

rizek vystava

A ta druhá výstava?
Druhá výstava jsou vlastně výstavy dvě. Jedna byla dlouho dopředu plánovaná přehlídka mé tvorby. A další výstava vznikla před časem celkem spontánně, kdy jsem při návštěvě v National  Public Library v Taichungu dostal nabídku rozšířit připravovanou výstavu ještě do dalšího patra. Rozhodnutí padlo na soubor ilustrací ke knize Český rok od jara do zimy. V rámci této výstavy se konala autogramiáda a autorské čtení s malými dětmi. 

Nedělají vám problém přesuny na takovou vzdálenosti? Taiwan přeci jen leží až u Tichého oceánu...?
Na přesuny jsem si postupem času zvykl a beru je jako součást mého života. Snažím se, aby pobyty byly co možná nejvíce efektivní. Samozřejmě, že pokud jsem na cestě desítky hodin, někdy to může být trochu nepohodlné, ale beru to jako součást dobrodružství, které lze nalézt v našem dnešním „všedním“ světě. Také musím připomenout, že ještě relativně nedávno vycházely knížky s mými ilustracemi prakticky výhradně na Tchajwanu. Nemohu se nyní otočit k tchajwanským dětským čtenářům zády. Je to pro mne zavazující. A musím také přiznat, že to je taková moje srdeční záležitost. 

A jaké poznatky jste si z Taiwanu přivezl? Popište nám zájem o vaše výtvarné dílny, kolik jste jich uskutečnil? Jsou tamní posluchači-výtvarníci vnímaví? Jsou pozornější než ti u nás doma?
Workshop, který se konal na National  Normal Taiwan University byl určen pro studenty univerzity. Učil jsem se sám malovat na gotických madonkách, a tak jsem zvolil jako téma workshopu moji oblíbenou techniku vaječné tempery. Chtěl jsem, aby si studenti vyzkoušeli něco nového. Co zcela jistě neznají.  A od toho už byl jen kousek k jednomu z témat mé přednášky – povídání o „Krásném slohu“ – povídání o středověkých madonkách. Chtěl jsem, aby přednáška byla o něčem ryze českém a co by některé studenty mohlo i třeba nějakým způsobem obohatit. Druhým tématem mé přednášky byla část o ilustraci. Hovořil jsem, jak přistupuji k práci na ilustracích, o českých ilustrátorech, které mám rád a kteří z nich měli na mne vliv. Všechna místa na přednáškách i na workshopu byla zcela naplněna studenty… Jinak pozornost posluchačů takto nemohu porovnávat, zkušenosti se studenty v ČR nemám.

Rizek rozhovor

Dostal jste třeba od tamních studentů nějaký záludný dotaz, který nebylo snadné zodpovědět?
Právě, že ne. Byly to dotazy poměrně praktické. Na přednášku i workshop se připravovali. Očekával jsem, že možná v někom může křesťanské téma vzbudit problém. Ale téma jsem úmyslně prezentoval takovým způsobem, že jsem z něho akcentoval rozměr matky s dítětem. S tím, že studenti mohou naprosto svobodně s tématem naložit a že výsledek sám o sobě není důležitý, že si mají hlavně vyzkoušet pro ně novou techniku a že jsem jim v tomto experimentu k dispozici. S některými studenty jsem stále v kontaktu. 

Rizek autorske  Taichung

Která z technik, o kterých jste hovořil, měla u taiwanských výtvarníků největší úspěch?
Tak všichni studenti a někteří se mi prezentovali též jako ilustrátoři svým dokonalým portfoliem, většinou malují tradičním akvarelem, někteří používají olejomalbu. Takže vaječná tempera pro ně byl nový pojem a chtěli si jej zkusit. 

Na jedné z fotografií jsem vás zahlédla s miskou vajec – je jasné, že jde o jednu z vašich oblíbených výtvarných technik. V české kotlině by vás podezírali, že máte vlastní kuchařskou šou. Jak jste na tom s vařením?
Fotografie opravdu vypadá jak z kuchařské „šou“, ale je opravdu z workshopu. Ale jídla jsme se dotkli i při workshopu. Studenti se mne ptali, co při žloutkové tempeře se dělá s bílkem, který nám zůstane nepoužitý. Tak mi nezbylo nic jiného, než jim říct, že ho samozřejmě mohou zpracovat v kuchyni, aby nepřišlo nic vniveč. Přišlo jim to velice vtipné, ale zároveň i důležité. S vařením to snad u mne tak špatné není. Vařím rád a myslím, že jsem schopný připravit obvyklá i méně obvyklá jídla. Když vařím, tak tradiční česká kuchyně mi nedělá problém. Umím však také připravit prý výborné sushi. Ale vařím nepravidelně. 

rozek restaurace

Stýskalo se vám v Asii po české kuchyni? Co vám scházelo nejvíc?
Asijskou kuchyni si vždy poslední dobou užívám. A nebylo tomu tak v minulosti vždy. Na českou kuchyni jsem si vzpomněl až asi po čtrnácti dnech, kdy jsem najednou dostal chuť na tradiční knedlíky se špenátem a masem. V případě nouze a stesku po evropské kuchyni si tu rád odskočím v Taipeii v „mé“ čtvrti na „tradiční tchajwanské jídlo“ původem z Japonska – smažený vepřový řízek s rýží na kari omáčce. Ale to jsou výjimečné situace. Doma se mi naopak začíná stýskat po asijské kuchyni. Jsou jídla, která nemám šanci zde v Čechách dostat na talíř. Vzpomínám na výborné ústřice v jakési omáčce. Jedl jsem je kdesi v Taipeii s přáteli v japonské restauraci a na jejich chuť nemohu zapomenout. Již se na ně pro příští cestu těším.

Na jaké asijské dobroty byste nás pozval, jako odborník?
Nemyslím, že jsem odborník na asijské dobroty. Spíš postupuji způsobem pokus – překvapení. Tchajwanská kuchyně je jakýmsi průsečíkem několika kuchyní – hlavně tradiční čínské, japonské a korejské. A všechny kuchyně jsou výborné. Jídla jsou plná zeleniny, masa a samozřejmě plodů moře. A jsou znamenitě ochucená. K chutím Asie mne vedla, přiznávám, dlouhá cesta. Z tradiční čínské kuchyně si teď bezprostředně vzpomínám na hovězí maso připravené na oolongu. Nikdy mne nenapadlo, že maso připravené na čaji může být tak dobré. Také jsem byl velice příjemně překvapený jídlem na způsob hongkongské kuchyně v restauraci v San Shia nedaleko Taipeie. Nemohl jsem si jídlo vynachválit. Takže jednoznačně bych Vám doporučil též hongkongskou kuchyni. Z japonské kuchyně bych doporučil čerstvé syrové ryby. Také rybí játra, mořští ježci… to byly mé poslední největší kulinářské lahůdky. Japonská restaurace nedaleko bytu, kde jsem bydlel, byla opravdu vyhlášená. 

rizek-sNudlemi

Brzy zase zamíříte na východ – jaká výstava se chystá a kde?
Výstava se právě nainstalovala v National Taipei University a potrvá do března tohoto roku.  Je to krásný moderní studentský kampus kousek od Taipeie ve městečku San Shia. A součástí by měl být opět standardní workshop pro studenty.  Výstava se koná standardně za podpory České ekonomické a kulturní kanceláře na Tchajwanu. 

Když sleduji vaše aktivity mimo republiku – máte čas na ilustrování knížek? Nebo Vám snad někdo nadělil víc hodin denně?
Připravuji další knížku, která svým charakterem navazuje na momentální novinku „Kluk a Měsíc“, kterou vydalo nakladatelství Baset.  Na nové knížce jsem již začal pracovat, ale o čem bude, to ještě neprozradím. Jen si myslím, že se bude hemžit samými krokodýly… Ostatní moje aktivity jsou pro mne velice důležité – dávají mi jistý pocit zpětné vazby. Ať se jedná o čerpání inspirace pro moji volnou tvorbu, tak na besedách a workshopech s dětskými čtenáři získávám pro změnu bezprostřední reakce na moji ilustrátorskou práci. Ale že by měl den pro mne nějak více hodin než jiní, jsem zatím nepozoroval… Vše je o dobré organizaci a já si myslím, že mám nyní velice dobrý tým lidí kolem sebe, jak v České republice, tak na Tchajwanu, díky němuž jsem schopen všech aktivit, o kterých tu hovoříme. A samozřejmě nedělá mi problém pracovat kdekoliv… 

Jak se udržujete v kondici, máte-li zvládnout takový zápřah aktivit, které jste si nadělil?
Sportovní podstata z dětství se postupem času už poněkud vyčerpala, takže jsem ji musel začít zase doplňovat. A doplňuji jednak mými cestami po Číně a Tchajwanu a pak také, že jsem musel v jistém okamžiku svého života začít cvičit. Zkoušel jsem leccos, ale nic mne nějak nezaujalo, až jsem se v jednu chvíli ocitl u cvičení Taiji. Ale to mi již vydrželo tuším přes šest let. 

A nezapomínáte také na své české fanoušky? Chystáte pro ně něco? Kde Vás mohou potkat?
Na mé české fanoušky rozhodně nezapomínám – kromě nových knížek jsem pro ně připravil nový výstavní projekt. V Krajské vědecké knihovně v Liberci právě probíhá moje výstava s názvem EXPEDICE.  Na výstavě může návštěvník zhlédnout ilustrace k mým nejnovějším knihám, fotografie z cest po Číně a Tchajwanu a od 14. 1. 2014 také mé obrazy. Myslím, že dále tento název výstavy nemusím blíže vysvětlovat. Sjednocuje různé polohy tohoto projektu. Navíc slovem EXPEDICE označuje tato výstava výpravu autora samotného po neznámém prostředí jak dalekých krajů, tak poznávání sebe samotného. Dovolím si doplnit, že na výstavu fotografií jsem přizval Pavlínu Krámskou, která je také autorkou textu k poslední knížce s mými ilustracemi „Kluk a Měsíc“. 14. ledna se bude při příležitosti slavnostní vernisáže liberecké výstavy také konat křest této knížky a jejím kmotrem se uvolil být Miloš Kratochvíl. A 30. ledna budu mít přednášku pro veřejnost v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Tématem bude mé putování po Číně a Tchajwanu. Výstavní projekt EXPEDICE, by měl letos putovat dále po dalších místech v České republice. Takže pevně věřím, že prostoru k potkání s českými fanoušky bude dost a dost. Také jsme se domluvili s Petrou Braunovou, že připravíme naši další společnou knížku pro děti. Myslím, že máme naší knížkou Ema a kouzelná kniha pomyslnou laťku nastavenou poměrně vysoko. Ale oba dva novému projektu věříme, tak to určitě dobře dopadne. 

Za příjemné povídání děkuje Jana Semelková

Zdroj foto: Tomáš Řízek



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 9

Partneři

Čtěte také...

Nad všechny poháry a medaile mám raději spokojenost a odezvu publika, říká Marek Meluzín

marek meluzin 200I když má své zaměstnání, tancem žije a nakazil tím už spoustu dalších. Řeč je o Marku Meluzínovi z Kroměříže. Během svého života prošel několika tanečnímu skupinami, aby si nakonec postavil tu svou a jako choreograf ji vedl a formova...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Tři detektivní divadelní hry Agathy Christie vyšly knižně

Christie detektivni hry200Agatha Christie napsala pěknou řádku detektivních románů a povídek, přivedla na svět celou řadu skvělých detektivů, z nichž nejznámější jsou Hercule Poirot a Jane Marplová. Jejich nesmrtelné případy by...

Divadlo

Holešovská Regata 2014 nabídne i divadelní zážitky

regata 200Čtvrtý ročník rodinného festivalu Holešovská Regata se koná 20. – 21. června v areálu holešovského zámku. Právě u zámku úspěšně proběhla rekonstrukce nádvoří, což nalákalo organizátory festivalu k uspořádání několika divadelních ak...

Film

Quentin Tarantino a jeho Historky z podsvětí

tarantino perexQuentin Tarantino se narodil 27. března roku 1963 své teprve šestnáctileté matce. Jeho otec ho opustil velmi brzy, a tak jeho matka byla samoživitelka. Když neměl kamarády, tak svůj volný čas věnoval četbě komiksu, seriál...