Do konce roku představí Robert Rohál svou fotografickou tvorbu v Brně a Kroměříži

Do konce roku představí Robert Rohál svou fotografickou tvorbu v Brně a Kroměříži

Email Tisk

foto perexInteriér kavárny Podnik Café Bar v centru Brna zdobí od 14. října patnáct černobílých fotografií s ženskými portréty, jejichž autorem je Robert Rohál. Zatímco začátkem léta mu vyšla faktografická kniha o Heleně Vondráčkové, podzim a konec letošního roku věnuje prezentaci své fotografické tvorby. Zatímco v září vystavoval v Olomouci, nyní je na programu Brno a v prosinci bude vystavovat v Kroměříži

.

 

Brněnská výstava je v pořadí už jeho dvaapadesátou výstavou během posledních dvanácti let. V minulosti vystavoval například v Praze, Ostravě, Zlíně, Olomouci, Třebíči, Kroměříži, Dobrušce, ale také na hradech Karlštejn a Křivoklát, v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci nebo ve Zvolenu na Slovensku.

V příjemné kavárně v Peroutkově ulici představí soubor ženských portrétů z poslední doby. Nejde ale o klasické černobílé fotografie, nýbrž fotografie přenesené na plátno v rozměru 70 x 50 cm. „Praktikuji už pár let to, že si nechám fotky přenést na plátno, což pak vypadá mnohem zajímavěji, plastičtěji. Drsnější struktura plátna dodává fotoobrazům něco navíc,“ tvrdí Robert Rohál, který svůj volný čas dělí mezi psaní a fotografování.

Rodák z Holešova působí léta v kulturních i mediálních sférách a je také autorem řady knížek z prostředí filmu, divadla nebo populární hudby. Fotit začal v roce 2002, tehdy to bylo pro noviny, v nichž působil jako redaktor a fotoreportér. V letech 2005 – 2010 prezentoval svou fotografickou tvorbu v rámci kolektivních výstav Kresby světlem v Holešově, poté absolvoval řadu samostatných výstav. Několik jich ale bylo také ve dvojici s umělci, kteří kromě své hlavní profese zároveň fotí a vystavují, byli to třeba zpěvačka Eva Pilarová nebo překladatel japonské literatury Jan Levora.

Robert Rohál nejraději fotí lidi, které stylizuje do různých postav a příběhů. Ty prezentoval v několika souborech či kolekcích - stačí jmenovat názvy jako Andělé kolem nás, Black and White, Komtesa, Hřebci, La Divina, Edith a Marlene, Věčné návraty nebo Romance o Krásce a Zvířeti.

 

Spojitost s Tarasem Kuščynským?

Příznivě hodnotí Rohálovu tvorbu historik, Ing. Karel Barošek, který mu v minulosti už několikrát zahajoval vernisáž: "Sice mnoho jeho fotografií znám, dokonce jsem díky jeho velkorysosti hrdým majitelem jedné jeho tajuplné, podmanivé Marléne Diettrich, ale jeho díla z poslední doby představují další významný posun. Naše generace, která byla v mládí ovlivněna skvělými fotografiemi Tarase Kuščynského, si zřejmě při prohlížení fotografií Roberta Rohála uvědomí spojitost právě s dílem tohoto skvělého fotografa.

Čisté, radostné záběry smyslně působících modelek v pohádkovém prostředí ať už přírody nebo historických kulis města, vyzařující pohyb, akci, příběh, ostré kontury celé kompozice, která je detailně promyšlená, ale přitom přirozená, to je skutečně dědictví onoho idolu fotografie sedmdesátých let. Ale tvorba Roberta Rohála má ještě větší přesah.

Atmosféra jeho fotografií totiž evokuje ještě něco mnohem staršího. Zahledíme-li se pozorně na jeho fotografie a soustředíme se, podstatně více začneme vnímat onu pohádkovou atmosféru, ono tajemno – jako by z listí vykukovali drobní raráškové, jako by se pod nohama modelky, která se tajuplně usmívá, něco míhalo, jako by bujné šlahouny rostly a ovíjely její tělo, jako by oživovaly kamenné ornamenty, pod kterými modelka prochází. To je přece jasná renesance – stačí porovnat atmosféru Robertových fotek s bohatými prorostlicemi renesančních portálků, s rostlinnými motivy a současně s pohádkovými postavami a postavičkami na deskových obrazech, na sgrafitech renesančních zámků.

On si to asi Robert Rohál neuvědomuje, ale kdo ho zná, ví, že on je typickou renesanční osobností – autor celé řady knih, novinář, fotograf, organizátor kulturních akcí a výstav. Ten výrazný renesanční rys jeho činnosti, jeho povahy, zřejmě přirozeně vytváří renesanční styl jeho tvorby. Až marnotratná radost z krásy, ze života, to je přece typická vlastnost renesančních umělců. A to Robert Rohál zejména ve svých posledních fotografiích naplno poskytuje!"

 

foto 1


V plánu další kolekce i nová knížka

Co se týče vzorů, tak ty Robert Rohál žádné neměl a nemá. Tak jako tak má „své“ fotografy, jejichž tvorbu obdivuje a ctí. Vedle Tarase Kuščynského, s jehož fotografiemi se setkal už kdysi i na obalech vinylových LP desek, je to především Jindřich Štreit a jeho černobílý syrový dokument („To byla tehdy rána mezi oči, když jsem před lety navštívil v Olomouci výstavu fotografií Jindřicha Štreita, myslím, že zrovna tam jsem si uvědomil, že budu dělat černobílé fotky…“).

Líbila se mu i tvorba Roberta Vana. Na něj má jinou a víceméně osobní vzpomínku -  byl patrně první, kdo se slavným fotografem, když v roce 1990 přišel z Ameriky do Prahy, dělal interview. „Tehdy jsem byl začínající novinář a slavného Roberta Vana jsem potkal v Praze víceméně náhodou – ale tehdy z toho byl docela pěkný rozhovor,“ vzpomíná.

Když má odpovědět na otázku, co ho většinou inspiruje, odpoví, že to není jen hudba, divadlo nebo film, ale především setkání se zajímavými lidmi. „To je ta nejlepší inspirace – lidé a jejich exteriér, nitro i jejich příběhy. Mám velké štěstí na potkávání lidí, kteří mě inspirují. Jsou zajímaví nejen tím, co dělají či vytvářejí, ale také sami o sobě. Malířka Anna Szatmariová, chovatel psů Janík Hrbáč, fotografka a muzikantka Nelly Billová nebo  malíř Petr Polášek… S některými se přitom domluvím i na vlastní focení, protože jsou jednoduše fotogeničtí a poslouží fotopříběhu, který jsem si mezitím vysnil,“ tvrdí Robert Rohál.

A jeho další umělecké plány? „Do konce roku budu mít ještě jednu výstavu, a to ve foyer kroměřížského kina Nadsklepí – tam chci prezentovat Krásku a Zvíře, zatímco na jaře příštího roku mě čeká výstava v šumperském divadle,“ říká Robert Rohál. „Tam plánuji představit novou kolekci, na které se mnou spolupracují jednak moje dvorní modelka Soňa Drábková, jednak herec Jiří Bartoň. A také bych chtěl konečně dopsat povídkovou knížku. Snad se podaří.“

foto 2 

Foto Robert Rohál

 



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 
Banner

Rozhovor

Beseda u Bigbítu: Kdysi tu začínala Vypsaná fixa

beseda u bigbitu sevcikTomáš Ševčík, muž který stojí za současnou organizací hudebního festivalu Beseda u Bigbítu. Festival, který organizuje parta dobrovolníků ve svém volném čase bez nároku na mzdu, sl...

Hledat

Chaty s osobností

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (24)

Čtěte také...

Dermacol sází na firemní měnu. Vydává růžové bankovky

Dermacol perexV pořadí už 8. emisi růžových bankovek v hodnotě 50 Kč s portrétem „královny české kosmetiky“ Olgy Knoblochové vydává česko-slovenská kosmetická společnost Dermacol. Ta je u nás coby „České království krásy“ od roku 2015 emituje vždy dvakrá...


Literatura

Čas odejít – poutavý román nejen o slonech

cas odejit 200V nakladatelství Ikar vyšel další titul v Edici světový bestseller – kniha Čas odejít od populární spisovatelky Jodi Picoultové. Loni jí vyšla ve stejné edici kniha Vypravěčka a tak byli čtenáři zvědaví, co přijde nyní. Od tématu holocaustu ...

Divadlo

Program divadla DISK na září

damu objeveni nebe 200Předprodej vstupenek probíhá v pokladně divadla DISK ve všední dny od 16.00 do 19.30 hod, o víkendu a ve svátek pouze 1 hodinu před představením – tel.: 234 244 255. Rezervace vstupenek on-line na

Film

Jak je důležité mít v životě bláznivou kamarádku

staying-alive 200Ze sobotního programu přehlídky Severský filmový podzim jsem tentokrát vsadila na slíbenou norskou komedii Staying Alive. Zájem o film byl obrovský a ukázalo se, že v Norsku nevznikají jen děsivé krimi příběhy, ale Norům jdou i takové, při kterých se budet...