Nahlédnou do doby před „vypuknutím“ proměny zemědělské oblasti v začínající se rozvíjení nejprůmyslovější části Čech, přes malířský štětec, umožňuje výstava obrazů E. G .Doerella v ústeckém muzeu do poloviny měsíce ledna příštího roku.

Romantický krajinář se narodil 22. 8. 1832 v saském Freibergu v rodině horníka. Jeho slabá tělesná konstrukce již od mládí vyloučila pokračovat v práci svého otce, který brzy po jeho narození zemřel. Matka pocházela z Teplic, a když ovdověla, posílá syna do Litoměřic ke svému příbuznému, aby se vyučil obchodním příručím. Brzy toto učení opouští a začíná uplatňovat svůj talent v interiérech lázeňských domů v Teplicích. Po smrti matky začíná krátce studovat na pražské Akademii u pozdně romantického krajináře Maxe Haushofera. Studium pravděpodobně z finančního důvodu nedokončuje a stěhuje se v roce 1859 do klidného provinčního města Ústí nad Labem. Oženil se v roce 1863, počet dětí není znám, je doložen pouze jeho syn.

E.G. Doerell používal kombinace romantického a empirového (realistického) náhledu, s okraji obrazové plochy, po stranách uzavřenými siluetami stromů nebo architektury s krajinou v pozadí, jeho figurální prvky jsou marginální (okrajové, nevýznamné). Maloval bizarní přírodní útvary i divoké krajiny kolem. Zachytil řeku Labe v jejích proměnách v původním toku (1866) a znovu na stejném místě v roce 1874, kdy již je vyobrazena železnice a železniční most. Řeku a hrad Střekov maloval na různých místech, ale také další stavby kapličky, ale i ruiny zámku ve Svádově, vyhořel v roce 1814, a nikdy nebyl obnoven i mnoho dalších, které už dávno nemají své pamětníky. Z těchto důvodů má jeho dílo i historickou hodnotu jako cenný dokument tehdejší doby. Nechodil s malířským stojanem, jak dosvědčuje množství zachovaných náčrtů a skic z okolí Litoměřic, Teplic, Děčína a dalších míst severozápadních Čech. Práci dokončoval u malířského stojanu doma (jeho stojan je také součást expozice). Dochována je i malba z Prahy, pravděpodobně z dob jeho studií tam. Jeho osoba byla ale srostlá se severozápadními Čechami, na rozdíl od jiných malířů (Mánes, Fridrich, Richter) i když musel z finančních důvodů „brát“ jakoukoliv práci. Zachovalo se i velké množství jeho terčů pro ostrostřelce, kdy vítěz takového klání měl i za povinnost nechat zhotovit terč nový. A mnozí v rámci „reklamy“ své živnosti se nechali vymalovat při práci. V době, kdy se objevují první továrníci, si také nechali svou továrnu na obraze vymalovat. Tato činnost na objednávku mu přinášela živobytí (za prodej jednoho obrazu žil s rodinou měsíc), pro budoucí generace pak možnost vidět přerod zemědělské oblasti do průmyslové. V pozdější době začal malovat „oválky“, což byly obrázky se zářivě modrou, zelenou a bílou, kde je vidět jeho snaha zachytit i náladu krajiny. Také ty vznikaly většinou na objednávku, jak přímo na výstavě je vidět opakující se motiv, jen s malou změnou. Pro bohatnoucí měšťany to bylo tehdy IN mít jeho obrázek doma. Jeden obraz nepovažují muzejníci za doklad doby – je to město Ústí n.L. jak mohlo vypadat v roce 1560, trochu asi svou představu zveličil.  Ze všech obrázků dýchá klidná atmosféra I proto vzniklo po jeho smrti množství různých falsifikátů, které muzeum také pro porovnání vystavuje, ale odděleně od jeho děl, včetně pokusů jeho syna. Na výstavě je i jeho „ malba na železe“, pravděpodobně „bral“ i práce na výzdobách hrobů.

Doerell zemřel poměrně brzy v 45 letech (TBC), přesto po sobě zanechal rozsáhlé dílo. Na první výstavě uspořádané při desátém výročí jeho úmrtí, se pořadatelům podařilo zajistit 338 jeho olejů, akvarelů a střeleckých terčů, což bylo považováno za polovinu jeho prací (kresby a skici se nepočítaly). Shodou náhody výstava tehdy probíhala také v dnešních prostorách muzea, i když muzeum sídlí v celé budově trvale teprve od roku 2011. Na současné výstavě je umístěno na 150 jeho prací, jak z majetku muzea, tak i zapůjčené z různých institucí, podniků i od soukromníků, což je zase jen poloviční množství z té první výstavy. Přesto se muzeu povedlo zajistit průřez jeho prací, za což jim patří dík. Jeho hrob už nenajdete, byl na dnes již neexistujícím městském hřbitově v místech dnešních Mánesových sadů. Při likvidaci hřbitova, byl jeho hrob s pomníkem z roku 1932 a bystou od sochaře Fritze Herknera z roku 1935 zachován jako jediný, což svědčí o tom, jak si jeho osoby tehdy vážili, po roce 1950 byl neznámo kdy a kým odstraněn.

Na hradě Střekov, který často maloval, byla v roce 1890 Ústeckým horským spolkem instalována pamětní deska. Na protějším břehu řeky Labe na vrcholu Výsluní (365m n.m.) nedaleko obce Dubice,je Doerellova vyhlídka, která poskytuje pěkné pohledy jižním směrem na Portu Bohemicu, labské údolí a okolní vrchy, tedy na místa, které malíř zachycoval na svá plátna.

Prameny : http://www.muzeumusti.cz/  

Foto z výstavy: autorka