Milan Hrabal: Autory bych si nejradši rovnou adoptoval
Banner

Milan Hrabal: Autory bych si nejradši rovnou adoptoval

hrabal martin 200Dana Podracká je známá slovenská autorka poezie, které nedávno vyšla sbírka i u nás v Čechách s názvem Persona. Sbírka je to nejen pěkná, co se týče obsahu, ale zároveň ji doplňují velmi zdařilé ilustrace, které s nebývalou něhou a citlivostí dotvářejí malebnost veršů. V anotaci sbírky se uvádí, že „...za slovy se objevují stíny i záblesky světla přesvědčující o životnosti světa stvořeného ze šestačtyřiceti písmen (slovenské) abecedy...“ Česká abeceda ale nabízí pouze dvaačtyřicet písmen, s čímž se musel překladatel Milan Hrabal vyrovnat a podařilo se mu to na výbornou. Mohli to ocenit i diváci na veletrhu Svět knihy, kde se představila i samotná autorka. A právě při této příležitosti jsem M. Hrabalovi položila tři následující otázky.

Vydávat a tvořit poezii je dnes poměrně okrajovou záležitostí. Myslíš si, že přesto mají básně i v dnešním světě své místo? Vím, že je to podivná otázka pro básníka, leč se mi zdá, že mladá generace se k poezii staví vyloženě odtažitě. Vnímáš to podobně?

Většinový odtažitý postoj k poezii není výsadou dnešní mládeže. Čtení poezie byla vždy dost výlučná záležitost. Možná dívky mé generace měly k poezii blíž, než ty o půlstoletí mladší. Ale já se, nejspíš díky svému zájmu, setkávám dost často s mladými lidmi, kteří mají poezii rádi. Pravda – dost často ji sami zkoušejí psát případně interpretovat. Je to většinou dáno příležitostí. Tedy: rodiče, škola, kamarádi... Jisté je, že časy mohutného Klubu přátel poezie, jsou nenávratně pryč.

Kromě poezie překládáš i prózu, pořičemž bych ráda upozornila třeba na knihu plnou autentických vzpomínek Lužických Srbů na období druhé světové války. Jejich příběhy mě hodně zaujaly, ale zároveň mě napadlo, že se nepřekládaly snadno, protože nad osudy těch lidí poněkud mrazí. Vybíráš si podobná témata záměrně, nebo k nim přicházíš náhodně?

Ve zmíněné knížce jsem přeložil jen část textů. Byla součástí rozsáhlého projektu a tak jsem musel práci rozdělit. Mou doménou byl v tomto případě spíš jejich výběr, kompozice a především: touha tuhle knížku v Čechách vydat. Ale abych odpověděl na otázku: tohle téma mě přitahovalo léta. Takže tentokrát to byl záměr od samého počátku.

hrabal martin2

Podle mého názoru jsi nesmírně pilný a šikovný autor a přitom zůstáváš stále trochu ve stínu. Co podle tvého názoru chybí obecně k tomu, aby se autor vedral dopředu? Mám trochu pocit, že dnes je to spíš záležitost dobrého PR, než skutečné práce autora... Souhlasíš se mnou?

Je „vedrati se“ to správné sloveso? Pokud se člověk chce prosadit, je to asi lepší, než spoléhat na „panenku sedající v koutě“. Většinou ji nenajdou... Ale nederu se. To neznamená, že bych si nepřál „být čten a někým pochválen“. Za ta léta jsem se však naučil určité pokoře. A tak autory i autorky sídlící na výsluní nepodezřívám z nějakého „draní se“. Mnozí jsou totiž skutečně dobří. Jak to poznám? Buď mě jejich řádky vzruší natolik, že mám zase chuť číst i psát poezii, nebo bych si je nejradši rovnou adoptoval.

Zdroj foto: Jitka N. Srbová, almanach Wagon


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Partneři

Hledat

Mimísek 35

Čtěte také...

Markéta Baňková: Do fiktivních světů se ponořuji na dlouho – od začátku do konce!

malickost200Těšila jsem se na rozhovor s touto českou autorkou, především s otázkou, do jakéhože stavu vědomí se dostává při svém psaní. Protože tohle je opravdu talent, ať si o Maličkosti myslíte, co chcete. Má talent se dostat do čiré fantazie, vést př...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Povinnost pro příznivce konspirací: Utajené dějiny Spojených států

Utajene dejiny USA perexNakladatelství CPRESS vydalo faktografickou knihu o historii Spojených států amerických kritickým pohledem historika Kuznicka a režiséra Stonea. Ohlédneme se do minulosti až k první světové válce a s knihou skončíme v...

Divadlo

Ve Švandově divadle uvedou Lámání chleba, hru o odvaze a přátelství v době nesvobody

6 Jacob Erftemeijer foto Alena Hrbkova repro zdarmaOsudy tří kamarádů, proměny moravského venkova a šedesát let české historie. A také cenu, která se někdy za odvahu, přátelství a slušnost mus...

Film

SPIRIT OF 45: MÁ SMYSL VRACET SE K IDEÁLŮM ROKU PĚTAČTYŘICÁTÉHO?

spirit perexKen Loach (1936) patří mezo režiséry levicového zaměření, jenž vytrvale mapuje odvrácenou tvář anglické společnosti. Vytrvale se vracel k sociálním problémům, kterými jeho chudí hrdinové trpí, zvláště když se snaží prosadit nárok ...