V čerstvém rozhovoru s mladou spisovatelkou Monikou Petrákovou se dozvíte nejnom to, že seznamování přes internet má své výhody, ale bude vám odhaleno i tajemství hesla Jazz Dock.

 

 

Na podzim 2013 vyšla tvá čtvrtá knížka v pořadí pod titulem Heslo: Jazz Dock. Ten název má určitou symboliku, můžeš ji čtenářům objasnit? 
Ano, máš pravdu. Na první pohled se může zdát název nepochopitelný a zbytečně komplikovaný. Příběh této knihy stojí na dvou mladých lidech – Julii a Erikovi. Julie se vzpamatovává z velmi bolestného rozchodu, Erik je rocková hvězda, která se paradoxně díky své slávě cítí velmi osaměle. Oba se rozhodnou svůj problém řešit stejným způsobem. Přihlásí se na internetovou seznamku. A právě Julie napíše do svého online profilu tu zásadní větu: Poradí mi někdo dobrý jazzový klub v Praze? Odpoví jí mnoho mužů, ale nikdo na to, na co se ptá. Má to pro ni vlastně velkou symboliku. Jako by stála uprostřed přeplněné ulice, křičela na všechny strany, ptala se na cestu a místo doleva ji všichni posílají doprava. Jediný Erik jí jednoho večera odepíše stručně: Jazz Dock (pražský jazzový klub, pozn. red.). Název klubu se tak stává jakýmsi heslem, nebo možná ještě lépe řečeno spouštěčem jejich společné cesty za poznáním.  

Hrdinové knížky, Julie a Erik, se seznámí díky internetové seznamce, což je dnes populární a moderní, protože lidé se vzájemně odcizují. Jaký je ale tvůj osobní vztah k tomuto způsobu seznamování? Fandíš mu? 
Musím se přiznat, že jsem byla celý svůj život spíš odpůrce tohoto virtuálního světa. S postupem času jsem ale zjistila, že seznamovat se přes internet má sice svá rizika, ale také velké výhody. A mezi ně patří i anonymita. Máte čas poznat toho druhého, nikam se neženete a třeba se po pár týdnech rozhodnete, že se chcete potkávat i v reálném životě tváří v tvář.  

Kdy vznikl impuls napsat knihu o seznamování na sociální síti. Dokázala bys odhadnout časovou délku mezi myšlenkou a realizací? 
Bylo to určitě v době, kdy jsem sama stejným způsobem našla svého partnera. Ani jeden jsme nehledali vztah. Sama za sebe mohu říct, že jsem toužila spíš probdělé noci „prokecat“ s někým bez předsudků, a nakonec z toho vzniklo mnohem víc. Časově to neumím přesně definovat, ale od chvíle, co jsme spolu začali žít, jsem tu myšlenku nosila v hlavě.  

Na knížce jsi pracovala, resp. jsi ji napsala spolu se svým partnerem, což si já nedokážu v reálu dost dobře představit. Pro něj to byla druhá knížka po sbírce básní, takže první delší próza. Můžeš teď zpětně zhodnotit společnou práci? Nastaly při ní třeba nějaké krizové momenty?  
Živě si vzpomínám na jedno letní odpoledne, kdy jsem seděla u počítače a neustále dokola přepisovala Erikovu kapitolu. Čím dál tím víc jsem si uvědomovala, že nejsem dost dobře schopná napsat mužskou postavu. Filip kousek ode mě vybrnkával jakousi melodii na kytaru. Chvíli jsem ho pozorovala a pak mi to došlo. On je ten pravý pro napsání Erikovy postavy. Bral to jako dobrý vtip, ale nakonec jsem ho přemluvila. Musím říct, že si žádné krizové momenty nevybavuji. Byla to skvělá spolupráce, pokaždé jsem se moc těšila, kam svou postavu posune. 

Do jaké míry se vaše osobnosti promítají do osobností hrdinů. Jde o to, že kniha obsahuje poměrně rozsáhlé pasáže virtuální komunikace. Použila jsi i nějakou vyloženě osobní? 
Máš pravdu, kniha je vyprávěna v několika rovinách. Ať už jde o vzpomínky hlavních hrdinů na dobu, kdy byli šťastní se svými expartnery, současný děj, nebo jejich rozhovory na sociální síti. Přiznám se, že jsme skutečně použili části svých skutečných rozhovorů, ale které to jsou, si nechám pro sebe. Není to ale kniha o nás. Postavy jsou skutečně smyšlené, a i když dal každý z nás do knihy kousek sebe, pak charaktery postav nejsou naší kopií.

Knížka už nějakou dobu existuje, takže ses jistě setkala s četnými ohlasy čtenářů. Našel by se nějaký, který tě vyloženě potěšil? 
Myslím, že mě potěšil snad každý. Největší radost mám asi ze spontánních reakcí při našich autorských čteních. Když s Filipem čteme rozhovory svých postav, lidé na ně bezprostředně reagují, hlasitě se smějí… Je fajn vidět, že jim kniha něco dá.  

Heslo: Jazz Dock a vlastně i písničky z alba Erika Silvera, které je součástí knihy, představujete spolu s Filipem Čenžákem na autorských čteních, kde si mohou čtenáři přijít pro autogram, nebo si koupit knihu přímo na místě. Můžeš nás proto na nějaké nejbližší akce pozvat? 
Moc ráda bych všechny pozvala na zámek v Trmicích, a to 20. února od 16.30, nebo 26. února do městské knihovny ve Vyškově, také od 16.30, 5. března pak do městské knihovny v Janovicích nad Úhlavou, kde začínáme v 17 h. 

< Předchozí		Další >