Reklama
Banner

RUDOLF NĚMEC Vše může souviset se vším (k umělcovým nedožitým osmdesátinám)

Email Tisk

klub200Výstava Rudolfa Němce v klubu Topičova salonu se uskutečňuje k osmdesátému výročí autorova narození. Bohužel již nedožitému. Představí výběr z Němcovy tvorby zejména z období šedesátých až devadesátých let.  

 

Malíř, grafik a básník Rudolf Němec patří k nepřehlédnutelným představitelům Nové figurace, v jejímž rámci zastupuje originální pendant k dílu Jiřího Načeradského, Otakara Slavíka či Jiřího Sopka. Němcovy antropometrické malby měly od počátku charakter psychofyzické akce. Vznikaly přímým otiskem lidského těla – vlastního i umělcových přátel - do emailové vrstvy na plátně. Tyto rané obrazy umělec představil na první samostatné výstavě v Galerii Václava Špály (1968) a po okupaci ještě ve francouzském Caen (1969). S fenoménem tělesnosti úzce souvisí i Němcovy happeningy, často konané s Eugenem Brikciusem v souvislosti s činností Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, jíž byl členem. Z nich připomínám kresebné záznamy stínů kolemjdoucích lidí, akci Kuklení (1970), kdy umělec balil do igelitu sebe i své přátele, nebo Pronikání II (1971) spočívající v aktu vtlačení obličeje a rukou do napjaté pružné látky. V roce 1971 vznikaly také akce v přírodě, ve kterých umělec zapojoval své tělo do prostorových situací navozených materializovanými liniemi. Sem patří Pronikání I, kdy na chmelnici u Nelahozevsi napínal šňůry mezi dřevěné kůly a lanka, nebo Obydlí, v němž se umělec včlenil do křehké konstrukce zbudované z železných tyčí a šňůr. Vztah prostoru a těla, jeho budování, přetváření a narušování se paralelně promítaly i do Němcových figurálních maleb a grafik, v podobě konstrukcí, mříží a rastrů, nejdříve velmi jemných, neuchopitelných, vibrujících, později stále radikálnějších.  
Potemnělost a monochromie raných obrazů od 70. let paradoxně ustupovala výraznějším a zářivějším tónům, otisk těla byl zaměněn přístupem dekalku a prací s šablonami, vyrobenými i nalezenými, a technologií stříkání barvy nejdříve fixírkou, poté pistolí a spreji. Němcova snaha oprostit vizuální záznam od subjektivity autorského rukopisu a posílit objektivizaci interpretované reality jej dováděla k experimentálnímu využívání různých přístupů, ale i nástrojů, jako byl hřeben, kolečko na těsto či rydlo. Se zaujetím také pracoval s nalezenými předměty, které sestavoval do asambláží a reliéfů, transformoval do lapidárních objektů, fascinován jejich minulými příběhy. 

 klub2


Tvorbou Rudolfa Němce se jako červená nit táhne symbolika počátku – vejce a těla schouleného do prenatální pozice (Schoulená, 1974), od 80. let pak rozšířena o totemický znak, kdy se figura stává archetypem (stříkané kresby z 90. let). Zarputilé úsilí dotknout se nejzákladnějších hodnot a principů, které utvářejí naše životy, zakódovat je do řeči svých obrazů, grafik, kreseb, objektů, asambláží, reliéfů, fotografií a filmových záznamů, ale i literárních úvah, básní a sentencí, zkrátka formulovat jádro věci, bylo hybnou silou umělcovy tvůrčí cesty, která slučuje vizuální projev s uměním slova.
Tvorba Rudolfa Němce je do velké míry „multimediálního“ charakteru, založená na jasném konceptu, vyrůstající z umělcova duchovního základu, sečtělosti, přemýšlivosti a intelektu, spojeného s nadměrnou senzibilitou a smyslem pro experiment. Sám umělec si poznamenal: „Mohu malovat vším možným, ale převážně se maluje hlavou.“  Už proto Němcova figura může být otiskem, siluetou, znakem, může mít pevné obrysy nebo se chvět jako neurčitý shluk energie, může stát vzpřímeně a křičet, či dřímat schoulená do svého ticha. Usazená do systému sítí a rastrů v nás vyvolává pocity osamělého člověka uprostřed moderní společnosti, v zajetí vlastního světa, v osidlech sebe samého, zároveň však asociuje pozitivní ukotvení v pevném řádu univerza, který dává naší existenci smysl.   
(Ilona Víchová, leden 2016)

Topičův klub Topičova salonu, Národní 9, Praha 1, www.topicuvsalon.cz 

Vernisáž:  pondělí 2. 5. 2016 v 18 hodin

Kurátor: Ilona Víchová
Topičův klub Topičova salonu 2. 5. 2016 – 10. 6. 2016

 „V tonalitě uspíšíš růst chapadel vesmíru. Až uslyšíš svist povětroňů, setrvávej a pocítíš, jak se soudržnosti pohybují ve věčné rotaci nekonečna.“ R. N.


Rudolf Němec
19. 5. 1936 – narozen v Praze, 12. 3. 2015 – zemřel v Praze
1955 – 1961 – studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
1965 – první samostatná výstava na zámku v Roztokách u Prahy
1968 – samostatná výstava v Galerii Václava Špály v Praze
1968 – stipendijní cesta do Francie (Paříž, Cean, Le Havre)

Zastoupení ve sbírkách:
Národní galerie v Praze, Slovenská národná galéria, Bratislava; Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou; GASK - Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora; Galerie výtvarného umění v Ostravě; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem; Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně; Galerie Benedikta Rejta, Louny; Galerie moderního umění v Hradci Králové; Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě; Oblastní galerie v Liberci; Památník Terezín; soukromé sbírky doma a v zahraničí



Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Hledat

Mimísek 6

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Joan Brehms - malířské toulky

brehms joan 200Obec Benešov nad Černou, Obecní knihovna Benešov nad Černou a FOTO MIDA nakladatelství si Vás dovolují pozvat na výstavu obrazů JOAN BREHMS malířské toulky. Vernisáž se koná v neděli 12. května 2013 v 16 hodin ve výstavní ...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Dar jménem Alzheimer

alzheim200Přečíst si tuhle dojemnou knížku pro mě nebylo vůbec jednoduché. Nezhltneš ji v průběhu několika večerů. Právě naopak, pomaloučku se prokousáváš duchovním textem, přemýšlíš o přečteném a necháváš jednotlivá sdělení na sebe působit. Téma je velmi náro...

Divadlo

Červená + Wilson + Hašek + Kraus = 1914 Světová premiéra již 30. dubna ve Stavovském divadle!

1914 perexČervená – Wilson – Hašek – Kraus. Čtyři jména, čtyři legendy, které spojil mimořádný umělecký projekt s názvem 1914, právem jedna z nejočekávanějších událostí letošní divadelní sezony. Nevznikla by be...

Film

PAS DO HOLLYWOODU


pas do hollywoodu 200Není rozhovor jako rozhovor. Většinou vycházejí takové, které se jen koří věhlasu zpovídaného a šíří jej dál, vlastně můžeme uvažovat o oboustranně výhodné symbióze. Přesně takové texty nalezneme třeba v knížce nadutě naz...