Ve vinohradské vinárně Božská Lahvice se v pátek 6. prosince uskutečnilo autorské čtení z první básnické sbírky Magdaleny Šipky Město hráze. Jedná se o útlou knížku plnou laskavých i bolestných veršů napěchovaných něhou, odzbrojující otevřeností i celospolečenských (a zároveň bytostně lidských) problémů...

"... Jsou dny, kdy raději zavírám oči před květy na našem prahu, jsou hodiny, kdy slyším jen tiché hlasy...," píše autorka kupříkladu v básni Jsou dny. "Radakci textů jsem dělal moc rád. V poezii není běžná generační zpověď a tohle je velmi silná generační zpověď svého druhu," řekl před autorským čtením, při slavnostním křtu knížky, Kamil Bouška.

Autentická starost o svět
Dodal, že Magdalena Šipka se nestydí za to, že "má něco mezi nohama" ani za proměnlivou identitu, zároveň projevuje autentickou starost o svět. V době, kdy jsme všichni ve vleku zodpovědnosti, kterou na nás kdekdo klade, je ráda za určitou část nezodpovědnosti, která se ve verších nachází. Následovalo čtení některých veršů, při nichž autorka nejen četla, ale i oblékala kostými a umocňovala tím, co touží říct.

Magdalena Šipka, Foto: Alžběta Procházka

Lidsky o lidech na útěku
Magdalena Šipka ve svých verších, vydaných nakladatelstvím Malvern, přemýšlí nad problémy z pohledu člověka, třeba báseň S barákem se nerozejdeš myslí na osud lidí na útěku, kteří jsou mnohdy bráni jen jako bezpečnostní riziko a málokdo se zamýšlí nad tím, jak jim vlastně jako živým bytostem je. "...Do morku oprýskaných stěn tušíme, že může-li člověk být ilegální, příště z něj zbyde jen kůže a ramínko".

Foto: obal knížky