Výtvarný dialog napříč časem – Tomáš Lampar a Josefa Štěpánková
Banner

Výtvarný dialog napříč časem – Tomáš Lampar a Josefa Štěpánková

Email Tisk

bytosti 200V Praze, 3. října 2016 - Galerie Villa Pellé zve od 4. října na unikátní setkání dvou různých výtvarných světů. Na výstavě s názvem Bytosti se spolu potkávají malby a kresby architekta a výtvarného solitéra Tomáše Lampara a kresby jeho prababičky Josefy Štěpánkové. Přestože se osobně nesetkali (Josefa Štěpánková zemřela v roce 1966 a její pravnuk se narodil až o rok později), existuje zjevné propojení mezi jejich vnitřními světy, které oba dokázali zaznamenat spontánním výtvarným projevem. Renomovaný olomoucký architekt Tomáš Lampar, za nímž stojí mimo jiné nová olomoucká dominanta Arionova kašna (spolu se sochařem Ivanem Theimerem), ceněná revitalizace vojenského prostoru Chomýž u Krnova a řada další zdařených staveb a rekonstrukcí na Moravě, ve výtvarné tvorbě vyvažuje racionalitu své hlavní profese v povětšině rychle tvořených cyklech kreseb a maleb. Oproti tomu byla pro Josefu Štěpánkovou její insitní kresba součástí cesty ke zvládnutí těžkého a dramatického životního údělu. Po začátku první světové války ztratila manžela i prvorozenou dceru, upnula se poté ke spiritismu a spontánní kresby, vzniklé během seancí, byly její komunikací s blízkými na druhém břehu řeky Acherón.

Oba autoři sdílí, každý svým způsobem, schopnost zachycovat mimosmyslové jevy a děje. Netradiční rozhovor napříč časem, prostorem a vesmírem spolu povedou již podruhé, poprvé spolu vystavovali loni v newyorské galerii Cavin-Morris. Pro Tomáše Lampara, který má za sebou již několik samostatných i skupinových výstav nejen v několika moravských městech, ale i v Los Angeles, to bude pražská premiéra. Výstava potrvá do 13. listopadu. Více informací na www.villapelle.cz.
Tvorba Tomáše Lampara (*1967), jejíž vybranou část představujeme po newyorské premiéře na jeho první samostatné pražské výstavě, se vyznačuje vytříbeným kresebným a malířským projevem a rafinovanou barevnou kombinatorikou, přesto necílí na estetické uspokojení diváka. Lampar vlastně nesleduje žádný umělecký záměr. Není spiritistou zprostředkovávajícím komunikaci s „oním světem“, jeho tvůrčí proces se ale kresebným rituálům spiritistických médií v lecčems podobá. V mnohačetných sériích zakresluje dynamický vývoj nehmotných jevů, rychlými tahy zaznamenává jejich vynořování, rozvíjení, pulzování, tvarování jejich jádra i obalu, cizelování detailů, jejich štěpení a posléze i vyvanutí. Cykly kreseb se rodí převážně během několika málo chvil, někdy ale vznikají i v delších časových úsecích, neboť kreslíř je schopen navázat s danou entitou napojení i po několikadenních pauzách. Lamparova tvorba má dvě polohy. V první z nich se vztahuje k abstraktním jevům a procesům, které se odehrávají v prostoru mimo geometrické zákonitosti i reálný čas, v druhé je zakotven v konkrétním, předmětném světě. Do reálného prostoru desky svého kreslířského stolu Lampar často usazuje i ty úkazy, které se smyslovému vnímání vymykají, a získávají tak reálné dimenze. Motiv, který se mu vyjevuje, si sám volí techniku, barevnost i formu. Lamparův výtvarný projev si vždy zachovává zřetelný rukopis i delikátní estetické kvality. Jako by tak dokazoval, že Krása je skutečností nadřazenou našemu vnímání, je na člověku nezávislá a pouze se skrze něj prosazuje.
Častým námětem jeho kreseb a maleb jsou Květy, v nichž spatřuje bytosti ve spirituálním stádiu. Nejen florální tvarosloví, v němž se Květ stává formou a symbolem zároveň, sdílí Tomáš Lampar se svojí prababičkou Josefou Štěpánkovou (1877–1966), jejíž kresby na této výstavě rovněž prezentujeme. Přestože je spojuje hypersenzitivita i schopnost napojení na mimosmyslové jevy, jejich pohnutky k tvorbě se ale liší. Zatímco Lamparovo dílo takřka nezávisí na jeho osobním životě ani na jeho profesi architekta, v medijních kresbách Josefy Štěpánkové se zrcadlí její dramatický osud. Poté, co hned na počátku první světové války ztratila milovaného manžela a záhy i prvorozenou dceru¸ upnula se ke spiritismu, který jí umožňoval komunikaci s jejími zesnulými: Její kresby jsou korespondencí se zásvětím. Převážně zobrazují stylizované květy, které tvarem a strukturou připomínají tělesné orgány prokrvené řečištěm tepen a vlásečnic. Z jejich okvětních lístků se vynořují portréty zemřelých nebo podoby jejich spirituálních, amorfních těl. V obrysech vyplněných ornamenty, odkazujícími na dobovou estetiku dvacátých let, bývají vepsány osobní vzkazy, vyznání či poselství náboženského charakteru. Podobně jako později, ve zcela jiné formě i souvislostech v kresbách jejího pravnuka Tomáše Lampara, tu Květy figurují jako zjevení věčného života, který nemusí být nutně rozpoznatelný smysly.
kurátorka: Terezie Zemánková

 bytosti 1


TOMÁŠ LAMPAR se narodil roku 1967 v Olomouci. V letech 1987–1992 absolvoval Fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně a následně stáž  na L’école d’architecture de Paris La Villette ve Francii (1993). Od roku 1997 je členem České komory architektů. Volné tvorbě se věnuje od 90. let. Tvorba Tomáše Lampara je zastoupena v soukromých sbírkách v Čechách, Německu, Francii, Itálii, Portugalsku a v USA.
JOSEFA ŠTĚPÁNKOVÁ (*1877 v Hlinsku – †1966 v Olomouci)
Prababička Tomáše Lampara, dívčím jménem Skálová, prožila mládí na Českomoravské vrchovině, v Hlinsku, kde se také vyučila švadlenou. Roku 1902 se provdala za Aloise Štěpánka a přestěhovala se za ním do Prostějova, kde přivedla na svět dvě dcery – Miladu a Ludmilu. Roku 1914, na počátku první světové války, padl její muž na italské frontě a v následujícím roce zemřela její prvorozená dcera Milada (Miluška) na otravu krve. V roce 1938 odchází Josefa z Prostějova do Olomouce, kde žije v domácnosti své dcery Ludmily. Aktivně se věnovala spiritismu a jako senzitivní médium vytvořila řadu kreseb, jejichž prostřednictvím navazovala spojení se svými zesnulými příbuznými. Po letošní premiérové výstavě v Cavin-Morris Gallery v New Yorku jsou kresby Josefy Štěpánkové poprvé prezentovány v České republice.
Galerie Villa Pellé
Novorenesanční objekt v rezidenční části Prahy 6, obklopený unikátní historickou zástavbou, umístěný v klidové zóně a zároveň výborně dostupný, je ideálním prostorem pro kulturní a společenské události rozmanitého charakteru. Program nekomerční galerie Villa Pellé se v dlouhodobé perspektivě věnuje zejména kresbě a ilustraci jako svébytnému médiu, které v současné době nabývá mnoha nevyzpytatelných forem a které je základem tvůrčího procesu umělců všeho zaměření a dob. Charakter galerie dovoluje pohyb mezi žánry a zároveň garantuje kvalitu výběru. Neopominutelnou součástí galerijní dramaturgie je i kreativní prvek, pravidelně se konající tvůrčí dílny. Cílem činnosti Galerie Villa Pellé je zařadit se svými aktivitami mezi významné výstavní prostory Prahy.

Porte
Spolek Porte navázal na činnost společnosti Arbor vitae societas, která v letech 2006 – 2011 uspořádala řadu významných českých i zahraničních výstav /Bruselský sen - Československá účast na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let, Galerie hlavního města Prahy – Městská knihovna, 2008; Slovenská národná galéria v Bratislavě, 2009; Kája Saudek, České centrum Praha, 2009 – 2010; 200dm3 dechu, Zlín - Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2010; 200dm3 dechu - Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Památník národního písemnictví – Letohrádek Hvězda, 2010; František Skála -  Skutečný příběh Cílka a Lídy, The Comic strip Center v Bruselu a Rock Aid v Českém centru v Bruselu, 2010; Dekadence – Bohemian Lands 1880 – 1914, Bruselská radnice, Belgie, 2010; Plastique ludique, muzeum Les Arts Décoratifs, Paříž, 2011/. Samostatně se podílelo se na výstavě Růžena – Příběh malířky Růženy Zátkové v Císařské konírně Pražského hradu v roce 2011 a o rok později na velké mezinárodní přehlídce street artu Městem posedlí v Městské knihovně Galerie hlavního města Prahy. Od října 2014 je spolek provozovatelem Galerie Villa Pellé (Petr Nikl – Švábení; Ivana Lomová - Obrazy z ložnice; Městosvět – Město a jeho svět v ilustraci pro děti; Jan Kaláb – Extra; Aleš Veselý – Bez začátku, bez konce, Vize a představy z posledních let; Anna Neborová – Studio Dechem; Splendid Isolation; Ornament, světlo a kaligrafie).



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 




Přihlášení



Anketa


Partneři

Hledat

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (4)

Z archivu...

Čtěte také...

Výstava mapuje kulturu středověkého Krušnohoří

Bez hranic PEREXVýstava Bez hranic Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí představí v Národní galerii v Praze umělecké bohatství Krušnohorského regionu z období mezi lety 1250 a 1550. Rozkvět hraniční oblasti a j...


Literatura

Jiří Kajínek – Můj život bez mříží

kajinek perexSnad všichni už celé roky sledujeme, jak se vyvíjí kauza Jiřího Kajínka, nejznámějšího českého vězně, který si stojí za tím, že to, za co byl odsouzen a do konce života zbaven svobody, neudělal. Lidé se rozdělili na dvě skupiny. Jedni mu věř...

Divadlo

Pražští herci roztančí v březnu Švandovo divadlo

Souboj divadel 200Už v roce 2016 byl odstartován autorský projekt Tanečních kurzů Martina Šimka a Terezy Řípové v Městském divadle Mladá Boleslav. Na stejném místě zároveň proběhl i první ročník projektu Roztančené divadlo aneb Když he...

Film

Česká televize přichází s podzimními novinkami


PodzimAčkoli momentální tropické teploty nenasvědčují, že by mělo léto jen tak skončit, pragmatický kalendář ví své. Polovina prázdnin je definitivně za námi a ta druhá jako naschvál uteče nepřiměřeně rychle. Nad touto kvapnou prázdninovou pomíjivostí se sn...