Pan Petr Janák je veslař tělem i duší. Byl to právě on, kdo se zasloužil v ústeckém museu o výstavu u příležitosti 140. výročí založení ústeckého veslařského spolku. Výstava mapuje celé toto období a o mnoho vystavených exponátů se postaral právě on, od lodí, trenažérů až po bronzovou olympijskou medaili karla Neffa z roku 1972. Nepřehlédnutá je také vitrína plná blýskavých pohárů, které získali jeho handicapovaní veslaři, z nichž mnozí je na vlastní oči nikdy neuvidí.

 

 

Nad hladinou řeky Labe se často ozývají povely „Á ráz dva, á raz dva“, ale nad čtyřkou s kormidelníkem, kde veslují slepí a retardovaní veslaři, se ozývá jiný povel. Trenér a kormidelník v jedné osobě používá „hop, dva, tři čtyři“, protože u toho raz údajně moc syčí.  Jeho kluci, kteří nikdy před tím nedrželi veslo v ruce, se to nejprve museli naučit. Pan Janák jako vystudovaný trenér chtěl svůj milovaný sport přiblížit právě jim. Začínal se svými svěřenci jako první v republice před deseti lety jako dobrovolný trenér a bylo nutno vyřešit spousty problémů s tím spojených. Získal pro svou myšlenku ředitelku ústeckého Tyflocentra , které pomáhá zrakově postiženým, která shodou náhody je i bývalou veslařkou. V roce 2010 získal oddíl červený skif pokřtěný na Leontinku, jako poděkování Nadaci Leontinka, se kterou spolupracují dlouhá léta a která jim přispěla velkou částkou na její zakoupení. 

Loď i trenažér musí mít speciální vybavení vhodné pro zdravotně postižené a proto i cena je vysoká a to si jejich mateřský oddíl nemohl dovolit. Ono i držení vesla tak aby bylo kolmé a veslař poznal, kdy je možno ho dát do vody, nebylo jednoduché. Vyzkoušela se spousta možností, nakonec stačilo na veslo připíchnout připínáček. 

Dřina se vyplatila. Na výstavě je vedle poháru z mistrovství České republiky, vystavena i cena z Českého poháru za úspěchy na trenažérech. V loňském roce se konaly úspěšné ústecké závody dračích lodí, které byly zahájeny právě jejich čtyřkou s kormidelníkem.  Svou spanilou jízdu ukazují i v Ústecké zatáčce, s nejkrásnější okolní scenerií kolem řeky, která se jezdí již od sedmdesátých let. Pozvání na pražské Primátorky již dostali třikrát, v loňském roce při jejich stoletém výročí, poslali do boje hned dvě lodě s kormidelníky o pohár Leontinky. Pro tyto veslaře i jejich trenéra, to byl neuvěřitelný zážitek a radost z ocenění za jejich každodenní dřinu a houževnatost. Na těchto úspěších se také podílejí rodiče, příznivci veslování, bývalý veslaři a kamarádi, bez jejíž pomoci se handicapovaní neobejdou. A za to jim všem pan Janák a jeho svěřenci moc děkují.  Na lodi je nutná nejen síla jedince, ale hlavně souhra kolektivu. A co je důležité na lodi, to platí i v životě.

A co na závěr dodat? Dobrovolný trenér Petr Janák je člověk oddán svému sportu nejen tělem a duší, ale i celým svým srdcem, jinak by tuto záslužnou činnost nemohl dělat.

Foto z výstavy: autorka

< Předchozí		Další >