V jihočeském městě Písku uspořádalo tamní Prácheňské muzeum unikátní výstavu nazvanou Velmi křehké obrazy, věnovanou tvorbě dnes téměř zapomenutého malíře Jana Zachariáše Quasta (1814-1891). Organizátoři shromáždili snad veškeré dostupné předměty, které se po něm dochovaly. Výstava trvá pouze do konce prosince 2014, takže pokud byste ji nestihli navštívit, snad budete mít štěstí a seženete podrobný, úrovní reprodukcí skutečně výjimečný katalog, nazvaný rovněž Velmi křehké obrazy. Zaujme nejen početnými, kvalitně vyvedenými ilustracemi, ale také přináší mnohdy objevné studie, všímající se jak Quastova uměleckého odkazu a osudu jeho děl, tak umělcových životních zákrut.

 

 

Výstavě jsou věnovány tři místnosti v druhém patře muzea (kde lze samozřejmě navštívit i neméně zajímavé trvalé expozice včetně oddílu o životě a zvycích na dávné vesnici), kde lze spatřit nejen Quastovy obrazy, ale zejména jeho malby na porcelánu i na skle.  Ostatně toto „užitné“ umění bylo jeho prvotní profesí, děděnou z generace na generaci. Už jeho otec byl zručným malířem porcelánu a sám Jan Zachariáš se narodil v Březové u Karlových Varů, kde otec pracoval pro tehdejší porcelánové manufaktury. Při pohledu na jeho malby si okamžitě povšimneme téměř fotograficky věrného provedení zejména obličeje a také oděvu - ostatně právě portréty movitých měšťanů představovaly značnou část přijímaných zakázek.

Neméně významné a dodnes ohromující jsou sklomalby, najmě do oken kostelů. Setkáme se s nimi v pražské katedrále sv.Víta v Praze,  v královéhradeckém chrámu sv.Ducha, ale  také v zámeckých kaplích na Sychrově a Zákupech. Maloval však i měšťanská okna, oblíbené byly vlastenecké či lovecké motivy. Profesně dokonalé provedení i zářivá barevnost mu zjednávaly oblibu i uznání, jakkoli se jedná především o dokonale zvládnuté řemeslo. A druhou důležitou položku tvoří vědecky přesná zobrazení motýlů a brouků na porcelánovém nádobí, naprosto ojedinělá v dějinách českého užitného malířství. Líbilo by se vám používat třeba podnos s takovými motivy?

 

Než se Jan Zachariáš Quast (na snímku jeho autoportrét) přestěhoval do Písku, poznal dost velký kus světa – byť samozřejmě jen ve středoevropském, měřítku. Nejen v mládí, jak tehdy bylo zvykem, ale i později několikrát vyrazil „na zkušenou“, aby si osvojil nejnovější poznatky v oboru a načerpal inspiraci.  Obhlédl Vídeň, Berlín i další německá města, přidal ještě Londýn. Malbu prý studoval na pražské Akademii a v Praze se posléze také usadil, založil rodinu. Dokonce se před ním otevírala zajištěná existence, když získal lukrativní místo uměleckého ředitele šumavských skláren. Jenže když se postavil na stranu stávkujících dělníků, o postavení rázem přišel…

Roku 1871 se stěhuje do Písku, kde s celou svou početnou rodinou – z dvanácti dětí se jich dospělosti dožilo devět – přebývá po celá dvě desetiletí, až do smrti. A musí přihlížet, jak kdysi tak ceněné umění portrétní miniatury, a spolu s nimi také nápadité malby na porcelánové i skleněné podklady, zaniká pod náporem přece jen levnější fotografie a průmyslových grafických technik. Ostatně i fotografický ateliér, vedený ovšem ponejvíce jeho dětmi, si nejspíš ze zoufalství také otevřel. Precizní rukodělná práce přestává být žádaná. Quast je náhle vděčný za jakoukoli zakázku, třebas podřadnou; nevybírá si a maluje např. porcelánové jmenovky umísťované na dveře.  Nic mu nebylo platné, že v minulosti získal početná ocenění svých děl na tuzemských i světových výstavách, zaujal dokonce v New Yorku.  V 80. letech 19. století bychom jej zastihli mezi úředně chudými obyvateli města. Ještěže jej před nouzí zachránil korunní princ Rudolf, když během návštěvy Písku zakoupil kolekci jeho prací, kterou předtím marně nabízel píseckým radním.

 

VELMI KŘEHKÉ OBRAZY
Život a dílo Jana Zachariáše Quasta 1814 – 1891

Výstavu přichystalo Prácheňské muzeum v Písku (16.10.2014 až 31.10.2014).
Stejnojmenný katalog (editován Jiřím Hořavou) vydán tamtéž, 2014. 223 stran.

Hodnocení: 100%

Foto: kniha, www.mujpisek.cz

< Předchozí		Další >