Poslední dobou se objevuje stále více periodik obecního charakteru a o zajímavé čtení není nouze. Uvědomila jsem si, že mě trochu mrzí, že jsme se zatím nikde nedočetli o místní knihovně. Známe dobrovolný spolek Čarodějnice od Juliány, víme o existenci spolku Bivoj, nebo přírodovědného kroužku pro děti vedeném Ing. Kopincem. Ale ani zmínka o činnost obecní knihovny. Proto jsem se vydala za panem s knihovníkem Zdeňkem Blechou, abych si s ním trochu popovídala.

 

Od kdy je místní obecní knihovna v provozu?
„Původním knihovníkem byl ve Statenicích pan Strach, který se o knihovnu staral v období, kdy jsem se do Statenic přistěhoval. V tehdejší době sídlila knihovna v suterénní místnosti obecního úřadu, měla 13 čtenářů a přibližně 2200 svazků výpůjčního fondu. V roce 2000 však šel pan Strach na zasloužený odpočinek a tehdy mne tehdejší zastupitelstvo oslovilo, zda bych se chtěl o knihovnu starat. Protože jsem „knihomol“ a kultura v obci mne zajímá, s radostí jsem přijal.“

Je rozdíl mezi fungováním knihovny tehdy a nyní?
„Zaregistrovali jsme se u ministerstva kultury a od té doby jsme registrovanou obecní knihovnou. Za dobu mého, více než jedenáctiletého, působení v obecní knihovně se změnilo mnoho věcí. Knižní fond se mnohonásobně rozrostl převážně díky velkorysým darům od občanů, obec má smlouvu se Středočeskou Vědeckou Knihovnou v Kladně, od které získáváme dvakrát ročně tzv. Výměnný fond.“

Co to znamená?
„Jak jsem již říkal, Středočeská Vědecká Knihovna v Kladně nám poskytuje bezplatně zhruba 150 titulů na půl roku. Za tu dobu si tyto knihy mohou všichni registrovaní čtenáři přečíst. Po půl roce si je zástupci knihovny v Kladně odvezou a přivezou další várku. V tomto fondu jsou zastoupeny všechny žánry, a pokud nějaký čtenář potřebuje sehnat nějakou konkrétní, lze využít služeb meziknihovního výpůjčního fondu. S mojí kolegyní, paní Libuší Kupilíkovou, se o knihovnu staráme, seč nám síly stačí. Aby byli čtenáři informováni, vytvořil na adrese http://knihovna-statenice.webnode.cz/ webové stránky, kde informuji o dění v knihovně, o obsahu výměnného fondu a také o akcích, které knihovna pořádá. Snažíme se minimálně 1x za čtvrt roku o nějakou kulturní akci.“

Pan knihovník Zdeněk Blecha

A jste na tom se čtenáři?
„Z původních 13 v roce 2000 jsme se rozrostli na nynějších 47 registrovaných čtenářů, z nichž je 13 dětí do patnácti let. Bohužel o knihovně se stále málo informuje. Naši stálí čtenáři, myslím tím ty dříve narozené, pomalu, ale jistě odcházejí a mladí chodí většinou jen pro povinnou školní četbu. Pokusil jsem se umístit některé knihy v elektronické podobě na internet, ale děti mají, bohužel, jiné záliby, než knihy. Myslím si, že to je velká škoda, protože mezi našimi svazky se najde mnoho poutavých dobrodružných, veselých, detektivních i naučných knih.“

Jak by se tedy dali nalákat čtenáři do knihovny?
„Abych byl upřímný, osobně myslím si, že je to všechno výchovou v rodinách. Pokud čtou rodiče a mají ke knihám vztah, předávají ho dál a pak sami často přivedou do knihovny i svoje děti. Pokud nečtou, jejich děti nemají od koho okoukat lásku ke knize, a potom nejspíš nebudou číst ani ony. Ovšem není to vždycky pravidlo.“

Pan knihovník Zdeněk Blecha se svojí spanilou manželkou Helenkou

Zmínil jste doprovodné akce v knihovně. Řeknete čtenářům víc?
„Pro zpestření činnost knihovny a také pro přilákání dalších čtenářů pořádáme v knihovně různé kulturní akce. V letošním roce to bylo třeba pokračování výstavy nazvané „Bylo – nebylo“ o historii a současnosti Statenic a Černého Vola, večer chuligánské poezie „Vo co de?“, autorské čtení statenické spisovatelky Renáty Šťastné dolpněné hudební produkcí pana Paulíka z Buštěhradu nebo kurz „Minimum pro práci na PC“. Kromě těchto aktivit se v knihovně schází „Neformální vlastivědný spolek Bivoj“, jehož stránky naleznete na internetové adrese : http://bivoj-statenice.bloger.cz/ a pro přátele kultury v našich obcích Statenice a Černý Vůl jsem vytvořil webové stránky „Statenická vrba - http://statenicka-vrba.webnode.cz/. Tady informuji všechny spřízněné duše o akcích, které obec pořádá. Tedy pouze o těch, o kterých vím.“

Co byste řekl závěrem?
„Závěrem bych citoval jednu báseň Jana Schneidera, kterou jsem přednášel na večeru chuligánské poezie a kterou mám jako své motto:
Jan Schneider - STEJNĚ SE TO STANE
Stejně se to stane, vždyť k tomu všechno spěje
všechno spěje k jedinýmu cíli - ať si každej ze mě střílí
stejně se to stane to je nabeton
nějakej ten neutron se změní v pozitron
a lidem rupne v bedně - nebudou se hemžit bezohledně
světýlko jim v duši zabliká - pak se vyhnou voklikám
a nebudem se hledat v mlze - přestane nás život mrzet
přestanem se koukat všedně - až každýmu rupne v bedně
až se mu tam rozsvítí, jó to bude důvod k napití
Až se to stane, no tak se voholím páč bude vyhlášená mimořádná neděle a všude budou viset cedule:
PŘIĎ NA KAFE, PŘIĎ NA KUS ŘEČI, TADY SE ZDARMA ZE SOBECTVÍ LÉČÍ
VE SKLADECH SVĚTA TOTIŽ DOŠLA LEŽ

Za rozhovor děkuje Renáta Šťastná

< Předchozí		Další >