Symbol utrpení Lidic si snaží přivlastnit politika

Symbol utrpení Lidic si snaží přivlastnit politika

Lidice perex"Klíčovým symbolem Lidic je, co se dá dělat ve chvíli, kdy ten, kdo má v rukou moc, se ji rozhodne uplatňovat vůči těm, kteří ji v rukou nemají. To je univerzální význam Lidic, který ale nemá vůbec nic společného s jakoukoli politikou. A proti tomuto univerzálnímu významu stojí politika, která si ten symbol, protože je tak silný, snaží přivlastňovat," uvedla pro Kulturu21 Martina Lehmannová, která nedávno vynuceně rezignovala na funkci ředitelky Památníku Lidice. Náš portál hovořil s ní i odcházejícími zaměstnanci Filipem Petličkou, Sylvou Novotnou a Romanem Škodou. Rozhovor se uskutečnil ještě před tím, než byl jmenován nový ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.

 


Jak jsem pochopila z veřejných zdrojů, jedním z důvodů, proč byla ředitelka Martina Lehmannová donucena k rezignaci, bylo to, že chtěla, aby Památník Lidice připomínal i osud židovské ženy Štěpánky Mikešové zavražděné nacisty. Je to tak?
Martina Lehmannová: Důvodem asi bylo vícero věcí. V Památníku Lidice jsme se snažili být otevření všem, což se určitým skupinám, zejména těm organizovaným v Českém svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), nelíbilo.

Co se jim nelíbilo?
Martina Lehmannová: Ve chvíli, kdy se začne mluvit o tom, že s obcí jsou spojeny i další příběhy, někomu se to nemusí líbit. Příběh Lidic se tím z piedestalu dostává blíž k běžnému životu. Nacházíme se v 21. století a je třeba vyrovnávat se s tím, že neustálé nacházení nových a nových informací, které nám nemusí být příjemné, je prostě součástí zkoumání historie.
Filip Petlička: Symbol Lidic vytvořili sami nacisté, kteří jejich vyhlazením a následným zveřejněním zastrašili každého, kdo by si dovolil sáhnout na Třetí říši. Hned po válce, v 50. letech, se začal vytvářet komunistický obraz andělské obce, který od A do Z vytvořil ministr Nosek s ministrem Kopeckým. Samozřejmě, že lidé v Lidicích byli nevinní a byli potrestáni za něco, s čím neměli absolutně nic společného, o to není nejmenší spor. Problémem bylo, že některé osudy byly vytěsněny. Je to případ nejen Štěpánky Mikešové, ale i Františka Saidla, který byl v době vypálení Lidic uvězněn za zabití syna. I tento příběh byl dlouho potlačován, nemluvilo se o něm nebo jen šeptem.
Martina Lehmannová: Popřípadě Horák a Stříbrný, což byli dva mladí muži, kteří v roce 1939 opustili Střední Evropu a za války se dostali až do Velké Británie, kde sloužili u Královského letectva. Do starých Lidic se po válce už nevrátili, protože ty neexistovaly, a do těch nových nebyli připuštěni, protože na schůzích, kde se rozhodovalo o tom, jestli se mají stavět domy i pro lidické muže Horáka a Stříbrného, jako byly postaveny pro lidické ženy, bylo odhlasováno, že ne.
Roman Škoda: Výmluvný je i příběh nacistického důstojníka Maxe Rostocka, který se podílel na zničení Lidic, po druhé světové válce byl dopaden, ovšem narozdíl od jiných válečných zločinců ho nečekal ani trest smrti, ani těžký žalář, nýbrž byl omilostněn a poslán "domů" do západního Německa jako agent StB, což je největší pokrytectví, které se mohlo vůči osudu obce Lidice stát.
Filip Petlička: Kdybych to měl shrnout, symbol vytvořený Václavem Noskem je z hlediska ideologie velmi pokrytecký, nejen v případě Maxe Rostocka. Na jedné straně byl omilostněn jeden z největších strůjců lidické tragédie, na straně druhé byli vyobcováni jak zavražděná Mikešová, tak Saidl, Horák a Stříbrný, kteří jako muži přežili. Na příběh Saidla se přistoupilo velmi pozvolna, a to až díky filmu Zdeňka Mahlera.
Martina Lehmannová: Příběh synovraha Saidla byl mezi lidmi neustále přítomný, například v knize Obsluhoval jsem anglického krále jej popisuje Bohumil Hrabal. Jsou to všechno věci, které se ve společnosti věděly, ale oficiálně se nesměly říkat.

Lidice 2

Vy jste tyto osudy chtěli připomínat i oficiálně, a tím jste narazili?
Filip Petlička: Příběh Štěpánky Mikešové (o tom, že ji měla coby svou podnájemnici za války údajně udat jedna z lidických žen Alžběta Doležalová - pozn. red.) byl oficiálně zveřejněn již v roce 2015, a to v knize historika Vojtěcha Kyncla "Lidice - zrození symbolu", vydané vydavatelstvím Academia, kterou tehdy Památník Lidice produkoval a prodával, malému výseku společnosti tedy informaci zprostředkovávali i někteří ti, kteří dnes křičí proti Martině Lehmannové a proti šíření této informace.

A pak, na jaře 2019, byla odvysílaná televizní reportáž, která informaci z bádání zprostředkovala široké veřejnosti...
Filip Petlička: Nevím, nakolik široké, ale řekněme širší veřejnosti. Téma se znovu otevřelo, přestože vydání knihy proběhlo víceméně bez problémů. Sice se uskutečnila diskuse, jestli informace je, nebo není podložená. Autor uvedl, že je přesvědčen o správnosti pramenů. Proto samozřejmě informaci mohl v následné televizní reportáži uveřejnit. To je zodpovědnost České televize a autora. Teď se všechno znovu otevřelo, paní ředitelce bylo vytčeno, že práci doktora Kyncla apriori neodsoudila. Jenže to zkrátka nešlo, už jen z toho důvodu, že Vojtěch Kyncl postupoval při pátraní odborně správně.

Lidice 4

Ministr Zaorálek uvedl, že paní Lehmannová je vůči přeživším neempatická. Poslední žijící lidická žena Jaroslava Skleničková se ale za ředitelku postavila a v dopise, adresovaném ministru Zaorálkovi, mimo jiné uvedla: "Věřím a doufám, že už minuly časy, kdy byly naše lidické osudy ideologicky vykládány a účelově manipulovány". Jaké vztahy jste s přeživšími měla a máte?
Martina Lehmannová: S řadou z nich velmi přátelské, s řadou korektní. To, co všichni zaměstnanci Památníku Lidice brali a berou jako zásadní věc, je úcta k přeživším. Naprosto si uvědomujeme, že jejich život za druhé světové války i po ní nebyl lehký. Ženy strávily válku v koncentračním táboře Ravensbrück, pak šly pochod smrti, šly zničeným Německem a neuměly si představit, že na místě, kde byla jejich obec, je pole. Když přišly do Československa, zjistily to, předpokládaly, že se setkají se svými dětmi, které od nich byly po vyhlazení obce odtrženy. Většina z nich ale už nežila. Některé děti zůstaly v pražském ústavu v Krči, ty, které byly starší jednoho roku, byly převezeny do Lodže, kde došlo k další selekci, sedm z nich bylo předáno na takzvanou převýchovu. Děti se po válce dohledávaly až do roku 1947. Hrůza, kterou prožily lidické ženy i děti, které si opakovaně musely projít změnou identity, to je něco, co si naštěstí ani neumíme představit. Všichni jsme si vědomi toho, co lidické ženy a děti prožily, máme k nim obrovskou úctu a respekt.
Sylva Novotná: Proto nemůžeme pochopit, že vedení obce a ČSBS některé přeživší využily k odstranění paní ředitelky.

Lidice 6

Proč vlastně některým lidem v ČSBS a dalším vadí zveřejnění badatelské informace, když nikterak, ani o milimetr, lidickou tragédii a utrpení lidí nezmenšuje?
Martina Lehmannová: Tak to je z vašeho i z našeho pohledu, ale z pohledu lidí, kterých se to může dotýkat, a těch, kteří vyrostli na budování obrazu Lidic v druhé polovině 20. století, je to kaz na křišťálové čistotě.
Filip Petlička: To je jedna rovina. Druhá rovina je dlouhodobá snaha obce a ČSBS Lidice, což je víceméně jedno a totéž, protože starostka obce i další zastupitelé jsou členy ČSBS, na jejíž schůzi se vše dohodne. Aktuální situace je jen vrcholem dlouhodobé snahy o odstranění paní Lehmannové. ČSBS kritizuje prakticky vše, co Památník Lidice pod vedením ředitelky dělal. Byla to soustavná řada stížností, často úplně nesmyslných. A odvysílaná reportáž byla jen dalším prostředkem, jak toho dosáhnout.

Od začátku jejího nástupu? Nebo co bylo spouštěčem?
Filip Petlička: Nastoupil jsem 2. ledna 2018 a už předtím, v prosinci 2017, jsem měl možnost účastnit se vernisáže a hovořit s budoucími kolegy, včetně tehdejší asistentky ředitelky, která mi už tehdy v neformálním hovoru naznačila, že ředitelka je "divná", protože je prý příbuzná tehdejšího ministra Hermana, že je ve spojení s Landsmanšaftem a další věci, kterým jsem tehdy moc nerozuměl...

Lidice 7

Že by "příbuzenská zatíženost"...?
Martina Lehmannová: Především to není pravda, je to až neuvěřitelné...
Filip Petlička: Od začátku jsem cítil nevraživost a postupně mi docházelo, v čem to spočívá. Seznamoval jsem se s různými, většinou nepodloženými, stížnostmi, s kterými Památník nebyl konfrontován, vždy byly odeslány na nějaký orgán, ministru kultury a podobně. Nikdo nepřišel do Památníku a neřekl, že se mu něco nelíbí. Mnohokrát jsem ze své pozice vedoucího oddělení prezentace a ještě předtím PR manažera komunikoval s paní starostkou i dalšími, což bylo nesmírně obtížné, neboť na druhé straně jsem se setkával s neochotou, komunikace se ztěžovala a ztěžovala, občas proběhla snaha o skandalizaci paní ředitelky a medializaci. Jak už jsem říkal, reportáž o Štěpánce Mikešové byla zase jen záminkou, na čem by se dal Památník "nachytat". Tentokrát to ale našlo odezvu u ministra kultury. Pokud by to nebyl tento případ, který by vedl k vynucené rezignaci ředitelky, přišel by záhy jiný, stížnosti byly poslední dobou měsíc co měsíc.

Čeho se například týkaly?
Martina Lehmannová: Třeba Nočních vlků, kteří loni v červnu přijeli na oficiální pietu.
Filip Petlička: Na místě jsme tehdy bez problémů vyřídili, že nebudou pokládat květiny k hrobu lidických mužů. Přítomen byl redaktor Sputnik News, který situaci posléze dezinterpretoval. Hned druhý den jsem vše vysvětlil paní starostce. O dva měsíce později přesto přišla oficiální žádost o vysvětlení, dokola se to omílalo a dodnes je Památníku vyčítáno údajné nezvládnutí pietní akce. Navrhli jsme proto psaná pravidla Pietního aktu, která jsme obci i ČSBS poslali k posouzení a diskuzi, jejich zástupkyně ale místo připomínek odeslaly jakousi stížnost Legislativní radě vlády, že Památník chce měnit pravidla, nebo že chce omezovat svobodu účastníků.
Martina Lehmannová: Přitom jsme se shodli na tom, že je to potřeba.

Lidice 9

Noční vlci jsou nějak napojeni na ČSBS?
Filip Petlička: Je to v rovině domněnek, jsem však přesvědčen o tom, že ti pánové tady úplně náhodou nebyli, i když se prezentovali tak, že jeli náhodou kolem a zastavili se.
Sylva Novotná: A já jsem navíc přesvědčena, že kdyby se všechno dělalo, jak chtějí Noční vlci, budeme popotahování zase za to... Prostě problém v každém případě.
Martina Lehmannová: Řada těch motorkářů, kteří sem v den pietního aktu přijela, měla oblečení nebo tetování s nacistickou či pronacistickou symbolikou. Každý pochopí, že bylo nevhodné, aby tyto osoby pokládaly cokoli na hrob lidických mužů. Na portálu Sputnik News, který patří mezi dezinformační média, to bylo podáno tak, že Památník Lidice zakazuje používání azbuky, což je absolutní nesmysl, který ale bohužel členové ČSBS používají celé měsíce.

Je skoro beznaděj, co dokáže způsobit šířená fake news...
Martina Lehmannová: To ano. Proto jsme tady chtěli dělat i projekty, jejichž zacílení mělo vést k tomu, abychom u dětí probouzeli kritické myšlení, aby například i fake news dokázaly rozeznávat.

Všimla jsem si, že nacionalisté alá Noční vlci se často motají kolem symbolů spojených s druhou světovou válkou a snaží se privatizovat si je. Je šílené, že se snaží přilepit i na symbol Lidic...
Filip Petlička: Naše společnost je postavena na symbolech a symbol Lidic je nesmírně obrovský a hluboký, stále má co říct. Vykládat jej lze v mezinárodním symbolu o totalitní zvůli obecně, nebo v nacionální rovině, což odpovídá výkladu z 50. letech. To je důvod, proč se tolik skupin snaží symbol Lidic si přivlastnit, nacionální rovina je silná a na tuto notu hraje jak ČSBS, tak Noční vlci a řada dalších. Vyhlazení Lidic je neoddiskutovatelné utrpení, ke kterému se dají dávat přívlastky - nevinných, nevinných Čechů, bezmocných... Vždy tam zůstane utrpení, které bude možné si přivlastnit, právě proto, že je nezpochybnitelné. Proto je to pro tyto skupiny tak přitažlivé.
Martina Lehmannová: Klíčovým symbolem Lidic je, co se dá dělat ve chvíli, kdy ten, kdo má v rukou moc, se ji rozhodne uplatňovat vůči těm, kteří ji v rukou nemají. Okamžitě poté, co byla zpráva o vyhlazení obce zveřejněna, začaly ve světě vznikat sbírky na její obnovu, Lidice se staly jedním ze symbolů boje proti nacismu ve Velké Británii, Spojených státech nebo Jižní Americe, kde rodiny dávaly svým dětem jméno Lidice, jmenují se tam tak i ulice, parky, města nebo obce. To je univerzální význam Lidic, který ale nemá vůbec nic společného s jakoukoli politikou. A proti tomuto univerzálnímu významu stojí politika, která si ten symbol, protože je tak silný, snaží přivlastňovat.

Lidice 10

Překvapilo mě, že hlasy ČSBS vyslyšel ministr kultury Lubomír Zaorálek...
Filip Petlička: Pan ministr argumentuje tím, že vyslyšel volání části přeživších. Tvrdí, že čistou náhodou to byla ta část organizovaná v ČSBS u paní Bobošíkové. Z osobní zkušenosti vím, že pan ministr se odmítá s ČSBS jakkoliv spojovat, protože stádium rozkladu tohoto svazu je už dost pokročilé. Vzpomínám si na akci, kde měli být i zástupci ČSBS, a já panu ministrovi, potažmo jeho kolegům, musel vysvětlovat, že ČSBS se akce účastní proto, že jsou tam organizováni právě lidičtí přeživší, a proto to respektujeme... O tři týdny později nastala opačná situace a pan ministr - na základě dopisu od ČSBS - řekl paní ředitelce, že buď musí rezignovat, nebo ji z funkce odvolá. Tlaky byly nejen z ČSBS, ale například i od předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, který v den, kdy si ministr Zaorálek paní ředitelku pozval, uvedl, že v Památníku Lidice požaduje radikální zákrok.

Co může dělat řadový občan pro to, aby personální obsazení Památníku Lidice, který je příspěvkovou organizací ministerstva kultury, nepodléhalo takovýmto tlakům?
Martina Lehmannová: Důležité je o tom mluvit. Špatné by bylo, kdyby o to nikdo nejevil zájem. Ve chvíli, kdy si lidé říkají, že radši nepodepíší petici na podporu ředitelky, protože se bojí, že budou popotahováni. Při takovém přístupu by se dalo velmi lehce spadnout do příkopu.
Filip Petlička: Nazývám to pretotalita, je to hra, ze které se dá rychle sklouznout do obrovského průšvihu. Naše schůzka s ministrem, kde byli i zástupci obce, ČSBS a přeživších, působila jak akční výbor. Stačilo, aby pozdravil, a paní starostka už freneticky tleskala. Ministr říkal, že ho nezajímají naše argumenty, že se už zkrátka rozhodl. Chtěl mít klid, aby mu od ČSBS nechodily další a další dopisy. Už loni v říjnu paní ředitelce řekl, že pokud mu budou chodit další stížnosti, odvolá ji. A to je špatně.
Roman Škoda: Na protest proti vynucené rezignaci paní ředitelky jsme podali výpověď, tedy mluvím aspoň za sebe (výpověď podalo 10 z 16 vedoucích a odborných zaměstnanců Památníku Lidice - pozn. red.). Pohár trpělivosti přetekl.

Andrea Cerqueirová
Foto: autorka


 

Rozhovor

Berdík, revoluce v pěstování zeleniny. Nová éra městského zemědělství začíná

Berdik perexJe tady jaro a to už je nejvyšší čas, aby se milovníci čerstvé zeleniny poohlédli po nějakých sazeničkách nebo semínkách a dali se do práce. Taková doma vypěstovaná rajčátka nebo mrkev jsou přeci jen voňavější a chutnější, než ty ze supermarket...

Hledat

Chaty s osobností

Čtěte také...

Známe první pětici finalistek soutěže Dívka roku 2017

divka roku perexSemifinále Čech celostátní soutěže Dívka roku 2017 proběhlo minulý týden v Bontonladu v Praze. Dívky soutěžily ve čtyřech disciplínách, rozhovor, volná disciplína, pohybová disciplína, přehlídka. O celou choreografii se postarala Kristýn...


Literatura

Odhalte tajemství staré delfské mince
ImageOblast kolem Černobylu, Romové v Indii, americké tajné bezpečnostní složky a to vše pod mystikou delfského orákula. Zdá se, že jde o neslučitelné pojmy, ale o opaku vás přesvědčí James Rollins v knize Poslední orákulum

Divadlo

Derniéru Mme Bovary doprovodí kapela Nylon Jail

mme bovary200Autorská dramatizace Flaubertova románu Paní Bovaryová je na repertoáru Divadla na cucky již tři roky a patří k jeho nejúspěšnějším počinům. V úterý ji olomoucké publikum uvidí naposledy, hudeb...

Film

Lurdy: místo, kde se ještě věří na zázraky
ImageS více než dvouletým odstupem od svého prvního uvedení přichází v těchto dnech do našich kin snímek Lurdy rakouské režisérky Jessiky Hausner. Film byl promítán mimo jiné v rámci festivalů v Karlových Varech, Rotte...