Co mají společného písnička o Vánocích, kniha o přátelství dalajlamy s Havlem a román odehrávající se mimo jiné ve starobylé čtvrti Ria de Janeira? Zahřejí a je v nich lidskost.

„...Pár dnů ještě zbývá do svátků, těšíš se na zimní pohádku, taky z lásky jmelí můžeš dát, lidem, kterým povíš ´Mám tě rád´. Vánoce jsou o nás, zvonky zní, na stole už voní cukroví. Někdo někde chystá pod stromeček to, co sis, přál. Sněhulák si zpívá, padá sníh, na kopcích je slyšet dětský smích. Srdce hřeje láska. Víš ty, co bude dál...“ V duetu Vánoce jsou o nás to zpívají Anna Jiřina Jandová s Daliborem Jandou. Hudba je jejich společným dílem, přičemž k vánoční atmosféře sladěné písničky dcery a otce přispěl i laskavý text Martiny Hekerové. Song sklidil aplaus na nedávném pražském koncertě, kde trojnásobný Zlatý slavík oslavil své březnové sedmdesátiny a lidi všech generací rozproudil i mnoha svými osvědčenými hity jako Hurikán, Snad jsem si jí měl všímat víc, Kde jsi, Žít jako kaskadér nebo Padá hvězda.

Na nedávných pražských křtech výpravné publikace Dalajlama a Havel, Česko-tibetské vztahy na pozadí výjimečného přátelství (nakl. Vyšehrad) v kavárně knihkupectví Academia a v Knihovně Václava Havla zase zahřála nadčasová i vysoce aktuální slova dalajlamy o potřebě mezináboženského dialogu, který je nutný k tomu, aby lidé různé víry hledali to, co je spojuje. V knize autorek Kateřiny Bursíkové Jacques, Kateřiny Procházkové a kolektivu asi stovky dalších lidí zní také tato dalajlamova slova: „Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Zoufale potřebuje ty, kteří tvoří mír, léčí, obnovují, vyprávějí příběhy a milují vše živé.“

Knížka, za níž jsou asi čtyři roky poctivé práce, je souborem zaznamenaných událostí, citací, informací o vztahu a setkáních obou mužů, jedinečných vzpomínek i unikátních fotek. A také reálií o Tibetu.

Kousek ohnivé Brazílie je zase možné pocítit, když se člověk ze zasněžených ulic na chvíli přenese do čtvrti Ria de Janeira Santa Teresa. Lucie Brejšová toto skvostné místo na kopci, kde zanechala stopu historie, trefně nazvala Město nad městem. Takový název nese i její letošní kniha (nakl. Šulc-Švarc). Má z čeho čerpat, v Brazílii totiž nějaký čas žila. Její hrdinové oživují vzpomínky, návraty i současnost bohémské čtvrti. Vrací se tam totiž mladý architekt Marco, který v Městě nad městem žil do svých devíti let. Pomocníkem mu je Francisco, jehož matka se tam kdysi proslavila jako léčitelka.

Čtenáři ale nezůstanou jen v jedné čtvrti, byť i ta stojí zato. Letmo poznají i další místa Brazílie i její charakter. Asi nejlíp to shrnují věty další z knižních postav – Holanďanky Julie: „Přeháníte i nepřeháníte. Brazílie není pro začátečníky, to já vím.“

Foto: autorka