Reklama

Domácí řeckou kuchyni nikdo nejí sám

Email Tisk

recka kuchyne obalka perexČistá běloba řeckých ulic, bohaté kvetoucí pnoucí rostliny, líné kočky a srdeční lidé – vše prosyceno vůní oregana, pečeného masa, zeleniny a sladkých dezertů. Tak to je Řecko. A i když jste tam nikdy nebyli, tak i po pouhém prolistování této knihy se zamilujete! Není to jen kuchařka, je to i cestopis a svědectví o otevřené a přátelské povaze řeckých lidí.

 


Recepty prominou, ale nechám je na druhé koleji… zatím
Ach, snad mi ty nádherné recepty prominou, ale to, co mne uchvátilo nejvíc, jsou obrázky, fotografie, pohledy do světa a bydlení obyčejných Řeků, ze kterých sálá domáckost, tak trochu dnes oblíbená vintage styl. Místa, ze kterých je cítit, že jsou děděna s láskou z generace na generaci a že udržování stejného vzhledu jako před dávnými léty je tu věnována velká pozornost.

U moře si lidé dávají péct jídlo do takzvaných pekáren. Když jdou k moři, dají hrnec pekaři, a cestou zpět si ho vyzvednou. Pekaři jim za pár korun upečou jejich jídla, a ještě je kolikrát trochu okoření a vylepší.

recka kuchyne

Ó ano, jen při takové představě jsem se zasnila, něco, co by tady snad ani nebylo možné? Nebo ano, lidskost na rozmachu? Kéž by. Jistě to má i své praktické důvody, když si takhle někam jdete, necháte si maso upéct jinde, eliminujete vedro, které si doma tvoříte troubou. Důvěra, mít „své prodejce“ zeleniny, vajíček, masa – je tu na denním pořádku, sousedské a přátelské vztahy jsou pěstovány na každém kroku. Země, kde to má konzum velmi těžké, protože pravé lidské hodnoty se tu drží a pěstují dál.

Není to póza, je to do hloubi duše žitý život…
Za srdce mne chytlo třeba toto:
„Řekové říkají, že nikdo nemá jíst sám. Je to ten nejsmutnější způsob, jak naplnit žaludek. Duše totiž zůstává prázdná. Možná i proto je řecká kuchyně tak zdravá a Řekové žijí v lepší kondici déle než většina Západoevropanů.“

recka kuchyne1

Milujete-li jídlo a společnost, je Řecko tím pravým místem pro život. Všechno se tu točí jen kolem pohostinnosti, plných talířů prostřených pro všechny, ano, i pro kolemjdoucí, a o tak otevřeném srdci, že to pro našince je jako obraz dokonalého ráje, který člověk jako tvor někde ztratil na cestě k nesmyslné civilizaci.

Pro mne tato kniha byla jako lidská pohádka, která mne okouzlila několika krátkými texty a srdcenaplňujícími obrázky.

Ale co si uvaříme?
Jídlo je snad už jen doplňující hodnota celé této publikace a když jsem se probrala z okouzlení, tak mne čekalo okouzlení další. Pity, chobotnice, pomazánky, lilky, rajčata, okra, česnek, tymin, sušená rajčata, olivy… ingredience se nám tu opakují, ale stále se tvoří nové a nové vůně, chutě a kombinace. Jestli autoři vybrali to nejlepší z řecké kuchyně, tak bych prosila klidně dodat i ten zbytek, protože tohle je trápení čtenářů. Namlsají se a… a potom má kniha konec.

Přednosti řecké kuchyně? Asi bych řekla, že to je jednoduchost jídel. Takové logické poskládání ingrediencí a lehkost, s jakou jsou jídla připravována. Hrncem zatřeste, chcete-li masové kuličky obalit v omáčce.

Přidejte víno, které se tu nikdy nepije jen tak, ale kousek salámu, dvě tři sardinky, sýr, nakrájený okurek, rajče – kdepak, v Řecku neuvidíte nikoho vínem zpitého. Víno tu je přijímáno v dokonalé symbióze s jídlem a stylem.

Potěcha pro duši, čtení pro horké letní dny, kniha, ze které si nejen uvaříte, ale ke které se vrátíte, když budete chtít ochutnat krásnou lidskost, horké slunce, víno a klid…

Stoprocentní hodnocení má tato kniha, protože jsou tu podnětné recepty odpovídající řecké kuchyni a zvyklostem, kvalitní obrázky a doplňující text, který unese čtenáře přímo do řeckých ulic a olivových hájů…

domaci recka kuchyne

Domácí řecká kuchyně
Autor: Veronika Hájková, George Agathonikiadis
Žánr: kuchařka, svět
Nakladatelství: Euromedia, Esence
Rok vydání: 2017
Počet stran: 189
Hodnocení: 100 %

www.bux.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

JANA LANGEROVÁ


redaktorka, tvůrce soutěží, 26 let (Štír a občas Střelec)

  • pochází z malé vesničky Zádveřice a nyní žije s manželem v ještě menší Lhotě, která leží 13 km od Zlína
  • Jana je čerstvou absolventkou fakulty multimediálních komunikací v oboru vztahy s veřejností a pracuje jako tisková mluvčí festivalu Chillibraní
  • s K21 je spojená už sedm let, začínala jako editorka a vypracovala se až k zástupkyni šéfredaktorky, nyní domlouvá soutěže a píše pro radost hlavně do literatury a mluveného slova. Udržuje se tak v tempu, má přehled a plní si knihovničku skvělými tituly
  • ve volném čase kromě kulturních věcí také moc ráda zahradničí (zajímají ji bylinky i pokojovky) a vaří různé dobroty. S manželem se věnují geocachingu - hledají poklady po okolí, často navštěvují různé metalové koncerty a jsou s partou přátel. Aktuálně propadli speedmintonu!
  • a Janino motto:To od Johna Lennona: „Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“
Banner

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 23

Čtěte také...

Na Slezskoostravském hradě se bude hodovat

hod 200Máte rádi dobré jídlo a skvělou zábavu? V tom případě si určitě nenechte ujít Hodokvas na Slezskoostravském hradě. Proběhne 11. a 12. října a už teď je jasné, že bude jaksepatří  velkolepý. Těšit se můžete například na soutěže, divadélka...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

OUVA TAČI aneb SKAFOCEFALIE očima a srdcem vyděšené matky

ouva taci perex„Skafocefalie neboli sagitální synostóza (lidově loďkovitá hlava) je choroba, při které srůstají například švy na lebce,“ tak definuje vadu wikipedie. Většinou se nemoc vyskytuje u chlapců. Dochází tak k prodlouženému tvaru lebky s širší č...

Divadlo

Týden s Farmou v jeskyni: podmanivá představení i diskuse s politiky

farma v jeskyni 200Do světa lidí, kteří nejsou schopni odolávat tlakům společnosti a žijí v absolutní izolaci, i do zákulisí fungování nadnárodních korporací a metod, jimiž se zbavují nepohodlných aktivistů – tam pozve během čtyř dnů soubor Farma v...

Film

Cesty pánů Hanzelky a Zikmunda po světě

hanzelkazikmund perexV dobách, kdy československé televizní vysílání bylo teprve v plenkách a kdy informace o dění ve světě dostával divák především prostřednictvím filmu (a to jak díky cestopisným dokumentům, tak týdeníkům, uváděným před celovečer...